Ideální bojové umění

(Verze 3.0)

     V poslední době se mi objevilo pár nápadů ohledně takového bojového umění, které by bylo z mého úhlu pohledu "ideální". A rád bych s jeho koncepcí seznámil všechny, co se o něm chtějí dozvědět něco více.
     Úvodem připomenu to, že mým cílem není dosáhnout nejvyššího výkonu v boji, ale spojit slušný výkon se správným způsobem života a duchovní moudrostí:

•    Nejsme nejsilnější, ale jsme silní.

•    Nejsme nejmoudřejší, ale jsme moudří.

•    Jsme sice jenom lidé, ale přitom nejsme úplně jenom lidé, i když jsme.

     (Prostřednictvím prožití duchovní moudrosti cvičenec, kromě své lidské reality, v určité malé míře pocítí i tu "Boží", a pak je svým způsobem člověkem i "Bohem" zároveň.)

     Zatímco některým lidem vyhovuje věnovat se nějakému tradičnímu umění a to i s jeho nedostatky (zejména nižší efektivitou boje ve srovnání s moderními MMA), jiným naopak věnovat se univerzálnímu umění, které zahrnuje "podstatné od všeho podstatného". Musí tedy patřit mezi "všestranně vybavená umění", jakými je, kromě MMA, třeba Sambo, Brazilské Jiu-Jitsu nebo starý Pankration.
     Já osobně sním o menším až středním množství technik, zautomatizovaných a procvičovaných neustálým opakováním a boji s kontaktem. Cílem je dosažení střední úrovně (tedy pokročilý až kandidát mistra, i když ještě ne mistr) a udržování se na ní.

Obsah "mého stylu"

     "Ranking system" by byl velmi jednoduchý. Použil bych normální civilní oděv a na něm značku či pás bílé barvy (začátečník), světle šedé (základy aneb zjednodušená verze stylu) a tmavě šedé (všechno aneb plná verze stylu). Černou bych buď vůbec nepoužil (přece jenom, nebyli bychom úplní mistři), nebo nechal pouze pro toho, kdo by měl ze všech "tmavě šedých" nejlepší výsledky v boji s kontaktem (pokud bychom ale dělali takovéto soutěže sami mezi sebou, zveřejňovala by se jen jména vítězů a tajilo by se, kdo se umístil na horších místech, aby neměl ostudu a necítil se pak méněcenný, čímž by trpěl).

     (Na druhé straně, vyniknout by teoreticky mohl i nějaký obzvláště talentovaný "světle šedý", který by své techniky ovládal skutečně mistrovsky. Proč, to vysvětluje citát z mé knihy "Tajemství boje":
     "Není rozhodující výše technického stupně, ale kvalita a razance technik, a umění použít je v praxi. Několik základních bojových technik poctivě a s kontaktem nacvičených udělají více práce, nežli sebevětší množství technik neprováděných dostatečně razantně a bez praxe v boji s kontaktem. Kvalita technik je tedy důležitější, než jejich kvantita."
     Když budete dobře umět jednu jedinou techniku – například rychlý přískok k soupeři a nečekaný direkt do obličeje - a skolíte ho s ní, tak i kdyby uměl tisíc technik, tak mu to v tu chvíli není vůbec nic platné.)

     Fyzické techniky: Pro "světle šedé" by to byl box (hlavně "direkt" a "hák", omezeně "zvedák"), kopy (do výše pasu, zejména tři základní: back leg front kick, front leg side kick, a back leg roundhouse kick), "catching the opponent's kicking leg with one hand and sweeping the other", základní obrana proti "single-" a "double leg takedown", základní techniky pro vyproštění ze sevření včetně úderů pěstí a lokty, a to i při boji na zemi, a boj proti dvěma soupeřům zároveň. Jako doplněk bych ještě přidal střelbu z pistole, a základní obranu proti pistoli a noži.

     Pro "tmavě šedé" by to bylo všechno, co pro "světle šedé", a k tomu navíc kopy na hlavu, úder rukou při otočce (tzv. "back fist"), aktivně "single-" a "double leg takedown", pokročilejší techniky pro vyproštění ze sevření a boj na zemi včetně útoku na pohlavní orgány, oči, chycení "za ohryzek" a podobně, boj proti třem soupeřům zároveň a jako doplněk střelba z pušky.

     (Mnoho bojovníků trénuje jen boj "1 vs 1", ale jakmile je 2 a více soupeřů, případný delší boj na zemi [a v sevření vůbec] odpadá, a musí se bojovat jinak. Používají se hlavně údery, kopy, rychlé přiskakování k soupeřům a odskakování od nich, a někdy i rychle provedené chvaty. Proto bych věnoval nejméně 2/3 "mého stylu" tomuto způsobu boje, a maximálně 1/3 boji v sevření či na zemi.)

