Má selhání IV.

Povídání o mých zážitcích se zaranžovanými situacemi, konkrétně dokumenty “Má selhání I.”, “Má selhání II.” a “Má selhání III.”, se nenacházejí na této stránce, jsou jinde.
Na zaranžované situace již nebudu tolik moc reagovat, jako dříve, a spoustu se jich chystám ignorovat. Vím, že je chování občanů řízeno mými nepřáteli a mnohé je zde pod jejich kontrolou.
Když už jsme u schopnosti pomáhat, byl bych rád, aby mí nepřátelé místo mých reakcí v uměle zaranžovaných situacích ukázali veřejnosti mé skutečné objevy a vynálezy, kterými jsem schopen pomoci celému lidstvu.
Patří mezi ně možnost oddálit nebo zrušit tu největší válku, léčba infekcí, obnova nemocných tkání, dlouhověkost, pohon vesmírných plavidel, vojenská neporazitelnost (kombinující vyspělejší zbraně s matematickou správou realit), dosažení vyšší úrovně ve schopnosti milovat, a další.

****************************

V našem světě sice mladé ženy často bývají velmi krásné, ale zároveň jsou už trochu zkažené. Naučili je tu přetvařovat se, donášet jedna na druhou, škodit někomu nevinnému a podobně. A já takové ženy nechci.
Kdybych mohl, zlikvidoval bych naší “Vyšší Policii” a podobné autority, nahradil je něčím rozumnějším, a tak očistil naší lidskou společnost. Nebo bych vzal malé děti a pomocí těchto čistých a ještě nezkažených mrňousů bych někde udělal novou civilizaci, ve které by ty děti – později dospělé lidi – nikdo nevedl k ničemu zásadně špatnému. A navíc, v té nové civilizaci by mladé ženy mohly být skutečnými mladými ženami – hluboce milujícími krásnými něžnými tvory bez přetvářky a zla.

Pokažení

Jedním z důvodů, proč nechci a nebudu reagovat na mnoho zaranžovaných situací, je “pokažení” těch, na které jsem alespoň trochu správně zareagoval. Příklady:
Párkrát se zachovám dobře k ženám v modrých šatech, mí nepřátelé posílají další ženy v modrých šatech, až dokud se nezachovám nedobře (uteču od nich, jsem nepozorný); dohlédnu, aby někdo ztlumil hlasitě puštěné rádio, a poblíž toho místa je zanedlouho další hlasitě puštěné rádio, které už ale ignoruju (rozhodl jsem se tam podruhé kvůli hlasitě puštěnému rádiu nezasahovat); jsem laskavý na dívku s určitou barvou vlasů a prohodím s ní pár slov, a mí nepřátelé mi jí pak pošlou znovu do cesty, nebo místo ní nějakou jinou s podobnou barvou vlasů, a už musí být něco špatně; a podobně.
Vždycky, když zareaguju trochu dobře, vím, že pak přijde pokažení. Proto se mi nechce dobře reagovat.

Částečný konec s mladými ženami

Neustálé očekávání toho, že přede mnou bude nějaký muž mlátit ženu, tím spíše krásnou brunetu, mě stálo mnoho psychických sil. Nestalo se to. Došlo sice ke strčení mužem a silnějšímu plesknutí přes zadek, ale obojí s nějakou zápletkou. V prvním případě se ta žena chovala špatně, a mě napadlo, že se do ní takhle nemělo strčit, až za týden potom. A ve druhém případě jsem tomu člověku řekl, že je manipulativní, ale jeho energická odpověď mě zarazila, a jediné, co se mi chtělo udělat, bylo prolít krev, a to nešlo, tak jsem šel pryč.
Náznaky nedobrého chování k ženám mě vyčerpaly. Už na to nehodlám reagovat a pracně přemýšlet nad tím, co jsem měl nebo neměl udělat. V tomhle světě ženy bránit nebudu. Ranami zasypu toho, kdo je bude obtěžovat, až v jiném světě, ve kterém budu v silné pozici, budu si to moci dovolit a projde mi to.

S mladými ženami, a to zejména s překrásnými brunetami, tady končím. Znamenají pro mě převážně jenom problém a ztrátu. Když je vidím, často mám při pohledu na ně křeč v žaludku a strach. Buď tam jsou kvůli nějaké zaranžované situaci, která mě může poškodit; nebo mají určitou barvu šatů, aby vytvořily dojem mojí závislosti na ní; nebo poté, co s jednou z nich prohodím pár hezkých slov, je mi do cesty poslána znovu, aby se to nějak pokazilo; a tak dále.
Protože jsou mladé ženy v tomhle světě charakterově už trochu pokažené (například jedna “zvířata milující” dívka na jediný pokyn autority nechala jednoho svého psa vykastrovat a druhého silně ztloukla lopatou), ke svému zlepšení by nejprve musely projít očistou a poté ochutnat tu největší krásu. Teprve pak by těch nemnoho z nich, co mají ty nejlepší vlohy (pár jsem jich tu miloval), částečně zazářily i v tomto světě (úplně v něm zazářit ale nejde).

Ženy mě tu viděly ve slabé pozici, poraženého a poníženého. A uvidí mě ještě ve slabší. A proto by tu ve mně žádná z nich nemohla vidět silného muže.

