Moudrá ponaučení, úryvky z knihy “Přírodní filozofie”

·    Ponětí o Bohu nalézáme u všech kulturních národů a můžeme říci, že čím vyspělejší národ, tím rozvinutější jest jeho obraz o podstatě Boha. Kulturně nejníže vyvinutí lidé na zemi, zvířata vesměs také o duši ničeho nevědí a tím podstatně se od člověka liší. K těmto jen z nedostatečného rozvoje centra mozkového žijícím atheistům druží se atheisté kulturních národů, kteří zvrácenou filozofií neboli poblouzněním filozofickým anebo špatnou logikou a na základě chybných praemiss stali se nevěřícími. Jsou to všichni materialisté, jichž doba byla v rozkvětu hlavně ve druhé polovině 19. století. Jak už to v lidstvu bývá, stávají se některé ideje módními, učenci tyto ideje rozsévají a masy lidu nepřemýšlejícího a nesamostatného, ale z opičího zvyku vše moderní napodobujícího ideje tyto přijímají, spokojujíce se s prázdnými hesly a frázemi.

·    Myslí-li hmota v člověku, může také myslet v hornině, slunci, planetách, kosmu, čili veškerenstvo proniknuto jest myšlením. Živý elektron a živá hmota v rostlině a zvířeti jsou dokladem, že mimo zákony přírodní jest ještě něco, co těmto zákonům nepodléhá.

·    (Profesorova oblíbená báseň) pěvce Čecha:

     Nad lidstva hemžením jak nad mravenců rejem,
     nad řevem orkánů i včely bzukotem,
     nad tancem jepice jak nad staletým dějem,
     nad zemí veškerou, vším jejím životem,
     nad mračen oblastí, nad étherovým šípem,
     nad planet, vlasatic, všech sluncí třpytným vírem,
     nad hmotou bez mezí a všakým jejím ruchem,
     nad každým tušením, jež myslí zbožnou chví:
     v neznámu vznášíš se, ty čiré, nekonečné,

     ty neproměnné, věčné,
     ty nevybádatelné
     a nedohádatelné,

     ty velké, největší všech tajů tajemství.
     Tys ve všem kolkolem: Tys v lesních zvonců kráse
     i v slávě ledovců a v hrůze propastí,
     i v tom, co člověku jen ohyzdností zdá se,
     však celku krásného je nutnou součástí,
     neb dobré, krásné jest zde všechno v tobě, tebou:

     Tys stejně v bolestech, jež tělo, ducha střebou,
     jak v blahu, rozkoši; ty záříš v oku lásky,
     pláš v líci hněvivé a zříš i u trudné vrásky;
     tys vědce důmysl i pěvce nadšení.

     Neb mysle po lidsku – a jiné nemá míry –
     jen v lásce tušiti můž’ člověk onen taj,
     kam aspoň tušením, kam aspoň křídlem víry –
     lze ještě dolétnout ve věčných záhad kraj.

     Jak světa soustava bez slunce, jež mu svítí,
     říš ducha bez lásky hned v rum a tmu se řítí;
     jen jedna myšlenka mi mysl žití chrání,
     že láska nesmírná se tajně ke mně sklání,
     a že má láska jí můž’ s díkem letět vstříc,
     té záhadě všech záhad, té příčině a metě

     všech jsoucností v tom světě
     a výš, kam nevlá tucha
     ni anjelského ducha –

     V prach! Na kolena již! Ni slova, slova víc!

·    Jsou mnozí lidé, kteří často i beze všeho zvláštního přičinění jdou z jednoho štěstí do druhého – jsou skutečně miláčky štěstěny. Jiní důsledně musí každou etapu životní dobývati v zápasu a zdá se, jakoby někdo všemožné překážky jim v cestu stavěl, kdyby měli sebe lepší úmysly, sebe poctivěji pracovali a kdyby měli i to nejlepší právo k úspěchu. Nezřídka vypadají okolnosti tak, že v slepou náhodu sotva lze věřiti. I mnohý ničema a skutečný zločinec provádí věci nejodvážnější – a vždy se štěstím a vždy bez úrazu. Kdežto dobrý a mravný člověk bývá odměňován důsledně a trvale pronásledováním, náhlými katastrofami, nehodami všeho druhu, takže nejeden i podlehne a zahyne, někdy i s pohanou společenskou.

