Základní moudrost (Leták)

     Kdysi dávno se v "Nekonečných prostorech" postupně vyvinuly bytosti, které samy sebe velmi milovaly a rozhodly se, že budou žít věčně. Dlouho hledaly zdroj svého věčného života, až ho nakonec našly.
     Nejprve si určily svůj ideální věk a ideální zdravotní stav v tom věku, což v praxi zahrnuje informaci o přesném stavu i pozici všech mikro-komponentů jejich těla.
     Pak ty bytosti zhotovily obrovské koule, aby se v nich mohly regenerovat a udržovat se v tom ideálním věku i zdravotním stavu pomocí všech dějů, které se v těch koulích odehrávají. A my, společně s naším vesmírem, se nacházíme v jedné z nich.
     Za mlada jsem jí říkal "Všeorganizmus" a nevěděl jsem, že má hranice. Dnes jí říkám "Superboží Koule" (dále jen Koule). A té Bytosti, co se v ní regeneruje, jsem dříve říkal "Prastvořitel", a dnes "Superbůh". Neměl jsem ani tušení, že se náš vesmír nachází v obrovské Kouli (je oválný jako buňka a přímka se v něm zakřivuje v prostoru, což napovídá o mnohém) a že za jejími hranicemi je jiný, ještě větší svět, než ona. Ale věděl jsem, že je tu všechno předurčené a řadu věcí jsem ve svých starých knihách popsal dost dobře. Měl jsem totiž podvědomou vzpomínku na některé informace, které byly mojí duši kdysi ukázány v "Hvězdném Kraji".
     Velmi zjednodušeně řečeno, našemu vesmíru je přidělený potenciál, který se postupně uskutečňuje životem v něm existujících bytostí (i já jsem používal, stejně jako někteří jiní mystikové, výrazu "Centrální Kosmická Duše"). Tento potenciál má lidskou část (tu postupně prožívají všichni žijící lidé, přičemž každý z nich je jejím jiným kouskem, než ti ostatní, a astrologie nám může napovědět, kterým), ale i všechny možné jiné části.
     Tyto jednotlivé části toho potenciálu potřebují udržovat určitý kousek spojitosti či příbuznosti, takže musí vzniknout například erotická láska mezi kouskem "lidské části", to jest člověkem, a kouskem "zvířecí části", to jest zvířetem. A proto se na světě objeví někdo, kdo má zoofilii. A protože jednotlivé části potenciálu našeho vesmíru, tedy i ta naše lidská, musí být prožity komplexně, stává se i to, že například člověk ve středním věku prožije erotickou lásku k dětem nebo naopak starým lidem (viz "věkové sexuální deviace").
     Existuje "Obraz lidských duší", který ukazuje míru jejich subjektivního štěstí a neštěstí v průběhu jednoho cyklu dějů v naší Kouli. Má "Nebeskou (světlou) třetinu", "Pekelnou (tmavou) třetinu" (do ní spadá zlo, co lidé prožili tady na Zemi pod vlivem Pekelných lidí & bytostí, ale i utrpení lidských duší v Pekle) a "Smíšenou třetinu" (ta je skoro celá polosvětlá, až na jedno problémové místo v ní). Celková míra subjektivního štěstí a neštěstí lidských duší je přibližně kolem nuly, přesněji řečeno těsně pod ní, tedy malinké mínus (třeba -2 nebo -4 procenta).
     Lidstvo se skládá ze dvou druhů lidí, normálních a Pekelných. Dá se říci, že ti Pekelní to tu většinově vedou a též i většina technických vymožeností byla vynalezena jimi (takže i vyspělé zdravotnictví a zbraně hromadného ničení). Mají v sobě Pekelnou humanoidní duši místo normální lidské a jejich snahou je ustanovit dobře fungující, vyspělou lidskou společnost, s pravidelnými kusy zla, vyskytujícího se v ní (občasné války, uměle zařízená osobní neštěstí některých lidí, držení euthanasie v ilegalitě, tu a tam bída), což slouží Peklu. Pekelní lidé si to občas naznačují, třeba na konci filmu "Císařův Pekař & Pekařův Císař" s Janem Werichem ve dvojroli (nezapomínejme, že jsou "dvakrát") Golem pomáhá lidem péci chleba, což v daném případě indikuje to, že v mnohém pozemském dílu najdeme kousek Pekla.
     Pomocí oficiálního vzdělání, knih, časopisů, filmů, náboženství a dalšího informují Pekelní lidé normální veřejnost o části věcí kvalitně (různé technické postřehy a praktické znalosti), zatímco o části špatně nebo vůbec (některé hodnoty nadstavují a jiné snižují nebo vynechávají, tají pravdu o jejich národu i různé související duchovní znalosti; některá důležitá fakta nikdy nezveřejňují, jako třeba o tajné technice, kterou mají, nebo o tajné lidské psychologii).