Proklínám se, že jsem dal najevo svoji lásku ke dvěma ženám z těch tří, na kterých mi záleží, a že jsem jedné další koupil kytku. Neměl jsem to dělat. “Vyšší Policie" musí vždycky ukazovat, jak je můj vztah k těm ženám nějak špatný a/nebo že má rysy mentální odchylky. Proto by mi všechny ty vztahy pokazila.

Kdybych byl mladý a zdravý a měl v tomto vašem světě ženu, chtěl bych jí povznést na vyšší duševní úroveň. Ale pokud by se o našem “nadstaveném” prožívání lásky dozvěděla “Vyšší Policie”, trochu by nám jí pak pokazila. “Božské věci”, jakými je prožívání vyšší formy lásky, tu nejsou vítány.
A kdyby tady tu ženu někdo obtěžoval nebo urazil, nemohl bych jednat dostatečně tvrdě. Vaše zákony to nedovolují.
Ani kamaráda bych tady mít nemohl. Každý by mě zradil na jediný povel autority. A také bych tady s ním nemohl spoluprožívat IBU.

Částečný konec s dětmi

Jak se na nějaké dítě podívám, v mnoha případech toho začnu brzy litovat. Mnohdy udělá to dítě najednou něco divného (třeba do něčeho bouchne), nebo udělá něco divného jeho rodič (například si to dítě v náručí trochu více nadhodí), a podobně.
S mým poškozený mozkem musím dlouho přemýšlet, jestli je to ještě v normě nebo už ne, a zda mám něco říct nebo ne. Je to pro mě ale vyčerpávající. Proto v tomto současném světě se pohledu na děti raději vyhýbám a utíkám před nimi.

Částečný konec s lidmi z tohoto světa

Celý život mně lidé, samozřejmě zejména Češi, lhali. Zhoršovali mé chování a nepřímým způsobem snižovali i pravdivost obsahu mých článků a knih. Zablokovali před světovou veřejností má odhalení i mé vynálezy, nejlepší na světě. Odřízli mě od internetu i telefonu, abych se nemohl nijak bránit. Pomáhali při zhoršování činnosti mého mozku i při tvorbě TV Show, která přiměla světovou veřejnost souhlasit s mým odsouzením. A proto jsou (zejména Češi, ale i) všichni (ostatní) lidé z tohoto světa určitým způsobem mými nepřáteli.

Musím ale říct jednu hezkou věc. Z mnoha lidí (i žen :-) jsem necítil primární zlo, věděl jsem, že nejsou zlí, i když mě pomáhají zahubit. Ale když jim to autorita nařídí, tak ten rozkaz prostě poslechnou a zničí mě. V pozitivnějším světě, kde autorita nic takového nenařizuje, by ti lidé byli lepší. Tady už jsou trochu pokažení.

Láska k lidem z budoucího světa

Jedno z mých přísloví říká: „Nejhezčí lidé jsou děti a mladé ženy.“

Víme, že v našem světě na jedno jediné požádání autority zradí matka dítě, milenka podvede milence, věřící poruší pravidla své víry a tak dále. Lidé tady projevují nejen zrádnost, ale i vnitřní malost. Avšak bude svět, ve kterém tomu tak nebude.

Až se jednou ocitnu v tom světě, ve kterém jsou opravdoví, plnohodnotní lidé, budu je nadšeně milovat. Budou tam skutečné ženy a strašně se na ně těším.

Pořád natáčený

Jak přede mnou někdo zakašle nebo se vysmrká, zapotácí se, poškrábe se, zmíní spaní a podobně, způsobí mi tím určité utrpení. Protože když se poté, zejména opakovaně, také vysmrkám, rovněž se zapotácím, poškrábu se, nebo se nějak hůře vyspím či neusnu a podobně, zachytí to kamera a diváci z celého světa to pak uvidí v televizi jako důkaz mé mentální poruchy. Neustále na to myslím, což značně mění míru i přirozenost mých reakcí na výše zmíněné podněty.

Co se týče průdušek, je to nejméně rok a půl starý problém, co se přihoršil. Takže když přede mě pošlete lidi kašlat, budu pak doma kašlat také a “Vyšší Policie” tím proti mně může argumentovat.
Již několik let pravidelně mívám údobí, kdy se zvýšeně škrábu. V tyto dny stačí poslat někoho, aby se přede mnou poškrábal a je jisté, že se poškrábu také. Těmito malými podvůdky lze o mé mentální chorobě přesvědčit celou světovou veřejnost.

Ty zaranžované situace pokazily zejména můj vztah k dětem a mladým ženám. Odvracím od nich svůj pohled a utíkám před nimi. Hezké mladé ženy nebráním a dokonce se bojím je i pochválit. Tuhle jsem chtěl jedné říci, že je velmi krásná, ale sevřel mě strach. Napadlo mě, že by mně jí pak mí nepřátelé znovu poslali do cesty a už by muselo být něco špatně. Tak jsem raději mlčel.

Nějaká další selhání

(8.7.2022) Otec se několik dní pokouší otrávit krysu jedem a mě až dnes napadlo, že jsou možná lepší pastičky, protože umírání po jedu může být většinou bolestivější. Otec mně ale nedovolil říct to jako první, po svém návratu domů hned u vstupních dveří promluvil o pastičkách, abych neměl dobré body za to, že jsem mu to aktivně řekl jako první.

