Filmy a televizní seriály - Náměty

     Náměty filmů:

     - Komár se dozví o tom, že existují lidé, kteří jsou silnější a chytřejší, než on, a žijí mnohem déle. A tak zatouží být člověkem a stane se jím. A jednoho dne si na jeho ruku sedne komár a on tu havěť zaplácne.
     Kromě toho se jako člověk dozví, že existuje Bůh, který je ještě silnější a chytřejší, než lidé, a žije mnohem déle, než oni. A tak zatouží být Bohem a stane se jím. A protože energii, potřebnou ke své regeneraci a nesmrtelnosti, čerpá mimo jiné i z toho, že lidé trpí a umírají, nechá je trpět a umírat.

     - Dva normální lidé spolu žijí ve velké a čisté lásce a doma se otevřeně baví o tom, jak moc se mají rádi. "Tajná služba" to slyší a rozhodne se jim udělat "Černý puntík" (třeba jednoho z nich přimět zamilovat se do někoho jiného; narušit jim tok energie jejich vzájemné lásky; jednoho z nich nějak ponížit před tím druhým; jednoho z nich přimět udělat něco, čím by rozčílil toho druhého a/nebo u něj klesl v ceně). A po něm již má jejich láska skvrnu a už to nikdy nebude, jako dřív.

     - Někdo dělá na nějakém zajímavém projektu, který vadí "Tajné službě", a ona se to dozví tak, že si ten člověk o tom něco promluví doma ze spaní. Kromě toho se s tím také svěří svému příteli, který je donašečem, a on o tom podá zprávu. Zdravotní stav toho člověka je tajně poškozen a jeho projekt zničen.

     - V televizi se objeví pořad, podporující nějaké náboženství, jež má více a více stoupenců, a ukazuje jeho "autentickou" historii. Avšak na konci filmu je vidět dlouhý rozhovor pracovníků "Tajné služby", ve kterém to náboženství pomlouvají pro jeho nízkost a nedobrou informovanost, a zároveň řeknou, že ze světa tajně smazali nějaké jiné, mnohem pravdivější, a veřejnost se o jeho někdejší existenci naštěstí nikdy nic nedozvěděla.

     - Někdo si bude potajmu vyrábět nějaké vlastní elektronické zařízení typu vysílač & přijímač. Udělá ale tu chybu, že se na informace o těchto zařízeních podívá na Internet a "Tajná služba" si toho všimne. Kromě toho se před svými přáteli-informátory zmíní o souvisejících věcech: před prvním o vysílačkách, před druhým o tom, že se ve městě v obchodech díval na ceny součástek pro taková zařízení, a třetímu, kterého pozve na návštěvu do svého bytu, pro změnu ukáže související knihy o jemné elektronice.
     Když si to tajné zařízení postaví, z opatrnosti ho doma nikdy neaktivuje, aby ho nešlo lokalizovat u něj v bytě. Pak se svojí partnerkou, oba v převleku, udělají nějakou ilegální akci, o které druhým nic neřeknou, a při které pro vzájemnou komunikaci použijí to své zařízení. Jsou ale přesto nakonec postupně odhaleni a to jen díky tomu, že se ví o tom, že mají nějakou speciální vysílačku a skrývají to. A pak jsou oba odsouzeni a končí jak jejich láska, tak i život na svobodě.

     - Jeden muž skrývá velké tajemství. Nesvěří se s ním nikomu, ani přátelům. Nedívá se na nic souvisejícího na Internet ani do knih, nic podezřelého nemá doma, ale přece jenom udělá dvě chyby, vedoucí k prozrazení toho jeho tajemství. Chová se a žije tak, že vyvolá nepatrné podezření, že něco skrývá, a tak mu dají odposlech přímo na jeho tělo. A on má ve zvyku si občas mluvit sám pro sebe, dokonce i o tom svém tajemství, a tak se o něm "Tajná služba" nakonec bohužel dozví.

