Příklady ze živé přírody

     Houby hrají v organické evoluci nesmírnou úlohu jako přípravný a podpůrný činitel. Za vlhka, tepla a světla mohly lehce v humusu vzniknout buňky se zeleným chlorofylem, z těch pak řasy, z řas mechy, z těch kapradiny, z kapradin květiny a stromy.
     Existence zhoubných parazitů je v evoluci skok stranou nebo překážka evoluce. Parazit sám v sobě utlumil snahu jít kupředu a sám jiným tvorům v evoluci překáží. Jedinou kladnou úlohu parazitů lze snad vidět jen v tom, že mohou bránit přemnožení flóry a fauny, které by jinak svým nadměrným počtem ohrožovaly harmonii v přírodě. Vezmeme-li v úvahu nákazové epidemie člověka, co když se v tomto případě příroda brání jeho přemnožení?
     Hmyz, ve velkém množství obývající Zemi, je vesměs drobného vzrůstu, což je nutné, aby byla zachována harmonie v přírodě. V říši hmyzu není vyšší inteligence, hmyz musí hrát v přírodě úlohu podřízenou.
     Třída obratlovců, jmenovitě savců, tvoří nejmenší zlomek ve veškerém živočišstvu, ačkoliv u nich organický vývoj dosáhl nejvyššího stupně.
     V mikrochemické stavbě hmoty se tvoří první začátky organických protonů, které se neznámým způsobem spojují s částmi duše kosmické a představují ultramikroskopické částečky organické, z nichž vznikají první mikrobi, z těchto první schizomycety a tak dále.
     Prvotvar organický musíme hledat v ultramikroskopických tělískách plazmatických (každá buňka je již složitě organizována a jeví složitou strukturu).
     Každé zvíře má vždy tentýž stejný počet orgánů, stejnoměrně v těle rozmístěných, kdežto rostlina nemá jich nikdy stejný počet a stejnoměrně rozmístěné. Jen v květech a plodech se objevuje určitá pravidelnost a ustálenost, a to ještě ne vždy.
     Rostliny se rozmnožují vegetativně, čili nepohlavně. Z rostliny můžeme vzít větvičku, cibulku, hlízu, rhizon a zasadit a vyroste nám celá nová rostlina.
     Zvíře utvoří zárodek (embryo) a z tohoto zárodku nové individuum pouze pohlavní kopulací. Obratlovci se nemohou množit nepohlavně, ale v nižších třídách živočichů je nepohlavní rozmnožování hojné.
     Čím výše stoupá tvor ve svém vývoji, tím přesněji se vytvoří jeho individualita. Čím dokonalejší organická bytost, tím dokonalejší způsob její pohlavní kopulace. Každý živočich se snaží dosáhnout individuality tělesně a dosáhnuv jí, pěstuje individualitu duševní, která se nejvíce projevuje u lidí.
     Řasy jako nejnižší typ rostlin mají jako první stupeň kopulace spojení dvou stejných buněk.
     Rostliny se množí semenem, například mák. Ačkoli sýkorky makovici rozklovnou a semena snědí, přece zbude dost semínek upadlých na okolních záhonech, která se ujmou. Třeba u orchidejí je mnoho tisíc semének, která se vznášejí a poletují v lese, takže alespoň jedno procento uvázne na kůře stromu a vyklíčí. U jeřábu naopak roznesou jeho semena trusem kosi a kvíčaly (ptáci).
     Pohlavní kopulace vyšších živočichů, obratlovců a člověka je v podstatě stejná. Platón a Kabalisté vykládají pohlavní akt jako touhu po splynutí obojího pohlaví v obojakého jedince (cvikíře), jakým původně člověk byl.
     Pohlavní pud se u většiny divokých zvířat v přírodě probouzí jen jednou v roce. Omezování pohlavního aktu jen na krátkou dobu jednou v roce má za následek divoké boje při dobývání samiček.
     Všichni živočichové, rostliny i houby mají duši, ale různé kvality. Tělo rostliny i zvířete je pomíjivým obrazem jeho duše.
     V oblastech, kde je horko, vydrží například kaktus, který ve svém dužnatém těle nashromáždí zásobu vody pro suché období. Kapraď ceterach roste zase ve skulinách suchých skal, za sucha stočí listy zespodu hustou plstí pokryté a chrání vnitřní stranu před úžehem. Jiné rostliny zase mají až dvacet metrů hluboké kořeny.
     Vůně květů má zvláštní význam pro rostliny. Například mršinou páchnoucí květy (Araceae, Stapelia) lákají mršinné brouky, způsobující zůrodnění. V Amazonských pralesích šíří se z epifytických orchidejí omamná vůně, že lidé omámeni padnou na zem. Hlízám podobné houby lanýžovité (Tuberaceae) rostou a uzrávají hluboko pod zemí. V době zralosti vydávají aromatický pach. Ten přiláká lesní zvěř, která houby vyhrabe a požírá a výtrusy roznese po lese, kde vyklíčí v podhoubí. Vůní také lákají květy hmyz, který je opilí.
     Ochrana před mrazem - v zimě můžeme vidět obalování pupenů do šupin a chlupů u našich stromů. V Kanadě všechna zvířata v pralesích si na zimu oblečou hustý kožich.
     Mravenci a termiti mají svůj miliónový stát rozdělen na několik stavů: vojáky, policii, dělníky, inženýry, sluhy, pohlavní funkcionáře a tak dále. Pěstují zahrádky s houbami, dělají zásoby, výpravy a porady. V jejich spořádaném státě není kupodivu ani král, ani prezident, ani úřednictvo. Kdo tedy řídí onen stát vzorného pořádku? Maeterlinck praví: “Duch úlu, duch termití kolonie”.
     Zajímavé je, jak vylíhlá pavoučátka snují vlákna a ihned začnou stavět síť, aniž by se to učila od matky. Akademická věda to označuje “vrozenými instinkty”, a to vesměs proto, že nechce slyšet o existenci duše. Po smrti se vtělí duše do nového individua, a čemu se po věky učila, to lehce v novém vtělení zopakuje.
     Nemůžeme pochybovat o duševním životě savců a ptáků, jenž je stejně složitý jako u člověka, ale na jiné úrovni. Je to sice úroveň nižší, ale v mnohém ohledu vyvinutější, nežli u člověka. Hlavně ostražitost, znalost okolní přírody a zvyků jiných zvířat, chytrost a vynalézavost v obraně, útěku nebo útoku, radost ve chvílích bezpečí a pohody. U silných druhů (medvěd, rys, vlk) pak statečnost a odvaha v boji.
     V přírodě v létě nalézá člověk skutečný ráj, v němž se cítí blažený, a láskou a něhou by objímal všechny živočichy a nádherné květy.

Home