     Související znalosti: Kousky psychologie (například nenechat se ochromit sebevědomým vystupováním nepřítele a sám si u druhých vynutit respekt svým vystupováním), taktiky (například připravenost čelit náhlým překvapením typu 'hození klíčů do obličeje'; předejít situacím typu 'ukázání nebo udivený pohled někam, vy se tam podíváte, a zezadu vás pak někdo nečekaně praští'; udržování bezpečné vzdálenosti kvůli nečekanému úderu uprostřed rozhovoru, a jiné) a legislativy (vědět, jak jednat v mezích zákona).

     (Když budete znát jenom jednu věc a ty ostatní ne, snadno můžete "pohořet". Například budete umět výborně střílet, ale nebudete umět nic jiného, ani nebudete znát zákony. Někoho zastřelíte a zavřou vás. Ale kdybyste neuměli střílet výborně, ale "jenom" dobře, a k tomu znali i zákony, už byste na tom byli v drtivé většině situací lépe, než ten výborný střelec.
     Ještě jednou: "Podstatné od všeho podstatného." To znamená umět trochu střílet, i se umět trochu prát, znát podstatné ze zákonů, finančnictví, taktiky, psychologie… Prostě základy od toho všeho podstatného, sladěné v jeden dobře fungující celek.)

     Další znalosti: Pochopení smyslu života a podstaty mezilidských vztahů. Duševní rozvoj pomocí "myšlení na vyšší úrovni" (což je náhled na svět, zahrnující duchovní moudrost), meditací (například lásky ke stromům) a modliteb (nejlépe o samotě).

     (Tak například adepti poznají tajemství "Kruhu lásky" [jak obecné, tak i toho svého osobního] a budou dělat různá cvičení, aby svojí lásku správně poznali a prožili. Adept si třeba stoupne mezi štěně, ženu [tím myslím dívku, která se mu alespoň trochu líbí], strom [který se mu líbí], symbol svého bojového umění, symbol nějakého svého hobby, a obraz milovaných příbuzných. Nejprve přistoupí ke každé[mu] z nich zvlášť a snaží se pocítit & uvědomit si svojí lásku k němu [nebo k ní], pak si stoupne mezi ně všechny a snaží se cítit všechny své lásky k nim všem najednou. To mu pomůže uvědomit si, jakou pro něj mají všechny cenu, a že potřebuje každou z nich.
     Jinak mezi adepty by při "studiích v klášteře" vládla láska a snažili by se pozitivně nahlížet jeden na druhého. Když někdo někomu vadí, řekne si třeba toto: "Díky tomu, že mi tenhle vadí a tím snižuje moje štěstí tady, se mi nestane nějaké jiné zlo, třeba neštěstí v lásce nebo nemoc. A když se eroticky zamiluji do toho, kdo prožívá opětovanou erotickou lásku k někomu jinému, než ke mně, také to nevadí: Oba jsou mí druhové jako všichni ostatní tady, takže jsem šťastný či šťastná, že se jim daří v lásce. A já se buď zamiluji do někoho jiného, kdo moji erotickou lásku opětuje, nebo místo toho zvýším potenciál ostatních lásek ve svém "Kruhu lásky".")

     (Pro zajímavost: "Kruh lásky" v lidském nitru funguje takovým způsobem, že "vyrovnává" jakýkoli nadbytek či nedostatek v lásce. To znamená, že například pokud muž miluje nějakou ženu až moc, v tom Kruhu se sníží jeho láska k ostatním komponentům [přátelům, stromům v lese, domácím zvířatům atd.], a miluje-li ji naopak příliš málo nebo vůbec, automaticky se láska k ostatním komponentům v tom Kruhu zvýší [takže například zvýšení lásky k přátelům či domácím zvířatům, silnější výbuchy láskyplného tepla mezi tím mužem a stromem v lese, obzvláště jedná-li se o strom, který si dotyčný vybral za svého "bratříčka" a od jeho "dětství", tedy vysazení, ho pravidelně navštěvuje a "objímá se" s ním].)

