Má selhání

Dříve, než začnu s popisem mých chyb ze současné doby, se vrátím k poučným a zajímavým případům z mého mládí, ve kterých jsem selhal. Tehdy jsem byl některými zaranžovanými situacemi buď testován, nebo kompromitován. Pár příkladů:

- Jeden známý měl kamaráda, kterého přede mnou jednou kvůli nějaké maličkosti s trochou síly přitlačil na zeď a chvíli ho tak držel, přičemž to nevypadalo jako legrace. Já jsem na to nic neřekl, možná proto, že jsem si o tom mém známém myslel, že je silnější, než já, a že by nade mnou vyhrál. A o vztahu těch dvou to, že ten kamarád toho mého známého občas toleruje ty trochu agresivní projevy a je na ně tak zvyklý. Dnes bych si ve stejné situaci s nimi oběma promluvil a vysvětlil bych jim, že ten vztah takhle není zdravý a že ty negativní projevy mého známého musí skončit.

- Jeden můj kamarád řekl, že potřebuje, abych ho odvezl do Německa. Neměl jsem na autě ty správné gumy (asi jen ojeté normální) a nebyl jsem na tu cestu připravený. Přesto jsem souhlasil, neměl jsem sílu mu odmítnout. Byla zima, auto opakovaně dostalo smyk, málem jsme se cestou vybourali. Dnes bych měl sílu neriskovat tu cestu a odmítnout tomu kamarádovi vyhovět.
Podobně bych dnes odmítl odvézt kamaráda, když jsem požil alkohol. Řekl bych mu, že když chce, abych sedl podnapilý za volant, a mohl pak mít nehodu a průšvih, není to úplně dobré. Prostě nechci riskovat a neodvezu ho. Pokud to pochopí, zůstane to mezi námi v pořádku, pokud to nepochopí, přestaneme být kamarádi.

- Tentýž kamarád, kterého jsem vezl do Německa, se přede mnou občas hádal se svojí ženou. Jednou jí dal opilý facku, až padla na zem. A já jsem mu to nijak výrazně nevyčetl (již si nepamatuji detaily). Ten kamarád mi ale byl představený jako dobrý rváč a myslel jsem si, že by mě přepral. To asi bylo, kromě mé přátelské solidarity s ním, jedním z důvodů, proč jsem se té jeho ženy tenkrát nezastal.

- Jeden známý, co mi dlužil peníze a nevrátil mi je, po mě chtěl, abych řekl svému druhému známému, aby mu půjčil peníze. A já jsem mu to řekl, což byla chyba. Ten první známý tomu druhému známému ty půjčené peníze prý sice nějak vrátil, nebo vlastně jeho matka. Ale když jsem měl špatnou zkušenost s tím prvním známým, neměl jsem žádat toho druhého o půjčku tomu prvnímu. Nejlepší je ale nikdy nikomu nepoučet větší částky a zároveň nikoho o žádné poučení, ať už sobě, nebo druhému, nežádat. A stejně tak je dobré nikdy nikomu nedělat ručitele.
Na druhé straně, není problém solidnímu kolegovi v zaměstnání, co si doma zapomněl peněženku, půjčit $10 na svačinu a podobně, ale nic většího. A co se týče dávání peněz druhým, je vhodné darovat pravidelně bezdomovci nebo žebrákovi $1 a posílat drobné příspěvky pro Červený Kříž, charitu, spolek pro ochranu zvířat a sbírku na pomoc obětem katastrof.

- Kamarád z blízkého okolí přede mnou potrestal své dítě, ale o kousek přísněji, než měl. Já jsem se toho jeho dítěte nijak nezastal a přitom jsem měl čas na řečení věty, mírnící reakce toho kamaráda, celých několik měsíců.

- U téhož kamaráda byly jednou v bytě rozházené věci a jeho žena brečela. Vypadalo to tam spíš jako po rvačce než jenom jako po hádce. Ten kamarád přede mnou odnesl svoji ženu do pokoje. Ona si pak v kuchyni pustila plyn, ale jiní dva další přítomní muži se jí nijak nezastali. Řekli mi, abych zavolal myslím asi blázinec místo policie. Já jsem nic neudělal. Jedním důvodem mohlo být to, že jsem si možná myslel, že se ten kamarád umí dobře prát a že bych ho nepřemohl. Jenomže já už si přesně nevzpomínám, co mě tenkrát napadlo. Ale té jeho ženy jsem se nezastal.

- Jiný kamarád mi řekl, že se někdo podílí na prodeji mladých žen do otroctví. A já, i když jsem tenkrát trochu mohl bojovat a měl silného psa, jsem s tím nic neudělal. Místo abych si řekl: "Ta informace je asi pěkná kravina, ale přece jenom se na to raději podívám!" Mohl jsem si něco sám zjistit, ohlásit na policii, že jsem tuto informaci dostal, a podobně. A tohle bych mohl udělat, i kdybych neuměl kickbox, i kdybych neměl silného psa, i kdybych byl jen starý slabý dědek, co se belhá o hůlce, ale na tu policejní stanici a podobně se ještě nějak dobelhá.

PS: Matně se mi vybavilo, že mě snad napadlo, že ta mafie, co ty ženy prodává do otroctví, může mít nějaké dobré rváče a že by mě možná přemohli.

- Rodina tohoto kamaráda mě požádala, abych jí dal něco, co se povalovalo v podniku, který jsem střežil, a já jsem jí to dal, i když jsem správně neměl. Dnes bych jednal úplně jinak. Řekl bych, že to tam střežím a nic tam brát nesmím, a že když oni po mně chtějí, abych tam pro ně něco vzal a měl pak problémy, tak nejsou opravdoví přátelé.

- Jednou jsem šel s rodinou tohoto kamaráda krást brambory na políčko snad poctivého soukromého zemědělce. Tohle se ale nedělá! Ty brambory se mají poctivě kupovat. A stejně tak se má poctivě kupovat i nafta a další věci, které lze někde vzít. Ještě před nějakým časem jsem si trhal kukuřici na poli, a to se také nemá. I ona se má poctivě kupovat.

- V jedné hospodě byl nějaký host s rukou v sádře a někdo na něj mluvil nějak nepěkně a napřahoval, ten host se skoro musel bránit s tou nemocnou rukou. Tenkrát jsem měl již opožděné vidění pohybu od krční páteře a zhoršenou bojovou kondici, tak jsem se ho nezastal. Správně jsem ale měl tomu agresorovi něco říci nebo vyzvat ostatní muže v té hospodě, aby proti němu zakročili. Mohlo se mu též pohrozit policií. Pokud by se tak choval opakovaně, tak by se měl udat, protože kdo napadá mrzáky v sádře nebo prostě slabší, ten není v pořádku.

- Bývalý kolega mě řekl, že něco ukradl ve fabrice, kterou jsme kdysi společně střežili. A já jsem ho neodsoudil. Dnes už bych ho odsoudil a sám bych si tam bez dovolení nevzal ani maličkost.

- Jeden ošetřovatel v nemocnici byl drzý na někoho, kdo byl údajně po operaci. Nechybělo moc, aby ho nenapadl. A já jsem se toho chudáka nijak nezastal. Pravou ale je, že jsem už byl handicapovaný a buď jsem si myslel, že je ten ošetřovatel silnější, nebo jsem tam s ním prostě nechtěl mít problémy (mohl by se mi pomstít, třeba když budu v narkóze). Přitom pokud je ošetřovatel agresivní k nemocným a nemohoucím lidem, které má na starosti, tak se s tím něco dělat musí, například vyhodit ho z takového pracoviště a napsat do posudku, jak se choval ke svým svěřencům.

- Ve Starém Plzenci jsem potkal známou, asi i relativně hezkou ženu, co mi řekla, že na ní na jednom nedalekém místě nadával nějaký chlap. Po chvíli se ale kvůli něčemu vydala zpátky k tomu místu, čímž riskovala, že toho chlapa znovu potká. A já tenkrát, místo abych jí tam i se psem, kterého jsem měl u sebe, doprovodil, jsem jí tam nechal jít samotnou, tedy nechráněnou.

- V bytě nad mojí babi někdo mlátil do panelů, bylo jasné, že to ruší nejen babi, ale i ostatní sousedy, a dokonce že to může narušit i pevnost celého panelového domu. Když jsem to bouchání slyšel, spolehl jsem se tehdy na ostatní lidi v domě, že buď něco udělají nebo že poznají, zdali to je nebo není v pořádku. To byla ale chyba. Jak jsem slyšel ty rány a viděl, jak moc mojí babi ten hluk vadí, měl jsem okamžitě jít nejen za tím sousedem, co tak mlátil, a požádat ho, ať s tím přestane. Ale měl jsem oslovit i ostatní sousedy s podezřením, že to ten mlátící soused přehání a že by se s tím mělo něco dělat.

