Krásné ženy potřebují "na holou"

     Část 1

     Zadky krásných žen se líbí mnoha mužům a v některých z nich dokonce vzbuzují i touhu je těm krásným ženám sešvihat. A následující řádky se věnují právě tomuto subjektu, jsouce editovanými úryvkami z "The Other Kind".

PROTOŽE MÁ TEXT TÉTO STRÁNKY EROTICKÝ OBSAH, NASTAVIL JSEM JEHO BARVU NA STEJNOU, JAKO POZADÍ STRÁNKY, ABY BYL SKRYTÝ PŘED NEZLETILÝMI NÁVŠTĚVNÍKY. POKUD JSTE PLNOLETÍ, VYBERTE TEXT MYŠÍ, ABY ZAČAL BÝT VIDĚT.

    Mezi mužským a ženským zadkem je obrovský rozdíl. Tedy alespoň u těch žen, které mají jejich ženskost opravdu velmi výraznou. Avšak u hrubých mužatek s mužskými boky se tento rozdíl katastrofálně snižuje a jejich "ženské zadky" se začínají blížit nehezkým mužským.
     Žena s výraznou ženskostí má ženské nastavení boků, ženský tvar a pohyb kyčlí i hýždí, ženskou měkkost zadku a jemnější pokožku s ženským pachem a podobně. A kromě toho v jejím pozadí proudí ženská energie. Suma sumárum, čím je žena ženštější, tím větší je rozdíl mezi jejím hezkým zadečkem a mužským zadkem.

     (Chlapi, zkuste někdy na ženách pozorovat jenom jejich zadky. Podívejte se na ženu zezadu, prozkoumejte pohledem její zadek a pak se na ní podívejte zepředu. Časem možná zjistíte, že existuje souvislost mezi vzhledem jejího ženského zadku a celého jejího ženského těla. A protože je na zadku žen do určité míry vidět jejich ženskost, možná se vám jednou podaří odhadnout celkovou krásu ženy jen na základě vzhledu jejího zadku.)

    Jak jsem psal v “Not only bad man...”, z mého pohledu jsou odměnou za krásu ženy a také za to, že je hodná. Pojetí výprasku jako trestu bych normálně nepoužíval s výjimkou potrestání krásky za to, že zlobila svým zadkem (provokovala s ním jiné muže producírováním se před nimi v příliš krátké a/nebo průhledné minisukni, koupala se před nimi v plavkách s výstřihem, přišla na rande se špinavým zadkem a podobně) a zbylo by jen švihání krásek z lásky k nim.
     Nyní se ale zaměřím na intenzitu výprasků. Příliš nízká intenzita (mezi zadkem a vědomím neproudí žádná výraznější energie) nestačí na vyvolání intenzivnějších pocitů (s výjimkou rozkoše ze symbolického výprasku, kterou někdy může zapříčinit již pouhé vědomí dotyčné, že “dostává na holou”) a mrskanou krásku nezkrotí. A naopak, příliš vysoká intenzita (rozšvihaný zadek s maximální bolestí, vedoucí k mentálnímu zlomení dotyčné a k nejintenzivnějšímu negativnímu prožitku s následkem šoku a panického strachu z dalšího možného výprasku) jí jednoznačně uškodí. Proto se krásná žena (ani nikdo jiný) nikdy nesmí zmrskat nejvyšší intenzitou!
     Výprasky jsou pouze lehké až střední intenzity. A i když dotyčnou krátkodobě zkrotí (například dobrovolně by vydržela pět až deset štiplavých švihnutí prutem, ale svázaná dostane celých pětadvacet a pak několik minut fňuká a brečí, ale přitom jí v podstatě nic není a za chvíli je zase v pořádku), nezanechají žádné výrazné negativní následky. Umožní dotyčné okusit submisivní roli a malinké bolestivé poražení od toho, kdo jí vládne (= jejího muže), ale přitom jí nevezmou její víru v sebe (= její ženské sebevědomí). Pouze s jejím já momentálně malinko otřesou, ale ono je za chvíli zase zpátky a v některých případech dokonce ještě i posíleno (má-li dotyčná nějaké masochistické tendence, které, věřte mi, má mnoho žen).
     Říká se, že si má dvojice domluvit nějaké slovo, které dotyčná použije v případě, že již švihání nebude moci vydržet. Ale tohle je, prosím vás, totální nesmysl. Skoro jistě by ho mrskaná kráska použila při prvním štiplavějším švihanci. A švihání jejího zadku by se pak vždycky přerušilo těsně předtím, než by došlo k dosažení “bodu přemožení”. Ani jednou by pak nebyla zmrskanou kočičkou, která dostala alespoň o trochu více, než kolik by vydržela dobrovolně. Protože jenom pak se na chvíli může stát fňukající kráskou, bolestivě odměněnou i na chvilku trochu zlomenou zároveň, což prožití její role podřízené muži velmi pomáhá (a kromě toho mezi jejím ženským zadkem a vědomím probíhají výrazné energetické výboje a ona ho hluboce prožívá) a také jí emocionálně omlazuje.
     Jinými slovy: Musí prožít stav, kdy už to nemůže vydržet a snaží se vyprostit, ale navzdory tomu je ještě chvíli dál švihaná. Pakliže to není až příliš kruté a zároveň je to od osoby opačného pohlaví, ke které má dotyčná dobrý vztah, a navíc tato osoba jí pravidelně uštědřuje lehké a příjemné výprasky, pak v ní takovýto přísnější výprask opravdu může posílit její masochistickou, milující a poddanou část osobnosti. Kromě toho u žen také odstraňuje citový chlad a někdy může i zvyšovat plodnost a omezovat stárnutí.
     Po skončení švihání je vhodné nechat dotyčnou dalších několik minut svázanou, aby se vybrečela a uklidnila. Teprve pak se rozváže.
     A mimochodem, představte si, že pro krásnou mladou ženu mám jako největší urážku to, když jí řeknu, že mi ani nestojí za to, abych jí našvihal (prutem) přes zadek (= je pro mě vzduch a nemám jí rád).
     Závěrem dodávám, že bych totálně zrušil jakékoli fyzické tresty, to znamená, že by nikdo na světě nebyl mrskán a podobně, a to ať už by spáchal jakýkoli zločin. Těmi jedinými, kdo by dostával na holou, by byly krásné ženy a to z erotických důvodů. Ony na ten zadek totiž potřebují.

