Několik dalších moudrostí z “Poslední moudrosti”

·    Říkává se, že každý jest svého štěstí strůjcem, kterážto idea jest jen částečně pravdivou.
     Vyšším řízením má se například provésti plán zničení nebo povznesení národa. Tomu musí být užiti nebo obětováni způsobilí jednotlivci nebo celá třída lidí. Vůle nebo energie jednotlivce sice může běh života změnit, ale ve většině případů musí člověk Osudu podlehnouti. Velká většina lidí štvána jest zlým Osudem až do své smrti, která jest jim konečným vysvobozením.
     Jedněm, cokoliv počnou, všechno se zdaří. Jiní musí jen stále zápasiti a ve všem počínání stíháni jsou nezdarem a celý život jejich naplněn jest zklamáním. Vliv      Karmy, to jest důsledky činů v předešlém vtělení, zasahuje do Osudu člověka nejmocněji.
     Jako vládne Osud jednotlivci, tak se vyvinuje i Osud celého národa a státu. Kdo tyto osudy řídí, nechápeme. Určitě však sprovázeny jsou součinností duchů a vrchní vedení mají nejvyšší duchové v kosmu.

·    Úkolem člověka je především vědět a pak teprve věřit. Ti, kdož slepě věří ve věc dobrou, nechybují, neboť jsou na pravé cestě. Ale povinností lidí pokročilých je bádat, hledat, soudit, jasně vidět, nikoli slepě či lenivě věřit. Víra je výrazem dobrého srdce, ale nízkého stupně inteligence. Duševně probuzeného člověka poznáme po jeho snaze všemu porozumět a pravdu hledat. Vědění je znakem vyšší inteligence. Nejprve je víra, pak poezie sprovázená intuicí, pak věda, pak filozofie a nakonec zářící jasnozření géniů.

·    Mravně a intelektuálně zušlechtěný člověk září v lidské společnosti jako vzácný klenot, vzbuzující u jedněch posměch, u druhých závist a nepřátelství.

·    Jen z utrpení a skromného života rodí se géniové. Každý národ má takovéto mučedníky.

·    Představa, že jednou Bůh všechno stvořil, je čistě lidská, v rámci věcí konečných. Kosmos a tvorstvo se tvoří neustále, nekonečně, toto dílo je věčné, nikdy neukončené. Také lidstvo neskončí ani posledním soudem, ani zánikem země. Dějiny kosmu hmotného i duševního jsou nekonečné.

·    V chrámech, při slavnostech za zpěvů a hudby v harmonickém nadšení a obrácení myslí ke světu duchovnímu, spojují se duše davu s duchovní říší kosmickou.

·    Jedněm, cokoliv počnou, všechno se zdaří. Druzí musí jen stále zápasiti a ve všem počínání jsou stíháni nezdarem, celý jejich život je naplněn zklamáním. Kdo tyto osudy řídí, nechápeme. Určitě však sprovázeny jsou součinností duchů a vrchní velení mají nejvyšší duchové v kosmu.

·    Obohacováním ducha věděním, neúmorným hloubáním, a pozorováním, konáním skutků lásky k bližnímu učiníme ze sebe subjekt připravený k obcování s kosmem. Toho docílí se nikoliv nějakým rokem, nýbrž celým životem. Jen starší vyspělý muž, žijící duchem a mravností může se státi géniem, jehož vyhledají vysocí duchové kosmičtí a naváží s ním spojení pomocí inspirací. V tom stavu mění se v génia a může býti učitelem lidí.
     To jsou oni velikáni ducha a práce, kteří povznesli lidstvo a založili jeho kulturu. Ti neříkali, že viděli Boha a místo nirvánské blaženosti jevili trpký pesimizmus a sklíčenost. Všichni géniové byli smutní, vidouce davy lidí nechápajících, nemravných a nevědomých. Davy tyto chtějí jen sytiti své vášně, užívati, ale nikoliv budovati bez zisku a slávy. A o to, co je v kosmu a co je Bůh, s posměchem se nestarají. Ve víru takových davů stojí čistý génius jako nepochopený zoufalec, jehož nazvou bláznem a buřičem.