Musím se ale do značné míry, i když ne úplně, obhájit. Škodlivá záření a chemikálie zhoršily stav mého mozku; v mém mládí si lidé pořád vymýšleli různé agresivní historky o tom, kdo kdy koho zmlátil a kdo kdy měl jaký konflikt s autoritou (byly to vymyšlené příběhy jako například 'vyhrožoval soudkyni a pral se s příslušníky bezpečnosti', nebo 'bál se jí policejní vyšetřovatel, protože si nenechá nic líbit a nafackovala by mu', anebo 'někdo na něj zavolal policajty a on se tam vrátil a zastrašil toho, kdo je na něj zavolal, a ten už si je pak na něj nedovolil znovu zavolat'). Modifikované filmy a další to ve mně také posunuly malý kousek do horšího.
Na všem špatném, co o mně bylo ukázáno a co není podvod, mám prý jednu třetinu viny (v tom smyslu, že jsem z jedné třetiny skutečně od Přírody takový špatný) a dvě třetiny způsobily výše uvedené faktory. Kdybych nebyl špatně ovlivňován a měl dobrého učitele, byl bych o 80-90% lepší, než jsem v životě byl.

Zastávat se druhých lidí je velmi důležité. Já preferuji hlavně zastávat se krásných mladých žen, ale i všichni ostatní lidé potřebují pomoci. Sám si vzpomínám na dva případy z mého mládí, kdy se někdo zastal mě, a mile mě to překvapilo i mi to pomohlo:
1. Jednou mě někdo fackoval a já jsem u sebe měl psa, který mě chtěl bránit. Ale držel jsem ho (což byla asi chyba), aby toho člověka, co mě fackoval, nenapadl. Někdo se mě zastal a opakovaně se s tím člověkem přetlačoval a říkal mu, ať mě nechá být, ale nestačilo to (jeden kamarád, dobrý rváč, mi později řekl, že takové přetlačování zastávání není, že to nestačí, že měl toho člověka srazit k zemi a ten by pak přestal). Mělo to jen částečný efekt, a nakonec jsem nechal svého psa, aby toho člověka, co mě fackoval, kousl do ruky. A ten mě pak fackovat přestal.
2. Byl jsem těsně po jedné operaci v nějaké hospodě a někdo tam na mě začal být slovně agresivní. Byl jsem ve stavu, ve kterém bych se asi nemohl bránit. Někdo se mě ale zastal a slovně usadil toho agresora, a ten mě pak nechal být.

_____________________________________________________

     V mnoha situacích mám jedno selhání za druhým. Tady jsou nějaké situace, ve kterých nechám v nepříjemnostech dítě, mladou ženu nebo zvíře, a nezastanu se jich. Některé z takových, kterých jsem si vědom, zde popíši. Například:

- (Začátek června 2021 za Doubravkou) Pes běžel s dlouhým vodítkem, které za sebou táhl po zemi. Já jsem na jeho adresu polohlasně řekl, že za sebou vleče takové dlouhé vodítko. A až za delší dobu mě napadlo, že jsem měl majiteli toho psa říci, že má to vodítko držet v ruce, ať ho ten pes za sebou nemusí táhnout (příště cestou na to místo, i když daleko od něj, šla blondýna a řekl jsem jí, že bude mít lepší držet vodítko v levé ruce místo zezadu v pravé, když se jí pes řadí k levé noze).

- (Asi 6.6.2021 na Slovanech) Nějaký muž zvedl ze země odpadek, podobně jako to dělávám já, a hodil ho do odpadkového koše s nadávkou na feťáky, čímž mi začal být sympatický. Pak už jsem mu nevěnoval žádnou další pozornost, otočený zády k němu a celou dobu jsem se s někým bavil. Pak ten muž udělal před svojí ženou několik rychlých pohybů, což jsem viděl matně bočním viděním, takže nevím, o co šlo. Když jsem se na ty dva podíval a zaostřil je, viděl jsem pouze to, že tomu muži vypadla láhev od piva na zem, a on jí zvedl a odešel s ní pak do obchodu. Zdálo se mi ale, že té ženě nic nedělal. Nerozuměl jsem, co si řekli, ale ona se po té, co odešel, na mě podívala pohledem, jako že něco není v pořádku. Ten muž se po chvíli vrátil a s tou ženou se objímali, jako kdyby bylo všechno v pořádku.
Ještě sem dodám ohledně toho odpadku a těch feťáků, že když mě v mládí někdo řekl, že má rád stejnou hudbu a stejné plemeno psa, jako já, a/nebo vyjádřil podobné názory, jaké mám já, začal jsem k němu být otevřený a někdy až nezdravě moc mu věřit. A to byla mentální vada.

Jinak mám obavu, že kdybych se někdy nějaké ženy výrazněji zastal (rána do toho, kdo jí obtěžuje, po které by byl zlomený nos, přeražená čelist a podobně; před lety se mi totiž stalo, že jsem někoho praštil a ten měl následky), nebo se dostal do konfliktu z nějakého jiného důvodu, byl bych odvezen do blázince, kde by byl můj zdravotní stav zhoršen. Již jsem dostal škodlivou injekci kvůli slovní agresi, Bůh ví, co by mě čekalo po té fyzické. Také proto se obávám konfliktů.
Vyšší policie má ale videa ze starých časů, kde bojuji nebo oponuji lidem. Například při pořádkové službě v kempu přehrady Hracholusky jsem se psem jako jediný strážný musel mírnit opilé agresivní skupiny a oponovat jim. Došlo i k tomu, že jsme se vrhli na skupinu agresivních opilců, abychom ji "rozprášili" a pes do nich při tom mlátil náhubkem. Někdo mě pak pochválil, že se tam konečně mohl v klidu vyspat. Takže jsem trochu nějaké té vůle musel mít.

- (8.6.2021 na Slovanech) Nějaká blondýna tlačila dětský kočárek, ve kterém bylo dítě s tmavšími vlasy obličejem v peřinkách. Ta matka ho chtěla otočit, ale zatáhla ho při tom za vlásky. Všiml jsem si toho, začal přemýšlet nad tím, jestli jí to mám vytknout, ale vyrušili mě nějací lidé, kterým jsem stál v cestě. Odešel jsem, aniž bych jí to řekl, a doma mě pak napadlo, že jsem jí to říct měl.

- (9.6.2021 za Doubravkou) Abych se vyhnul lidem a zaranžovaným situacím, vyběhl jsem do svahu na pole. Ale hned se objevilo několik lidí, dva muži a dvě ženy, a šli ze svahu dolů, odkud jsem přišel. Posledním z nich byla krásná černovlasá mladá žena, která řekla, že to klouže. A v tu chvíli jsem selhal. Měl jsem jí nabídnout, že ji přidržím při cestě ze svahu. Místo toho jsem pochválil její krásu a nabídl jí, že jí vezmu květiny, co držela v ruce (myslel jsem si, že by s volnýma rukama sešla z toho svahu snadněji). Lepší ale bylo nabídnout jí to přidržení.

- (10.6.2021 na Slovanech) Při nastupování do trolejbusu jsem viděl nějakou mladou ženu, ale zcela jsem přehlédl mojí starou známou. A ta o hůlce obtížně nastupovala předními dveřmi. Pomohl bych jí, ale skutečně jsem jí neviděl. Pak jsem v obchodě zvedl meloun nějaké paní, ačkoli řekla, že to nepotřebuje. Myslel jsem totiž, že si ho chce dát do tašky, ale ona to nechtěla. Pak ta paní nechala holčičku čekat u tašky ve vchodové místnosti, což nebylo úplně ideální (nedivte se, že mi to napadlo až doma :-).

- (17.6.2021 na Slovanech) Autobus zastavil dál od obrubníku zastávky, než měl, takže cestující nemohli pohodlně nastoupit a vystoupit. Upozornil jsem na to řidiče a ten mi řekl, že autobus má být 75 cm od okraje té zastávky, což byl nesmysl.
Nějaký dědek, dá se říci, se zastával řidiče, několikrát mi řekl, ať jdu do prdele, a mně to nevadilo. Nebral jsem ho jako hrozbu. Až později mě napadlo, že to možná uvidí ženy v televizi a odsoudí mě. Pravdou je, že muž by se asi měl slovně bránit, když ho někdo slovně urazí. Možná bych měl zapracovat i na tomhle.

- (21.6.2021) V trolejbusu na Doubravce si proti mě sedla mladá žena se světlejšími vlasy a asi docela hezkými ňadry a já jsem pohled na ně pochválil. Dokonce jsem kvůli nim zapomněl včas vystoupit z trolejbusu a přejel o zastávku dál, než jsem původně chtěl.
Pak na trolejbusové zastávce na Slovanech seděla žena s vlasy s černou barvou, ale s méně hezkými, menšími ňadry. Promluvil jsem s ní, řekl jí, že většinou jsou brunety lepší než blondýny nebo hnědovlásky, a aby řeč nestála, malinko jsem ji také pochválil, což jsem ale možná neměl dělat. Může to totiž vypadat, jako že jsem kvůli její tmavé barvě přecenil její krásu a nepoznal, že tolik hezká není.

- (27.6.2021) Všiml jsem si, že když jsem věnoval sníženou pozornost ženám v černém a jednu z nich opravil z "dobrý den" na "dobrý večer", okamžitě potom bylo přede mě posláno několik blonďatých lidí. Možná aby se řeklo, že můj zájem o ně nebo o někoho vedle nich byl vyprovokován jejich blonďatou barvou, o kterou jsem měl ten den zájem, místo té černé.
Už mě tyhle "aranžmenty" skutečně unavují. Proč se pořád musí vyrábět dojem, že mám mentální odchylku, kterou nemám?