     - Jsou dvě malé firmy, obě vyučující bojová umění. Ta první, mentálně na nižší úrovni, učí své studenty v rámci mantinelů, daných lidskou společností. Ale ta druhá je mentálně rozvíjí více, než je podle naší lidské společnosti žádoucí, a tak je její vedoucí tajně onemocněný, a mezilidské vztahy v té firmě poškozeny. A navíc veřejnost se pak ještě o její práci v televizi dozví negativní věci. A tak je ta druhá, ve skutečnosti lepší firma, poničena, zatímco ta první, ve skutečnosti horší, ponechána.

     - Jednoho člověka s trochu slabším zdravím zklamou lidé a jediný, v kom má oporu, je velký a agresivní pes. Vždycky je vidět, jak toho člověka někdo něčím zklame, a pak situace, ve které ten pes štěká na toho, kdo jeho pána zklamal, a chce po něm skočit. Při zdlouhavé závěrečné scéně se hrdina prochází se psem přírodou, někdo k němu chce přistoupit, aby se ho na něco zeptal, pes na něj zavrčí a zaštěká, a ten dotyčný se lekne a raději odejde bez ptaní. Majitel psa se usměje, pohladí svého psa a pokračuje v chůzi lesní cestou s ním.

     - Mladý úspěšný muž má mladou krásnou ženu, co ho miluje. On pracuje, ale ona do práce nechodí a žije v domácnosti, uklízí, pere tomu muži a vaří mu jídlo. A když se on vrací z práce, vítá ho a líbá. Pak mu jde naservírovat ohřátý pozdní oběd. Jenomže jeden den je něco jinak. Když je ten muž v práci, zazvoní u dveří domu agenti "Tajné služby" a ta jeho žena jim otevře. Oni ji postraší, uvalí na ní povinnost mlčenlivosti, a ona je pak pustí dál a nechá je zkopírovat soukromá data svého muže z jeho médií a počítačů. A když se on vrátí z práce domů, ona ho jako vždycky vítá polibky a větou, že je ohřátý oběd. Ale o tom, že tam byli ti agenti, což je to hlavní, mu neřekne ani slovo.

     Televizní seriály:

     - Hlavní hrdina je muž středního věku, v některých rysech trochu podobný mé osobě, a podaří se mu získat tajný lék, kterým lze téměř zrušit stárnutí. Jeho organizmus zesílí a obdrží potřebnou výbavu k tomu, aby se v případě téměř jakéhokoli zdravotního problému dokázal co nejrychleji zregenerovat do původního stavu.

     Scéna: Hrdina je na stopě zločinů "Tajné služby". Koupí si malé odposlouchávací zařízení a nenápadně ho umístí na jedno místo, kam chodí pracovník z jedné tajné laboratoře. Při tajném rozhovoru ten pracovník řekne svému kolegovi, že zapomněl ve své chatě ve skříni v předsíni injekce se speciální látkou, co vylepší regeneraci lidského organizmu a minimalizuje stárnutí. Ale další den tam pro ně hned ráno zajede, snad se pro jednou nic nestane.
     Hrdina využije příležitosti a v převleku se ještě týž den vloupe do předsíně chaty toho pracovníka a jednu tu injekci (je jich tam více) mu ukradne. Dlouho pak doma chodí kolem ní a váhá. Náhle vezme odvahu a tu injekci si píchne.
     Nepatrně zrudne a začne se trochu potit. Na chvíli usne a když se probudí, cítí velkou žízeň a velký hlad. Jde si koupit jídlo a pití. Hodně toho vypije i sní.
     Další den si všimne, že přestal vidět rozmazaně do dálky a uzdravila se mu oteklá noha. O den později v něm při úklidu bytu křupne a on zjistí, že se mu odblokovala jeho zablokovaná krční páteř. Najednou má obratle v té správné poloze. Během týdne až dvou se jeho organizmus postupně ocitá v ideálním stavu.

     Než hlavní hrdina získá ten lék, pokazí si svůj život a díky nepříznivým okolnostem, hlavně nepřátelům a horšímu zdravotnímu stavu, zanedbává svého nejlepšího psa a chová se k němu špatně.

     Scéna: Hrdina, s podrážděnou nervovou soustavou od škodlivého záření, které na něj použila "Tajná služba", se doma rozčiluje, že psa nevezme na procházku, protože na něj číhají nepřátelé, neboť předpokládají, že s ním půjde ven. "Jsou s tebou jenom problémy!" zařve na svého psa a nakopne ho.

