Studentka IBU

          Z touhy neukojené vysnil jsem si feudální svět se šlechtici,
          co praktikují v něm mé Ideální Bojové Umění.
          A do toho světa dosadil jsem si Vás -
          dívku, jejíž kvality každý moudrý muž ihned ocení.

          Máte v sobě kus jemné ženské krásy,
          jež snoubí se ve Vás se silnější aktivní energií.
          V mém světě stala jste se studentkou se dvěma pásy,
          jeden byl zelený a druhý světle šedý.

          Pohledem na Vaše vlohy mě snad sám Bůh obdaroval,
          kvůli nim do svého světa vysněného jsem si Vás přičaroval.
          V něm nosila jste na hlavě korunu stříbrnou,
          a já jsem si Vás tam pojmenoval Vendulou:

          Ale navzdory tomu, jaké jsou různé zvyky a trendy,
          Bůh ví, proč jsem Vám nikdy neříkal Vendy.

          Nejste tak moc krásná jako Nejkrásnější,
          za sebou Vás nechává i Krásné Tmavovlasé Kouzlíčko.
          Přesto však v sobě máte dostatek ženské krásy na to,
          abych zatoužil po Vás, a vůbec ne jenom maličko.

          Ve svém fantastickém světě leckdy jsem ústa svá přibližoval k Vašemu klínu,
          a při tom, co bylo pak, jste se svíjela slastně pode mnou.
          V tom světě jsem byl mladý šlechtic, co vzal si Vás za ženu,
          a Vy jste v něm byla krásnou šlechtičnou.

          Ale nemilovali jsme se jenom spolu, ve dvou,
          ale i se všemi ostatními z našeho šlechtického kolektivu.
          Lásku jsme k sobě všichni chovali upřímnou a vřelou,
          jak jeden k druhému, tak i k našemu nejvyššímu Bohu.

          Jste mojí inspirací, avšak já sám dosud nevím,
          zdali Vás v tomto světě miluji, anebo ne.
          Ale v mých představách se k Vám mnohdy skloním,
          to předtím, než se v nich pomilujeme.

          Vy nyní žijete ve světě,
          co nedává Vám žádný plnohodnotný život.
          Věřte, prosím, této mojí větě:
          k Vám hodí se víc tvrz a kamenný plot.

          Též tance se mnou při vážné hudbě znějící v našich zámeckých domech,
          nebo na bálech a plesech v zámcích spřátelených šlechticů.
          Vyžívat se v nejlepších nápojích i lahodných pokrmech,
          a patřit i do našeho spolku aristokratických lovců.

          Ve šlechtické zahradě pěstovat nádherné rostliny,
          a mít v ní velký altán, co krášlí ho zdobení.
          Chodit si pro zasvěcení do kaple na kopci,
          a cvičit v tělocvičně, co je vedle ní.

          Mít vlastní panství a v něm třeba klášter, zámek anebo hrad,
          to by se Vaší duši velmi zalíbilo.
          A být v mém světě moudrou i umět se dobře prát,
          to by se k Vám tak moc hodilo!

          Stejně tak jako projížďka lukami, co Vám patří, s vraným koněm pod sebou,
          i procházka vlastním lesem s obřím psem po svém boku.
          Prostě celý velký “manor”, jehož jste majitelkou,
          v němž byste, věčně mladá, mohla žít bezpočet roků.

          PS:

          V tom světě bychom se jednou mohli sejít, kdyby Bůh dal,
          my všichni, co jsme tak nějak ze všech nejnadanější.
          A “Vendulo”, ty dvě ženy, co jsem Vám výše jmenoval,
          by tam mohly být Vaše přítelkyně nejlepší.

          Abyste však Vy tři mohly v tom mém světě žít,
          nejprve byste musely projít zvláštní očistou.
          Váš svět se k Vám totiž nezachoval úplně nejlíp:
          nechal Vám duši nevyspělou a na jednom místě trochu nečistou.

          Proto také stará moudrost, kdo ví zda dobře či špatně, radí,
          hledat si lásky jen v nějakém lepším a oduševnělejším světě.
          Prostě vyhýbat se všem vztahům z toho nečistého Vašeho,
          který máte v této době na té naší planetě.

          Jsem ale přesvědčen, že všechny tři máte dobré jádro,
          proto chtěl bych Vám všem jednu velkou šanci dát:
          projít očištěním, aby vyšší dobro s moudrostí ve Vás zavládlo,
          abyste mohly vstoupit do mého světa a být v něm šťastné napořád.

          No a kdybych nemohl být s Vámi všemi najednou v mém ideálním světě,
          a jenom jednu z Vás zvolit bych musel si pro život v nějakém normálním,
          pak největší přednost bych dal té na Zemi nejhezčí brunetě,
          což prozrazuji Vám všem tímto pořadím:

          1. Nejkrásnější, 2. Krásné Tmavovlasé Kouzlíčko a 3. “Vendula”.

          Všechny tři holčiny jsou samozřejmě perfektní,
          jedna je lepší, než druhá.
          A i když to pořadí můj vztah k nim velmi osvětlí,
          dodat musím, že svým způsobem je každá z nich ta prvá.

Ze své lásky k Nejkrásnější jsem se vyznal, za což se proklínám, protože mi to působilo i bude působit mnoho utrpení. Žít ve strachu, že ji jednou potkám, je takřka neunesitelné, a kažení mého vztahu k ní mými nepřáteli je také špatné. Kéž bych byl býval předstíral, že se mi nelíbí!
Fyzickou představitelku hlavní části této básně jsem ale zcela ignoroval. Nikdy jsem se nijak neprojevil, což bylo také jediným důvodem, proč mi v minulosti mí nepřátelé nepokazili můj vztah k ní. Kdyby se vědělo, kdo to je, zničili by ho.
Jestli jednou budou mé vynálezy zpeněženy a nechám tu po sobě nějaké ty miliony, rád bych je odkázal “mým holkám”. Nevím ale, jak představitelce této básně, když bych nikomu nemohl říct, kdo to je. Stejně to ale asi časem řeknu, protože mi mozek selže a neuhlídám to.

Home