- (28.6.2021) Otec zmínil tornádo na Moravě a já jsem neprojevil soucit s jeho oběťmi. Skutečným důvodem ale bylo to, že jsem na otce v jistém slova smyslu alergický a pravidelně, když mi něco vypráví ze zpráv a podobně, na to nereaguji normálně a/nebo se rozčílím a odejdu. Kdyby mi to samé řekl někdo jiný, projevil bych zájem. Proto prosím, aby byla videa mých konverzací s otcem brána jako neplatná.

- (30.6.2021) Ten den jsem si zapomněl vzít s sebou do města mobilní telefon. Nějaký muž trochu od krve špatně vystupoval z tramvaje a já jsem se ptal lidí, jestli je někde poblíž doktor, abych ho k němu odvedl. Jenže přitom jsem udělal tu chybu, že jsem se k tomu muži obracel zády a nehlídal, jestli třeba neupadne. Nakonec jsem přivolal ženu - policistku, která se toho muže ujala.
Žena s hezkými ňadry, co jsem ji pozoroval v autobuse, po výstupu z něj přecházela přechod pro chodce a kousek před ní přejelo auto, což nemělo. Zavolal jsem na ni "Pozor!", což asi nebylo vidět, protože jsem měl na ústech respirátor. A pak jsem mávl rukou na znamení nesouhlasu s chováním řidiče.
Později při nastupování do autobusu dítě šláplo do mezery mezi autobusem a obrubníkem zastávky. Matka ho zvedala za ruku o něco více, než by měla, a já jí řekl, že ho má vzít pod paží, což by v praxi v tu chvíli těžko šlo. Řidiči jsem přitakal, že zastavil v dobré vzdálenosti od obrubníku, ale po chvíli jsem si uvědomil, že přece jen zastavil ve větší vzdálenosti, než měl.

- (1.7.2021 nad Doubravkou) Zase jsem selhal. V obchodním domě táhla malá holčička košík, a když jsem jí míjel, napadlo mě, že bych se měl zeptat, jestli ho nemá moc těžký. Než jsem to stačil říci, zeptal se na to té holčičky její tatínek a i když řekla, že ne, táhl ten nákupní košík místo ní sám.
A pak jsem udělal chybu. Byl chlapeček, už ne úplně malý, který již košík s nákupem bezpečně utáhl, a právě u něj jsem se zbytečně zeptal jeho rodičů, jestli na něj není ten košík příliš těžký.

- (4.7.2021 Božkov) Nějací lidé převáděli dítě přes silnici, ale nedávali moc pozor. Nedostatečně se rozhlédli a blížilo se k nim auto. Nepožádal jsem je o více pozornosti při převádění dítěte přes ulici, ale možná jsem to měl udělat.

- (5.7.2021) Sestra se zpozdila při příjezdu k nám a otec řekl, že jede od té kamarádky, co cestou od ní nemívá zpoždění. Já jsem zauvažoval, jestli se cestou nezastavila u jiné kamarádky v jiné vesnici. Otec řekl "snad se jí nic nestalo" a já jsem najednou zapomněl na to, že k nám sestra jede od té kamarádky, cestou od které nemívá zpoždění, a vzpomněl jsem si na to, že k nám pravidelně přijížděla až i o několik hodin později, než řekla. Tak jsem odpověděl to, že často mívá zpoždění.

- (6.7.2021) K ránu, kdy má ještě být noční klid, se z ulice ozval zvuk lidských hlasů, ale nerozuměl jsem, co ti lidé říkají. A místo toho, abych okamžitě otevřel okno a se zájmem se podíval, co se děje na ulici, jsem ještě chvíli seděl u počítače a podíval se z okna až později (soused zrovna startoval auto a odjížděl). Takže jsem zase selhal.

- (9.7.2021 Doubravka a Slovany) Nějaké ženě při vystupování z autobusu koukal z tašky jakoby kousek ubrousku nebo kapesníčku a mě napadlo, až když odešla, že jsem jí na to měl upozornit.
Pak na trolejbusové zastávce nějaký rusky mluvící člověk při rozhovoru se svým druhem kroutil v ruce s něčím, co cvakalo. A když mě až po několika minutách napadlo mu říci, ať toho nechá, právě přijel trolejbus a oni jím odjeli.
Nakonec jsem na cestě od autobusu k trolejbusu potkal opilce, co mluvil nesrozumitelně. Ale drze mi dvakrát přiblížil svůj mobilní telefon k mému uchu a já jsem se v podstatě neohradil (pouze po tom druhém přiblížení jsem mu slabě řekl, že nechci, aby to dělal).
Uvědomil jsem si, že se jakoby nebráním proti různým drobným omezováním ze strany jiných lidí, ale já jsem na tyhle malé věci nikdy moc nebyl. Na druhé straně jsem ale několikrát dokázal některé mnohem větší věci, jaké leckdy nedokážou právě ti, co dokážou ty malé.

- (14.7.2021) V noci jsem byl vzhůru a slyšel v domě nějaký zvuk. Protože si pes občas otvírá dveře, myslel jsem si, že to bylo tohle, a šel jsem se tam podívat až po delší době. Pes to ale nebyl, bylo to koště spadlé na zem. Správně jsem se tam však měl jít podívat hned, jak jsem ten zvuk uslyšel.
Dopoledne pes kňučel, jako když chce za sestrou nebo otcem. Ovšem druhým, byť nepravděpodobným důvodem, mohlo být i to, že mu něco je. A já místo toho, abych se ke psovi hned rozešel, jsem pouze pootevřel dveře a chvíli poslouchal, co se děje, a pak jsem zavolal na otce. Ten řekl, že přijela sestra.
Abych nezapomněl, nedávno mi otec řekl, abych dal psovi vodu a já jsem na to zapomněl. Vidíte, ale kdybych byl ve svém domě bez psa i bez otce, tak by bylo o tolik selhání méně!

- (15.7.2021) Po šesté ráno se pes venku rozštěkal, otevřel jsem okno a dole na chodníku se bavila pošťačka s cyklistou. Dlouho spolu mluvili tiše a pak najednou promluvili hlasitěji a já jsem otevřel okno, abych je požádal, aby se ztišili (už sice nebyl noční klid, ale mnoho lidí tou dobou ještě spí). V tu chvíli k nim ale přicházeli dva lidé z vedlejšího domu, ta pošťačka s tím cyklistou se pomalu loučili a tak jsem jim to neřekl. Pak jsem si ale uvědomil, že jsem jim měl malou větičku přece jenom říci.

- (16.7.2021 Doubravka) Seděl jsem vepředu autobusu a v jeho zadní části jsem uslyšel zvýšené hlasy, ale nerozuměl jsem, co ti lidé říkají. Asi se hádal nějaký mladík s nějakým starším pánem. Pak na zastávce nastoupil cestující, který výhled ode mě k těm dvou na chvíli částečně zakryl a právě v tu chvíli, zřejmě účelově, dal ten mladík ruku směrem k tomu staršímu pánovi, jenže její přední část u toho pána ode mě nebyla vidět. Mě připadalo, že mu s tou rukou asi nic nedělá, ale nevěděl jsem to úplně jistě. A místo toho, abych okamžitě vstal a šel se podívat k těm dvěma, jsem čekal, až ten cestující, co mi zakrývá výhled, přejde. Pak jsem uviděl, že ten mladík tomu pánovi jenom něco ukazuje.

- (17.7.2021) Stál jsem před domem a prošel kolem mě člověk, na kterém hrálo rádio snad o něco hlasitěji, než by mělo. Nebyl jsem si úplně jistý tím, mám-li mu to říci, nebo ne. A než jsem se stihl rozmyslet, že asi přece jen ano, už odešel.

Uvědomil jsem si, že mám v testech mé povahy nejméně bodů, ne-li pak dokonce vůbec žádné, asi ve dvou oblastech:

1. Nechával jsem se trochu omezit, urazit či zatlačit bez toho, aniž bych se ozval na svoji obranu. (Kdysi v mládí jsem to tak občas dělal: dlouho jsem nic neříkal a pak najednou praštil, nebo jsem to dusil v sobě a pak byl zlý na psa).

2. Nereagoval jsem na menší podněty, když se někdo k někomu ne úplně dobře choval nebo tam byl náznak něčeho špatného. Jenomže já přesně nevím, kdy a jak se má na takové podněty reagovat. Například milenec může dát milence symbolickou facku, mohou se z legrace trochu pošťuchovat, může do ní třeba lehce strčit, a ještě to nemusí znamenat nic zlého. Já sám přesně nevím, kde je v tomto ta hranice mezi dobrým a zlým, a na rychlo to poznat pro mě v mém současném zdravotním stavu může být neřešitelným problémem.

Kdysi se mnou dělali dva testy:

1. Údajný mistr republiky v plnokontaktním bojovém sportu řekl něco mírně nepříznivého o mé příbuzné, ale nebyla to přímá urážka. Prostně jenom slabounký náznak něčeho nedobrého, a já jsem na to nic neřekl (nezastal jsem se jí). Kdyby to řekl někdo slabší, řekl bych třeba: "Asi jí malinko křivdíš."