     Hrdina se skrývá a léta pobývá na různých místech. Podaří se mu opatřit si falešné doklady a v pozměněné podobě i pod jiným jménem se vrací na stará místa, kde kdysi žil. Vzpomíná i na toho ubohého psa a vrací se do lesa, kde spolu kdysi chodili na procházky.

     Scéna: Hrdina jde po lesní cestě, po které kdysi v tom lese chodil s tím ubohým psem, pláče a vzpomíná na svůj předchozí život s ním, dokud jim ho nepřátelé nenarušili.

     Scéna: Pořídí si jiného, ještě silnějšího psa, o kterém tenkrát snil, když měl toho ubohého. A občas se s ním v tom lese projde.

     Vrací se také do ostatních lesů, ve kterých se kdysi toulal. Do toho, u kterého měla jeho rodina chatu, když byl dítě. Nebo do jiného, kam chodil s jiným psem, než s tím ubohým. Také občas navštíví místo, kde měl babičku, i to, kde stál jeho rodný dům.

     Scéna: Postava muže, kterou nikdo nepozná, se občas objeví na některém z těch míst. Je záběr na toho muže, pak na to místo, a pak je vidět to místo ve starých letech, jak tam ten muž, když byl mnohem mladší, pobýval. Pak je vidět ten muž v přítomnosti, jak cestuje na jiné staré oblíbené místo, zase se na něj podívá, to místo zase začne být vidět ve starých letech a on na něm jde s jiným psem a podobně.

     Vzpomíná však nejenom v dobrém, ale hodně i ve zlém. Byl mnohem hloupější, než dnes, a dělal věci mnohem hůře, než tenkrát šly dělat. Kdyby věděl to, co dnes, už by neudělal chyby, jaké udělal tenkrát.
     Jednou z největších byla přílišná důvěřivost ke druhým lidem, kteří ho zradili a za jeho zády spolupracovali s nepřítelem. Kdyby znal přizpůsobivost, podléhání vlivu autority a zrádnou povahu těch lidí - a to i včetně křesťanů, kteří mají být hodní a milosrdní, a nebyli - a nenechal se jimi tenkrát oklamat, mohl tehdy vyhrát válku, kterou prohrál.

     Scéna: Náš hrdina je vidět, jak v minulosti píše nějakou důležitou reportáž, která odhaluje ilegální aktivity "Tajné služby". Ona mezitím obejde jeho blízké příbuzné a přátele - křesťany, a zastraší je tak, že našemu hrdinovi začnou lhát a jeho práci ničit. A on ji nakonec udělá s chybami a "Tajná služba", spojená s Peklem, vyhraje jeho spor s ním. A tak křesťané pomohou Peklu.

     Pak se náš hrdina odstěhuje daleko pryč, do Ruska. Na samotě v chatce v tajze postupně poznává i Superboha a nekonečné opakování svého vlastního života uvnitř jeho Koule. Kdyby se tohle dozvěděl až na konci své pouti životem, žít by pro něj nemělo moc cenu. Ale on se to naštěstí dozvěděl včas. Ještě předtím, než potkal všechny své životní lásky – chybějící kousky sebe.

     Scéna: Na samotě v přírodě začne mít duchovní vidiny, jeho mysl se spojí s "Božím Proudem". Dozví se o Božských Bytostech, Bohu i Superbohu.

     Střídá místa. Na některých nových je mu mnohem lépe, než na těch starých. Na těch nových již totiž není zlo, které prožíval ve svém mládí, když se učil ruský jazyk. V novém, pozitivním prostředí, na to špatné rychle zapomíná a užívá si toho nového, dobrého.
     Rok žije sám se psem, velkým pasteveckým, v řídce obydlené přírodě, a dva roky se psem a ženou, kterou si najde. Dokonce se jim narodí i děti.

