Jak to začalo

     To, že existují Pekelní lidé (kterým jsem původně říkal "tajní černí") a že loví lidské duše, jsem odhalil v letech 2002/2003. Rád bych vám všem ale nyní objasnil, jak jsem se k tomuto odhalení vlastně dostal.
     Myslím, že jsem byl v roce 2002 testován. Poslali mi do cesty ženu se štěnětem Rottweilera, abych s ní začal chodit; zaranžovali situaci v jedné hospodě, do které mě jeden z nich přivedl, kde si o mně u jiného stolu povídali urážlivé věci, jak na to zareaguji; v noci se stalo pár maličkostí, které mě možná měly vystrašit (něco bylo venku a z toho, co bylo doma, jmenuji zvuky pouštěné reproduktory ze sousedního křesťanského bytu). Kromě toho jistý člověk, asi také jeden z nich, se mnou natočil video (v té době bylo jediné), aby tu po mě něco zbylo na památku. Pak jsem byl nějaký čas (nejméně měsíc) sledovaný, kudy chodím a jezdím městskou dopravou. A pak přišel zážitek, který jsem před léty popsal takto:

     …Často a pravidelně jsem jezdíval na pozdní oběd ke své babi na Lochotín a když jsem se vracel, většinou jsem jezdil autobusem "T" k obchodnímu domu "Tesco", a pak sešel dolů lesem domů do Božkova. Byla to trochu oklika, ale rád jsem se vyhýbal lidem a chodil přírodou. A tak tomu bylo i onen večer, kdy jsem potkal několikanásobného vraha, který zabíjí pohledem.
     Nastoupil jsem na zastávce "U Mrakodrapu" a všiml jsem si, že se ke mě někdo přibližuje. Zároveň jsem uslyšel, jak si někdo nezvykle hlasitě pomyslel: "To je von!"
     Sedl jsem si na předposlední sedadlo po pravé straně, čelem natočen do uličky. A vzápětí si proti mě, na druhou stranu uličky, sedl ten nejstrašlivější člověk, jakého jsem kdy viděl. Byl střední postavy, středního věku, bezvousý a s místy prošedivělými vlasy. Ale ty jeho oči!
     Způsob, kterým si ten muž sedl, upoutal moji pozornost - sedl si tak, že jakoby zapadl do té sedačky. Uvolnil celé tělo, ruce i tašku nechal volně padnout na svůj klín, a nechal je na sobě doslova válet. Jako když ty ruce a celé tělo vůbec, kromě své hlavy a očí, úplně odintegruje a uvolní. Veškerou energii převedl do své hlavy a zejména do očí. Na tváři se mu objevil strašlivý Ďábelský výraz, a jeho pohled byl šílený a strašně zlý.
     Začala z něj proudit strašlivá energie. Jako když spustíte nějaký výkonný agregát. Kolem jeho hlavy zhoustl vzduch a začal se zhmotňovat. Vypadalo to, jako by mu kolem hlavy narostl silný pancíř.
     Za chvíli se otevřelo Peklo. Zakouřilo se, a ten muž náhle neseděl na sedačce v autobusu, ale na trůnu a splynul s Ďáblem, který se rozmachoval směrem ke mně.
     Někdo, kdo nebyl vidět, mi v myšlenkách řekl, že člověk, na kterého se dívám, je neporazitelný. Že při souboji z očí do očí ho nikdo nemůže přemoci, že je špička: "Právě se díváš na toho, kdo jakoby nemá ani existovat; na toho, kdo se jenom podívá – a je konec!"
     Ta energie byla tak silná, že sedět tam místo mě průměrný člověk, byl by to jeho konec. A stále jako když mi někdo napovídá: "Nedívej se mu do očí. Dívej se stranou. S těma rukama nic nedělej, uvolni je a jenom mysli; záleží jenom na tom, jak budeš myslet!"