2. Dalším testem bylo to, že nějaký muž slovně energicky, ale snad bez fyzického násilí, posílal asi svoji ženu do auta, že pojedou domů a že si tam něco vyříkají. Mě ale tenkrát nepřipadlo, že by k ní takhle neměl mluvit. Třeba byl oprávněně naštvaný, možná mu něco trochu provedla. Na druhé straně, vhodnější by bylo klidněji jí říci, že navrhuje, ať jedou domů a popovídají si o jejich problému. Ale kdyby řekla, že v daný moment zrovna nechce a nehodí se jí to, neměl by ji nutit do toho auta nastoupit proti její vůli.

Jedna zajímavost: Jsou muži, kteří mají pokryté výše zmíněné maličkosti (v kterých jsem já testován), dokonce mnohem lépe, než já zamlada (když jsem byl ještě zdráv), a přitom nejsou schopni střetu se skutečným, silným agresorem. V menších situacích ženám pomáhají, ale při riziku boje kvůli nim s někým silným ustupují. Něco na tento způsob jsem viděl v minulosti. Proto nepřikládám testům vyšší policie na toto téma žádnou větší váhu.

- (18.7.2021 Doubravka) Zahlédl jsem "dítě s tím monoklem", popsané v článku "Některé nové názory". Mělo trochu kruhy pod očima, jenomže tak kvůli mně některým dětem, které mám vidět, malují oči. Levé oko mi připadalo snad trochu oteklé, jenomže tam to dítě mělo před časem ten monokl, možná to bylo ještě trochu po něm. Požádal jsem kolemjdoucí paní, aby se na to dítě podívala, ale o podezření na bití nic neřekla. Kdybych věděl, kde dítě a jeho rodiče bydlí, zeptal bych se sousedů, zdali si nevšimli nějakých pravidelně se vyskytujících podezřelých věcí.

- (23.7.2021 Letkov a Nákupní centrum Rokycanská) Dvě zpoždění: 1. Projel kolem mě cyklista, za kterým na malé sedačce sedělo dítě. Možná nebylo přivázané, možná ta sedačka nebyla vhodná. Nebyl jsem si jistý. Chvíli jsem přemýšlel, mám-li na toho cyklistu zvolat, pak jsem popoběhnul, ale už byl i s dítětem pryč. 2. Po druhé straně ulice proběhla běžkyně. Měl jsem malé podezření, že nemá ledvinku celou dobře upevněnou. Chvíli jsem přemýšlel, mám-li ji oslovit, ale mezitím uběhla. Rozeběhnul jsem se za ní a volal na ní, ale nereagovala a zmizela mezi stromy.

- (25.7.2021 Slovany a před domem) Zmíním se jenom o jedné věci. Byl udělán chytrý trik. Nedávno jsem si říkal, že často reaguji na zbytečné maličkosti a stalo se, že jsem po delší době neopravil toho, kdo mi večer řekl "dobrý den" místo "dobrý večer". Také jsem si řekl, že nemám rád blondýny v černých šatech.
Před vystoupením z autobusu jsem zahlédl mladou pohlednou ženu s viditelnými ňadry v bílém tílku, vlasy neměly o mnoho jinou barvu a venku jsem se na ní zblízka podíval. Ale až po té, co jsem pozoroval, jak do autobusu nastupuje dítě (řekl jsem "pozor", protože autobus zase zastavil o něco dále od obrubníku zastávky, než měl, takže dítě do něj nastupovalo o něco obtížněji).
Pak na zastávce trolejbusu byla nehezká žena v bílém tričku, co se jakoby trochu motala. Když jsem dojel domů, prošla kolem mě blondýna s kusem černých, ale i bílých šatů na sobě. I když už byl večer a takřka tma, řekla mi "dobrý den" a já jsem možná udělal chybu, že jsem jí odpověděl také "dobrý den", místo abych jí opravil, že už není den, ale večer. Třeba někdo zkoumal míru mé případné závislosti na barvách ve spojení s ženskou krásou.

- (26.7.2021) Tmavovlasé ženě jsem večer před setměním na pozdrav "dobrý den" odpověděl "dobrý večer", čímž jsem trochu porušil, co jsem napsal o předchozím dni.
Nějací kluci řekli, že dají holkám "kanadu" a já jsem se zeptal, jestli to není něco špatného (už jsem si nevzpomínal, co to přesně bylo, snad nějaké nedobré žerty). Oni řekli, že ano. Já jsem řekl, že se to holkám nemá dělat, nebo jenom malinko. A to "malinko" tam nemělo být. Pak jsem ještě jednou řekl, že se to nemá dělat.
Další selhání je u krásné tmavovlasé dívky, které jsem dokonce řekl, aby se opatrovala, že je krásná. Uviděl jsem ji v autobuse a poznal ji až po nějaké chvíli. Měla něco na kůži pod očima či spíše v horní části tváří. Naklonil jsem se k ní, podíval jsem se jí do očí a řekl jsem, že má kruhy pod očima. Nahlas jsem zauvažoval, že to je z nevyspání, na což přikývla. Jenomže tohle nebylo správně.
Po vystoupení z autobusu jsem si uvědomil, že jsem se jí měl zeptat, od čeho má něco pod očima nebo vlastně v horní části tváří. Spíše než o příznak nevyspání se jednalo o malý otlak na kůži po některých přiléhavých rouškách či respirátorech, které nosíme, eventuálně i brýlích.
Pak jsem zbytečně chtěl poslat z chodníku na silnici blondýnu jedoucí na kole. Jela totiž ke vchodu do domu, kde bydlela.

PS: Abych napravil svůj omyl u té tmavovlásky, několikrát jsem se ji vydal hledat ke stejnému trolejbusu, kterým opakovaně jela, ale nebyla tam. Ale za pár dalších dní už ano.

- (27.7.2021) Z větší vzdálenosti jsem uviděl, že nějaké auto (dodávka) zastavilo na semaforu a mělo otevřené zadní dveře. Měl jsem jako chodec zelenou, doběhnul jsem k tomu autu a řekl řidiči, že má otevřené zadní dveře. Odpověděl, že to ví. Když odjel, zblízka jsem uviděl, že mu z těch otevřených dveří trčí nějaký náklad, to jsem však při pohledu z větší dálky nerozeznal. Asi bych si měl opatřit brýle na dálku, ale Bůh ví, kolik by stály, měl jsem teď více výdajů.

- (28.7.2021) Před výstupem z trolejbusu jsem říkal řidičce, že je jedno okénko porouchané. Náhle jsem z trolejbusu zaslechl, jak mužský hlas řekl "do píči …. ruku". Podíval jsem se na cestující a stala se mi blbá věc, která se mi občas stává. Prakticky nic jsem nerozeznal. Ani jednu ženu, pouze přítomnost několika lidí, ale nic konkrétního. Pak jsem vystoupil z trolejbusu.
Ale nedalo mi to, začal jsem mít podezření, že se možná někdo nezachoval dobře k nějaké mladé ženě, nebo popřípadě ke komukoli jinému, a jak jsem se tam podíval, tak to působilo dojmem, že to vidím a je mi to jedno. Tak to ale nebylo. Rychle jsem se dopravil na konečnou trolejbusu, kde mi řidička sdělila, že se v trolejbuse nic nedělo. Kéž by to tak bylo.

Jinak občas někomu, kdo to nepotřebuje, příliš úslužně otevřu dveře v trolejbuse či autobuse, a pak je vůbec neotevřu anebo příliš pozdě někomu, kdo to otevření opravdu potřebuje. Občas komentuji nějakou nedůležitou maličkost, ale když už maličkosti, lépe je všímat se jich v oblasti, kde někomu něco trochu hrozí, například dívce s dvěma copy jsem neřekl o jejích chybách (píše na mobilu a přitom stojí na skateboardu; sedne si na skateboard uprostřed velkého chodníku, kde někdy jezdí cyklisté, a podobně). Nebo se chlapec dívá na svojí matku, jako když naznačuje, že má strach říci před ní, že je na něj příliš přísná, a já na to nereaguji. Kromě toho jsem příliš měkký při "druhém a dalším nárazu", když vidím někoho opakovaně dělat něco špatného, na co jsem ho už dříve upozornil.

- (1.8.2021 Doubravka) Nějaký kluk přede mnou energicky zalochtal holku a ona popoběhla a z legrace zamávala rukama. Několikrát jsem prošel kolem nich, nic nedobrého jsem neviděl a neslyšel jsem špatného slova. Tak jsem nic neřekl. Po dvaceti minutách usilovného přemýšlení mě ale napadlo, že jsem se měl té holky zeptat, zdali ji ten kluk takhle nelochtá příliš často a jestli jí to nevadí. Nebo jsem se zeptat neměl a bylo to tak nějak v pořádku?

PS: Napadlo mě, že kdybych ty lidi potkal a poznal, mohl bych jím říci, že lochtání může být něčím trochu obtěžujícím a ať jí to ten kluk dělá buď jenom málokdy nebo raději vůbec. Tak jsem se vypravil do obchodu, kde nakupovali, a tam místo nich byla žena s dvěma hůlkama, ale běžeckýma, ne invalidníma. Pomoc asi nepotřebovala, i když musela ty hůlky držet při tom, co si dávala lehký malý nákup do papírové krabice. Těma hůlkama, oblečením i vlasy na sobě, a protahováním nohy přede mnou, mně naznačila zaranžovanost té její přítomnosti tam. Proto jsem jí nenabídl pomoc a rychle odešel z obchodu.