·    Filozofickým klidem a zhrdáním zlobou nepřátel pokrok lidstva nepodpoříme. A prožívá-li svatý nebo mudrc nirvánskou blaženost nad řáděním násilníků, je stejným sobcem jako tito zločinci. Jen bojovníci proti zločinům jsou božími bojovníky, nikoli popové, na kazatelnách hlásající zpověď, odpustky, pokoru, pekelná muka a hněv Boží. I lásku k bližnímu musíme často konati s mečem v ruce.

·    Dnešní kulturní stát podobá se stroji, jehož součástky představují v různých oborech pracující lidé. Žádné to kolečko není zbytečné, jedno druhému pomáhá a pracuje do rukou. Jakmile se některé poláme, zastaví se celý stroj a trpí všichni. Ani dělník na dráze, ani cestář na silnici, ani rolník na poli, ani zedník na stavbě, ani učitel ve škole, ani úředník v kanceláři, ani profesor na universitě, ani krejčí v dílně, ani hokynář na trhu nejsou zbytečnými. Ale jako musí továrnu říditi centrální ředitel a dovední inženýři, tak musí stát říditi moudrá hlava a poctivý muž s pomocí ministrů a úředníků. Všichni musí dokonale ovládati svůj obor a říditi práce občanů. Není možno, aby ministrem železnic byl bankovník, ministrem školství pekař, ministrem zemědělství advokát, ministrem obchodu švec a ředitelem opery tovaryš, jenž se neumí ani podepsat. V sociálních státech, kde nešetří se těchto pravidel, přemění se stát v blázinec, v němž pak kořistí zloději a dobrodruzi.
     Je to přímo výsměch vší logice a rozumu, když moderní sociální třeštěnci chtějí zaváděti “nivelisaci”, to jest rovnost všech v státě pracujících lidí. Všichni občané mají si býti rovni, všichni mají míti stejný majetek, všechna práce je rovnocenná. Na to lze odpověděti takto: Práci dělníka na stavbě, v zahradě, na poli, na dráze zastati dovede profesor i lékař, ale práci profesora a lékaře žádný dělník ani hodinu nezastane. Krejčovině, ševcovině, truhlářství naučí se kluk za 4 roky, ale lékařem, profesorem, inženýrem, advokátem, soudcem stane se jen nadaný muž, jenž studoval střední školu, universitu nebo techniku a byl v praksi řadu let. Jenž tedy studiem a praksí strávil přes 25 roků!
     Rovněž dle kvality je v práci velký rozdíl. Je přece snáze a neomylně udělati botu než vyléčiti nemocného nebo těžce zraněného, nebo pověděti, kde v zemi se nalézá uhlí a rudy a jak z těchto železo, měď a zlato vyrobiti. Či myslí, že si může ředitel nemocenské pokladny vyměniti místo s ředitelem hvězdárny, když mají stejný plat? Či myslí páni socani, že telefon, telegraf, radio, mikroskop, chemii, zušlechtěné zahradnictví a rolnictví vynašli socanští a komunističtí předáci?
     O theoretických vědách, budujících názor světový a tříbících ducha a mravnost ani mluviti nebudeme, protože se se slepým o barvách nemluví.
     Odměňovati všechnu práci stejně je socanská blbost. Pomalu bude míti přidavač na stavbě paláce stejný plat jako architekt, jenž stavbu tuto řídí. Lékař musí běhati celý den po pacientech a i v noci musí často vstávati a běžeti lidi zachraňovat. A za to má dostat stejný plat jako dělník v jeho zahradě, pracující 8 hodin a v noci klidně až do rána odpočívající. A učenec, básník, filozof, kteří si po dlouhá léta ve dne v noci hlavu lámali a zdraví ztratili, mají za svá díla, z nichž žije lidstvo po staletí, na stará kolena dostávati denně tolik jako příštipkář, který flikuje roztrhané kalhoty? A sazeč dostane tentýž plat jako autor, jehož nesmrtelné dílo v tiskárně sází?
Ale marně dále mluviti, s blázny, zločinci a násilníky nebude rozumný člověk rokovati. V Rusku onen systém bandité z hor, zločinci z kriminálů, pobudové a vyvrhelové vskutku provádějí a jak tamní ráj vypadá, vypravují duchové mnoha milionů umučených, hladem zemřelých, nemocemi bídně zahynutých obětí vlády luzy.
     Velký stát s rozvinutým průmyslem a vysokou kulturou, v němž jest více obyvatel, než dovede zemědělství uživiti, musí míti vládu v rukou duševně osvícení a poctiví muži. Takový stát má vázané ruce vůči sousedům, poněvadž musí své tovary vyvážeti a o dovolení žádati, aby směl suroviny a potraviny z jiných zemí dovážeti. Tak se stává odvislým od států jiných a musí se varovati konfliktu válečného. V přelidněném a průmyslovém a obchodním státě daří se znamenitě podnikatelům, boháčům, ale zároveň rodí se lehce vzpoury a rozvraty sociální. V takových státech pokrok duševní zaniká, vyvinuje se materialistické myšlení, klesá mravnost a zdravý vývoj lidstva. Proto v zemích s menší populací a drobným průmyslem a zemědělstvím kvete blahobyt a rozvoj duševní mnohem lépe.