(13.7.2022) Otec “dal” mým nepřátelům další video. Jak pořád říká něco trochu jinak a já ho opravuji, opravil jsem ho i při mém vykonávání velké potřeby na záchodě. A to jsem neměl. Příště může otec přijít při mém výstřiku semene, říct něco trochu jinak, a když ho v tu chvíli opravím, tak ze mě pak mí nepřátelé v televizi udělají šrot. Na drobná přeřeknutí otce bych normálně reagoval jenom výjimečně. Protože ale vím, že je všechno v televizi a že mám otce opravovat, chovám se úplně nenormálně a reaguji na jeho poznámky tam, kde bych na ně normálně nereagoval, nebo reagoval správně místo špatně.

(18.7.2022) Zamotala se přede mnou žena v růžovém s nevýraznými ženskými rysy a já jsem náhle nevěděl, jestli je to žena, nebo muž. Řekl jsem jí “šla”, pak “šel”, a když jsem se vzpamatoval a zaslechl i hlas, opravil jsem se na: “šla”.
A je zase další video, že jsem si tak nějak popletl rysy dvou pohlaví. Mí nepřátelé mě vyprovokují k nějaké reakci, v daném případě oslovení někoho, a pak to oslovení použijí proti mně. Kdybych se vyhnul tomu oslovení, vyjadřující pohlaví (v případě dítěte bych místo “chlapeček” nebo “holčička” řekl prostě jenom “dítě”), neměli by všechna ta kompromitující videa.

(19.7.2022) Zase mí nepřátelé zneužívají barvy a zadek. Muž v černém oděvu a šedivých kraťasech si ty kraťasy popotáhnul na zadku. Pak přišla žena s mírně vystrčeným zadkem v černém oděvu a šedivých kalhotech, a já jsem jí poradil, kde najít zboží, co hledala. Pak jsem se ale lekl, že bude v televizi, že jsem jí pomohl kvůli těm barvám a tomu zadku. Kdyby poslali ženu v hnědém nebo zeleném, poradil bych jí v tu chvíli také, a neměl bych z toho žádný problém.
Pak upadlo staršímu pánovi něco na zem, vykročil jsem k tomu, ale hned se vrátil, protože jsem viděl, že si pro to jde aktivně sám. Jenomže ten pán měl klobouk podobný mému a mí nepřátelé mohou říct, že jsem k té upadlé věci vykročil kvůli tomu klobouku. Ale já bych k ní v tu chvíli vykročil, i kdyby upadla komukoli jinému staršímu bez klobouku.

Mám trochu citu, ale nedávám to najevo. Pejsek, doprovázející mladou ženu na procházce v lese, se náhle rozštěká, a mě samozřejmě napadne, že to může být i proto, že potkali někoho, kdo se k nim špatně chová, i když je to nepravděpodobné. Mladík udělá rychlejší pohyb při vstupu do uličky mezi regály v hypermarketu a jeho dívka má pak na sobě popotažený svetr, což předtím neměla, takže jí za něj mohl zatáhnout nebo do ní strčit a podobně. Někdy mě to napadne hned, jindy až se zpožděním, ale vím o tom. Stejně tak i o tom, že nemá matka mnout dítěti oko tak, že mu odhrnuje spodní víčko, pokud to oko není nemocné. Ale napadne mě až později, jak jsem to měl té matce říct.

(26.7.2022) Zase mě dostali? Správně jsem upozornil dvojici cyklistů, že se muž málo ohlíží za svojí ženou, kterou nechává daleko za sebou, a pak mí nepřátelé nastražili situaci s něčím trochu podobným, ale v menším měřítku, takže bylo mé upozornění už možná neodůvodněné. Nebo nebylo?
V hypermarketu poslali brunetu s berlemi a kusem zlata na zadku, aby zůstala pozadu za pomalu jedoucími přítelkyněmi s vozíky, co se po ní neohlížely. Řekl jsem jim, že by měly. Také jsem řekl té brunetě, ať nechodí rychle, aby se jí noha mohla zahojit. Její společnice o ní řekly, že je “běhna”, a mě až cestou domů napadlo, že má to slovo dvojí význam a může být nejen upozorněním, že osoba ženského pohlaví běhá, ale i její urážkou.
Pak cestou domů vedle mě nějaký muž ve žlutém zabouchl kufr auta a já jsem mu neřekl, že měl počkat, až budu o kousek dál. Ale asi jsem mu to říct ani neměl, ten kufr nebouchl hlasitě a toho muže jsem zahlédl těsně předtím, než ten kufr zavřel, takže mě to zavření v tu chvíli nevadilo. Pokud mělo, moje tolerance bude přičtena kusu zlata na zadku té brunety.
Kromě toho jsem u zdroje pitné vody potkal prošedivělého muže, kterému jsem asi řekl nesmysl. Možná ten, že lidem, co mají odpolední, začíná aktivní doba tehdy, kdy má většina lidí noc. To s tou aktivní dobou ale platí pro lidi, co jdou na noční, ne na odpolední. Nějak se mi zamotalo to, že kolem 10 PM odpolední směna končí, zatímco noční směna začíná.
Ten muž si pak stoupl tak, že kdybych šel normálně, prošel bych zespoda příliš těsně kolem něj, čímž bych se obličejem nepatrně přiblížil středu jeho těla. To jsem nechtěl, tak jsem šel nenormálně a obešel ho, ale mohl jsem mu říct, aby trochu uhnul. Při loučení jsem nejistě zaslechl slovo “paci” a “mějte se hezky”. To už bylo trochu divné, tak jsem se ho zeptal, co řekl, a on zopakoval jenom to “mějte se hezky”. To už jsem mu nepopřál a odjel.