    Teď bych si dovolil pár vět o tom, jak se spankingem začít. Nejdůležitější je, aby se dotyčná kráska výprasku přes zadek dobrovolně otevřela a získala k němu alespoň částečně pozitivní vztah. K tomu je ale nutné začít v prvních lekcích velmi zlehka a to například takhle:
     Krasavice si lehne na břicho a pod klín se jí dá polštář, aby měla zadeček lehce vystrčený, a pak se začne s meditací. Dotyčná je mužem vedena, aby uvolnila celé své tělo a větší část svého vědomí přenesla do svého zadečku, který pak bude více cítit a prožívat.
     Muž k ní mluví a říká jí, jak je krásná a že je na ní nejhezčí ten její zadek. Nechá jí uvědomit si, že ho má svůdně tvarovaný a že s ním provokuje chlapy. A že dobře ví, že by přes něj potřebovala dostat výprask. Pak se (proutkem, metlou nebo rákoskou) dotýká jejího zadku, ale slabounce, bez bolesti, jenom symbolicky. Může jí u toho také říkat, že její zadek podvědomě touží, aby to švihlo víc, a že ví, že to potřebuje. Ale že si na ostřejší sešvihání bude muset počkat až do dalších lekcí.
     Podle mého názoru je zadek to jediné nebo alespoň hlavní místo, kde se na krásce dopouštíme násilí (kromě možného kousání do krku nebo případného poškrábání nehty a podobně). A u toho to musí ještě dotyčné co nejvíce slušet. A proto i když má kráska, obrazně řečeno, “rozsekaný zadek”, nesmí u toho mít rozcuchané vlasy, rozmazanou rtěnku kolem rtů nebo neupravené oblečení. A při jakékoli manipulaci s tím nádherným stvořením, třeba při svazování, je nutná naprostá něžnost. Bolestivě se “dotkneme” jen zadečku.