·    Kdo jest silnější, ten zvítězí a zůstane. Tedy hrubé násilí, nikoliv harmonie vládne ve světě. A to platí také o lidstvu. Což neopakuje se v dějinách lidstva stále týž obraz: silný, bezohledný, surový národ podmaní si jiné, zničí je, zničí jejich kulturu, ideály a práci staletou, zničí národy pokročilejší než jest sám a tím zastaví pokrok lidský na dlouhou dobu. V životě denním platí totéž: zvítězí všude podvodník a zločinec, jenž odstraní a zničí soupeře povahy poctivé, pracovité, a za své hanebné skutky jest ještě zahrnut uznáním a slávou. Když toto vše pozorujeme, spíše říci možno, že ve světě nevládne Bůh spravedlivý, nýbrž zlý ďábel, proti kterému dobrota a všemohoucnost Boha jest slabou. Idea harmonie, pravdy, práva a lásky byla ubíjena ve všech dobách a ubíjí se stejně i dnes. Jen jedna okolnost ostává pozoruhodnou: i v nejurputnějších bojích dřímá leckdes zárodek míru a dobra jako něžná květinka, dušena celým okolím. A ze zárodku tohoto zvolna vzroste celá generace, jež hledá lásku, pokrok a spravedlnost, z nichž vyplyne posléze všeobecná mravnost a kultura. Také v nejsurovějším a mravně naprosto pokleslém člověku dřímá utlumena jiskra dobra, která časem hlásí se ke slovu v podobě výčitek svědomí, takže nezřídka jen tento vnitřní hlas jest s to obrátit zlého člověka na cestu spravedlivou.
     Nejen u jednotlivce, ale i v celých vrstvách společenských, ba i v celých národech všude pozorovati můžeme zápas idejí zlých a dobrých – zápas démonů s anděly, jak jej různé filozofie a náboženství líčívají.

·    Každému osvícenci má býti snahou, aby vášeň pohlavní dovedl ovládati a cestou střídmosti se ubírati.

·    Dívka a mladá žena jest jen potud vnadně krásná, pokud miluje a jest milována; muž dělá dívku a ženu krásnou. Že toto psychické tajemství jest správné, vyplývá ze zkušenosti, že opuštěná stará panna rychle ztrácí krásu i vnady, ano i mladá dívka v době zrazené lásky chřadne. Odtud také veliký rozdíl mezi tělem staré a mladé ženy. Tento rozdíl u mužů není tak patrný.

·    Neopětovaná láska jest dokladem, že mezi oběma stranami není psychické příbuznosti a proto nemá se odmítnutý milenec neb milenka rmoutiti s vědomím, že rozejíti se v takovém případě jest lepší než sňatek nešťastný.

·    Muž po svatbě, když se nasytil pohlavně, miluje svou ženu již jen jako přítelkyni a pomocnici v rodině. Oheň lásky pohasne v každém manželství dříve nebo později.

·    V Číně se žena obětuje celá se vším rodině a muži, a odřezává se takřka od všeho veřejného života. Čínská žena jako jediná oprávněná manželka nežárlí ani na muže, když si do domu přivede několik mladých, krásných souložnic. Dopřává je mužovi pro radost, jen když muž své ženě zůstane nakloněn.

·    Žena, jak známo z anatomie, má mozek menší váhy než muž a v souhlase s tím nedovede duševně pracovati jako muž.
     Než slyšte dále, páni reformátoři ženské otázky, také hlasy učitelů, profesorů a vůbec těch, kteří povoláním svým dívky buď měli na školách nebo ženy co soudružky v úřadech. Posluchačky na středních a vysokých školách všude vynikají pilností, svědomitostí a kázní. Při zkouškách zpravidla prochází větší procento s dobrým prospěchem než posluchači mužského pohlaví. Posluchačka jest vytrvalou v píli a naučí se všemu zpaměti, jak si učitel její přeje. Ale jakmile dostane otázku nebo práci, kterou má vypracovati samostatně a projeviti v ní samostatný úsudek nebo dokonce dospěti k novým myšlenkám neb objevům, tu zpravidla jest v koncích. Žena nedovede pracovati originálně, neboť nedostává se jí vědecké hloubky a invence. Také skoro všechny vědecké publikace žen na univerzitách jsou mělké.
     Nepatrné výjimky od tohoto pravidla nemohou býti brány na váhu. Zde v úvahu bráti musíme číselný poměr schopných mužů a schopných žen. Fakt, že kulturu lidskou a duševní pokrok lidský budovali muži a nikoli ženy, nikdo přece nebude popírati.      Sledujte také, jak i ženy emancipované čtou noviny. Zpravidla denní, pouliční události, neštěstí a nehody, rodinné události, pikanterie, povídky a romány neujdou jejich pozornosti. Mnohá si politiky vůbec ani nevšimne a přes sloupce věnované vědě, literatuře a umění jde k dennímu pořádku. A takové síly chcete poslati do parlamentu! Ubohý parlament, v němž budou zasedati ženy.

·    Pěstování zdravého těla jest podmínkou kultury a duševního pokroku lidstva a proto zdravotnictví v širším i užším slova smyslu má býti základem všeho zřízení státního, veškerého života společenského i soukromého.