     Kolem hlavy toho muže se objevilo napsáno několik lidských jmen, začernalých a škrtlých. Ten člověk již zabil několik lidí – určitě ty nejlepší z nejlepších.
     Bylo vidět, že je v likvidaci lidí profesionál. Jeho akce byla dokonalá a bezchybně provedená. Sedět tam někdo jiný než já, byl by to jeho konec.
     Cítil jsem, že se tomu muži nesmím dívat do očí a nesmím na ně moc myslet. Odtrhl jsem svůj pohled od něj, a místo na něj jsem se většinu času díval mírně doleva. Mezitím Ďábel protekl přes toho muže až ke mě a mírným horním obloukem nad mojí hlavu, a chystal se do ní sáhnout a ukrást mi duši. Myslel jsem nad svojí hlavu a Ďábel se zastavil, a po chvíli začal ustupovat.
     Začal jsem stavět zrcadlo, na což jsem byl zvyklý při některých útocích Černé stráže, a částečně se mi to povedlo. Ne jako vyleštěný křišťál, ale jen jako poněkud tmavší plocha, na které se po chvíli mlhavě objevila odrážející se tvář toho muže. Jeden malý okamžik se díval sám na sebe, ale zjevně si toho vůbec nevšiml.
     Byl jsem vytrénovaný na "čtvrtročních krmeních", kdy se Černá stráž krmila mojí energií pravidelně jednou za čtvrt roku. Ale mě to moc nevadilo. Zregeneroval jsem se vždy během několika desítek sekund, nejdále za jednu až tři minuty. A znal jsem detailně ten pocit, když se ke mě Černá stráž blíží. Dokázal jsem přesně detekovat její pozici díky tolik známým pocitům z její blízkosti. A když ke mě Černá stráž – Ďábel přistoupil, ucítil jsem ho (a částečně i uviděl) a soustředil jsem se na něj místo na toho muže, a to bylo rozhodující. Ten muž chtěl, abych v hrůze myslel jen na jeho oči, ale já jsem nejvíce myslel na Ďábla, který přes toho muže protekl, a nakonec se ten muž stal druhořadou záležitostí.
     Kolem toho muže se kouřilo, kroužil kolem něj vír temné energie a bylo to, jako když je spuštěný nějaký vysoce výkonný motor. Byla to neuvěřitelná síla.
     Když se má likvidace tomu člověku nepovedla, zahlédl jsem na jeho tváři údiv nad tím, že jsem to vydržel a že mi nic není. A protože jsem se většinu času díval doleva směrem k ostatním lidem v autobuse, ten člověk je začal zkoumat, jestli jeho akci někdo z nich nějak nenarušil. Ale než se podíval směrem k nim, stáhl a zeslabil ten vír temné energie, který kolem něho kroužil, aby ty lidi nezasáhl. A když ta temná energie zeslábla, teprve pak se pomalu rozhlédl po ostatních lidech.
     Byl večer, byla tma a autobus byl poloprázdný. Je zajímavé, že si nikdo z lidí toho, co se dělo, nevšiml. Ti lidé byli tišší, a vůbec se na nás nepodívali. Jen na konci autobusu se dva lidé, myslím že chlapec s dívkou, celou dobu polohlasně bavili, ale za celou tu dobu, než dojel autobus na konečnou, se směrem k nám ani jednou nepodívali!
     Těsně před konečnou stanicí ten muž vstal a šel ke dveřím, aby vystoupil. Z jeho těla ještě vystřelovaly drobné zbytky těch temných energií – jakési energetické "ocásky", které ihned mizely. Pak autobus zastavil, a ten muž vystoupil a rychlejším krokem odešel. Bylo z něho cítit, že je trochu naštvaný, že se mu jeho akce nezdařila…