Výcvik

     První lekce by byla o něco více mentální, než fyzická (sám jsem takovou kdysi zažil). První cvičební den by trenér odvedl nováčka na "svaté místo" v přírodě, kde by mu vysvětlil, že k tomu, aby se mohl stát bojovníkem, musí nejprve ztratit zábrany udeřit jiného člověka. Po té by trenér navlékl nováčkovi boxerské rukavice a nechal by ho, aby se ho pokusil udeřit (prostě tak, jak mu ruce narostly, bez jakékoli techniky). Některým ranám by trenér uhýbal a některými by se naopak nechal zasáhnout. Pak by nováček po zbytek dne o této lekci přemýšlel. Další den by dostal bílý pásek, a začalo by se s výcvikem.

     Tělo se nemá přetěžovat a má se mu poskytnout dostatek času na regeneraci. Trénovat stačí každý den jenom chvíli, raději ne více než hodinu, a to například takhle:
     Kromě každodenní hodiny nějaké teorie by ta jedna hodina fyzického výcviku mohla vypadat kupříkladu takto: jeden den se boxuje, druhý den jsou střelby, třetí den nácvik kopů, čtvrtý den nácvik chvatů, pátý den posilování s během do kopce a zpátky, šestý den nácvik boje na zemi, a sedmý den sparing s použitím všeho.
     Pokud jde o pozdější udržování získané bojové úrovně, delší pauza v tréninku vede samozřejmě k jejímu poklesu. Je nutné mít sparing alespoň jednou měsíčně a k tomu si jednou týdně udělat nějaké cvičení ve formě zopakování chvatů a/nebo "bouchnutí" do nějakého pytle či lapy.

     V průběhu studií by měl každý cvičenec k dispozici svůj vlastní pokoj, ve kterém by se v době spánku zamykal. Mohl by sice na studia i dojíždět, ale pobyt uvnitř "kláštera" by měl tu výhodu, že by cvičenec v průběhu svého učení ani jednou nenarazil na nikoho, kdo by mu vzal sebevědomí, nebo pokazil jeho pozitivní vnitřní atmosféru z pobytu a výuky v prostředí toho "kláštera".

     (Jedním z nejhorších případů je silnějšími spolužáky šikanovaný chlapec, který v průběhu svého šikanování dochází na tréninky sebeobrany. Sice se může časem naučit bojovat a ubránit se těm spolužákům, ale je vystavený takové mentální zátěži, že se mu to nemusí podařit.
     V takovém případě je nejvhodnější izolace od všech agresorů v průběhu celého výcviku a opětovné setkání s nimi až po jeho ukončení, kdy už je cvičenec sebevědomý a dostatečně silný na to, aby je přemohl. Přičemž při prvním setkání s nimi po ukončení výcviku může jako psychickou oporu použít blízkost jiného cvičence - bojovníka.)

Způsob života

     U absolventů by se střídala údobí pravidelného styku se společenstvím se životem o samotě a meditacemi v přírodě (což by asi hůře zvládaly hezké mladé ženy). Tako dvojakost - společenskost i samotářství - by se projevovala také v bydlení.
     Pokud by měl bojovník pozemky, umístil by na ně dvě stavby - větší a menší domek, přičemž každý z nich by byl oplocený zvlášť. Pes by hlídal pozemek s větším domem, a ten menší by byl bez psa.
     Do většího domu by nikdy nesměly žádné návštěvy, ale do menšího by směli příbuzní, známí a ostatní bojovníci, když některý z nich přijde na návštěvu.
     Ovšem pokud by měl bojovník místo pozemků třeba jenom městský byt, mohl by návštěvy pouštět jenom do první místnosti a ne do těch ostatních, ve kterých by měl všechno důležité. I když z hlediska bezpečnosti je samozřejmě nejlepší nepřijímat do bytu návštěvy žádné.

Další související informace

     V plné síle: Lidský život je krátký. V jeho první části - dětství - jsme slabí a nevyvinutí, v jeho druhé - mládí – postupně vstupujeme do plné síly, ve třetí - středním věku - ji udržujeme i zároveň už pomalu začínáme ztrácet, a ve čtvrté - stáří - již jí ztrácíme výrazně.
     Uvědomte si, že pokud se dejme tomu ve 25 letech věku naučíte bojovat, tak po řekněme 45 letech věku již začínáte slábnout. To znamená, že pokud žijete například 70 let dlouhý život, v plné kondici jste pouze 20 let, a zbylých 50 let jste již slabší.
     Já osobně bych se chtěl vyhnout nadměrné zátěži v mládí i přílišné slabosti ve stáří. V raném věku bych pozvolným cvičením, bez maximálního vyčerpávajícího nasazení, dosáhl určité bojové úrovně, kterou bych se pak snažil udržovat co nejdéle (od 20 do nejméně 50 let věku = 30 a více let života v plné formě).
     A pokud by bojovníkovi pokročilý věk a/nebo horší zdravotní stav odebrali sílu a ještě k tomu by mu bylo zle, mohl by být ukončen euthanasií. Prostě buď být při síle a cítit se dobře, anebo raději nebýt. Nebojte, taková smrt nevadí, bojovník bude se svým mládím i silou zopakován (viz učení o "Superboží Kouli", ve které se cykly dějů opakují). Naopak, kdyby byl ponechán příliš starý a nemocný, byl by zopakován i s tím stářím a nemocí, což je nežádoucí (znáte "let us die young or let us live forever" z písně "Forever Young" od skupiny "Alphaville"?).