    Co myslíte, který ze dvou sadistů si více užije, když sešvihá zadeček krásné ženy: Ten, co je čistý sadista (bez kousku masochizmu, co nemá žádnou představu o tom, jak ženu to švihání vlastně bolí a co při tom prožívá), nebo ten, co je "jenom" většinový sadista (s malým kouskem masochizmu, co má představu o tom, jak ženu to švihání bolí a co přitom prožívá)?

    Jak víme, ženy mají opticky mnohem hezčí zadek, než muži. Je měkčí, vláčnější, provokativně tvarovaný a při chůzi mu "ženské nastavení boků" dodává neuvěřitelně přitažlivý pohyb. K vědomí ženy je ale bohužel připojený méně výkonnými energetickými drahami a jeho ženské majitelky ho sami většinou příliš intenzivně neprožívají.
     Mým snem je žena, která má opticky velmi hezký zadek, na který je ale schopna, na rozdíl od většiny ostatních normálních žen, velmi intenzivně pomyslet a masochisticky ho prožít. Ale protože jsou ženy chladnější, než muži, asi by to chtělo opravdu mnoho stimulačních masáží a zejména výprasků, než by žena začala svůj zadek skutečně intenzivně prožívat.
     Víte, co bych udělal těm krásným ženám, co na svůj hezký ženský zadek intenzivně nemyslí? Velmi zjednodušeně řečeno, vyměnil bych jim ty jejich nevýkonné energetické dráhy za výkonné a najednou by na něj intenzivně myslet začaly. Cítily by, jak přesně s ním kroutí, pořád by si ho myly, pořád by do něj chtěly být šoustané, přes něj švihané a tak dále. A hned by měly po tom jejich klidu a chladu.

    Jedny z nejintenzivnějších pocitů mezi vědomím a zadkem jsou vyvolány mrskáním zadku a podobně, a to zažívali hlavně muži, kteří mají nehezký zadek. Nejintenzivnější výboje svazku "vědomí - zadek" náleží tedy mužskému pohlaví. Ale já strašně chci, aby tyto výboje byly nejintenzivnější právě u těch nejhezčích žen, které mají opticky nejhezčí zadek. A jakkoli bych je stimuloval, mrskal a pajsal kopřivami, jen aby těchto nejintenzivnějších pocitů mezi vědomím a zadkem dosáhly.

    Jak víme, většina žen s opticky hezkým zadkem ho neumí hlouběji procítit a prožít. A výprask (při kterém mimo jiné prožijí submisivní roli, kousek podvědomého masochizmu ženského pohlaví a potřeby být ovládané mužem) jim pomůže k tomu, aby mohly. Ale musí to pro ně být nějak pozitivní a musí tomu být otevřené.
     Začíná se zlehka a postupuje se po malých krůčcích. Největší chybou je svázat ženu a bez předchozí přípravy jí velmi bolestivě sešvihat. Někdy sice i to může vyústit v něco pozitivního, ale opravdu asi jen málokdy.
     Když na to tak pomyslím, napadá mi tohle: Nejprve si s tou ženou udělat dobrou večeři, trochu se u toho i napít a povídat si o tom, co jí čeká. Že se alespoň ze začátku nemá čeho bát a že to v prvních lekcích vůbec nebude bolet.
     V nich se totiž "pouze" medituje a žena v jejich průběhu nedostane ani jedno švihnutí. Jen leží na břichu s nějakou podložkou pod svojí pánví, aby měla prdelku lehce vystrčenou, a učí se na ní myslet.      Meditacemi se v ní vyvolá pocit, že jí má krásnou a provokativně tvarovanou, že s ní svádí chlapy a že by přes ní potřebovala dostat našviháno. Prostě nejprve se dotyčná krasavice naučí uvažovat tak, že je na jejím těle nejkrásnější a nejsvůdnější ten její zadek, a časem začne cítit, že ho má "vzrušený" při myšlence na výprask, po kterém začíná toužit. A teprve po té se k němu, byť zpočátku jen v jeho symbolické podobě, v dalších lekcích přistoupí.
     Po výprasku musí žena sama vnitřně toužit a otevřít se mu. A pokud, svázaná, v pozdějších lekcích dostane bolestivě našviháno a u toho prosí o přerušení, že už to nemůže vydržet, a přitom již zakrátko znovu začíná po tom výprasku, co ho nemohla vydržet, toužit, povedlo se.
     Pak jsou výprasky pravidelné, přičemž většina schválně malých, aby prdelka ženy vítězila nad metlou a to jí udržovalo "sebevědomou" a bez strachu z výprasků jako takových, ale čas od času se našvihá o dost více, než kolik by dokázala vydržet dobrovolně.
     Občas se ale musí udělat to, že těch bolestivějších výprasků dostane několik po sobě. Jeden totiž nestačí. Po jednom se to v ní všelijak "pohne a převalí", prostě uvolní, a až další výprasky těsně po tom prvním na to všechno naváží a opakovanou bolestivou stimulací vedou ke komplexnějšímu proudění energie v energetických drahách mezi vědomím ženy a jejím zadkem.
     Pokud se to celé udělá šikovně, po prvním výprasku jí "stoupnou hormony", které umožní pozitivnější prožití toho druhého a třetího. Ale doporučuji to, co štípe a zároveň nedělá modřiny. Takže rákoska asi ne, spíše dobrý a čerstvý prut z toho správného keře. Krasavici moc neublíží, výprasky s ním se mohou již po malé chvíli zopakovat (takže jich může být víc po sobě), ale přitom to bude štípat až k nevydržení. A pokud je žena těm výpraskům vnitřně otevřená, lepší je, aby při nich, dokud to jde, měla svaly zadečku povolené, a nechala prut, aby se do něj co nejvíce zašvihnul.
     Na závěr dodám, že, jak se říká, čeho je moc, toho je příliš. Zabývat se jen ženským zadkem a opomíjet všechny ostatní krásy ženského těla by bylo velkým hříchem :-) Z tohoto důvodu a také proto, aby se dvojice myšlenkou na zadek ženy nepřesytila, chvílemi na něj zapomene a centrem pozornosti se místo něj stávají ostatní krásy ženského těla: pohlaví, ňadra, hebkost kůže, vlasy, oči, tvářička, prostě bezpočet všech těch nádherných komponentů těla představitelky něžného pohlaví.