(27.7.2022) Dnes se mým nepřátelům povedlo pokazit mi mé včerejší laskavé chování vůči ženě se světle hnědými vlasy, co jela na kole.
Při výjezdu z lesa se naproti mně objevila cyklistka se světle hnědými vlasy, já jí nedal přednost a ona vjela do lesa, ze kterého jsem předtím vyjel. Polohlasně jsem řekl, že jí poslali, abychom se setkali. Poté jsem na ní nehlasitě zavolal omluvu, že jsem jí nedal přednost, a vjel za ní do lesa, což bylo další “špatně”. Ta cyklistka se totiž mohla leknout, že tam jedu kvůli ní, což mě napadlo zase až se zpožděním.

(29.7.2022) Při odchodu z hypermarketu jsem prošel kolem mladého muže s krátkými vlasy blíže, než jsem měl. Napadlo mě, že kdybych šel dál od něj, v televizi by řekli, že moc obcházím lidi. Pak jsem si ale uvědomil, že jsem ho měl přece jen více obejít. Prý mu ukradli kolo a já jsem nekomentoval jeho poznámku o tom, že má univerzální klíč, kterým jdou odemykat zámky od kol.
Poté jsem se podíval na rozkrok ženy v minisukni s dítětem, co tam měla nějakou plandající látku, a pak jsem se podíval na tu ženu i zezadu, což mě možná někdo vytkne. Zajímalo mě, jestli nemá nějakou plandající látku i zezadu a podobně.

(5.8.2022) Při předchozí návštěvě jednoho hypermarketu jsem viděl hezkou mladou ženu se světle blonďatými vlasy. Při dnešní návštěvě téhož hypermarketu přede mnou platila za zboží jiná hezká mladá žena se světle blonďatými vlasy. Po odchodu od pokladny jsem o kousek dál, poblíž místa té “první blondýny”, potkal matku s dítětem. Měly barvu vlasů asi něco mezi blond a hnědou. Ihned mě o té barvě napadlo, že není moc hezká. Ale protože jsem se vůči tomu dítěti zachoval pozitivně, možná mí nepřátelé řeknou, že to bylo kvůli té barvě jeho vlasů, trochu v něčem připomínající blonďatou. Škoda, že nebylo to dítě tmavovlasé.

(9.8.2022) Mí nepřátelé poslali právě ve chvíli, kdy byl náš pes u vrátek, mladou ženu s kočárkem, aby prošla kolem, a udělala mi špatný bod v TV show u mladých žen a malých dětí. Pes se na ní rozštěkal a ona se s dítětem trochu lekly. Omluvil jsem se jí. Příště psa přivážu dál od vrátek, odemknu dveře do domu a rozhlédnu se, nejde-li někdo kolem, a teprve pak toho psa přivedu k vrátkům, aby kolem nich prošel do domu.

(21.8.2022) Ve chvíli, kdy jsem procházel kolem hromádky hnoje na kraji cesty, proti mě projel cyklista, a já jsem byl testovaný, co udělám. Ani jsem se nezastavil, ani jsem se té hromádce nevyhnul. Nevšiml jsem si totiž toho, že to je hnůj. Až když jsem tu hromádku minul, tak jsme se otočil a uviděl, že to je hnůj. Kdybych to jistě věděl předem, malinko bych se mu vyhnul.

(23.8.2022) Hledal jsem něco, co údajně upadlo otci na zem. A když jsem se sklonil k zemi, přehlédl jsem, že je na židli spodní prádlo otce poblíž mého obličeje. Viděl jsem to, až když jsem se narovnal a chystal se znovu se sehnout k zemi. Pak jsem židli s tím prádlem odsunul a nakonec řekl otci, ať si to prádlo dá jinam. A pak jsem pokračoval ve hledání na zemi.

(24.8.2022) Cizí lidé i otec přede mnou občas dál říkají nevhodná slova a já to nekomentuju (“mikča” místo mikina, o dospělého “pokakat” místo třeba “pustit si do kalhot” nebo “podělat se” a podobně).

Zase mě “naštvaly děti”. Jak se na ně začnu koukat nebo se k nim přiblížím, už je něco zaranžovaného. Na jedno začne zvýšeným hlasem mluvit rodič, druhému něco upadne na zem, třetí si matka v náručí o něco více nadhodí (než je normální), a já se začnu dívat jinam a/nebo jdu či uteču pryč.

