Ideální bojové umění

(Verze 1.2)

     V poslední době se mi objevilo pár nápadů ohledně takového bojového umění, které by bylo z mého úhlu pohledu "ideální". A rád bych s jeho koncepcí seznámil všechny, co se o něm chtějí dozvědět něco více.
     Úvodem připomenu to, že mým cílem není dosáhnout nejvyššího výkonu v boji, ale spojit slušný výkon se správným způsobem života a duchovní moudrostí:

•    Nejsme nejsilnější, ale jsme silní.

•    Nejsme nejmoudřejší, ale jsme moudří.

•    Jsme sice jenom lidé, ale přitom nejsme úplně jenom lidé, i když jsme.

     (Prostřednictvím prožití duchovní moudrosti cvičenec, kromě své lidské reality, v určité malé míře pocítí i tu "Boží", a pak je svým způsobem člověkem i "Bohem" zároveň.)

     Zatímco některým lidem vyhovuje věnovat se nějakému tradičnímu umění a to i s jeho nedostatky (zejména nižší efektivitou boje ve srovnání s moderními MMA), jiným naopak věnovat se univerzálnímu umění, které zahrnuje "podstatné od všeho podstatného". Musí tedy patřit mezi "všestranně vybavená umění", jakými je, kromě MMA, třeba Sambo, Brazilské Jiu-Jitsu nebo starý Pankration.
     Já osobně sním o menším až středním množství technik, zautomatizovaných a procvičovaných neustálým opakováním a boji s kontaktem. Cílem je dosažení střední úrovně (tedy pokročilý, i když ještě ne mistr) a udržování se na ní.

     Obsah "mého stylu"

     Fyzické techniky: Box (hlavně "direkt" a "hák", omezeně "zvedák"), úder rukou při otočce (tzv. "back fist"), kopy (hlavně do výše pasu, tři základní: mae-geri, yoko-geri kekomi a mavashi-geri), chycení jedné nohy a obou nohou s povalením soupeře na zem, několik základních technik na vyproštění ze sevření soupeřem (například při škrcení nebo objetí zápasnickým stylem) včetně úderů lokty a kolenem, a minimum boje na zemi (nasazení páky na ruku, zkroucení nohy, chycení za ohryzek, škrcení a údery; pokud jde o útok na genitálie a oči, nevím, zda ho také zařadit "do repertoáru").

     Mnoho bojovníků trénuje jen boj "1 vs 1", ale jakmile je 2 a více soupeřů, případný delší boj na zemi (a v sevření vůbec) odpadá, a musí se bojovat jinak. Používají se hlavně údery, kopy, rychlé přiskakování k soupeřům a odskakování od nich, a někdy i rychle provedené chvaty. Proto bych věnoval 2/3 "mého stylu" tomuto způsobu boje, a jen 1/3 boji v sevření či na zemi.

     Související znalosti: Kousky psychologie (například nenechat se ochromit sebevědomým vystupováním nepřítele a sám si u druhých vynutit respekt svým vystupováním), taktiky (například připravenost čelit náhlým překvapením typu 'hození klíčů do obličeje'; předejít situacím typu 'ukázání nebo udivený pohled někam, vy se tam podíváte, a zezadu vás pak někdo nečekaně praští'; udržování bezpečné vzdálenosti kvůli nečekanému úderu uprostřed rozhovoru, a jiné) a legislativy (vědět, jak jednat v mezích zákona).

     Další znalosti: Pochopení smyslu života a podstaty mezilidských vztahů. Duševní rozvoj pomocí "myšlení na vyšší úrovni" (což je náhled na svět, zahrnující duchovní moudrost), meditací (například lásky ke stromům) a modliteb (nejlépe o samotě).

     "Ranking system" by buď neexistoval, nebo by byl velmi jednoduchý. V takovém případě bych použil normální civilní oděv a na něm značku či pás bílé barvy (začátečník), světle šedé (základy) a tmavě šedé (všechno). Černou bych buď vůbec nepoužil nebo nechal pouze pro toho, kdo by měl ze všech "tmavě šedých" nejlepší výsledky v boji s kontaktem.

     (Na druhé straně, vyniknout by teoreticky mohl i nějaký obzvláště talentovaný "světle šedý", který by své techniky ovládal skutečně mistrovsky. Proč, to vysvětluje citát z mé knihy "Tajemství boje":
     "Není rozhodující výše technického stupně, ale kvalita a razance technik, a umění použít je v praxi. Několik základních bojových technik poctivě a s kontaktem nacvičených udělají více práce, nežli sebevětší množství technik neprováděných dostatečně razantně a bez praxe v boji s kontaktem. Kvalita technik je tedy důležitější, než jejich kvantita."
     Když budete dobře umět jednu jedinou techniku – například rychlý přískok k soupeři a nečekaný direkt do obličeje - a skolíte ho s ní, tak i kdyby uměl tisíc technik, tak mu to v tu chvíli není vůbec nic platné.
     Mimochodem, technikami pro "světle šedé" by byly box bez úderu pěstí při otočce + kopy, "catching the opponent's kicking leg with one hand and sweeping the other", základní obrana proti "single-" a "double leg takedown", vyproštění ze sevření ve stoje a údery pěstí při boji na zemi.)

     Vynikání: Ovládat toto umění má pro adepta cenu jenom tehdy, když ho naprostá většina ostatních lidí neumí.
     Aby mezi kočkovitými šelmami vynikal lev, nesmí žít tam, kde žijí tygři, ale naopak tam, kde žijí menší kočkovité šelmy, než je on sám, tedy v daném případě řekněme nejvýše do velikosti levharta. A podobně aby mohl vynikat bojovník, musí žít tam, kde jsou horší bojovníci, než je on sám, nebo kde vůbec žádní nejsou.
     Pokud budete mistrem, co žije jenom mezi samými velmistry, budete prohrávat a ženy ve vás nikdy neuvidí silného bojovníka. Ale pokud budete "jenom" pokročilým adeptem "mého umění" a budete žít mezi lidmi, kteří jsou pouze začátečníky, nebo dokonce vůbec nic takového neumí, teprve pak budete moci vyniknout. Pamatujte: "Je to slabost druhých, co dává vyniknout naší síle."
     Upřímně řečeno, v dnešním světě již není možné s "mým stylem" vynikat, protože k informacím o bojových uměních i k jejich učení má přístup celá veřejnost. Musel by být praktikovaný ve světě, ve kterém by tomu bylo jinak.
     V něm bych si "mé umění" představoval jako něco trochu utajovaného. Praktikovalo by se v různých nemovitostech v přírodě a pod rouškou oficiálně existující organizace, jejíž členové by mohli mít dokonce i nějakou zbraň (třeba pistoli a/nebo pušku) a k tomu někteří třeba ještě i velkého silného psa. Znali by se nebo poznávali podle nějaké maličkosti na šatech a podobně, a měli by svá pravidla toho, že jeden druhému nikdy úmyslně neublíží a mimo členy své organizace nebude toto umění učit nikoho dalšího.

Home

     Právní prohlášení: Text umístěný na této vzdělávací stránce zobrazuje pouze osobní úhel pohledu a subjektivní pocity jednotlivce.