- (2.8.2021) Někdo odpálil nějakou petardu, já za ním přišel, abych mu řekl, že se to nemá, a nechal jsem se zmást jeho divnými řečmi. Pak ten člověk udělal škrábanec na sloupu a odešel. V tu chvíli mi nedošlo, že ten sloup poškodil. Šel jsem kus za ním a přemýšlel, co mu mám říci, a teprve pak mi došlo, že asi poškodil ten sloup. Vrátil jsem se k tomu sloupu a všiml si škrábance na něm. Přemýšlel jsem o zavolání policie (jejich auto jelo kolem těsně po tom škrábanci, ale v tu chvíli jsem ještě nedostal nápad to ohlásit), ale rozmyslel jsem se tak pozdě, že ti lidé mezitím odešli daleko pryč.
Jeden člověk s polohlasitě puštěným rádiem se mnou pozdě večer vystoupil z autobusu a pak šel ulicemi k nám (možná se jednalo o stejného člověka, který kolem mě před časem prošel s poněkud hlasitěji puštěným rádiem). Pak jsem ho potkal po té, co jsem vystoupil z trolejbusu, a i když jeho rádio nebylo v ten moment zrovna hlasitě puštěno, požádal jsem ho, aby když jde kolem nějakých lidí, ať ho ztlumí, aby je to nerušilo.
Vidíte. Na maličkost mnohdy upozorním, ale větší věc, třeba ten škrábanec na sloupu, toleruji.

Ještě stále nemám rozvinutý cit pro děti. Když muž zvedá dítě z kočárku a v tu chvíli na ně zakryje výhled auto, čekám, až to auto odjede a neobejdu ho, abych viděl, co se děje s dítětem. Když mě někdo žádá u přechodu pro chodce o drobné, věnuji se mu a zapomenu se dívat na matku s malým dítětem, která právě přes ten přechod přechází. A podobně.

- (5.8.2021 Doubravka) Dva muži, kterým jsem nerozumněl, o čem se spolu baví, přestože stáli skoro vedle mě, si vzájemně zatlačili do rukou. Můj mozek to vyhodnotil jako chlapský žertík a žádné skutečné napadení. Tak jsem se toho nevšímal. Ale možná mi někdo řekne, že jsem se toho všímat měl.
Ptám se sám sebe, jestli se člověk má ptát těch lidí, u kterých to vypadá, že jeden druhého trochu obtěžuje, zda tomyslí z legrace nebo ne? Nebude to pak vypadat, jako že se člověk všímá maličkostí a moc se druhým plete do jejich věcí?

- (7.8.2021) K ránu pes sousedů zaštěkal a já jsem pozorně otevřel okno, abych se podíval ven na ulici, jestli se tam něco neděje. To v poslední době dělávám, ale už se mi to několikrát vymstilo. Možná s tím přestanu, rozmyslím si to.
Na ulici stál někdo v místě, kde lidé občas čekají na někoho, kdo pro ně má přijet. Asi proto, že na něj pes sousedů štěkal, to místo opustil a možná se vydal čekat někam jinam, přičemž prošel kolem našeho domu. Až v tu chvíli jsem si všiml, že to je mladá žena a že má kraťasy. Nemohl jsem se jí z okna zeptat, jestli něco nepotřebuje, protože by se pes sousedů tak rozštěkal, že by vzbudil všechny okolo včetně otce. Doufám, že nikdo neřekne, že jsem se jí zeptat mohl! Za pár minut jsem vyšel na ulici, abych se podíval, jestli tam někde ještě nestojí a zeptal se jí, jestli něco nepotřebuje, ale už tam nebyla.
Pak jsem selhal u asi chytře zaranžované situace s dětmi, možná to bude i v televizi. Jejich vietnamská matka se s nimi chystala přejít silnici, na protější straně byl jejich vietnamský otec. Já jsem na tu matku zavolal, že má počkat, ale nic víc jsem neudělal. On nakonec k dětem došel a pomohl je převést přes ulici ke svému autu. Já jsem ale měl projevit více zájmu, třeba vběhnout do té ulice a zastavovat auta. Možná jsem měl později té matce říci, že se nemá s tolika dětmi pokoušet vstupovat do silnice. Zase mi to všechno napadlo až mnohem později.
Později řidič autobusu zastavil při nastupování asi tmavovlásek dál od chodníku, já jsem mu to řekl a on mi odpověděl, že to je kvůli autu, co stojí před zastávkou. Tak jsem se mu omluvil. Pak to auto odjelo a hned po té mě napadlo, že jsem měl jeho řidiči říci, ať raději staví někde jinde, třeba za rohem.
Nakonec jsem v trolejbuse, kde nikomu žádné nebezpečí nehrozilo, pravděpodobně zbytečně upozornil na maličkost. Blondýn držel v ruce hokejku kousek od tmavovlásky a já jsem na to upozornil, on ale řekl, že si dává pozor. Řekl jsem, že když někomu trčí deštník do uličky a podobně, tak na to někdy upozorňuji.
Tak a zatímco jsem zase upozornil na něco, na co jsem asi upozorňovat neměl, možná zanedlouho uvidíte v televizi, jak jsem nevěnoval pozornost mnohem větším věcem, které tmavovláskám skutečně hrozily, čímž jsem selhal. A já nemám, jak se těm situacím vyhnout. Můj mozek to všechno rychle nerozezná.

- (10.8.2021 Rokycany) Matka zvedala své dvě děti – dcery, obě najednou. Já jsem měl starost, jestli těm dětem nevadí, že jsou zvedány rukou z jedné strany a přitom jsem zapomněl na to, že jejich matka – bruneta – se nadměrně namáhá tím, že obě ty dcery zvedá. Dohromady totiž vážily pěkných pár kilo.

- (17.8.2021 Rokycany) Nevím, jestli jsem trochu selhal, nebo vůbec ne. Při pohledu na mladý pár, co byl za sloupkem na nádraží, jsem zahlédl úlomek pohybu, o kterém ale nevím, jaký byl, kvůli tomu sloupku. Buď to byl normální pohyb, nebo mírné zatlačení dlaní do obličeje dívky. Dál jsem si ničeho podezřelého nevšiml.

- (21.8.2021 Doubravka) Před hypermarketem tlačil otec dvě děvčátka na kovovém košíku na potraviny (stály zboku na něm), jedno mělo dva cůpky (viz "...dva malé cůpky, co mě dokázaly zmást"). Řekl jsem, že to asi není nebezpečné, ale také ne nejvhodnější. Snad to nebylo tak špatně.
Horší ale byla krásná bruneta v hypermarketu. Z jednoho smutného důvodu, který povím později, jsem se jí snažil vyhnout, ale bohužel se mi to nepovedlo. Navigovali jí tak, abych viděl, jak jde s plnou náručí nákupu, který obtížně drží. Její přítel měl také plné ruce a nemohl jí pomoci. Jen jsem řekl, že si měli vzít větší košík a pak jsem řekl té brunetě něco jako "jestli se Vám to obtížně nese" a pohnul jsem svým takřka prázdným košíkem, ale přímo pomoc jsem jí nenabídl. Ona řekla, že jde k pokladně. Velmi mě mrzí, že jí tam poslali, byla opravdu krásná a můj typ. Škoda, že se mi nepovedlo se jí vyhnout. Pak jsem zbytečně nabídl pomoc dvěma brunetám s taškami, které jí ale v podstatě nepotřebovali.
Pak jsem uslyšel pláč dítěte, ale nerozuměl jsem ani slovo. Šel jsem se tam podívat a blonďaté děvčátko sahalo po ruce svého otce, pak se rozeběhlo k nějakému regálu, vyndalo z něj nějakou věc a vrátilo se ke svému otci. Pak ho drželo jednou rukou a ve druhé drželo tu věc. O něco později jsem došel k tomu regálu a bylo v něm něco jiného, než ta věc, co z něj vzalo to děvčátko. Asi jí předtím tomu děvčátku vzal otec a dal jí do toho regálu (to jsem ale neviděl). Chtěl jsem mu říci, že jí tomu děvčátku neměl brát a hledal jsem ho, ale už jsem ho neviděl.

- (23.8.2021 Americká) Slyšel jsem zařvat sprosté slovo z protější strany ulice a přešel jsem tam. Nějaký muž šel se ženou po chodníku, ale rukou jí jakoby trochu korigoval v pohybu, i když se jí přímo nedotýkal či netlačil na ní. Ale když jsem ho oslovil, ta žena se vydala přes ulici sama, a on na ni přestal dávat pozor a díval se na mě, zatímco na chodníku si ji hlídal. Pak řekl, že to sprosté slovo nebyli oni. Ta žena na to nic neřekla. Možná jsem se měl zeptat jí zvlášť a tomu muži jsem měl říci, že ji na chodníku trošičku manipulativně koriguje, ale nedává na ní pozor na ulici.
Pak seděl chlap s tmavovláskou na lavičce a ona mu sahala poblíž oka. Jak jsem šel kolem a podíval se na ně, ten chlap něco řekl a já jsem si myslel, že mě oslovuje. Proto jsem přistoupil k nim a oni mi řekli, že mu ta žena pomáhá. Já jsem řekl, že jsem si myslel, že mě ten pán chce něco říct. Pak jsem řekl, že je na něj ta žena něžná.
Nic se neděje, ale napadlo mě, že kdyby mi na videu někdo dal do úst jiná slova, než která jsem vyslovil, mohlo by to vypadat, jako že chci bránit toho muže před tou ženou. To jsem ale v úmyslu neměl. Jen jsem si myslel, že na mě ten muž promluvil, protože mi chtěl něco říct.