     Pro zajímavost, později doma se otevřel prostor a viděl jsem čerta, který v Pekle přijímá duše, které ten tajemný muž uloví. Asi tak 3 dny po tomto zážitku jsem se cítil malinko jinak a později jsem zjistil, že mohu spát bez prášků na spaní (začal jsem je vynechávat, což mi dříve nešlo).

**********

     Kdybyste byli v tom autobuse, nic z toho, co jsem viděl já, byste neviděli.
     V našich tělech jsou duše, kolem nás jsou různé duchovní bytosti a napojené paralelní světy, a přesto my lidé nic z toho našima očima nevidíme. Já jsem to viděl proto, že jsem (tu energii silně cítil a) kousek toho zahlédl vlastní duší. Byly to věci, které jsem znal ze svých duchovních zážitků.
     Pekelní lidé mají vymoženosti, o kterých veřejnosti nikdy nic neřekli. UFO (o kterém tvrdí, že to jsou mimozemšťané), bezbarvé plyny (škodlivé, a přitom nejsou vidět a čichově jsou zcela nenápadné) a podobně. A kromě toho mají i spojení s Peklem, které před normálními lidmi tají. A když na to někdo začne přicházet, přesvědčí je, že ten člověk lže.

     …Brzy po té, co jsem odolal tomuto tajemnému muži, začalo pronásledování – hon na člověka. Tajní černí byli všude…

     Chyba! Nebyli! To už byli ti normální lidé, poslaní, aby se tak jenom tvářili, a já jsem si vsugeroval, že jsou Pekelní.
     V té době jsem byl 100% přesvědčený, že není možné, aby normální lidé, a obzvláště Křesťané, měli s takovýmto chováním něco společného. Nevěděl jsem, jak je ta naše Česká populace vadná (horší charakter + nižší úroveň).
     Nebylo divu, že jsem se spletl. Můj mozek byl zřejmě vysoce zatížený zesílenými vibracemi zařízení, pod jehož energetickým vlivem jsem léta spal. Zprostředkovalo Peklu přístup do mě a já jsem to tehdy nevěděl. Prožíval jsem to jako "akce zlých duchů", nevědouce, že jim to zařízení rozhodujícím způsobem pomáhá se do mě dostat. Takhle jsem si to tehdy zapsal:

     …V mém životě mě trápili různí zlí duchové. Například se mi dělo to, že každých čtvrt roku přišli zlí duchové, jen o málo lepší než Černá stráž, vždy když jsem usnul (někdy i před spaním, třeba mi viklali se zubem nebo mě lehce píchali do břicha, nebo mi i sahali na pohlavní orgány a podobně), aby mě trápili. Tohle jsem si, protože se to dělo každých čtvrt roku, pojmenoval "čtvrtroční krmení" (démoni se krmili mým strachem výrazněji vždy jednou za čtvrt roku, ale maličkosti mi dělali skoro každý den). Vždy mě to probudilo. Nemohl jsem se hýbat a démon držel mé plíce, abych se nemohl ani nadechnout. Vždy jsem prožíval smrtelnou hrůzu. Po chvíli zápasu jsem začal hýbat prstem na noze nebo na ruce, a pak postupně rozhýbal celou končetinu a posléze i zbytek těla. Pak démoni odešli a během několika chvil jsem byl jako předtím – bez únavy, beze strachu…
     …Dělo se mi spoustu špatných věcí. Jednou v noci se mi stalo, že jsem se probudil a zjistil jsem, že uvnitř mě někdo leží. Ta postava, která byla vklíněna do mého těla, se po mém probuzení postupně odhmotnila, a vyklouzla z něj. A teď se vás ptám: myslíte si, že mohu za to, že se mi takovéhle věci děly? Myslíte si, že jsem je přivolával a chtěl ty hrůzy zažívat? Ani náhodou! Byl to můj Osud, protože my vyvolení jsme démony a Peklem pronásledováni; zažíváme některé hrůzy, které jiní lidé nezažívají.
     Svého času, každou noc, než jsem usnul, se začalo ozývat škrábání na polštáři vedle mého pravého ucha. Jakási neviditelná ruka škrábala polštář a já u toho škrábání vždy usínal. Pak se mi několikrát stalo, že jsem nemohl usnout - měl jsem pocit, že mi stále něco chybí. Pak jsem si vzpomněl na to, že neslyším to škrábání. A když se po chvíli ozvalo, pousmál jsem se a usnul. Také mi někdy duchové před usnutím šeptali do uší různé hovadiny, které jsem ignoroval a ani si je nepamatoval, protože jsem věděl, že to jsou nesmysly – pouštěl jsem je jedním uchem dovnitř a druhým ven. A ty hlasy se pak ozývaly méně a méně často…

     Brzy přišlo ještě několik "negativně-zázračných" zážitků a po čase se mi párkrát stalo, že jsem kousíčkem své duše zahlédl v některých lidech "humanoidní duši", jakou měli ti, co na mě byli posláni.
     Je to nějaká tajná policie. Jsou to ti, jak mají všude ty tajné informátory (pravidelně jako přátele normálních lidí). Sahají až ke špičce světa, také si dávali do filmů tajná znamení, mající Pekelný význam.
     Protože jsem přišel na některé zlé věci, které tito Pekelní lidé skrývají před celým světem, museli normální lidi přesvědčit, že jsou mé názory i subjektivní vjemy chybné, což se jim samozřejmě podařilo.
     Když někomu "odpálíte" mozek a pošlete všechny, aby se před ním přetvařovali a aby mu lhali, je úplně jasné, že se ten člověk splete. A tak tomu bylo i v mém případě. Samozřejmě tyto omyly vůbec neplatí, což vám, alespoň doufám, řekne každý právník.
     V první chvíli, kdy zmáčknu tlačítko na nějakém zařízení, které má zhoršit činnost něčího mozku, už dotyčného nemohu odsoudit za to, že jeho myšlení podalo horší výkon, než kdybych to tlačítko nezmáčknul, nebo že kvůli tomu dospěl k nějakému chybnému přesvědčení.

Home

     Právní prohlášení: Text umístěný na této vzdělávací stránce zobrazuje pouze osobní úhel pohledu a subjektivní pocity jednotlivce.