23) Princip kosmické organické evoluce

     Uvážíme-li všechny jevy provázející organickou evoluci na Zemi, spatřujeme-li jejich všeobecnou platnost a víme-li, že v širém kosmu všude rozložena je stejná hmota jako na naší Zemi a že tam všude platí stejné zákony fyzikální, podle nichž se změny hmoty řídí, musíme nutně dojít k závěru, že na přečetných planetách, jichž se milióny v kosmu nalézají, jsou jistě podmínky životní podobné zemským a že tam se podobně uskutečňují organické evoluce. Přizpůsobení organizmů na kosmických planetách může vyvolávat tvary, jakých se ani domyslet nemůžeme. Čili zákony organické evoluce mají platnost kosmickou.

     Citát z profesorovy knihy “Přírodní filozofie”:

     „Každá organická evoluce skončí úplnou zkázou, když přiblíží se zaniknutí a rozpadnutí se Slunce a jeho planet. Pak se musí vývoj organický spolu s vývojem planetárním opakovat, což děje se donekonečna. Organická evoluce je vždycky koncem vývoje planetárního a slunečního, čili jinak řečeno, cílem vývoje tohoto. Vrcholem organické evoluce je vývoj duše, v čemž postihujeme jakýsi záblesk účelu a existence kosmické duše či Boha, který řídí kosmický život vůbec. Duše lidská je nesmrtelná, věčná, systémy sluneční však dočasné - tedy duše je to, kvůli níž se dějí ony velké evoluce kosmické na miliónech míst v prostoru vesmírném.“

Home