Má selhání II.

A je tu pokračování. Část I. se nenachází na této stránce, je jinde. A co je nového v této druhé části?
Stále dělám plno chyb. K některým jsem zmanipulován, jiné dělám dokonce i úmyslně, když se například vyhnu řešení nějaké situace tím, že se začnu dívat jinam, abych ji nemusel řešit. Někdy mám náladu pomáhat, a jindy už mě to obtěžuje a utíkám od toho. Nicméně doufám, že bude jednoho dne celá ta slavná TV show o mně zneplatněna.

- (5.11.2021) Podíval jsem se z okna a zaostřil jsem auto, stojící naproti. Až za několik vteřin jsem zaostřil dvě děti, co za tím autem s někým šly. Pokud by těsně předtím udělaly nějaký pohyb, praštily jeden druhého nebo do něčeho bouchly, vůbec bych to neviděl, a v televizi by bylo, že jsem to viděl, protože jsem se tam v tu chvíli díval.
Teď mě mí nepřátelé zasáhli s dětmi. Šly naproti, byl jsem v tu chvíli docela rád, ale až pozdě jsem si uvědomil, že jsem neprojevil žádnou obavu z jedné věci. Jedno dítě totiž probíhávalo mezi několika jinými, po chodníku jdoucími dětmi, a domem, vedle kterého ten chodník byl. Měl jsem se bát, že vzhledem k nedostatku místa, to probíhající dítě vrazí do toho, kolem něhož probíhá. A já jsem se nebál, napadlo mi to až později.
Zase jsem selhal a zase mám špatný bod v televizním vysílání, což možná nepřímo způsobí mé větší utrpení v budoucnosti. Na druhé straně, zaslal jsem prosbu učitelkám, aby učily děti nepohybovat se po dětmi přeplněném chodníku během, ale pouze chůzí, což snižuje pravděpodobnost, že jedno dítě vrazí do druhého.
Je smutné, že ten samý druh lidí, co o mně pořád natáčí, že nesoucítím s dětmi, sám zaranžoval a/nebo toleroval utrpení mnoha z nich a ještě k tomu to utrpení těch dětí sadisticky oslavoval. Může to na něj někdo vytáhnout v televizi?

Zneplatněte tu TV show mým nepřátelům! Publikujte a ukažte v televizi jejich vlastní trestnou činnost! Pak budu ihned zachráněný.

- (8.11.2021) Vhodil jsem do poštovní schránky opravný dopis jedné paní, co jsem jí řekl svůj chybný názor na tlačení kočárku. Ale dal jsem jí dobrou radu, že nemá nechávat na zahradě dítě v kočárku samotné.
Pak jsem pokáral řidiče "dpd vozidla", že staví na zastávce MHD. I když mohl na to místo dojít pěšky, protože předtím stavěl u jiného zákazníka, který je pouze několik desítek metrů pod tou zastávkou, což jsem tomu řidiči řekl. Zeptal jsem se jedné paní, stojící na zastávce, co je to "dpd", a ona řekla, že to je pošta, a že na té zastávce může zastavit. Ale policista z dopravního inspektorátu řekl, že ne. Možná ale, že nejlepší by bylo, kdyby ten "řidič dpd" zastavil na parkovišti, které se nachází naproti obou zákazníků, a od toho parkoviště k nim přes přechod došel pěšky.
Naproti mně v autobusu posadili mladou ženu, co si schválně dala limonádu na sedačku tak, aby jí při jízdě padla. Napadlo mě upozornit ji na špatnou polohu té limonády až pozdě.
Někdo vedl ženu s prsty o něco více obtočenými kolem její ruky, než je normální, a pak snad ještě i trochu blíže k obrubníku, než by to mělo být. Okamžitě jsem se začal dívat jinam, abych se vyhnul svému dalšímu neúspěchu. Ihned při pohledu na ty dva mě totiž napadlo toto: „Zase něco zaranžovaného kvůli mně! Možná to bude něco mezi “reagovat” a “nereagovat”, nebo dokonce spíše “nereagovat” než “reagovat”, a já nebudu vědět, co udělat, a zase se dopustím nějaké chyby. Raději se tomu vyhnu a budu se dívat jinam!“ Kdybych ale věděl, že už se tu takové věci kvůli mně nearanžují, a že to je všechno doopravdy, se zájmem bych se podíval, jak ten muž tu ženu vede dál.
Spletl jsem se a myslel si, že jedno auto možná zajede jednu mladou ženu, a spontánně jsem dal najevo strach. Ale ošálil mě zrak, ona byla za autem a ne před ním.
Někdo při mých opakovaných dotazech ve zdravotnickém zařízení řekl slabě „vole“ na moji adresu a já na to nic. A ani mi to nevadilo. A i kdyby ano, v mé slabé pozici bych si ho stejně nedovolil urazit také.
Dítě se protahovalo mezi pokladnou a velkým nákupním košíkem jedné paní, a já jsem při tom ten košík neodtlačil. Jen jsem opožděně řekl té paní, ať má ten košík raději dál od pokladny.