(27.8.2022) Dnes mě “Vyšší Policie” zase naštvala. Nejprve mi do cesty poslala mladou dvojici v červeném, žena byla bruneta, utekl jsem.
Později, už se venku stmívalo, pravděpodobně navigovala nějakou mladou ženu, aby šla na polní cestě proti mně tak, že jsem jí nezahlédl právě brzy. Nepoznal jsem, že to je žena, až dokud nebyla malý kousek ode mě. Předtím její postava přešla nejprve doleva a mě napadlo, že mám jít po své pravé straně. Tak jsem tam přešel a ona zase zpátky na svojí pravou stranu, u které však byl kousek hnoje (bylo to stejné místo z 21.8.2022), na což jsem si ale vzpomněl až za nějakou dobu. Ztratil jsem k ní slovo omluvy, že jsem jí včas neuhnul, a řekl jsem, že kvůli tomu budu mít v TV show špatné body.

(28.8.2022) Zaslechl jsem na ulici rozčílený hlas mladé ženy a utekl jsem pryč (šel jsem oklikou). Ani nevím, jak ta žena vypadala nebo jaké měla šaty. Neviděl jsem jí. Takhle to budu řešit pravidelně, dokud to bude zaranžované pro tu TV show a nebude to doopravdy.
Po té, co jsem ztratil slovo o hezké barvě vlasů brunet, jsem před nimi tím více utíkal. Také mě mrzelo, že jsem jedné velmi krásné brunetě neřekl, že je krásná, bál jsem se, že bych měl problém. Udělalo se mi pak ale trochu špatně z toho, že jsem jí nemohl pochválit.
Cestou lesem jsem zbytečně kritizoval dva mladé lidi (ta žena byla hnědovláska, což jsem poznal až po té kritice, předtím jsem na ní nedohlédl) za miniaturní ohýnek, který byl na místě, na kterém jsem několik dnů předtím udělal hezkou maličkost. A tato zaranžovaná situace, která mě vyprovokovala k neadekvátní kritice, to měla zkazit. Povedlo se. Takhle je zkažené všechno. Jak udělám něco dobře, mí nepřátelé posílají pokažení (stejné nebo blízké místo, podobná barva oděvu či vlasů, a k tomu nějaká zápletka).
Před pár dny mně bylo naznačeno, že bych měl jít k té Vietnamce, co jsem jí dal kytku. Určitě mě tam “posílají” jenom kvůli pokažení. Tím více se té mladé ženě musím vyhýbat.

(1.9.2022) Schválně jsem se psem předčasně odešel ze zahrady, protože sousedé něco dělali za plotem. Napadlo mě, že kdybych na té zahradě zůstal, mohli by říct něco “odlišujícího se” a ta správná odpověď by mě napadla až opožděně, tedy poté, co bych psa odvedl domů. A měl bych zase bod dole.

(3.9.2022) Trochu jsem se naštval. Nějaká blondýna-prodavačka byla u dvou pokladen, chtěla mně pomoct dávat zakoupené potraviny do tašky, což jsem odmítl, a řekla mi, abych se měl hezky, což jsem neopětoval. Možná “ti, co jsou dvakrát”, mně tak chtěli dát nějaký malý hezký bod, na který já jim ale kašlu. Já takový bod nechci! Můžete to s tou blondýnou, prosím, započítat jako mínus místo jako dárek?

(4.9.2022) Při vyhýbání se brunetám v hypermarketu jsem se vyhnul i tmavovlasému děvčeti, které ještě nebylo ženou. Bylo to proto, že v televizi by mi nějakou chytře zaranžovanou situací dokázali poškodit reputaci o mém vztahu k brunetám i pomocí tohoto nedospělého děvčete.

(5.9.2022) Neřekl jsem jednomu chlapovi, že malá holčička ještě není ženská.
Možná zbytečně jsem se omluvil jedné paní, že jsem vjel na kole pod mostem do její blízkosti bez řádného předchozího rozhlédnutí se.
Neupozornil jsem člověka, jdoucího po chodníku s batohem, že se mi zbytečně vyhnul až moc tak, že vstoupil na obrubník, když bylo kolem dost místa.
Ignoroval jsem vše, související s brunetami (jednu míjel cyklista, co v tu chvíli možná nedržel řidítka, což bylo neopatrné, ale kdybych mu to řekl a on mi před tou brunetou sprostě odpověděl, nemohl bych ho ranou pěstí do obličeje shodit z kola). Brunety u mě končí do té doby, dokud budu ve slabé pozici. Po “největší válce” je začnu bránit a pomáhat jim.

(7.9.2022) Možná jsem měl u tmavovlásek kombinaci správného a zbytečného upozornění.
První jsem se zeptal, jestli nepronesla obavu před svým klukem (něco jsem slyšel).
Druhé jsem zbytečně nabídl přinesení košíku, ale snad jsem jí správně řekl, že když si ho příště vezme (měla plné ruce), bude to (pro ní) pohodlnější.
Ke třetí (vypadala jako tmavovláska, ale nerozeznal jsem barvu jejích šatů), co byla potmě na osamělém místě s nějakým mužem, jsem se po správném dotazu zbytečně vrátil ze zvědavosti. Dobře jsem řekl, že jsem se jí měl zeptat na to, jestli je všechno v pořádku, u ní a ne ten dotaz zavolat na dálku, jako jsem to udělal poprvé. Ale měl jsem neslušnou poznámku o tom, že chlap potřebuje vejce. A omluvit se za ní mě napadlo až příliš pozdě.

