Můj největší omyl

Před dvaceti lety mě jeden a půl měsíce někdo sledoval a pak si proti mně v autobuse sedl muž, kolem kterého jsem zahlédl kouř a vír temné energie. Kolem jeho hlavy jsem pak uviděl několik začernalých, přeškrtlých lidských jmen. Uslyšel jsem hlas, co mi řekl: „Právě se díváš na toho, kdo se jenom podívá, a je konec. Nedívej se do jeho očí, dívej se stranou. S těma rukama nic nedělej a jenom mysli. Záleží jenom na tom, jak budeš myslet.‟ Bylo to poprvé a naposledy ve svém životě, co jsem se s někým takovým setkal.
Energie, proudící od toho muže směrem ke mně, ve mně vyvolaly pocit, že se blíží zlá bytost z Pekla, což ovšem byla pouhá iluze mého mozku. A protože byly ty energie tmavé, nesprávně jsem si myslel, že musí být Pekelné. Kromě toho jsem ještě chybně předpokládal, že člověk, takové energie ovládající, musí mít Pekelnou humanoidní duši, což byl můj další omyl.
Poté bylo posláno mnoho lidí, aby se na mě divně dívali. A já jsem si myslel, že společně s tím mužem z autobusu patří k tajnému Pekelnému národu. K tomuto mému chybnému názoru přispělo i to, že jsem měl v těch letech ozařovaný mozek, trpěl jsem halucinacemi čertů a démonů, občas se probouzel ochrnutý a podobně. Nakonec jsem se z toho takřka zbláznil.
Pravda o tomto je taková, že výše zmíněný muž, mrzačící či zabíjející “pohledem očí” takovým způsobem, že to může vypadat jako přirozená mozková příhoda, je velkou vzácností. Je to třeba pouze jeden takový člověk v celé naší republice, mající třeba jenom pět obětí za celý život svého výcviku a činnosti.

Home

Právní prohlášení: Text umístěný na této vzdělávací stránce zobrazuje pouze osobní úhel pohledu a subjektivní pocity jednotlivce.