     Poučení: Smyslem lidského života je všechno v lidském životě. Každý pocit i každá myšlenka pomáhají udržovat běh událostí v této Kouli podle přesného výpočtu (nebo chcete-li Plánu či Osudu). Ten má na starosti buď "udržovací cykly" (= udržování Superboha v ideálním a stále stejném věku i zdravotním stavu; ten je může opakovat, jak dlouho chce, neboť z hlediska věčnosti je jakákoli doba nic) nebo "regenerační" (= jedno- nebo více rázová regenerace ze zhoršeného zdravotního stavu do původního ideálního, pokud Superbůh opustil tuto Kouli a pobýval mimo ní, a přitom se jeho zdravotní stav zhoršil).

     Bonus - editované ukázky z knihy "Další Tajemství lásky": Všechny lásky, existující uvnitř této Koule, mají svůj původ v jejím majiteli - Superbohu. A ve skutečnosti jsou jeho láskou k sobě samotnému. Vznikají tak, že se láska, obsažená v jeho osobnosti, rozdělí na mnoho kousků, z nichž každý se pak modifikuje a "nadstaví", aby se objevil v rostlinách, živých tvorech i duševních bytostech.
     Superbůh je komplexní a plně miluje sám sebe. Zkuste si představit, že i vy byste byli komplexnější a zahrnovali v sobě ten potenciál lásky, kterou k vám chovají druzí. Tedy lásku vaší matky k vám, vašeho manžela či manželky k vám, vašeho nejlepšího přítele, příbuzných, domácích zvířat a podobně:
     "Představte si, že všechny tyto lásky k vám jsou součástí vaší komplexní osobnosti a že jejich potenciál je v ní zahrnutý. Pak můžete být snadno bez druhých, pak nemáte žádnou potřebu být milován(a) někým jiným, protože už je tu někdo, kdo vás miluje kompletně: Vy…
     …Bude to znít bláznivě, ale potřebovat lásku druhých je vada. Je to nemoc. Znamená to, že nejste kompletní, že jste fragment."

     Pocity Superboha jdou "ze sebe do sebe", hladce, kulovým systémem, a nejlépe je mu samotnému se sebou a plně sám sobě rozumí: "Kdo je dokonale sám se sebou, ten není sám, ale naopak se všemi, které potřebuje."
     Naproti tomu člověk je ve srovnání se Superbohem omezený, méně nastavený na "ze sebe do sebe" a více na "od sebe k druhým a zpátky". Proto také v drtivé většině případů potřebuje (spolu)prožívat svojí lásku s těmi ostatními.
     Je jeden jediný zákon, a všechny ostatní jsou od něj odvozeny a zároveň mu podléhají: ZÁKON SILNĚJŠÍHO. Kdo je silnější, než druzí, ten je může všechny přemoci, kdyby se mu postavili do cesty a chtěli mu bránit v prožívání jeho (sebe)lásky. Jen ti slabší (nebo ti, co nepoužijí svoji sílu), si musí nechat líbit to, že se jim v jejich (sebe)lásce brání.

Home

Právní prohlášení: Text umístěný na této vzdělávací stránce zobrazuje pouze osobní úhel pohledu a subjektivní pocity jednotlivce.