- (9.11.2021) Poté, co jsem měl několik hezkých bodů se psy, mi to mí nepřátelé zase zkazili. Ti parchanti poslali nějakou ženu se psem, aby "náhodou" šla kolem našeho domu těsně předtím, než jsem do něj měl vstoupit. Po jejím zahlédnutí jsem utekl na druhou stranu ulice a otočil se zády, až dokud nepřešla.
Pokaždé, když jsem se zachoval normálně a zůstal stát před domem, jsem toho pak litoval. Ten, kdo kolem mě přecházel, pravidelně udělal něco, vybočujícího z normy, a já na to chybně zareagoval nebo nijak, a měl jsem špatné body v TV show. Proto jsem se začal vyhýbat lidem, co jdou kolem našeho domu předtím, než do něj mám vejít.

- (10.11.2021) Teď vzniklo další video, že nesoucítím nebo pouze opožděně. Otec mě nečekaně oslovil ve chvíli, kdy mě to trochu rozčílí, o čemž se ví. Dobrý psycholog by tohle dokázal přesně naplánovat, chtěl-li by jako první reakci mé rozčilení, a ne projev soucitu.
Otec řekl, že sestra má ten virus. Napadlo mě, že mluví o chřipce. Nejprve jsem se rozčílil kvůli momentu mého oslovení a pak se otce zeptal, jestli má sestra chřipku. Ta mě napadla proto, že věřím v to, že tady žádný koronavir není a že je to s ním vymyšleno kvůli mně, což mi už dokonce i někdo slovně potvrdil. Otec ale řekl, že sestra dostala koronavir. Pak jsem projevil soucit, a to i když považuji za pravděpodobné to, že ten vir není a že to je výmysl.

