Má selhání VI.

Popis mých selhání ve zaranžovaných situacích, prokládaný různými úvahami (konkrétně dokumenty “Má selhání I.”, “Má selhání II.”, “Má selhání III.”, “Má selhání IV.” a “Má selhání V.”), se nenachází na této stránce. Je jinde.

Pořád to vypadá, jako kdyby moje vynálezy a mé nejlepší literární výtvory nikdo neviděl. Myslím (světová) veřejnost. Bez toho možná nemám šanci být omilostněn.

Z poslední doby:

“Vyšší Policie” stále podvádí. Například v trolejbuse poslali jednu mladou ženu v modrých šatech, já si stoupl kousek vedle ní a pak jsem ucítil trochu drogy. Začal jsem nervózně přecházet po trolejbuse a ta “Policie” může v televizi říct, že to mé nervózní přecházení bylo kvůli modré barvě šatů té ženy. Jeli jsme i kolem Vietnamky, a možná jsem myslel na tu drogu a nezavřel přitom oči, ale už bylo pozdě a ta Vietnamka už tam asi nebyla.

U “onanování” jsem si při vyvrcholení několikrát řekl “švihat”. Paradoxně ale ve chvíli, kdy jsem myslel na ženské pohlaví a na pohlavní styk, i když nedlouho předtím jsem myslel také na spanking, včetně rozhovoru o něm s mladou ženou. A jednou se mi při vyvrcholení drala do úst slova o ženské prdelce ve chvíli, kdy jsem myslel jenom na ženský rozkrok, a já ta slova potlačil.
Jedním z hlavních důvodů toho je ten, že podvědomě vím, že na sobě mám odposlech a mí nepřátelé u mě v mé minulosti kritizovali závislost na ženském zadku a touhu švihat přes něj ženy. A protože vím, že si pro sebe o ženském zadku a jeho švihání nesmím nic říct, mé podvědomí “zkratuje” a má ústa náhle vysloví právě ta “zakázaná slova”.

Některá moje selhání z této doby:

(27.2.2023) Byl jsem v hypermarketu a venku před ním štěkal pes. Před tím, než jsem vyšel z toho hypermarketu, jsem měl říct mladé ženě, co se vedle mě objevila a chtěla vyjít ven k tomu štěkajícímu psovi, že půjdu napřed a podívám se, proč ten pes tak štěká, jestli se tam venku třeba něco neděje.

(28.2.2023) V první části dne jsem byl ve městě a vyhýbal se dětem. U zastávky trolejbusu mě naštvali dva lidé, nesoucí dítě. Otočil jsem se k nim zády a když za mými zády procházeli, schválně zašoupali nohama a žena řekla slovo “Ježíši”. Neotočil jsem se, i když to mohlo indikovat, že muž nesoucí dítě zakopl a hrozil pád dítěte na zem. Blesklo mi hlavou jenom “ti parchanti to udělali schválně kvůli tomu TV show o mně, na tohle já reagovat nebudu”.

(3.3.2023) V hypermarketu jsem možná nadměrně upozorňoval na strohost ve slovech matky vůči její malé holčičce. Mluvila slušně, ale moc suše. Žádal jsem matku, aby mluvila na dcerku laskavěji.
Když se později holčička opakovaně zatočila a padla, matka jí snad mírně hrubým zatáhnutím za ruku zvedla ze země. Řekl jsem to, ale muž té ženy se na mě osopil, že jsem se do nich navážel.
Matka té holčičce asi oprašovala šaty dlaní, doufám, že to bylo oprašování a ne slabý výprask. Ta holčička pak objala matku a někdo řekl, že se mě ta holčička bojí. Dostal jsem strach, že budu obviněn z obtěžování a že se mohu dostat na psychiatrii nebo do blázince, a rychle jsem odešel.