- (23.8.2021 Slovany) Nějaká žena blbě parkovala s dodávkou, co trčela do silnice. Napomenul jsem jí a ona mi řekla, že by jí policisté sežrali, kdyby použila více parkovacího prostoru, protože je určen pro dvě auta. Později tam parkovala velká dodávka, která netrčela do silnice, ale musela vjet jedním kolem na chodník. Šel jsem do blízkého obchodu, co ty dodávky zásobují, a selhal jsem tam. Dveřmi, co si sama otevřela, z něj vyšla žena s odpadkovými pytlíky a zavázanou rukou a vešla do druhých dveří, které odemkla. Mě, jak jsem tak myslel na ty dodávky, včas nenapadlo, že bych té ženě měl ty první dveře otevřít. Alespoň ty druhé jsem jí po odemčení otevřel a pak jsem se jí omluvil, že mě včas nenapadlo, že jí mám (oboje) ty dveře otevřít.

- (26.8.2021) Pravidelně před tím, než vyjdu na dvůr, se podívám okýnkem ve dveřích na ulici, což se o mně ví. Dnes jsem se takhle zase podíval a někdo v tu chvíli přecházel ulici s kufrem na kolečkách. Já jsem ale neviděl nic podezřelého. Zdálo se mi, že auto, jedoucí zezdola, je od něj velmi daleko a že nic nehrozí. Doufám, že jsem něco nepřehlédl.
Jak blbě vidím na dálku a ještě hůře, když je zároveň i snížená viditelnost, tak jsem viděl, že muž při chůzi hází rukama a zdálo se mi, že možná někdy trochu zavadí o ženu, která jde vedle něj. Ale nebyl jsem si tím jistý. Nicméně doběhl jsem je a z legrace jsem se té ženy zeptal, jestli o ní někdy při chůzi vedle ní zavadí rukou, a ona řekla, že ne. Tak jsem se jí asi ptát neměl.
Později někdo u nákupního centra dělal smyky s autem. Řekl jsem mu, ať je tam raději nedělá, ale v té chvíli jsem mu zapomněl říci, že když veze nějakou mladou ženu, že jí ty smyky či otočky s autem mohou vadit.

- (27.8.2021 Božkov) V zamyšlení jsem přehlédl knírače "pepř a sůl" před sebou a proto jsem nemávnul na kolem projíždějící auto, aby dal řidič pozor, aby toho psa nezajel. Ale teprve se rozjížděl, tak asi nic nehrozilo.

- (29.8.2021) Při nakupování v nákupním centru jsem viděl, že nějaká větší holčička tlačí velký košík s menším množstvím nákupu, co do něj dává její matka. Později jeli k placení, kde jsem byl i já, ale košík již s větším množstvím nákupu tlačil otec holčičky. Řekl jsem mu, že je dobře, že ho tlačí místo té holčičky. Pak jsem na toho jejího otce jakoby pozapomněl, a díval jsem se na tu holčičku a její matku u pokladny. Holčička stála u košíku a udělala pohyb rukou směrem k balíku s láhvemi s vodou a zpátky, jakoby uvažovala, že je zvedne. Nabídl jsem se, že je zvednu já, což byla chyba, a trochu i obtěžování, když tam měli otce, který by je snadno zvedl. Ovšem pozapomněl jsem na něj. Ten mě poslal pryč, jako kdybych je obtěžoval.

Uvědomil jsem si, že se mi pravidelně stává, že po té, co na něco správně zareaguji, je mi podsunuta situace s menším podnětem, na který reagovat už nemám, a já na něj přesto zareaguji. Příklady:
Někdo venku na chodníku má natrženou a uvolněnou zadní kapsu kalhot, a já ho na to správně upozorním. A pak si přede mě stoupne žena v trolejbuse s nedopnutým zipem na kapse tašky a já jí na to zbytečně upozorním. Jenže ona má tu kapsu nedopnutou, protože se chystá dát si do ní mobil.
V hypermarketu dám matce s dítětem k dispozici svůj košík, a pak chci zbytečně podržet košík ženě, která ho podržet nepotřebuje.
Má smysl udělat jedno dobře, když vzápětí udělám druhé špatně?

- (30.8.2021) Už jsem si myslel, že budu mít jeden den bez selhání. Šel jsem vynést odpadky do popelnice na chodníku a předtím jsem se zase podíval okýnkem ve dveřích do dvora na ulici. Někdo ji přešel a chvíli za ním ji přešlo něco malého, s mým zrakem jsem po tmě nerozeznal, jestli to byla kočka (ty tu pravidelně přebíhávají ulici) nebo pes. V tu chvíli ale nic nejelo. Pakliže to byl pes, buď byl na volno, což by být neměl (a já jsem to měl tomu jeho majiteli říci), nebo na velmi dlouhém vodítku (v tom případě jsem měl majiteli říci, ať ho přitáhne nebo navine k sobě). Nešel jsem tam (otec stejně nechce, abych od baráku v takovém případě v noci odcházel), nebylo to úplně blízko. Tak nevím, jestli jsem selhal, nebo ne.

- (31.8.2021 Slovany) Mnoho žen nosí v zadní kapse svých kalhot mobil a trčí jim z ní. Jedné prodavačce v hypermarketu z ní trčel také a ještě k tomu byl nakřivo, a já jsem nedokázal poznat, jestli je to ještě v normě nebo ne. A nevím to ani teď. Abych zbytečně neupozorňoval na maličkosti, zeptal jsem se té prodavačky, zdali když takhle nosí ten mobil, jestli jí někdy nevypadne. Řekla, že ne. Mohl jsem dodat, že ho v ní teď měla nakřivo, ale napadlo mě to až později. Kdyby si mobil dala pro změnu do kapsy pláště, snadno by s ním zavadila o nějakou bednu nebo zboží, a i kdyby jí v zadní kapse kalhot držel dobře, mohla by na něj třeba zapomenout a sednout si na něj. Myslím, že by bylo lepší, kdyby si prodavačky ten mobil nechávaly v šatně a jednou za hodinu se podívaly, jestli jim někdo nevolal nebo neposlal textovou zprávu.

- (1.9.2021 Letkov) Rodiče dítěte byli na jedné straně ulice a jejich dítě na umělé tříkolce bylo na chodníku protější strany ulice. Nic ale nehrozilo, otec měl přehled. Nicméně dítě s tou tříkolkou sjelo z obrubníku tak, že se na té tříkolce jakoby trochu narazilo. Upozornil jsem jeho rodiče na to, že to při sjíždění obrubníku s dítětem drcne a že by možná bylo lepší, kdyby si tu tříkolku přes obrubník převádělo. Ale zapomněl jsem jim říci, že nemají nechávat samotné malé dítě mimo dosah svých rukou na protější straně ulice, a že tam mají jít s ním.

Rád bych řekl, jaký mám vztah k dětem. Je nestabilní, záleží na tom, jakou mám zrovna náladu. Někdy jsem naštvaný nebo zamyšlený a chci být sám, pak se i setkání s dítětem úmyslně vyhnu. Jindy, tj. v jiné náladě, mi zase naopak udělá radost. Mám chvíle, kdy mě děti spíše nezajímají, a pak mám zase pro změnu chvíle, kdy mě dokážou doslova okouzlit. V současné době se mi nejvíce líbí tmavovlasé holčičky. Blonďaté děti se mi většinou moc nelíbí, ale občas ano, hlavně holčičky.

- (2.9.2021) Venku před oknem byli děti, ale nerozuměl jsem jim ani slovo. Měl jsem pootevřené okno a škvírou jsem viděl, jak jedno dítě máchlo rukou směrem ke druhému. Ve výhledu mi překážel rám okna a nebyl jsem si jistý, o co jde. Nerozeznal jsem, jestli je to sranda, nebo ne. Pak jsem se na ně podíval z okna a dole skrze okénko ve dveřích na dvorek. Nezahlédl jsem nic špatného. Dělo se něco a selhal jsem, nebo se nic nedělo a je to v pořádku?
Mám strach, že do televize někdo dá, že řekli něco špatného a že jsem tomu rozuměl, a že ten pohyb rukou bylo také něco špatného, a že jsem ho plně viděl. Obojí by byla lež.