·    Čím více kdo zachovává klidnou mysl a rozvahu ve chvílích těžkých a nebezpečných, tím jest dokonalejším a tím snáze čelí každému nepříteli a každému nebezpečí.
     V záchvatu hněvu a rozčilení nikdy nic nepodnikej, neboť může ti čin tvůj býti osudným.
     Postihne-li tě neštěstí, utrpíš-li škodu na majetku, na rodině, zasáhnou-li tě jedovaté šípy nepřátelských pomluv a provokací, spokoj se pouze vykonanou škodou a ostaň nebo vrať se co nejdříve ve stav obvyklého klidu, abys trvalou starostí a zármutkem škodu tu ještě ztrátou na zdraví a zdárném rozvoji ducha nerozmnožoval.

·    Nejvíce mravných nalezneme v třídě chudých a na venkově v skrovné společnosti žijících.

·    Čím menší potřeby má člověk, tím je spokojenější a mravnější.

·    Nejvyšším úkolem člověka jest poznání pravdy.

·    Rozebíráme-li podstatu mravna po stránce přísně filozofické a realistické, musíme doznati, že vlastně žádné mravno neexistuje. Ať koná člověk cokoliv, není čin jeho mravný ani nemravný. Vykonaný čin jest prostě výsledkem předchozích příčin. Stal se a má v zápětí další skutky dle okolností.

·    Lehce se řekne, buď mravným v celém životě, ale praktikovati mravnost jest věcí přetěžkou, neboť různé události denní jsou tak složité a relativní, že ani nedovedeme posouditi, jak je řešiti, abychom se proti mravnosti neprovinili. Jdeš po ulici, uvidíš otrhance hladového a dáš mu ze soucitu štědrou almužnu. A jen se vzdálíš, běží žebrák do kořalny a opije se. Slituješ se při zkoušce nad chudým kandidátem a, ač neuměl, propustíš jej. Tento ale podloudnými cestičkami zjedná si protekci a vypudí z místa kandidáta daleko lepšího a mravnějšího. Budeš veřejně horliti pro pravdu a právo občanů, a octneš se ve vězení a vícekrát mluviti nebudeš. Odpusť a nehněvej se na přítele, který tě bezprávně v novinách napadl a tvou čest pokálel, a on spatří slabost tvou a bude tím více pokračovati a učiní tě ve společnosti nemožným. Půjčíš příteli v nouzi postavenému peníze, učiníš tím sám sobě újmu, a přítel zmizí a peníze ti nikdy nevrátí. Budeš rozdávati u fondů chudině podpory hojné, a chudina nechá práce a oddá se lenivosti a obžerství. Pomoz příteli zříditi obchod, a on v rozkvetlém obchodě přivede tě konkurencí na mizinu. Dej nocleh a večeři na mrazu hladovějícímu, a on tě do rána okrade a uprchne. Chovej se mírně a laskavě k ženě své, a ona tebou i celým domem bude vládnouti ke zkáze celé rodiny.

·    Jsem-li napadán útoky nepřítele, snažím se nejprve vlídností a přátelskou pozorností útoky jeho odraziti a nenávist přátelskou službou zmírniti a vůbec vše učiniti, abych jej o vlastní lásce a shovívavosti přesvědčil a jej od zločinění odvrátil. Když však nepřítel všechny mé snahy odmítá a v pokusech mne ničiti pokračuje, pak musím přikročiti k důkladné obraně, abych sebe zachránil nebo dílo dobré, které podnikám a jež k pokroku a blahu všeobecnému slouží, dokonal.

·    Četníci a strážníci nohy si mohou uběhati, aby polapili zloděje, který ukradl boty, protože chodil bos anebo husu, protože měl hlad. Polapeného zavřou a po propuštění mají v evidenci jako nebezpečného zločince. Není divu pak, že v krátké době pro sebemenší přestupek octne se znovu ve vězení, kde se pomalu vycvičí ve zlodějském řemesle tak jako v nějaké odborné škole. Místo, aby ubohého člověka hleděli přivésti na jinou cestu, opatřiti mu práci a přátelsky z něho vypiplati pořádného občana, udělají z něho zločince z profese. Každý hrubý zločin má býti uvažován ze všech stran, aby se nitro zločince poznalo a hledal se v něm zdravý kousek, z něhož by se dala vypěstovat celá jeho šťastnější budoucnost. Na hrubých zločinech má často nepřímou vinu sama společnost lidská.

·    Ukliďte každé bláznovství anarchistické a komunistické ve spořádaném státě a ty, kteří touží po něčem podobném, vyžeňte ze země, aby šli tam, kde jim nikdo v jejich přáních překážeti nebude. Kulturní státy měli by společnou úmluvou ustanoviti nějakou menší zemi nebo ostrov, obklíčený mořem, kam by všechny státy své komunisty a anarchisty vyvážely, aby zde žili dle svých zásad. Zde by se nikdy nesměla zastavit žádná loď a něco jim přivážet nebo je odvážet. Válečné lodě by měly kolem objíždět a konat stráž. Vždy po 10 letech by měla přijíždět ozbrojená komise, která by vyšetřila a vybrala vyléčené a změněné komunisty a přivezla je zpět do spořádaného státu.