(5.3.2023) Naštvala mě nějaká docela hezká bruneta, která mně ochotně pomáhala nalézt v hypermarketu to zboží, které jsem hledal (daleko se mnou k tomu zboží šla). Utekl jsem jí, protože jsem nechtěl přijmout službu od hezké brunety. Pak jsem jí ale našel, omluvil jsem se jí za své chování a pochválil jsem jí.
Pokud bych přijal službu od hezké brunety, mí nepřátelé by to pak zaevidovali tak, jako že mně zprostředkovali pozitivní pocity z komunikace s hezkou brunetou. A o to horší by pak ke mně mohli být v něčem jiném. Tohle nikdy nechci!
Já v tomto životě nechci od hezkých brunet nic dobrého! Výjimkou jsou zatím jen ty dvě poslední, co jsem jim napsal básně (N. a K.). S brunetami si užiji “po válce” (správněji řečeno po příchodu moci, poslané Svatou Radou, který nemusí nutně skončit jen válkou, ale raději dohodou o novém uspořádání Světa). Pak už mě “Vyšší Policie” nebude se ženami natáčet a nebude kazit jejich lásku ke mně.
O hezké chování žen ke mně tu nestojím, stejně je drtivá většina z nich nekvalitní. V této civilizaci nemá většina žen žádnou vyšší duševní úroveň (jsou neschopné prožít vyšší formu lásky) a jejich charakter má zásadní vadu (na jediný pokyn autority jsou naučeny zachovat se špatně a/nebo zradit blízkou osobu včetně vlastního dítěte nebo manžela). Takovéto ženy já nechci.
Jinak různé příjemné maličkosti, jako je úsměv a ochota zdejších mladých žen, mě nezajímají. Jde mi jen o to hlavní, ale pouze v naprostém soukromí a bez skrytých kamer namířených na mě. A také bez výpovědi té ženy o tom, co jsme spolu prožili.

(6.3.2023) Kousek od domu šel nějaký muž, možná mu trošku cvaklo něco v ruce, a proti němu někdo, asi žena, s batohem. Očekával jsem něco zaranžovaného, když se budou míjet, a proto jsem se otočil zády. S vědomím, že je vše zaranžované pro televizi, se chovám nepřirozeně až i zcela opačně, než normálně.
Mí nepřátelé mi do cesty posílají lidi s modrou barvou na šatech a já se jim vyhýbám. Občas jim říkám, že jdou s tou barvou v mé cestě schválně kvůli televiznímu vysílání.

(21.3.2023) Šel jsem vyvést psa na dvůr, ale nedržel jsem ho na vodítku. Napadlo mě, že by mí nepřátelé mohli poslat nějakou mladou ženu, aby prošla kolem a “lekla se” našeho štěkajícího psa za plotem. A přesně to se stalo. Jak pes došel k plotu před chodníkem, ještě než stačil vejít do domu, prošla kolem hezká mladá žena a on se na ní rozštěkal.

(22.3.2023) Nějaký člověk se na mě na chvíli trochu zle podíval a pak ho na jeho místě vystřídala žena s řekněme přitažlivým rozkrokem a zároveň i pozadím. Dostal jsem strach, že je něco zaranžovaného, že třeba kolem hlavy té ženy udělá někdo prudký pohyb, a proto jsem od ní utekl. Možná jsem si ale měl spojit rozkrok té ženy a její zadek se zlým pohledem. Každopádně když uvidím krásnou ženu, zejména zdůrazní-li své pohlaví, musím utíkat pryč nebo se alespoň přestat na tu ženu dívat, abych se tak vyhnul zaranžovaným situacím.

(26.3.2023) Jel jsem kolem domu, ve kterém štěkal pes o něco více, než normálně. Místo abych projevil zájem a zjistil, proč ten pes tak moc štěká (jestli se v tom domě něco neděje), ignoroval jsem to, Stejně jako zuřivý štěkot jiného psa nedaleko zdroje vody.
Kašlu na to. Nezajímá mě to. Vím, že je to zaranžované. Kdybych věděl, že se tyto věci kvůli mně nearanžují a že to je doopravdy, přišel bych k tomu domu se přesvědčit, jestli se v něm něco neděje. I bych zazvonil na zvonek toho domu, abych to zjistil.

Také v noci pravidelně někdo nebo něco zahlučí na ulici. Je mi to jedno. Vím, že to je zaranžované kvůli mně. Začnu reagovat, teprve až to bude doopravdy. Až skončí zvláštní stav, vyhlášený kvůli mně, a až mi bude líp.

Chci dobré body ne za své reakce v uměle zaranžovaných situacích, ale za to, že jsem jeden z mála, možná dokonce i jediný, komu Bůh ukázal nějaká tajemství; za to, že jsem vám dal návod, jak udělat některé nejlepší léky na nemoci; za to, že jsem vám ukázal, jak předejít té největší válce; a tak dále. Tak za to chci ty dobré body.

Home

Právní prohlášení: Tento dokument zobrazuje pouze subjektivní pocity a osobní úhel pohledu jednotlivce.