     Scéna: Pár záběrů na hezké milování našeho hrdiny s mladou ruskou v přírodě tajgy. Časem se jim narodí dvě děti, chlapec a dívka. Jeho družka mu pak ale řekne, že je příliš chudý, že žijí jen v malé chatce, a ona že chce děti vychovávat v domě, jako ostatní, bohatší ženy, které zná.
     Pohádají se a ona se i s dětmi odstěhuje k příbuzným na vesnici a ony tam vyrůstají. Náš hrdina jim posílá alimenty a občas se tam zastaví podívat se, jak rostou. Bydlet ho tam s nimi příbuzní jeho družky ale nenechají. Náš hrdina během let zjistí, že po něm jeho děti vylepšenou regeneraci jeho organizmu nezdědily.

     Hrdina se přestěhuje na kraj malého města, kde si najde podnájem a práci. Několik let cvičí bojová umění, což ho začne velmi bavit. Musí ale maskovat to, že mu modřiny mizí až příliš rychle.

     Scéna: Hrdina je vidět, jak vchází do tělocvičny smíšených bojových umění a jak tam pak cvičí, a také jak střílí z pistole a bojuje s nožem.

     Tato umění se stanou, kromě psů, jeho koníčkem ve všech dalších létech jeho života. Až se ta umění naučí, vytvoří si z nich vlastní systém, který spojí s dalšími znalostmi a udělá z něj nové, "Ideální bojové umění". Najde si i pár žáků. Kromě fyzické dovednosti jim předává i nevšední duchovní moudrost, kterou sám získal a kterou by jim stěží dal někdo jiný. Dokonce vybuduje i něco jako malý klášter, kde spolu všichni žijí a trénují.
     Všechno ale sleduje "Tajná služba", které se on i to, co učí jeho žáky, moc nelíbí, a tak časem udělá několik kroků, které pohodou jejich vztahu poněkud otřesou.

     Scéna: Náš hrdina vycvičí mladou ženu a nakonec se do sebe oba zamilují. Ale protože je náš hrdina se svým klášterem podezřelý "Tajné službě", ta tu jeho partnerku tajně kontaktuje a přiměje jí, aby na něj donášela. Pohrozí jí, že bude odsouzena a zažije různé nepříjemnosti, když o tom našemu hrdinovi řekne, a ona se té "Tajné služby" tak bojí, že mu zamlčí to, že s ní spolupracuje, a že nechala tajné agenty zkopírovat všechny jeho tajné zápisy a dokonce i umístit v klášteře skryté kamery.

     Kažení mezilidských vztahů není jediným důvodem, proč nelze hrdinovo bojové umění dělat tak, jak by si představoval. Jedním z důvodů je i to, že někdy nemůže pomoci svým spolubojovníkům, právě když to potřebují nejvíce.

     Scéna: Jeden z bojovníků kláštera dostane rakovinu a bolestivě, dlouze umírá. A přestože je v osnovách jejich bojového umění euthanasie, nikdo mu ji nedá, protože je ilegální. A tak umírá s pocitem zrady ze strany svých spolubojovníků, kteří mu nepomohli v jeho trápení. A jeho život se bude muset věčně opakovat i s tímto smutným, zdlouhavým a bolestivým koncem.

     Náš hrdina sní o světě, kde by žádná taková "Tajná služba", co skrytě zasahuje do života lidí, nebyla. Už ví, že tahle je spojená s Peklem a její vedení nemá rádo některé až příliš dobré věci a vztahy: například meditace, co člověka spojují s "Božím Proudem" a "Nebeskými Bytostmi", nebo prožití lásky na té skutečně nejhlubší úrovni. Když taková služba objeví, že tohle někdo prožívá, tajně tyto jeho klenoty poškodí.

     Jak čas běží a na našem hrdinovi je vidět, že takřka nestárne, vyvstávají mu kvůli tomu nemilé povinnosti. Aby se nepřišlo na to, že žije až "nedovoleně dlouho", musí buď zůstávat na stejném místě pod jiným jménem a jiným vzhledem, nebo musí střídat místa.