    Také mě vzrušuje představa ženy, které bych bolestivým výpraskem pouze hrozil a přitom jí ve skutečnosti schválně švihal jenom slabě, aby její prdelka vždycky vyhrála nad "rákoskou" (respektive nad její atrapou, kterou to bolí jenom malinko) a aby se jí vysmívala, v provokativních šatech a s namalovanými rty s provokativním výrazem ve své tváři všude říkajíce, že vydrží 25 rákoskou na holou, že jí kdykoli mohou rozsekat její prdel a stejně si potom zase bude dělat, co chce :-)
     Je ale také možné, že bych se při pohledu na tu nevyslovitelně nádhernou provokaci neudržel, vrhl se na tu ženu a sešvihal jí opravdu bolestivě, ale na druhé straně tato možnost by byla erotickým kořením celé situace (v ideálním případě i pro tu ženu).

    Na téma výprasků dívek o velikonocích bylo napsáno opravdu mnoho a já se rovněž letmo zmíním o jednom svém velikonočním zážitku, na který si dodnes občas vzpomenu.      Jednou “za mlada” jsem slavil velikonoce. Měl jsem na to právo. Měl jsem silného psa a sám jsem byl bojeschopný. Šel jsem společně se svým kamarádem mrskat dívky a na vyšlehání jedné z nich nikdy nezapomenu. Byla společně se svojí sestrou doma, a jejich rodiče byli naštěstí pryč. A proto jsme mohli my kluci při mrskání přitlačit.
     Když nás dotyčná spatřila přicházet k jejímu domu, šla nám směle otevřít a zvala nás dál, a to ačkoli věděla, že bude “bita jako žito”. Pozvala nás do obýváku a sama se přehnula přes křeslo sedací soupravy a vystrčila na nás své hezké pozadí.
     Pak jsem ji důkladně zmrskal pomlázkou. Dělal jsem to tak, že jsem slabikoval říkačku „Ho-dy, ho-dy, do-pro-vo-dy, dej-te vej-ce ma-lo-va-ný, ne-dá-te-li ma-lo-va-ný, dej-te as-poň bí-lý“, přičemž každá slabika znamenala štiplavou ránu pomlázkou přes vyšpulený zadek té mladé, pohledné dívky. A když jsem skončil, totéž udělal i můj kamarád. Dívka byla statečná, zaťala zuby a všechny švihance kupodivu vydržela, aniž by svým vyšpuleným pozadím jakkoli uhýbala.
     Přiznám se, že jsem měl při mrskání té dívky trochu erekci, a proto jsem si na chvíli přes ruku přehodil bundu a držel ji nad svým rozkrokem, aby to nebylo vidět.
     Později jsem se dozvěděl, že po našem odchodu z bytu těchto dvou sester ta starší z nich vyšla ven a dostala nejméně jednu velkou ránu od party podnapilých mladých mužů, ale zřejmě se jí trefili jinam než do zadku. A přesto si na ně nestěžovala. Mě to připadalo, že ty holky prostě pochopily, že se nám chlapům líbí a že jim my chlapi prostě nařežeme.
     Později jsem se ale velikonoc přestal účastnit, protože je v nich cosi okolo dobývání dívek a na to já nemám kvůli nižší bojové úrovni právo. A za druhé, ve většině lokalit se obvykle dívky švihají jenom lehce, což nesnáším. Rád přitlačím, ovšem jen je-li dotyčná opravdu krasavice, jenže pak sténá a lidé jí běží na pomoc a je z toho rvačka. Pud velí všechny ty lidi přemoci a pokračovat v důkladném výprasku dotyčné krásky. A nakonec z toho mohou být soudy a možná i vězení. Proto se velikonoc neúčastním.