- (13.11.2021) Prošel jsem mezi dvěma ženami tak, že se jedna lekla.
Nekomentoval jsem nepatrný náznak manipulativního chování u jedné dvojice, a pak jsem, možná zbytečně, možná ne, komentoval jedno chování s použitím tohoto slova.
Dvě holčičky si vzájemně škubaly rukou. Jedna uměla česky, řekl jsem jí, ať to nedělá, ale ona to dělala dál. Pak jsem oslovil jejich otce, a ten řekl, ať to nechám na něm ("ne" jako zápor mělo naznačit "ty negativní") a nechal to ty holčičky dělat dál. Poodešel jsem pryč a za chvíli mi došlo, že jsem se nechal příliš lehce odbýt. Začal jsem je hledat, ale nenašel.
Někdo vezl dívku na koloběžce a já mu řekl jenom to, že si myslím, že na koloběžce má jet jenom jeden. Bylo to málo. Na druhé straně, později jsem viděl, že takhle jezdí více lidí. Ale z hlediska bezpečnosti, jak mi i někdo nakonec potvrdil, má na koloběžce jet raději jenom jeden.
Jedna mladá krasavice vedla bernského salašnického psa, co měl zavázanou přední tlapu a pokulhával, příliš rychlou chůzí. Řekla, že má nemocný nehet, místo aby řekla, že má nemocný dráp ("ne" jako zápor mělo naznačit "ty negativní"). Několikrát jsem ji žádal, ať kvůli tomu psovi zpomalí, ale dál šla příliš rychle. Co jsem měl dělat? Násilím ji přidržovat a zpomalovat v chůzi? Nebo na ní zavolat policii?
O den později mě napadlo, že jsem jí měl pohrozit zavoláním policie, což jsem neudělal. A kdyby neuposlechla, oslovit policii, v jejíž blízkosti jsme šli, což jsem si ale uvědomil až mnohem později. Ta slečna byla hezká, ale tím postojem k tomu nemocnému psovi se mi tak zprotivila, že mě napadlo, že bych si s ní nechtěl užít, ani kdybych mohl.
Nějací lidé s chlapečkem ve vlaku v jednom kupé schválně dělali různé věci, aby mě vyprovokovali k nějaké reakci. Kdybych měl komentovat každou maličkost, to by to ale vypadalo.
Jeden mladý muž ve vlaku za sebou nezavřel dveře WC a já jsem ho na to upozornil. A protože "ti, co jsou dvakrát" často dělají stejnou věc v jednom mém dni dvakrát, předpokládal jsem, že pošlou nějakou ženu, aby je za sebou nezavřela také. Předsevzal jsem si, že za ní ty dveře zavřu sám, když bude mladá a hezká.
Stalo se tak. Hezká slečna se přede mě postavila v černých kalhotách, a já jsem se předtím díval na černé kalhotky za jednou vitrínou ve městě. Pak šla na WC, vyšla a nezavřela za sebou dveře, což jsem za ní rád udělal. Bude to asi hlášeno jako má porucha, ale nezlobte se na mě, já bych v tu chvíli zavřel ty dveře za každou hezkou holkou, i kdyby neměla černé kalhoty ani kalhotky.
Na jedné straně jsem chtěl sedět v kupé sám, na druhé straně jsem byl nepatrně rád, že si ke mně přisedla mladá bruneta (nevím, jak hodnotit její krásu; nebyla úplně nejkrásnější, ale šlo to). Avšak protože jsem zvyklý "nemít věci čisté", předčasně jsem ji opustil, protože mě napadlo, že možná bude před Plzní nebo v Plzni připraveno něco špatného. Proto jsem se po vystoupení z vlaku otočil zády k nádraží a několik minut čekal, abych náhodou nešel vedle ní, protože by mohlo být něco zaranžováno.
Další bod jsem ztratil zbytečným komentářem, že na vlakovém nádraží jedna žena při chůzi po nástupišti překročila žlutou čáru a šla blízko kolejí. Dokonce jsem ji dohnal rychlou chůzí, abych jí to řekl. Tvářila se, jako by jí to, co jí říkám, vadilo. Musím se naučit přestat upozorňovat na maličkosti a upozorňovat jen na větší věci.

V některých případech bych měl lepší výsledky, kdybych místo neenergického a prosebného upozorňování použil energičtější a přísnější tón i gesta. U části lidí by to jistě zabralo, ale u části ne. A co se má v takové situaci dělat? Policie třeba není nablízku. A to bych měl ty dotyčné provinilce fyzicky omezovat nebo mlátit, kdyby nic jiného nezabíralo? Policie má právo použít donucovací prostředky, ale já asi ne. Jen odvrátit hrozící nebezpečí podle paragrafu o krajní nouzi? Způsobit mnou napadeným provinilcům menší škodu, než jaká hrozila vzniknout jejich nezákonným jednáním?
Pokusím se zjistit si, jaké zákony platí pro situace, kdy upozorňujete někoho na to, že dělá něco špatného, a on všechna vaše upozornění ignoruje a dělá to dál. Předpokládám, že v praxi by to asi bylo tak, že by člověk ve většině případů nakonec musel nějaký ten menší prohřešek ignorovat a právo fyzicky zasáhnout by měl jen u těch větších. Ale kdo přesně pozná hranici mezi jedním a druhým?