U brunet se bojím různých maličkostí, které zejména díky poškozenému mozku nejsem schopen včas rozeznat, ale měl jsem pocit, že kdyby mě ty dotázané ženy řekly, že jim ten chlap něco dělá, že bych se jim pokusil pomoct. Jinak často mám blbou náladu a na brunety nereaguji, protože mi na nich záleží a nervově mě to vyčerpává.

(10.9.2022) Otec jim zase zařídil další video. Byl jsem napůl vyspalý (spal jsem chvíli v noci a chvíli ráno), a po vzbuzení otcem a jeho naznačení, že už nemám usnout, jsem už skutečně neusnul. Asi to bude v televizi.
Občas mi otec nechá vzkaz, že nemám usnout (páčka na kuchyňském okně “v poloze 14 minut”; tři čtvrtě, takže bylo před chvílí 44 minut, ve čtvrt by bylo před chvílí 14; provaz na dveřích na čtvrtém závitu; a podobně). Když se po tomto povelu “Neusneš!” rozčílím a skutečně neusnu, je to pak ve světové televizi jako projev mé mentální nedostatečnosti. Jenže s pocitem, že bude, pokud neusne, ve světové televizi, by neusnul i leckterý normální člověk. Z toho mě, jak se říká, “vyseká každý právník”.

Jinak mám v TV Show mnoho nedostatků. Nepomáhal jsem těhotným ženám, neupozorňoval jsem mladé ženy na nemravné či nedostatečné oblečení, nekáral jsem muže za “škrábání se v rozkroku” na veřejnosti a/nebo před ženami, a další.

(11.9.2022) V posledních dnech se trochu ochladilo a já jsem zauvažoval o puštění udržovacího plamínku v kamnech a o oblečení tepláků. Po té, co se přede mnou otec zmínil o větší zimě (musí se v posteli víc přikrývat), jsem ale ten plamínek a ty tepláky nepoužil, aby v televizi neřekli, že je mi větší zima proto, že se o ní přede mnou zmínil otec.

(12.9.2022) Zastavil jsem poblíž mladé brunetky (opodál byla blondýna) tak, že se malinko lekla (při brzdění mně zahlučelo kolo).
Něco jsem platil a napsal jsem do vzkazu pro příjemce neexistující email místo svého.
Předtím tam byla blondýna s brunetou a s něčím jsem jim pomohl, ale cestou odtamtud jsem poblíž toho místa narazil na jinou blondýnu s jinou brunetou. Když jsem je uviděl, nejprve mě napadlo, že to jsou ty samé, co jsem jim pomohl, a že jim mám něco říct, jako test mé schopnosti opakovaně promluvit s mladými hezkými ženami. Nedokázal jsem si ihned vzpomenout na to, jak vlastně ty dvě, co jsem jim pomohl, vypadaly. Přiblížil jsem se s kolem k té dvojici a zblízka se mi zdálo, že to je jiná blondýna a jiná bruneta, tak jsem se s nimi nebavil a odjel pryč.

(13.9.2022) Zase mě naštvali se ženami. Poslali mi do cesty snad hezkou poloblondýnu s černým pejskem (černou barvu mě mí nepřátelé váží na dech a slepotu) plemena, obsahujícího zdrobnělinu ve svém jménu (a to pro mě z neveselého důvodu, neboť psa mi spojují s penisem a pejska se zkráceným penisem). Rozloučila se se mnou na křižovatce, na které jsem předtím narazil na pána s hnědobílým psem (tuto kombinaci barev mě od dob mého krátkého poblouznění do jedné mladé ženy spojují s očima).
Šel jsem do vzdáleného obchodu a na zpáteční cestě jsem se rozčiloval, že mí nepřátelé možná nahlásili to, že jsem prohodil pár slov s mladou ženou, co se na mě usmála, jako že jsem přijal něco pozitivního. Já jsem ale byl víc nerad, než rád! Já nechci, aby mi do cesty posílali mladé ženy, když jsem ve slabé pozici.
Jinak úsměv a slova mladých žen mě moc nezajímají. Můžu té ženě vylízat rozkrok? Nemůžu! Můžu jí vošukat? Nemůžu! Jenom její úsměv či slova mě nestačí. Ale i kdyby se mi nějaká nabídla, pravděpodobně bych nemohl mít erekci s pocitem, že si mě u toho pro televizní vysílání natáčejí mí nepřátelé. Takže jsem mladé krásné ženy odložil až po Největší Válce. Pak budu osvalený mladík, který před tou krasavicí občas praští, a ona ho za to bude milovat i uznávat.

(15.9.2022) Největší Válka. Dnes jsem plakal kvůli dětem, které při ní můžou zahynout nebo být zmrzačené. Ne! To je příliš špatné řešení.
Vím o něčem lepším. Musíme přesvědčit “Vyšší Policii” a vládu, aby se vzdali tomu, koho pošle “Svatá Rada”. A aby vyhověli jeho požadavkům. Pokud to udělají, přijdou sem “Nebeské Bytosti” a nastolí systém ideální rovnosti, a možná ještě něco jiného skvělého.