     Část 2

    Zrovna jsem si vzpomněl na jednoho známého z raného mládí, který se uměl trochu dobře prát. A jednou ožralý říkal, že to je k ničemu, ale jeho "stará" řekla, že to je dobře a že se to může hodit.
     Vypadala rozhořčeně, když byly konflikty a problémy a když jí občas dal i pár facek, ale když byl hodný a všichni se usmířili a nastal klid, začala být nervózní až vzteklá. Její podvědomí chtělo vidět toho jejího se poprat a vyhrát, a možná od něj dostat i facku a pak se vybrečet a "usmiřovat".
     Ryzí podvědomý proud pravé sexuální ženskosti proudí z řady žen, které mají tak trochu násilníka (v silném postavení), a znekvalitňuje se u nich pouze po boku těch mužů, kteří jsou hodnější a/nebo v podřadném postavení (ponížení, nemocní a podobně).
     Ale jak mi kdysi správně říkal Michal H., sílu by ve mě taková žena viděla jen (nebo hlavně) do té doby, než by mě (před ní) někdo porazil a ponížil.
     Pro změnu u těch žen, které představují kombinaci kousku oné "ryzí podvědomé ženské sexuální energie lásky" s přátelstvím, je tomu jinak, přičemž hůře i lépe zároveň. Dokud by jejich muž nebyl "poražen", jejich sexuální láska by sice byla trochu slabší, než u "žen co potřebují násilníka" (majících převážně jen "ryzí podvědomou ženskou sexuální energii lásky" bez přátelství). Ale kdyby "poražen" byl, tak láska "žen co potřebují násilníka" víceméně končí, zatímco láska "žen s prvkem přátelství" dále pokračuje (byť trochu znekvalitněna). Ale o něčem podobném jsem již psal (viz "ženy svině").
     Ještě to ale trochu upřesním. Před ženou, co "potřebuje násilníka", také můžete být výjimečně někým jiným poraženi, ale v takovém případě musíte dokázat svojí osobní převahu alespoň jí. Třeba právě tím, že jí dáte výše zmíněných pár facek nebo na zadek a k tomu ji eventuálně ještě i znásilníte. Prostě aby věděla, kdo je tady pánem, a pocítila vaší sílu.
     Vztah s prvním typem žen (ty co potřebují násilníka) = intenzivnější hlavní proud erotické sexuální lásky, ale oslabené ty vedlejší a víceméně nepřítomnost přátelské energie.
     Vztah s druhým typem žen (těch s prvkem přátelství) = méně intenzivní hlavní proud erotické sexuální lásky, ale zesílené ty vedlejší + přátelská energie.
     Očima astrologie lze vztah s prvním typem žen přirovnat k opozici a vztah s druhým k harmonickému trigonu. A samozřejmě, že to druhé, tedy kombinace milenky s kamarádkou, je pro život, jaký je, tou nejrozumnější volbou.