Všiml jsem si, že se lidé ve zaranžovaných situacích snaží, abych neměl poslední slovo a abych nakonec danou scénu opustil s nějakou chybou. Prostě situace končí mojí urážkou, proti které se již nebráním; posledními vyslovenými slovy v rozhovoru jsou nějaká nesmyslná a já na ně již správně nezareaguji, a podobně. A to abych to jednoduše neměl celé dobře.
Například dnes (3. září) jsem z mé strany ukončil rozhovor s jednou ženou tím, že jsem řekl, že se na jatkách dobytek poráží. Ona ale řekla, že se tam požírá, na což jsem jí už nic neřekl, i když to byl nesmysl. Takže vyhrála a já mám nějaký ten bod dole. Asi se budu muset učit odolávat až do poslední chvíle a mít to poslední, správné slovo.
V bojových uměních jsem na tom zamlada byl stejně. Trochu silný start, malý kousek výdrže, ale u delších bojů a opakovaných ran jsem z toho najednou začal vycouvávat, neměl jsem vůli delší dobu pokračovat. Jenže jsem byl tak silný, že jsem leckoho (začátečníky nebo ty, co to prostě neuměli) zničil rychlým, silným náporem, a k ničemu delšímu přitom nemuselo dojít.

- (4.9.2021) Byl jsem v kuchyni, zvenku se ozýval hluk a nejprve se mi zdálo, že to jsou petardy někde v okolí, což jsem řekl i nahlas. Po chvíli se mi začalo zdát, že to možná petardy nejsou a podíval jsem se z okna, ale nikde jsem nic neviděl a ten hluk se už neozýval. Možná v televizi řeknou, že mě bylo jedno, že pozdě večer venku něco hlučí, ale já jsem slyšel petardy.

- (5.9.2021) Ve vztahu k pomáhání ženám mám chybu. Když pomyslím na to, že bych se jich zastával, a představím si krásné brunety, dostávám strach. Někdy mám touhu udělat kvůli nim něco trochu většího, než jenom to, co je vzhledem k okolnostem adekvátní. Kdybych to ale udělal, čekal by mě blázinec, škodlivina na mozek a zmrzačení.
Uvědomil jsem si, že mám trochu větší vazbu k tmavým vlasům mladých žen, než je zdrávo. Ale když "onanuji", většinou to sice jsou tmavovlásky, ale občas i hnědovlásky, smíšená barva vlasů nebo velmi výjimečně dokonce i blondýna.
Tmavé vlasy jsou u žen velmi hojně se vyskytující barvou, tmavovláska je vlastně kde kdo a tmavovlásek je plno všude kolem. Musím se uklidnit a nepřehánět kvůli nim. Už se mi stalo, že pouhá myšlenka na to, že bych se dostal do konfliktu kvůli krásné tmavovlásce, ve mě vzbudila tak velký otazník na to, co mám vlastně udělat, že jsem se od takové krasavice již několikrát rychle vzdálil, když jsem měl podezření, že je nachystaná nějaká zaranžovaná situace. Chtěl bych se v tom teď zlepšit, začít být normální a nepřehánět.

Také mně vadí, že mě to nutí pořád nadávat na ty lidi, co jsou proti mně a co chtějí, abych se zmrzačil. Pořád si pro sebe říkám, co všechno bych jim udělal, ale znám toto pravidlo:
V největším utrpení se člověk mění v někoho jiného, než kým byl předtím, takže už to pak není úplně on. A je-li tímto utrpením za něco trestán, pak je trestán za to, co udělal někdo jiný, než on, protože on už se mezitím stal někým jiným. Z toho také vyplývá to, že neexistuje nikdo, kdo si takový trest úplně zaslouží.
Nejen z tohoto důvodu bych byl rád, aby pracovníci "Vyšší Policie" s tímto trestem přestali (jim ho také nikdo nedává za jejich hříchy) a zničili všechny chemikálie, které způsobí, že člověk zmrzačí sám sebe.

- (8.9.2021) Ospalý jsem sklízel dříví a kolem šla mladá žena, možná jsem jí neupozornil na blížící se auto, když chtěla obejít hromadu dřeva. Pak jsem zametal prach a vítr ho nesl po chodníku směrem k blížícím se lidem, ale snad byli ještě dost daleko. Ať dělám cokoliv, musí při tom být něco trochu špatně. Kdybych nějaký den udělal všechno dobře, musí, byť až v noci, nastat situace, ve které udělám chybu. Prostě aby nebyl ani jeden den bez alespoň jedné malé chyby.

- (9.9.2021) V půl čtvrté ráno jsem otevřel okno a slyšel slabé zakašlání a trochu šoupání bot. Vykoukl jsem z okna a uviděl kus pohybu, který jsem možná chybně vyhodnotil (když se ale někam podívám, je malá pauza a teprve pak mi "doskočí" ten zrakový vjem). Kdosi se na chodníku u dopravní značky sousedů zamotal nebo jakoby zatočil a podíval se dolů do ulice. Pak se vydal po chodníku nahoru a nezdálo se mi, že by se potácel. Nejdříve mě napadlo, že se u té značky prostě divně zatočil, protože mu překážela v cestě. Ale později, zase se zpožděním jako obvykle, mě napadlo, že možná seskakoval z plotu sousedů nebo se na něj pokoušel vylézt, a proto se tak divně zatočil.

"Situace s pomáháním" mi otevřely nový obzor. Uvědomil jsem si, jak moc jsem byl ve vztazích k ostatním lidem nepozorný a že pomáhat se musí. Faktem ale je, že ty zaranžované situace mě rušily i urážely. Asi tak na 60% jsem za ně nerad, protože mně kazily mé dny, ale na 40% jsem rád, protože mě ty situace poučily.

- (12.9.2021) Při zavírání domovních dveří za odcházejícím otcem jsem o něj těmi dveřmi zavadil. Nedívám se při zavírání těch dveří ven, abych nezahlédl nějakou zaranžovanou situaci venku, co by mě vyrušila. A proto přesně nevidím, stojí-li v nich ještě otec, anebo už ne.

- (13.9.2021) Po té, co jsem se během posledního dne díval na dva filmy s brunetou jako hlavní hrdinkou, mě do cesty poslali "světlovlásku". Někdo jí řekl "vole" a já jsem nic neřekl. Pak řídila trolejbus bruneta, zastavila příliš daleko od chodníku a jiná žena ji za to kritizovala. Já jsem ale tu brunetu pro její zastavení u zastávky nekritizoval skoro vůbec. Pouze jsem nezvýšeným hlasem řekl, že už jsem viděl horší, že je to na hranici a nakonec u poslední zastávky že je to trochu dál. Jindy ale kritizuji více.
Možná se to použije jako důkaz toho, že mám mentální poruchu a nechám se ovlivňovat barvami více, než je normální. Podobně jako tehdy, když jsem si onanoval u obrázku ženy se zvlněnými černými vlasy, a pak mi poslali do cesty ženu s takovými vlasy a já jsem ji nadmíru pochválil.

- (18.9.2021) U sousedů jsem viděl dvě věci, které mě zmátly. Dosud jsem na ně nereagoval a dost možná bych ani neměl, protože se jedná o maličkosti.

- (19.9.2021) Totální selhání při, dá-li se to tak říci, obraně ženy. V hypermarketu jsem jednomu člověku řekl, že je manipulativní, protože rukou příliš korigoval pohyb své družky. Pak jí ten člověk korigoval dál a ještě jí pleskl přes zadek. A já jsem v tu chvíli nic neudělal. Po nějaké chvíli přemýšlení jsem se rozmyslel, že začnu jednat a proberu s těmi dvěma, že on trochu přehání. Začal jsem je v tom hypermarketu hledat, ale nenašel jsem je.

- (20.9.2021) Nějaká žena v trolejbuse pohnula s hlavičkou dítěte (zvedla mu ji z předklonu do narovnané pozice), ale ne nebezpečným způsobem, bez větší síly či trhavého pohybu. Za šest hodin mě napadlo, že se ale se samotnou hlavičkou dítěte moc hýbat nemá (a to nejenom kvůli krční páteři).
Nějaký člověk se ptal na cestu do nemocnice mladé blondýny, která stála ve směru k té nemocnici. On tím směrem ukázal a při tom se rukou příliš přiblížil k obličeji té blondýny (nezachytil jsem ale úplně přesně, jak moc). Nic jsem neřekl, ale trochu mě to zaskočilo a začal jsem nad tím přemýšlet. Můj problém je v tom, že na pohyby nemám moc cit (opožděné vidění, a opožděné a horší vyhodnocování těch pohybů, co vidím).
Později se mnou byl udělán další malý test. Stál jsem na trolejbusové zastávce vedle krásné brunety v modré bundičce (stála na stejném místě, jako nedávno jiná krásná bruneta v modrém, co již byla zmíněna v tomto dokumentu). Byl poslán muž s trochou vousů, aby šel po silnici podél zastávky, na které jsme stáli. Asi bylo testováno, jestli ustoupím k té brunetě, aby on mohl jít po chodníku té zastávky místo po silnici. Ustoupil jsem, ale asi ne přímo k té brunetě. On ale šel dál po silnici.
Pak jsem možná udělal chybu. Jakási bruneta nedala dostatečně najevo, že chce na zastávce vystoupit z autobusu a proto jí nějaký pán, co sám nevystupoval, neuvolnil místo, aby mohla vystoupit. Řekl jsem mu, že nedal přednost krásné ženě, co chtěla vystoupit. Po té jsem vystoupil, autobus odjel, a mě napadlo, že jsem to možná neměl tomu pánovi říkat, protože se ta bruneta včas nevydala ke dveřím a chvíli ani nebylo jasné, že chce na té zastávce vystoupit.