PS: Vím, že jsou ty situace zaranžované a že poté, co mi zmizely z dohledu, si ty dvě holčičky přestaly trhat rukou a ta slečna s nemocným berňákem ho přestala vést příliš rychle. Proto také nejsem v těchto situacích pevný. Vím, že jsou sehrané. Ale kdyby nebyly, musel by člověk jít mnohem pevněji, až do konce.

- (15.11.2021) Opět jsem neměl náladu na zaranžované situace a z toho důvodu jsem se při zahlédnutí dětí, a několikrát i někoho dospělého, buď otáčel zády anebo utekl.
Pak jsem byl měkčí při stížnosti na hluk vozíku v hypermarketu, a na povolené až padající kalhoty jedné prodavačky, které se zastala vedoucí směny, i když ta prodavačka vystrkuje na zákazníky holý zadek. Bohužel není hezká, čímž je to ještě horší.
Poté jsem se nedostatečně zastal jakési hluché ženy, kterou manipulativně za rukáv a ruku vedl její druh. Snažil jsem se mu vysvětlit, že by ji pořád neměl všude vodit za ruku. Ona zakroutila hlavou, že jí nevadí, že jí drží za ruku. On řekl, že je svobodná a může si jít, kam chce, ale přitom ji stále držel za ruku. Neuměl jsem mu to v tu chvíli správně vysvětlit. Kdybych měl tužku a papír, mohl bych se té ženy zeptat, jestli ji nedrží její druh za ruku pořád a jestli není manipulativní.

- (16.11.2021) Pravděpodobně zbytečně jsem komentoval maličkost, související s poodejitím řidiče od auta s puštěným motorem a jeho zajíždění do vrat.
V hypermarketu nereagovaly prodavačky na moje slova, bál jsem se problémů, kdybych byl důraznější. A navíc, jedná se o maličkost, tak to možná ani není zapotřebí.
Muže s hluchou ženou z předchozího dne jsem opět potkal. Ale tentokrát to bylo naopak. A já opět selhal. Místo držení za ruku ji ten muž pro změnu na sebe nechal delší dobu čekat, a já jsem mu to neřekl. Napadlo mě to, jako obvykle, až se zpožděním.
V hypermarketu byl muž se ženou. Zahlédl jsem kousek pohybu ruky toho muže. Buď někam ukázal za zadkem té ženy, nebo jí ten zadek předtím pohladil. Protože jsem si nebyl jistý tím, co bylo, chvíli jsem přemýšlel, ale bohužel se samomluvou, takže si nějaký zákazník myslel, že na něj mluvím, a já mu řekl, že jenom nahlas uvažuji. Tomu muži se ženou jsem se rozhodl nic neříct. A asi jsem dobře udělal.

- (20.11.2021) Pěkně mě doběhli. Slabost a hlava zalehlá rýmou. Přicházím k hypermarketu ke košíkům, nějaká žena s košíkem jde těsně za mnou a náhle vidím, jak byl nějaký košík někým postrčen a trochu se u mě zatočil. Myslel jsem, že to udělala ta žena, a tak jsem jí z toho slušně obvinil. Ona řekla, že ten košík nepostrčila ona, protože svůj zacvakla do řady. Tak jsem se jí omluvil.

- (27.11.2021) Otáčel jsem se zády k dětem nebo se díval jinam, abych se vyhnul špatným bodům v TV Show za to, že správně nepoznám, co je s těmi dětmi špatně.
Zase jsem se všímal maličkosti, které jsem se asi všímat neměl. Jenom několik málo slov s mírně zvýšeným hlasem mezi nákupními regály a se zpožděním jsem se pak těch lidí ptal, jestli se nehádají. Nehádali.
A zase: ptal jsem se jenom proto, že mě napadlo, že je to zaranžované a že se ode mě očekává, že se té maličkosti všimnu. Zneplatněte tu TV Show!

