Několik tajemství

     Dojem nezávislosti – Je speciální počítač, který pomáhá psát některé knihy, o nichž se má za to, že je napsali nejslavnější lidé; který skládá melodie pro některé nejlepší zpěváky a hudební skupiny; a který vypočítává mnoho "Připomenutí Pekla" ve filmech a televizních seriálech. A protože každé takové dílo tohoto počítače vypadá jinak, než ta ostatní, vyvolává to dojem nezávislé práce mnoha nezávislých lidí.

     Dokonalé společenské zřízení – Je potenciál, jež mají jednotliví lidé prožít ve svých životech prostřednictvím všeho, co cítí, a část tohoto potenciálu odpovídá jejich subjektivnímu štěstí. V ideálním případě je tato část vydělena počtem všech lidí a každý z nich obdrží výsledné množství subjektivního štěstí – průměrné.
     Je to teorie, ale v praxi můžeme udělat nějaký ten krok směrem k tomuto ideálnímu stavu: Nejintenzivněji trpícím lidem by se pomohlo euthanasií a bohatí by se o své bohatství podělili s chudými. Žádné zbraně hromadného ničení a dobré zdravotnictví. Lepší je menší počet lidí na Zemi, řekněme půl miliardy (nebo přinejhorším jedna celá), a jednopodlažní domy s pozemky (majícími domácí zvířata a záhony se zeleninou) místo vysokých domů. Byly by jenom ty věci, které jsou opravdu zapotřebí a důležité, což znamená ta správná láska, jednoduché šaty a boty, nějaké to vzdělání a podobně. Žádné války, žádná chudoba, žádné peníze (už bychom je nepotřebovali).

     Něco o vztazích – U Bohů a Božských Bytostí jsou jejich pozitivní vzájemné vztahy založeny na stejnosti. Milují především sebe, a když už mají milovat někoho jiného, tak musí být jako oni, tedy Bohem nebo Božskou Bytostí se stejnou strukturou svého těla. Musí mít stejné názory a stejné lásky. Je tomu tak proto, že Bohové a Božské Bytosti jsou komplexní tvorové, kteří nepotřebují, aby byli jejich milovaní rozdílní.
     Pro změnu vztah mezi dvěma lidmi je založen na kombinaci stejnosti s jiností. Například erotický vztah mezi mužem a ženou: na jedné straně jsou oba lidé (takže jsou částečně stejní), ale každý z nich má opačné pohlaví (= obrácený "kořenový odklon"), než ten druhý (takže jsou částečně jiní). Každý z těch dvou je nekomplexním tvorem, který potřebuje potenciál, nacházející se v někom jiném, v daném případě v sexuálním partnerovi opačného pohlaví.

     Panictví – Absence výměny sexuální energie lásky s jinými lidmi opačného pohlaví prostřednictvím pohlavních orgánů, které jsou připojeny ke kořenu (lidského vědomí a) duše. Aby někdo přišel o panictví, musí tuto výměnu prožít silně a na vyšší úrovni, někdy dokonce i opakovaně. To znamená, že pokud by ta výměna byla příliš malá nebo žádná, dotyčný zůstává panic, i kdyby měl nějaký sexuální kontakt s osobou opačného pohlaví (viz "Úvahy o panictví").

     Spasení – Lidská duše je přijata do Nebeského Světa a zregenerována pomocí speciálního energetického procesu, po kterém se stane čistou (ozdravující proud posílí, co je dobré, a oslabí, co je špatné). Tato čistá a světlá barva je biblické "bílé roucho".

     Vylepšené přátelství – Existuje něco mezi erotickou & sexuální láskou s orgasmem a přátelstvím, jak ho my lidé obvykle prožíváme. Při orgasmu se velmi zvyšuje množství "erotických částic", kdežto při normální přátelské komunikaci mezi lidmi nejsou tyto částice přítomny nebo jenom v malém množství. Bohové a Božské Bytosti mají tyto částice stále aktivní, ale jen ve středním množství. Nikdy nemají orgasmus a přece se v celkovém součtu (když bereme v úvahu celý jejich život) cítí lépe, než ti, kdo ho mívají.
     Také v Nebi mají Bytosti tam žijící vztahy, mající rysy jak lásky mezi dvěma milenci (opačného pohlaví), tak té mezi přáteli. Ve skutečnosti je takový vztah vřelejším přátelstvím, než jaké je to normální, což je nejlepší formou vztahu mezi dvěma dušemi (vzácně i mezi dvěma lidmi).

     Bůh – Je to obrovská duchovní Bytost, vzhledem něco mezi postavou a koulí, se světlou barvou svého těla. Je ztělesněním vyššího "já" Superboha. Přebývá v opačné části "Božího Prstence" (též "Hvězdný Kraj", "Svatá Země", "Centrum Vesmíru") než v té, která je obývaná jeho "Svatou Radou". Když žije uvnitř této Koule, je Bohem, a když žije mimo tuto Kouli, je Superbohem.

     Ježíš Kristus – Bůh chce zachovat sebe samotného věčně takového, jaký je, a kdyby chtěl dítě, pak jen jako přesnou kopii sebe sama. Nemůže mít žádného přímého lidského potomka a žádná duše, která kdy byla v lidském těle, se k němu nemůže přiblížit příliš blízko, protože energie, kterou Bůh vyzařuje, je pro ni příliš silná a zabyla by ji.
     Jsou Bytosti, které mají charakter biblického Ježíše Krista – jsou jako on. A ty mohou vyslyšet modlitby lidí k němu, jako se to stalo mně. Ve vzdálené budoucnosti tyto Bytosti společně se "Svatou Radou Boha" udělají válku proti Pekelnému světu (té části, ze které pocházejí duše Pekelných lidí) a vyhrají.

     Nejkrásnější smrt – Je způsob umírání, který je zvláštně krásný. Když vědomí Superboha (ve skutečnosti se jedná o jeho přenesený kousek) pronikne do nějaké duše, aby jí zkonzumovalo, tak to, co ta duše v průběhu toho cítí, je nepopsatelně rozkošné. Jak do ní jeho vědomí proniká hlouběji a hlouběji, ona zůstává sama sebou méně a méně, a více a více se "stává jím". Kousky jejího duševního těla umírají a ona začíná cítit to, co cítí Superbůh. Najednou chce, aby jím byla zkonzumována a aby přitom zemřela. Nakonec "je Superbohem", v dokonalé lásce se sebou samým, majícím ohromné poznání a život věčný.

Home

Právní prohlášení: Text umístěný na této vzdělávací stránce zobrazuje pouze osobní úhel pohledu a subjektivní pocity jednotlivce.