Dodám sem pár slov o tom, proč doma málo uklízím a je tam nepořádek. Je to kvůli přítomnosti otce. Kdyby nebyl v domě, měl bych v něm, ať již více, nebo méně, uklizeno.

- (21.9.2021 Doubravka) Ožralá žena ležící na zemi a divně se chovající. Její druh o ni nejevil moc zájem, za což jsem mu nejprve vynadal, ale později jsem se mu ani nedivil, že se o ni moc nestará.
Nebyla hezká a byla mi trochu nepříjemná. Vedl jsem ji domů k jejímu druhovi. O něco později, když v ulici začala dělat bordel a volat na lidi, už se mi znepříjemněla ještě více. A přiznám se, že mi nevadilo, když do ní přede mnou její druh strčil.
Ona si za chvíli lehla na zem, což bylo podruhé, co ležela na zemi. A když pak vstala, což bylo podruhé, co vstala, "projevili se v ní", tentokrát negativním způsobem, "ti, co jsou dvakrát".
Začala řádit ještě více a nikdo na ní nezavolal policajty. Čekalo se asi, jestli je nezavolám já. Jenže já jsem dosud asi ještě na nikoho policii přímo nezavolal, alespoň si teď na nic takového nevzpomínám. A nechtěl jsem ji poprvé volat na ženu. Kromě toho, neměl jsem u sebe občanský průkaz.
O něco později mě ta žena začala trochu napadat rukama. Nebránil jsem se, pouze jsem se kryl volnou rukou, ve které jsem neměl tašky. Nerad se přetlačuji nebo dávám facky, ani to moc neumím. A pěstí jsem jí praštit nechtěl. Jednak proto, že jsem nechtěl mlátit ženu, a pak také proto, že by mě mohli zavřít.
Kdyby po mé ráně měla něco zlomeného nebo natrženého nebo by třeba padla na zem a rozbila si hlavu (což může nastat i po pouhém strčení), mohl bych skončit. Řeklo by se, že na mě útočila způsobem, který nebyl moc nebezpečný, a já jsem jí zmrzačil, což je nepřiměřená obrana. Následoval by blázinec a škodlivina na mozek.
Pokud bych ale byl legálně v silné pozici, například bych měl dostatečně velkou imunitu, a věděl bych, že mi to projde (a i že toho jsem fyzicky schopen), tak bych tu ženu asi trochu zmlátil.
Potíž je ale v tom, že když nepraštíte někoho nebezpečného a třeba navíc i zfetovaného dostatečně silně, může se ještě víc rozzuřit a tím intenzivněji vás napadnout. Nejúčinnější je samozřejmě akce typu "knockout" (ať už ranou nebo třísknutím o zem), kterou ale zákon moc často nepovoluje a z které můžete mít strašné problémy.
Ale abych to dopověděl o té agresivní ženě. Její zlé chování ke mně přerušil příchod nějakého muže, co řekl, že je policista. Mě poslal pryč a jí pak asi taky. Později jsem se chvíli s tím policistou a jeho kamarádem bavil na trolejbusové zastávce.

PS: Strčení druha té ženy do ní a pak zdrobnělina slova "facka" (s kouskem mého příjmení), co mi byla později podstrčena, mě asi měly naznačit, že jsem do té ženy mohl strčit nebo jí dát menší facku. No nevím, jestli by jí tohle stačilo.
Jestliže se jedná o zaranžovanou situaci a agresor ví, že je ta scéna v televizi a že nemá nechat svoji oběť vyhrát, pak předpokládám, že mírnější prostředky nebudou k zastavení toho agresora stačit.

Z výše popsané situace vyplývá poučení, pro mě možná neplatící, ale pro normální lidi ano:
Policie se volá nejen na muže, kteří přehánějí, ale i na ženy, které přehánějí. A bránit se člověk má nejen tehdy, když ho napadne muž, ale i tehdy, když ho napadne žena (ale o něco mírněji, než když ho napadne muž).

Pak jsem v autobuse, po oslovení mladé ženy se dvěma cůpky, řekl řidiči pár slov o velké vzdálenosti autobusu od zastávky. Zmínil jsem pána, co vstoupil do silnice a teprve pak do autobusu, a ženu se dvěma cůpky, co při nastupování musela udělat delší krok.
U bankomatu jsem ohlásil jednomu muži, že si zapomněl vzít vytisknutou stvrzenku. Kdyby tam ale poslali nějakou ženu místo něj, ohlásil bych jí to v tu chvíli také.
Poté jsem, což mi teď trochu mrzí, řekl mladé ženě, co šla po silnici, že se správně nemá chodit po silnici, ale po přechodu a po chodníku (i když není provoz, bylo pozdě večer). Opakoval jsem to několikrát, abych měl poslední slovo. Místo toho jsem jí ale měl jenom laskavě říct, ať jde raději po chodníku, aby ji nic nezajelo.
Při pozdějším vystupování z tramvaje jsem musel poodtlačit předčasně zavírané dveře a šel jsem si stěžovat k řidiči. Tím však k mému překvapení byla pěkná tmavovláska, tak jsem ji pokáral jenom mírně a řekl jí, že je sympatická a hezká.
O něco později jsem se omluvil psovi, co se zřejmě právě chtěl vyčůrat u stromu, že se kvůli mně vyčůrá až později. Majitel ho totiž přitáhl na řetízku k sobě, aby mi ten řetízek nepřekážel v chůzi po chodníku.
Nakonec jsem sešel z chodníku na silnici, abych nepřekážel v chůzi dvěma mladým ženám a jednomu psovi, co po tom chodníku šli.

- (23.9.2021) Zase jsem udělal chybu. Šel jsem někam poblíž našeho domu a zrovna tam "náhodou", asi někým poslány, šly i děti. Kdybych to býval věděl, okamžitě bych se setkání s nimi vyhnul. Zase bylo něco špatně.
Jedno dítě trochu přidrželo za ruku jiné, co běželo před ním, a pak si k oběma dětem podřepla učitelka. Řekl jsem jí, že jedno dítě přidrželo za ruku druhé a zeptal jsem se, jestli je všechno v pořádku. Samozřejmě bylo. Zanedlouho po té mi došlo, že jsem se zeptal zbytečně a že mám asi opět nějaký bod dole.

Cestou pro vodu jsem na cestě moc neuvolnil místo mladé ženě, co šla s nějakým mužem, ale nepoznal jsem, že to je žena, až když byla velmi blízko. Podobně jsem nepoznal, že je žena, na matce jedné slečny, co bydlí nedaleko pramene, když se ta její matka bez podprsenky převlékala u vody. Chtělo by to brýle.
Cestou zpátky ke mně přiběhlo kotě, kterému jsem jakoby pomohl najít jeho majitelku. Jedna paní ji znala, zatelefonovala jí a ona se pak s námi sešla. Obě byly tmavovlásky. Udělal jsem však při tom řadu chyb.
Nejprve jsem při hledání domova kotěte zazvonil na nějakou paní, které jsem údajně vzbudil děti. Kotěti jsem šlápl na tlapičku, takže bolestivě zamňoukalo. Když ze mě kotě seskočilo poté, co uvidělo psa první tmavovlásky, příliš pozdě jsem se postavil mezi to kotě a toho psa. Jenže jsem si předtím všiml, že asi není na kočky moc agresivní. Ale nepokáral jsem jeho majitelku, že jí opakovaně vyběhl ven ke kotěti (a ke mně).
Když jsem se setkal s oběma ženami na půl cesty mezi jejich domy, udělal jsem pak ještě další chybu. Nedoprovodil jsem docela hezkou tmavovlasou majitelku toho kotěte, co bydlela "ve tmě za rohem", domů. Bylo to pár kroků, před chvilkou je udělala sama. Ale přece jenom.
Pak jsem v hypermarketu několikrát uvolnil místo nakupující prodavačce, když jsem si myslel, že projde kolem mě, ale neprošla. Pak jsem se zamyslel a neuvolnil jsem jí místo, když kolem mě najednou chtěla projít. A platila kartou tak, aby jí překážela má flaška s vodou.
Všiml jsem si, že jsou mladé ženy často posílány, aby když na chvíli ztratím pozornost, což se mi stává neustále, toho zneužily a navodily situaci, že jsem jim jakoby trochu překážel, místo abych jim včas uvolnil.

Poučení: Jak vyplývá z obsahu tohoto dokumentu, POMÁHAT SE MUSÍ. A pomoc potřebují úplně všichni.
Je také důležité, aby byli lidé určitým základním způsobem pozorní ke svému okolí a všímali si i toho, jestli někdo pravidelně nedělá něco moc špatného (například někdo dá svému dítěti silnější pohlavek jednou za život anebo svoji ženu, která to nemá ráda, jednou silněji pleskne přes zadek, a nikdy jindy to nedělá, zatímco někdo jiný to naopak dělá pravidelně, což je obrovský rozdíl). Pokud ano, mělo by se mu něco říci. Nebude-li to stačit, mělo by se zasáhnout výrazněji.

Home

Právní prohlášení: Tento dokument zobrazuje pouze subjektivní pocity, fantastické představy a osobní úhel pohledu jednotlivce.