·    Tam, kde se usadili běloši, nastal chaos a miliony zvířat bylo pobyto a zbytky chvatem prchaly do nových sídel. Tu viděti, jak prchá příroda před kulturním násilím a nemravností plemene lidského. Lidskou kulturu sprovází vždy zkáza přírody a všeho tvorstva. Lidé určení dosáhnouti kosmické dokonalosti, hubí dílo ducha kosmického – jsou tedy v zřejmém antagonismu s tím, k čemu se ubírají. Spíše bychom očekávali, že lidé, nabyvše duševní osvícenosti, budou pomáhati zvířatům v jejich vývoji, že jim budou učiteli, vychovateli, ochránci a že život jejich stejně budou ceniti jako svůj vlastní.

·    Lidé nynější přestali vůbec chápati účel života. Myslí, že nicnedělání, zábava a blahobytné ukájení tělesných potřeb je všechno. Na duševní statky docela zapomněli. Vizme jen, co do roka se po zemi postaví a zasadí pomníků, mohyl a desek, co slavností koná se všechny svátky a neděle. Oni nevědí, že největší radost přináší člověku vykonané dobré dílo, nové poznání, víra v život duchovní a spravedlivé vyrovnání mezi zlem a dobrem. Těchto statků nabýváme společným vzděláváním a poučováním, četbou knih, neustálou prací, konáním dobra a studiem přírody.

·    Nevzdělanost, bohatství a moc zatemňují ducha a činí člověka neschopným pojímati vyšší vědecké ideje, neřku-li stavbu kosmu a podstatu života.

·     U lidí dobře jest známo, že obyčejně sebe lepším vychováním se temperament, povaha a náklonnost k dobrému nebo zlému u dítěte málo změní a že silně vyvinutý speciální talent za každou cenu vrhne se vstříc svému přiměřenému povolání. A čím více trpí mladý člověk pro svou vědu nebo umění, tím více k ní přilne a jednou jistě v ní vynikne. Znal jsem dva z přátel, kteří byli profesory na gymnasiu, z nichž jeden miloval vášnivě práci truhlářskou a druhý krejčovinu. První soukromou pílí přivedl to tak daleko, že od něho vystavený nábytek budil sensaci. Druhý hotovil si všechen svůj oblek dle nejnovější módy, nečinil tak z potřeby, nýbrž z rozkoše. Patrně by býval prvý výborným truhlářem, druhý dobrým krejčím – co profesoři nestáli za mnoho. A tak mine se mnoho lidí svým povoláním, což jest skutečně nehospodárností v společnosti lidské. Každý má býti na svém místě. Mnohý princ mohl by býti znamenitým ševcem, ale hloupost lidská udělá z něho knížete.

·    Je věru zajímavé, jak se politika ve všech dobách stejně opakuje.

·    Pro zlé, žijící jen z práce dobrých, od nichž za své zločiny žádají uznání, je takřka nutností potírati víru v život posmrtný a karmické vyrovnání, poněvadž musí utlumiti vlastní svědomí a v lidu touhu po odstranění překážek mravního a duševního pokroku, jenž je negací všeho materialismu (realismu). Proto spojují se hrabiví židé, socialisté, komunisté a násilničtí realisté v jeden šik ve všech zemích, aby vládli “svobodně” nad národem a znemožnili mu jakýkoliv idealismus. Vládnouti lží, podvodem, zlodějstvím je dnes podstatou snah mnohých moderních vlád na zemi. Tím přivoděn úpadek bílého plemene.

Home