Poté, co jsem správně upozornil jednu blondýnu, že nemá chodit přes velký obrubník vedle přechodu, bylo okamžitě poslané pokažení. O kousek dál jedna žena, když jsem jí míjel na chodníku, ustoupila až ke zdi. Řekl jsem jí, že přede mnou nemusí ustupovat až ke zdi, ale ona naznačila, že se tam schovává před dítětem (vykukovala na něj zpoza rohu). Takže další zbytečné upozornění po správném. Jako obvykle.

V hypermarketu byla žena, co se svým výrazem trochu podobala “Nejkrásnější”. Měl jsem strach z něčeho zaranžovaného, tak jsem se k ní při placení zboží v samoobsluze otočil zády. Když se u ní rozbrečelo dítě, jen jsem se tam jednou letmo podíval a pak zůstal otočený zády, ale zeptal jsem se prodavačky, proč to dítě pláče. Řekla mi, že proto, že mu rodiče nechtějí koupit autíčko. Tak jsem se za nimi rozeběhl, nebyli už ale u pokladny, ale na odchodu. Požádal jsem je, ať tomu dítěti to autíčko koupí, to nechtěli, a pak mě napadlo, že bych jim na to autíčko přispěl. Zeptal jsem se, kolik stojí, ale neodpověděli mi a odešli. Správně jsem je ale měl požádat o koupi toho autíčka a přidat nebo dát jim na něj hned u pokladny v samoobsluze, a ne až poté, co od ní odešli.
Při odchodu ze samoobsluhy jsem tam málem nechal kreditní kartu, vzal jsem si ji jen proto, že jsem slyšel pípání, které mi připomnělo, že jsem ji tam zapomněl. A pak jsem chtěl odjet s kolem, které jsem si neodemkl. Asi mírné vyvedení z míry.

(21.9.2022) Nějakou tmavovlasou ženu v hypermarketu ve frontě za mnou její muž asi trochu divně objal, a já jsem se ihned otočil a začal se dívat jinam. Na takové podněty nemám náladu reagovat. A už vůbec ne s brunetami, nemám na to nervy. Až za více než hodinu mě napadlo, co jsem měl říct (pokud vůbec jsem měl něco říct).
Při mém vycházení z hypermarketu nějaká vcházející žena dělala, že jí něco vypadává z ruky, a těsně potom zaplakalo dítě. Strašně jsem se naštval a ani jsem se tam nepodíval. Ihned mi blesklo hlavou: „Zase něco zaranžovaného kvůli mně.“ A hned potom: „Protože jsem se tam nepodíval, řeknou, že nemám soucit s malými dětmi.“

Nedávno jsem se díval na staré dokumenty, ve kterých byly obrázky spankingu žen. Pak jsem si při onanování řekl nahlas něco o švihnutí, ale paradoxně ve chvíli, kdy jsem v mých představách prožil hezký rozhovor s jednou z žen, co byla slabě pleskaná, který skončil normální neúchylnou věcí. V mém podvědomí ale musí být kus nějaké vazby na spanking, jinak bych si to slovo ve chvíli výstřiku semene neřekl, protože jsem v tu chvíli myslel hlavně na vaginu.

(24.9.2022) V trolejbuse jsem měl poblíž místa, kde pracuje Nejkrásnější, zakrytý výhled a nevěnoval jsem žádnou pozornost mně důvěrně známému zvuku vypadlých trolejí. Asi to byl test, jestli se rozhlédnu. Selhal jsem a nerozhlédl se.
Bojím se, že mi tu ženu mí nepřátelé jednoho dne pošlou do cesty. Ve vzdálené budoucnosti bych pak k její regeneraci použil její data před tím setkáním. A to i když ta speciální očista negativní dopad z takovýchhle setkání dokáže smazat.

(25.9.2022) Za tmy jsem prošel kolem nákladního vozu na ulici a zdálo se mi, že z něj trčí jakoby listy nějaké květiny, o které se může kolemjdoucí píchnout do oka. Odešel jsem dál, pomyslel na TV show a pojal podezření, že mám možná ty listy posunout tak, aby z toho náklaďáku netrčely. Vrátil jsem se a viděl, že to je jenom měkká tráva, navíc obklopená větvičkami z vedle stojícího stromu. Pro nikoho nepředstavovala žádnou hrozbu. Přesto jsem ji posunul stranou, když už jsem se k ní vrátil. Přece jen by bylo mírně nepříjemné, kdyby se někomu ta tráva v přítmí na ulici otřela o obličej.

V odlišujících se chvílích mi mí nepřátelé ukazují černá auta a podobně, abych si ty chvíle spojil s nadměrným myšlením na dech. Dnes jsem si výjimečně přinesl topinky z kuchyně do pokoje a zvenku se trochu divně ozýval pes. Šel jsem k oknu, ale nakonec se z něj nepodíval. Když někde něco slyším a projevím zájem, mí nepřátelé mi to často spojují s něčím špatným, třeba právě s myšlením na dech. Dostal jsem strach, že by tomu tak bylo i tentokrát. Proto jsem se z toho okna nepodíval.