     (Já osobně jsem vždycky věřil, že si manželé nemají pomáhat. Že ten muž má být tak silný a tak na tom dobře, aby nikdy nepotřeboval pomoc od své ženy, jen ona od něj. A kdyby před ní byl nějak moc oslaben, že se s ní má rozejít a najít si jinou, před kterou ještě nikdy výrazněji oslaben nebyl.)

    Na ženách mi nikdy nevadily kosmetické vady. Pokud v ženě proudí ženská energie, má prostě ženské tělo a ženský zadek (a ženský klín), pak jí mohou chybět zuby, může mít viditelné jizvy, pihy a podobně, a mě to nevadí. Jsem přitahován i tak. Například se mi kdysi líbila jedna žena, o které mi pak řekli, že trpí na záněty vagíny, a mě to nijak neodpuzovalo.

    Samice zvířat v přírodě “milují” silné samce a oddávají se jim, zatímco projevují nezájem k těm poraženým a slabým. A v podvědomí žen je kousek takové zvířecí ženskosti také. Vlastně se jedná o pravou ženskost, při které jsou muž a žena jako dva hořící protiklady a nikoli jenom jako nějací dobří kamarádi.
     Někdy mám ten dojem, že nejžhavější náboj erotické lásky může muž prožít pouze s tou ženou, která je “svině”. Jsou ženy, které automaticky zjihnou při přiblížení se muže projevujícího hrubou sílu a dominujícího nad ostatními muži, a přitom ho zároveň paradoxně rychle opustí, když ze své silné pozice náhle klesne.
     Ale kupodivu hlavně s takovými ženami lze prožít ten nejvyšší živočišný erotický náboj heterosexuální lásky. Právě s těmi ženami, které, zatímco budou upřímně plakat nad malým zraněním svého bojovníka, zcela ochladnou, když bude to zranění až příliš velké, a jako mrzáka ho opustí. A pak si najdou jiného silného, a zatímco budou celé změkčené a rozněžněné při jejich starosti o to, aby mu nevychladl oběd nebo neměl zmuchlaný límec u košile, budou zcela chladné nad sebevětším utrpením jejich minulého muže, kterého opustili v jeho slabosti.
     Také jsou ale ženy na “sílu” svého muže méně náročné a místo aby ho chladně opustily, když je úplně dole, tak s ním naopak výrazně soucítí. Jenže pak jejich vztah musí obsahovat pořádný kus energie přátelství a vášnivý plamen jejich heterosexuální erotické lásky přitom už nemůže být příliš velký.
     Já osobně jsem vždy preferoval ženy – “svině” (to jest milenky a ne kamarádky, tedy intenzivní “zkrat” místo vlažnějšího přátelství) a to právě kvůli tomu maximálnímu erotickému náboji, který s nimi lze prožít. A společně s tím jsem preferoval být neustále v pozici toho silného, koho tyto ženy nikdy neuvidí poraženého a “úplně dole”, aby po jeho boku nikdy nemusely ochladnout a aby ho nikdy nemusely opustit.
     Ovšem z hlediska “Vlažné harmonie” a neextrémního způsobu života je mnohem lepší z toho “nejžhavějšího náboje erotické lásky” trochu ubrat a nechat ho “jenom” středně velký místo maximálně, ale doplnit ho i soucitem a trochou té vzájemné přátelské podpory, výsledkem čehož budou milenci i kamarádi v jednom, což je vlastně cosi dost hezkého i rozumného zároveň.

     Část 3

     Abyste mohli porozumět následujícím řádkům, přečtěte si prosím mojí knihu "Superbůh".