- (28.11.2021) Po pár dobrých reakcí u dětí a věděl jsem, že přijde pokažení. A přišlo. Potkal jsem ještě jedno dítě. Myslel jsem si, že je něco špatně a mám na to zareagovat, a napadlo mě říct, že já bych ho do zimy moc nebral. Jenže asi vůbec nevadilo, že ho poponesli venku, když bylo dobře oblečené.
Pak jsem totálně selhal při "obraně ženy" a ani mi to nějak nevadí, bylo to zase sehrané. Od jedněch lidí, žijících blízko našeho domu, zazněly nevrlé hlasy muže a ženy, jako když se hádají, ale nerozuměl jsem jim ani jediné slovo. Protože už jsem je jednou zbytečně na něco upozornil a nebyl jsem si jistý tím, co mám dělat, odešel jsem pryč. Postavil jsem se za roh, otevřelo se okno jednoho domu a zaslechl jsem slovo "špatně". To může naznačovat, že jsem se měl vložit do pře těch lidí a ignorovat ji bylo špatně.

- (30.11.2021) Při otevřeném okně houkala sanitka a já jsem se nepodíval ven, co se děje. Správně jsem měl projevit zájem.
Blbě jsem se podíval na nějaké dítě, co stálo za matkou v bundě a v čepici, a řekl jsem o něm, že to je chlapeček. Jeho matka řekla, že to je holčička. A mí nepřátelé si toho okamžitě všimli. Snad proto za moje záda mezi regály hypermarketu poslali někoho s kapucí, komu z ní čouhaly blond vlasy, možná abych si myslel, že to je žena.
Zase mě pustili domů až poté, co jsem udělal chybu. Nejprve kousek přede mnou za mostem odbočilo auto, přičemž jsem šel dál svým tempem, což bylo dobře, protože to auto při tom odbočování bylo dostatečně daleko přede mnou.
Pak jsem ale udělal chybu. Šel proti mně někdo, kdo byl v dostatečné vzdálenosti ode mě a něco nesl v pravé ruce. Přesto jsem však, když jsme se míjeli, zbytečně uhnul košíkem. A to jsem neměl. Bylo by to užitečné pouze tehdy, kdyby si ten člověk najednou přendal tu věc z pravé ruky do levé. Kdybych ale tím košíkem neuhnul zbytečně, mí nepřátelé by navodili další situace, až dokud bych v nějaké z nich neudělal něco špatně.

--- Pomáhat se musí. A pomoc potřebují úplně všichni, kdo ji potřebují. ---

Každý může pomoci druhým, ale v souladu s tím, kým je. Například zdravotní sestra se o trpícího postará přímo, kdežto vedoucí kurzu zdravotní péče či učitel na lékařské fakultě nepřímo. I když on sám trpícím nepomáhá, učí jiné lidi, jak jim pomáhat. Někdo jiný, kdo pro změnu rozhoduje o tom, co se lidé dočtou v časopisech, prostřednictvím jejich obsahu informuje veřejnost o některých návycích, díky nimž se lidé budou chovat o něco rozumněji a tím pádem budou i o něco méně trpět.
Nebo třeba prezident či šlechtic. Nemohou zastavovat auto nebo kočár při náznaku každé malé nepravosti v životě obyčejných lidí, co jsou kolem. Ale oba tito mocní mohou přispět například k vydání zákona, který činí život lidí bezpečnějším a příjemnějším, takže v důsledku toho méně strádají.

Osobní pocit: Jímá mě hrůza, když si představím, že bych žil ve světě, ve kterém by místo zaranžovaných situací byly jenom ty opravdové. To by pak byla tak strašně velká odpovědnost! Člověk by nemohl selhat, protože pokaždé, když by selhal, by nepomohl skutečnému trpícímu, a ne jenom nějakému zaranžovanému.

Home

Právní prohlášení: Tento dokument zobrazuje pouze subjektivní pocity, fantastické představy a osobní úhel pohledu jednotlivce.