     Vynikání: Ovládat toto umění má pro adepta cenu jenom tehdy, když ho naprostá většina ostatních lidí neumí.
     Aby mezi kočkovitými šelmami vynikal lev, nesmí žít tam, kde žijí tygři, ale naopak tam, kde žijí menší kočkovité šelmy, než je on sám, tedy v daném případě řekněme nejvýše do velikosti levharta. A podobně aby mohl vynikat bojovník, musí žít tam, kde jsou horší bojovníci, než je on sám, nebo kde nejsou vůbec žádní.
     Pokud budete mistrem, co žije jenom mezi samými velmistry, budete prohrávat a ženy ve vás nikdy neuvidí silného bojovníka. Ale pokud budete "jenom" pokročilým adeptem "mého umění" a budete žít mezi lidmi, kteří jsou pouze začátečníky, nebo dokonce vůbec nic takového neumí, teprve pak budete moci vyniknout. Pamatujte: "Je to slabost druhých, co dává vyniknout naší síle."
     Upřímně řečeno, v dnešním světě by již "můj styl" pravděpodobně nemohl vynikat, protože MMA a podobně už jsou na vysoké úrovni, a k informacím o bojových uměních i k jejich učení má přístup celá veřejnost. Musel by tedy být praktikovaný ve světě, ve kterém by tomu bylo jinak.
     V něm bych si "mé umění" představoval jako něco trochu utajovaného. Praktikovalo by se v různých nemovitostech v přírodě a pod rouškou oficiálně existující organizace. Její členové by se znali nebo poznávali podle nějaké maličkosti na šatech a podobně, a měli by svá pravidla toho, že jeden druhému nikdy úmyslně neublíží a mimo členy své organizace nebude toto umění učit nikoho jiného.

     (Kromě výše uvedeného bychom mohli vynikat také tím, že bychom měli ty nejlepší pastevecké psy, jež by pomáhali střežit náš "klášter". A všichni adepti by se učili i základní znalosti o těchto psech, které bychom měli jenom my a normálním lidem bychom jejich štěňata nikdy neprodávali.
     Ale nyní si představte, že by někomu z nás nabídli za štěně desetkrát větší cenu, než jaká je ta skutečná. Zradil by nás, prodal by ho těm lidem a zbohatnul, nebo by nám zachoval věrnost a zůstal chudší?)

     Možné kažení štěstí: Pokud by v dnešní době někdo vybudoval nějaký "klášter", ve kterém by se cvičil "můj styl", Pekelní lidé (nebo možná i někdo jiný) by tou jeho tamní pohodou asi znatelně otřásli. Mohli by třeba vmanipulovat některého z bojovníků do boje s nějakým jejich šampiónem, aby "můj styl" prohrál a dostal "Černý puntík". Nebo by v tom klášteře mohli nějak pokazit vztahy mezi lidmi či výcvik psů (tajný spolupracovník – zrádce, jakých je všude plno – by třeba nechal ty Pekelné krysy sáhnout na mladé psy a tím by mohl narušit jejich rozvíjející se ostrost k cizím lidem i výborný vztah k těm vlastním) a podobně. Důležité by bylo nikdy nepřijmout výzvu k zápasu s někým cizím a nikdy nedopustit, aby některý ze cvičenců komunikoval s někým zvenčí (mohl by být nepřítelem získaný pro spolupráci).
     Na cvičence, kterých je v "klášteře" více, se lze spoléhat převážně jen za příznivých okolností, protože za těch nepříznivých už to bohužel není možné (viz "Ultimátum ublížit" z mého článku "Porušování pravidel", zmínky o "jádru lidské existence" z mé knihy "Další Tajemství lásky", a část jménem "Advice" z kapitoly "Training of Protection and Defense" z mého spisu "Shepherd Dogs").

Home

     Právní prohlášení: Text umístěný na této vzdělávací stránce zobrazuje pouze osobní úhel pohledu a subjektivní pocity jednotlivce.