    Píšu o Superbohu a zkoušel jsem si představit, co bych si vytvořil v jeho Kouli, kdyby mi patřila:
     1. Velkého pasteveckého psa s maximální možnou agresivitou vůči cizím lidem, hlubokou oddaností a přátelstvím ke mě, a ideální stavbou těla.
     2. Nádhernou a do mě zamilovanou ženu (menší než já) s krásným zadečkem (+ ženským "nastavením boků"), který by byl připojen k jejímu vědomí výkonnějšími energetickými drahami, než jak ho mají připojený jiné ženy, a která by měla silné masochistické cítění, hezký ženský hlas, pleť, delší tmavší vlasy, a ideálně tvarovaná ňadra menšího až středního vzrůstu. A také by musela jemně žensky páchnout (= příjemně smrdět) v jejím tmavém chlupatém rozkroku.
     3. Sobě bych vylepšil tělo. Opravil bych ho a uvedl do solidní bojové formy.
     4. Postavil bych mírně vyvýšenou krajinu s kombinací otevřených prostor a lesa, a na ní bych si zřídil velkou zahradu a uprostřed ní přízemní nebo nejvýše jednopatrový domek, a v něm bych s tím pasteveckým psem a tou masochistickou ženou žil.
     Je vám doufám jasné, že by moje Koule musela být taková, aby splnění mých právě popsaných přání umožňovala. To znamená, že by potenciál, potřebný na jejich výstavbu, ubyl z jejích zbylých částí:
     Ve psech v ní existujících by ubyl potenciál, kterým by disponoval můj pes, takže například ta agresivita vůči cizím lidem; v ženách by ubyl potenciál, kterým by disponovala moje krásná masochistka, takže by například nějaká nemyslela na svůj zadek a jiná by pro změnu cítila odpor k tomu být přes něj bolestivě švihnutá; v mužích by ubyl potenciál, kterým bych disponoval já, takže by se například nějaký z nich začal cítit slabý a jiný by pro změnu celý život žil s hořkým pocitem nenaplněné touhy mít vlastní velkou zahradu. A podobně.

     S tím, co jsem právě popsal, souvisí i prožívání štěstí:

     "Když se má někdo realizovat, musí se realizovat takový, jaký je. A má-li prožívat štěstí, musí prožívat to, co si pod pojmem štěstí představuje on, a ne co si pod pojmem štěstí představují druzí (kteří jsou jiní, než on, a proto i jejich štěstí má jinou podobu, než to jeho)."

     (Jak jsem napsal v "Dodatku" ke knize "Superbůh", od poznání Pána lépe chápu egoizmus. Není divu, vždyť jsem měl možnost pocítit jeho rozhodnutí být věčně šťastný a to, že jde hlavně o něj, tedy o sebe. Ovšem v tom nejširším slova smyslu, což je v knize vysvětlěno.)

    Přemýšlím nad láskou. A závěr toho přemýšlení je prapodivný.
My, fragmenty & nižší subjekty této Koule většinou máme, jak již bylo řečeno mnohokrát, užší horizont s vyšší intenzitou prožívání (citově chladné subjekty nyní neberu v úvahu), což umožňuje velmi intenzivně prožít menší počet detailů.
     A pak jsou zde další dva důležité faktory: a) Čím více lásek subjekt má, tím méně intenzivně je prožívá (ovšem je zde ještě "celkové pozitivní vyladění", které bude vysvětleno později) a b) Každý systém, ve kterém subjekt existuje, obsahuje unikátní kousek dobra a tedy i lásky, která se v této podobě nikde jinde nevyskytuje.

*********

     Řekněme, že většina normálních lidí na tom bude s láskou dobře, když bude mít více lásek (= k příbuzným, domácím zvířatům, přátelům, jakoby Bohu a tak dále) a to v takových okolnostech, jež umožní prožívání co možná největší části jejího horizontu, což dotyčné lidi celkově pozitivně vyladí.
     Ovšem je jasné, že žádná z těchto lásek, je-li jich hodně, nemůže dosáhnout svojí maximální intenzity. Jsou-li prožívány všechny najednou, každá jednotlivá z nich sice může být relativně velká, ale nikdy ne největší.
     Subjekt, prožívající jednu lásku co největší částí svého potenciálu, jí samozřejmě může prožít obzvlášť intenzivně. Například nikdy byste se domácímu zvířeti nemohli tak přiblížit, jako když vztahu s ním věnujete hlavní část vašeho potenciálu lásky. A to je možné zpravidla jen tehdy, když kromě toho zvířete nemáte žádné další velké lásky (malé nevadí, protože moc neuberou z potenciálu té velké a zároveň umožní si od ní malinko odpočinout).

