Královna krásy

                    Jednou tam, kam chodím vždycky, zase jsem přišel,
                    a náhle zrak můj spočinul na nevypověditelné kráse.
                    Hleděl jsem na to, co nikdy dříve jsem tam nespatřil,
                    a co původ dalo mé náklonnosti a snad trochu i lásce.

                    Stála tam žena - nejnádhernější malá tmavovláska,
                    s nadpozemsky krásnou, svůdnou postavou.
                    Ze všech největší to byla přenádherná kráska,
                    mohla by být tou nejkrásnější modelkou.

                    Viděl jsem mráz na okna kreslit spoustu útvarů,
                    malíře malovat různé dámy na velké drahé obrazy.
                    Mladé ženy předvádět mnoho módních výtvorů,
                    žádná z nich však neměla tolik krásy.

                    Ta pleť, ty nádherné tmavé vlasy a v očích teplo,
                    štíhlá jako laň a s perfektně tvarovaným pozadím.
                    Ale bohužel nemohu vám říci o té kráse všechno,
                    neboť její detaily se nikdy nedozvím.

                    Jen všimnul jsem si ještě rozkošné tvářičky,
                    nádherných ňader a jemně ženského hlasu.
                    Prostě dělala dojem té nejhezčí kočičky -
                    hezčí než MISS republiky, k mému úžasu.

                    Zdá se, že nejkrásnější je ze všech žen, co znám, asi,
                    tak začal jsem jí říkat "Královna krásy".
                    Titul ten si její přenádherné tělo plně zaslouží,
                    ale jestli i ona celá, kdopak ví.

                    Mluvil jsem tu zatím totiž pouze o kráse ženského těla,
                    protože hovořit o možné kráse duše, co je uvnitř něj,
                    to vyžaduje už jiný úhel pohledu a mnohdy také jiná slova,
                    ale hlavně moudrosti Boží habaděj.

                    PS:

                    Pro jedno krásné kvítí Slunce nesvítí,
                    a i Královen krásy je na světě samozřejmě víc.
                    Většina má však jen překrásné ženské tělo,
                    zatímco menšina - nádherný rub i líc.

     O žádné velmi krásné ženě nelze jednoznačně a nade vší pochybnost říci, že je krásnější nebo naopak ošklivější, než ostatní velmi krásné ženy. Důvodem je to, že každá z nich je krásná jinak, než ony, ale přitom každá strašně moc. Všechny tyto velmi krásné ženy jsou ztělesněním ženské krásy, ale pokaždé v jejím trochu jiném a zároveň zcela originálním provedení. A proto je každá z nich svým způsobem Královnou krásy.

     (Tato báseň platí, s výjimkou její závěrečné části a poučení, jen pro jednu neskonale krásnou ženu, kterou je inspirovaná a o ní i exkluzivně napsaná. Vychvaluje její fyzickou krásu, avšak nevyjadřuje se k té duševní. Čtenář se tedy nedozví, jedná-li se o normální, nebo naopak Pekelnou ženu. Báseň ho ale nutí, aby si při pohledu na fyzicky krásnou ženu položil otázku, zda je krásná i její duše.)

Home

     Právní prohlášení: Text umístěný na této vzdělávací stránce zobrazuje pouze osobní úhel pohledu a subjektivní pocity jednotlivce.