·    Každý muž, jenž zvyklý jest o všem uvažovati a vše srovnávati a jenž v životě vytrpěl mnoho ran v zápasech o svou existenci a svou čest a jako zastánce pokroku a osvícení, práva a pravdy, stává se na sklonku života filozofem, poněvadž srovnávání všeho toho, co prožil a čemu se naučil, nutí jej budovati osnovy zákonů, řídících osudy lidské i dějiny světa. A takováto filozofie musí býti prospěšna mladším generacím, neboť psána jest krví autorovou.

·    Poznání pravdy, to jest poznání podstaty veškeré přírody, poznání zákonů přírodních, poznání tvůrce těchto zákonů a poznání sebe sama má býti účelem života lidského.

·    Číňané dávno znali střelný prach, ale nenapadlo jim vyráběti pušky a děla, kterými by vraždili sami sebe a své sousedy. Stejně věděli už dávno o elektřině, magnetizmu i síle páry, ale nestavěli železné dráhy, továrny, lodě a podobně. Tím, že vždy spojovali nauky psychické, filozofické a ethické s poznatky přírodními, měli o světě co celku a jeho podstatě lepší názor než my.

·    Když poctivý vědec vidí, jak potírána a hanobena jest jeho práce, jíž s největší pílí a duševní silou protříbil, když vidí, jak naopak šplhavci a vědečtí faiseuři derou se do popředí a nabývají uznání za své bezcenné spisy, stává se malomyslným a není divu, když uchýlí se do ústraní a trpce zklamán více nepíše – ale pracuje dále aspoň k svému uspokojení, neboť pravý učenec nezná prázdné chvíle ani oddechu a duchem svým hloubá za všech okolností snaže se vniknouti v divy a zázraky, které jej odevšad obkličují, které ale jen mělcí lidé nevidí.

·    V literatuře i na školách slyšíme stále, jak v starých dobách byli slavní učenci a spisovatelé pronásledováni a týráni, ale nikdo se nevšímá, že se tak děje doposud, a to dokonce i ve větší míře. Sláva a uznání spisů naprosto bezcenných vnucuje se veřejnosti tiskem, institucemi, korporacemi, mocí státní i odborníky, kdežto spisovatelé a umělci nejlepší jsou zlehčováni, tupeni a pronásledováni. Ovšem že budoucnost spravedlivě vše vyrovná. V tom ohledu dobře praví H. Jennings: „Osud mnohých té doby velebených slovutností skončí v zapomenutí. Čas jest nejen mstitelem, ale i spravedlivým opatrovatelem všeho.“

·    Ruský psychiatr, prof. dr. Alex. Bork ve svém díle vykládá, že se židé co plemeno lidské během 3000 roků tím, že jim tradicí stále bylo namlouváno, že jsou národem vyvoleným, který jest určen panovati nad všemi ostatními národy, vyvinuli perverzně psychicky. Jsou zatíženi fixní ideou věřiti svému poslání. Tomu nasvědčuje jejich náboženství, jejich knihy a zákony a tajné organizace po celém světě. Tak nepočínal si nikdy žádný národ. Tím pak, že židé mají neobyčejné vlohy pro obchod, zmocnili se ve všech státech většiny majetku a stali se králi peněžními. Klesnutím mravnosti v nové době následkem realismu, atheismu a komunismu mohli penězi kde koho uplatiti a tak vlády lidu se zmocniti. Svými penězi* stali se věřiteli všech vlád a tím řiditeli světové politiky. Za takových okolností není divu, že mnozí státníci spojili se se židy a židovský vliv po celém světě uplatnili, na utrpení národů se neohlížejíce. Uplacené noviny zmámenému lidu všechno vymluví a posici židovským hegemonům všude upevní. Profesor Bork proto navrhuje, aby se lidstvo vzchopilo a nebezpečné činnosti židů konec učinilo. Vlády by prý měly všechny židy vyvézt na nějaké souostroví a zde je vším opatřiti, aby tvořili svůj vlastní stát a hlídaly je loďstvem, aby odtud neunikli. Tak prý by se během století ze své psychosy vyléčili. Jisto jest, že dokud židé budou míti volnost, jakou mají nyní, budou vždy překážkou zdravého kulturního vývoje lidstva na zemi.

     * (“Poslední moudrost”, str. 243: Židé však nemají pro nic jiného smysl než pro dělání peněz. Peníze, peníze, všechno jen pro peníze.)

Home