*********

     Kdybych si měl vybrat, jestli více lásek méně intenzivních, nebo méně lásek více intenzivních, sám bych nevěděl, co z toho si zvolit. Kromě toho, každá láska je natolik unikátní, že žádná jiná neobsahuje celý její potenciál a proto jí žádná jiná nikdy nemůže plně nahradit. A z toho důvodu je také vhodné nelitovat lásek, které máme. Každá z nich má totiž kousek lásky, kterou nemá žádná jiná láska.

     (A proto kdyby mi dal někdo vybrat, jestli našvihám prutem zadek krásné masochistky, která mě za to bude nejdřív chvilku nenávidět a pak mnohem déle milovat, nebo jestli půjdu s Bredym do lesa na pivo, nebo jestli si s jakoby přáteli zabojujeme a půjde mi to a budu mít ze sebe radost [spokojenost se sebou a kladné pocity vůči své vlastní osobě souvisí s láskou, v daném případě sebeláskou], bylo by mi dnes již úplně jedno, co z toho to bude. V tom všem je kousek něčeho pozitivního, lásku, ať již tu či onu, obsahujícího.)

     A nyní něco k fyzické kráse:

    Myslím si, že se člověk nemá snažit získat ani příliš hezkého, ani ošklivého partnera. Z čeho vycházím?
     Příliš hezký partner má dvě hlavní vady: 1. Mnoho nápadníků, které od něj budete muset odhánět, a za 2. Nějaký velký nedostatek (extrémní fyzická krása s sebou často nese například citový chlad nebo jinou, dost možná i silně rozvinutou, špatnou vlastnost).
     Ošklivý partner pro změnu postrádá nutnou minimální dávku erotické sexuální přitažlivosti, bez které se heterosexuální milenecký vztah nemůže obejít.
     A proto hledejte, vážení, střední fyzickou krásu, doplněnou dostatečnou dávkou kompatibility a kouskem dobrého srdce.

     (Z "hlediska Superboha" musí být všechny složky lásky žádoucím způsobem rozmístěny a prožity. U většiny lidí by to v ideálním případě mělo být tak, že partner opačného pohlaví znamená intenzivnější složku, která sice má být intenzivní, ale zase ne tak moc, aby spotřebovala celý potenciál lásky dotyčného člověka, protože pak už by mu nezbyl na prožívání ostatních složek lásky: té k rodičům, dětem, ostatním příbuzným, domácím zvířatům, milovaným krajinám a další. Proto láska či vášeň, prožívaná s partnerem opačného pohlaví, má být intenzivní, ale ne nejintenzivnější. A právě k tomuto účelu se nejlépe hodí průměrně krásný partner.)

     Bonus:

    Provokativní oblečení na hezkých ženách bych dal jako polehčující okolnost při jejich znásilnění. Pakliže ty ženy věděly, že jsou hezké a že vzbuzují touhu mužů, a ještě se k tomu dráždivě oblékly, aby jí vzbuzovaly ještě více, stávají se spoluvinice svého znásilnění.

    There is an interesting spanking play, which is only played by a couple – a man and a woman. The woman is forced to something by the spanking with a birch and she tries to resist and stay unhumbled and unrepressed. She will – either with naked butt or dressed in sexy thongs – lie down and the man will take a birch into his hand. For example, they will imagine that wearing a thong is strictly forbidden. The woman has the only chance to keep wearing it: to bear the spanking. The man will ask her if she is willing to stop wearing the thong because it is forbidden and she will answer that not. Then he will give her one very light and easily-bearable stroke with the birch across her butt. After a short while he will ask her again: “Will you stop wearing the thong?” She will clearly state that she will continue wearing it and then she is given another stroke, but this time a very little harder than the first one. Always after her another refuse to stop wearing the thong the next stroke is harder and more stingy than the previous one. And now matters most, if the two of them will agree on that woman’s victory by birching her only slightly to let her win, or if the intensity of the strokes will gradually become really unbearable for the woman and she will submit, undressing the thongs from her butt.

    When looking for the reason to spank, it should be something related to erotic things and at the same time positive. For example, instead of the wearing of thong, another reason can be that that she does not want to confess, that she is the prettiest one of all. In such a case her spanking won't stop until she confessed that she is the prettiest one of all the women and that she knows it very well.

Home

     Právní prohlášení: Text umístěný na této vzdělávací stránce zobrazuje pouze osobní úhel pohledu a subjektivní pocity jednotlivce.