     Scéna: Jedna žena z městečka, kam dlouhá léta chodí na nákupy, se na hrdinu zkoumavě podívá a náhle mu řekne: "Ty ses vůbec nezměnil. Vůbec nestárneš! Jsi stále stejný!" A není jediná, kdo tuto myšlenku vysloví nahlas. Toho, že nestárne, si všimnou i mikrokamery "Tajné služby", umístěné v klášteře.
     Aby se hrdina zachránil od prozrazení své relativní nesmrtelnosti, prchá pryč a cestou v křovích v lese postupně mění svůj vzhled. Ten starý je připraven si vrátit pouze v případě, že ho někde zkontroluje policie, což se naštěstí nestane. Nechá si vyrobit falešné doklady a žije pod jiným jménem.

     Občas se po dlouhé době vrací tam, kde žil kdysi, a svůj malý klášter buduje tam, kde už ho kdysi vybudoval. A bolí ho to, že už v něm nejsou ti samí lidé, kteří byli v tom starém. A pro změnu ho hřeje to, že ti noví jsou také dobří.

     Protože žije náš hrdina velmi dlouho, dožije se i toho, jak se "Nebeská armáda" spojí s "Centrem vlády našeho vesmíru". To naruší statiku dimenze, ze které přišly duše členů té "Tajné služby", co měla spojení s Peklem. Dojde k rozboření té dimenze a pak na ní, takto oslabenou, zaútočí "Nebeská armáda" a vyhraje válku proti Pekelným humanoidním duším, žijícím v ní.
     Tyto zlé duše pak ztratí přístup na Zemi, ze které postupně zmizí mnohé zlo, co bylo dříve. Už na ní nejsou žádné velké války a ubude osobních neštěstí lidí. Zdravotnictví sice není po technické stránce ve všem tak vyspělé, jako za minulé vlády, spolupracující s Peklem, ale jako celek funguje velmi dobře a lidé jsou dokonce ještě o něco zdravější, než tomu bylo předtím.
     Pomáhají i dobré Bytosti, co neměly za minulé vlády přístup na Zemi, a některým lidem začalo fungovat samoléčení, protože jejich podvědomí již není rušeno škodlivými mikrozářičemi a skrytými mikrokamerami tehdejší "Tajné služby". A komu nejde pomoci, toho nechají sladce usnout, aby se už dál netrápil.

     I v této "Nové éře" si náš hrdina vybuduje malý klášter a vztahy v něm mu už žádná "Tajná služba" neničí. Všichni se v něm milují - žijí v lásce a vzájemném pochopení. Teprve nyní hrdina plně pocítí, jak velkou škodu jeho vztahům z dávné minulosti ta tehdy existující "Tajná služba" udělala, a jak mnoho jim všem vzala. Škoda, že tehdy neměl zbraně na to, aby jí dokázal zničit!

     Scéna: Dva nejlepší přátelé, bojovníci z kláštera, začnou stárnout a slábnout. Oba ale chtějí být dál mladí a silní. A tak si řeknou o euthanasii a sladce usnou. Ví, že se zopakují. Při umírání se těší na to, jak znovu v mládí složí zkoušky v klášteře a bude jim dovoleno nosit pás pro bojovníky.
     Náš hrdina tomu přihlíží a se smutkem si vzpomene, jak tohle nebylo ve "Staré éře" možné. Proto si řekne (což bude slyšet, jako kdyby uvažoval nahlas - poznámka), že ti dva bojovníci, co sladce usnuli, v životě poznali především jen sílu a štěstí bez slabosti stáří, a jsou vlastně požehnaní. Jejich dobrý Osud se bude opakovat stále dokola.
     On ve srovnání s nimi žije sice mnohem déle, ale bude muset stále znovu a znovu prožívat špatné věci ze "Staré éry" včetně bezmocného přihlížení neunesitelnému neštěstí svých spolubojovníků v dobách, kdy byla euthanasie ilegální.

     Již jim nikdo nebrání, aby v klášteře žili tak, jak chtějí.