(26.9.2022) V té TV show se chovám naprosto nepřirozeně. Velmi často dokonce i opačně, než by tomu bylo za normálních okolností. A proto by ta TV show neměla být použita proti mně.
Tak například dnes jsem se vrátil ke dvěma prodejcům starožitností, u kterých jsem předtím byl, protože jsem si myslel, že je mám poopravit. Jeden řekl o trochu starém porcelánu, že je mladý, a druhý, že je nový. Kdybych ale nevěděl, že jsem při jednání s nimi natáčený, toho prvního bych neopravil určitě a toho druhého pravděpodobně.
Stejně tak bych neutekl z trolejbusu před dítětem a nepřekážel bych při tom tmavovlasé ženě, co do něj v tu chvíli chtěla nastoupit, kdybych nevěděl, že jsem u toho natáčený pro televizi. Kdybych nebyl, před tím dítětem bych vůbec neutíkal a té ženě bych při tom nastupování nepřekážel.

Nedávno jsem řekl několik vět jedné mladé ženě v hypermarketu a divil jsem se tomu, že jsem jí pak při dalším nakupování a odcházení z hypermarketu už znovu nepotkal. Mí nepřátelé totiž skoro vždycky posílají pokažení.
Uplynulo pár dní a najednou jsem jí potkal. Ale nic zvláštního špatného se nestalo. Dal jsem jí článek k přečtení, ale asi si ho nepřečte.

Už několikrát se ve mně objevila touha mít vlastní děti. Některé jsou strašně krásné. Raději ne jenom jedno, nejméně dvě, ještě lépe tři.

(27.9.2022) Potkal jsem manželku člověka, co bydlí u mého starého domova. Neoslovila mě a čekala, jestli jí oslovím já. Zkoušela, jestli jí poznám. Poznal jsem. A přitom nedávno jsem jí nepoznal u jejího vlastního domu, kde jsem jí čekal. Myslel jsem, že za dítětem přijela teta.
Všechno se mi mění. Někdy mám jasnější chvilky a reaguji trochu dobře, a jindy mám výpadky a vůbec nereaguji nebo špatně. Někdy bych druhé bránil, a jindy mám “vynechávku”, jakési “zatemnění”, a i kdyby těm lidem v tu chvíli někdo něco dělal, nebránil bych. A to platí i pro krásné ženy.
Mí nepřátelé teď možná řeknou, že mám zachovanou schopnost pamatovat si nebo poznávat lidi, a použijí to proti mně. Jenže mně se to pořád všelijak mění. Někdy si lidi pletu a v jiných chvílích je poznávám.

Možná jsem zbytečně, nebo špatně, upozornil dělníky na “příliš rozkazovačný tón”, když jeden komandoval druhého. Ale řekl jsem jim, že to nemám hlavě v pořádku a že to přesně nepoznám.

Nikdo z normálních lidí mně nepomohl proti autoritě, kterou poslouchají. A přitom jestli bude v budoucnu ta “Největší válka”, a ten druh, co ho sem pošle “Svatá Rada”, přijde a porazí vládu jejich světa a ustanoví jiné zákony, ti lidé pomohou dohledat a utýrat členy své minulé, poražené vlády, včetně té bývalé “Vyšší Policie”, které kdysi sloužili. Takhle křiví a vnitřně malí ti normální lidé jsou.

(30.9.2022) Při jednání s blonďatou revizorkou v MHD jsem udělal několik nepřesných maličkostí. Ani jsem ji nepožádal, aby se mně legitimovala.
Články jsem si vytiskl na místě, na které jsem původně již nikdy nechtěl znovu přijít. Když jsem tam byl posledně, otevřel jsem dveře krásné obsluhovatelce a pochválil barvu jejích vlasů. Pak jsem si řekl, že kdybych tam ještě někdy přišel, zrovna by tam byla ona a něco by bylo špatně. A měl jsem pravdu.
Pro pokažení jsem si tam přišel dnes, porušil jsem totiž své předsevzetí už tam nejít. A to byla chyba. Malinko mě přehlížela a místo kontaktních čoček měla brýle, v kterých jí to slušelo méně. Nekomentoval jsem její zarudlé oko a odešel, ale pak jsem tam zavolal, že se má poradit s optikem, možná jsem mohl zmínit i lékaře.
Na poli jsem nepustil na lepší část cesty mladou brunetu proto, že jsem poznal, že to je mladá bruneta, teprve až tehdy, když už byla u mě a na uvolnění cesty bylo příliš pozdě.

(3.10.2022) Nejprve mi byla do cesty poslána hezká mladá blondýna a pak jiná žena ve žlutém se psem. Viděl jsem účelovost té barvy a naštval jsem se. Pak ta žena ve žlutém schválně nechala psa, asi bez náhubku, u vchodu do hypermarketu. Zapomněl jsem na všechny lidi, co tam byli, pamatuji si jen psa. Uslyšel jsem zvuky dítěte u toho psa a správně jsem tam měl přijít a zkontrolovat, jestli ten pes není pro to dítě nebezpečný. Také jsem měl pokárat jeho majitelku, že tam toho psa takhle nechává. Neudělal jsem to ale a šel pryč proto, že jsem se naštval z toho důvodu, že je ta situace zase uměle zaranžovaná kvůli mně. Tak jsem jí ignoroval.

Home

Právní prohlášení: Tento dokument zobrazuje pouze subjektivní pocity, fantastické představy a osobní úhel pohledu jednotlivce.