     Scéna: V klášteře je mírně masochistická mladá žena, která získá světle šedý pás. Ostatní dívky, které jsou tam nováčky, ji mají za vzor. Hezké ženy-bojovnice jsou občas švihány metlou přes jejich prdelky (většinou lehce a jen občas přísně - poznámka) a ona se chlubí těm novickám, že vydrží výprask metlou a že ji nezkrotí. A ony chtějí být jako ona.
     Kromě toho ta žena občas chodí na kraj klášterních pozemků, odkud je částečný výhled na vzdálené městečko, a baví se tím, že se z legrace na dálku (což z toho městečka bez dalekohledu není moc vidět - poznámka) vysmívá lidem v něm žijícím a vystrkuje přitom zadeček v kalhotkách s výstřihem směrem k nim. A ty novicky jí začnou napodobovat.
     Občas jim řekne: "Za tohle provokování prdelkou bychom od těch lidí zasloužily pětadvacet na holou, ale já bych to vydržela. Mě výprask metlou nezkrotí." Protože jsou ale v klášteře pravdomluvní, zanedlouho těm novickám upřesní to, že vydrží jenom lehčí výprask metlou a ne ten přísný.
     Dokonce je jednou nechá přihlížet tomu, jak jí při vystrkování zadečku směrem k tomu městečku její učitel našvihá. Nejdřív schválně slabě, aby mohla drze říkat, že si může vystrkovat prdelku, kde chce, a že jí žádná metla nezkrotí, a postupně tak silně, že už to štípání nemůže vydržet, a trochu se rozbrečí a odprosí. Později se tomu všichni zasmějí a jsou nejlepší přátelé.

     "Nová éra" je v celkovém součtu mnohem lepší, než ta stará. Život lidí není pečlivě sledován žádnou tajnou službou, a proto dojde k tomu, že se na jednom místě ujme vlády skupina nedobrých lidí a nadělá velké škody mírumilovnému obyvatelstvu, které na ohraničeném území vykořisťuje a terorizuje. Až velký nápor ze strany zbytku světa postupně vede ke svrhnutí nedobré vlády, a navrácení míru a klidu dané části Země.
     Tohle by se sice za dob "Staré éry" asi nestalo, protože její "Tajná služba" by tu nedobrou utvářející se vládu včas detekovala a pokud by jí nechtěla, tak i paralyzovala. Jenomže kromě tohoto jednoho dobra by svojí celkovou aktivitou nadělala o tolik více zla, že jako celek byla ta "Stará éra" s ní mnohem horší, než tato "Nová" bez ní.
     Náš hrdina se ale tažení proti zlu nezúčastní. On a lidé z jeho kláštera nechtějí riskovat pro druhé. Jsou spíše sobci, co jim jde o sebe.

     Scéna: Bojovníci kláštera se odmítnou účastnit při vyvíjení nátlaku na výše zmíněnou nedobrou vládu. O to více si ale hledí svého. Hledají v lidské populaci vhodné mladé lidi, co by se mohli stát studenty v jejich klášteře.
     S velkým pasteveckým psem, nožem a pistolí u boku, a hedvábným pásem přes břicho, pak přinesou potencionálním budoucím studentům písemnou nabídku. Většina ji přijme.
     Jednou se stane, že má budoucí student nepřátele, a několik z nich odradí pohled na zuřivého velkého psa a zbraň. Náš hrdina ale musí budoucího studenta doprovázet i tam, kam psi a zbraně nesmí. Dojde k setkání s nepřáteli, fyzickému boji se dvěma z nich, a náš hrdina je oba najednou porazí.

     Mají svůj les, pole, vodu s rybolovem a domácí zvířata. A kousky toho, co vypěstují či uloví, prodají, a platí si za to zdravotní pojištění a kupují si některé nejnutnější věci, co potřebují.
     V klášteře jsou duchovně na vysoké úrovni, mnoho bojovníků dokáže pocítit i Boží Proud. Dobrá půlka z nich ale nemá děti.

     Scéna: Je vidět, jak jeden bojovník-učitel přednáší v klášteře nováčkům. Vysvětluje jim, že není nutné, aby měl každý z nich děti. Za prvé, lidí na Zemi je až moc, a za druhé, dítě sice má geny a nějaké vlastnosti svého rodiče, ale jako celek již je to někdo jiný, než ten jeho rodič (viz článek "Own Self, Family and Children" - poznámka). A ten nepokračuje dál tím, že má to dítě. Může pokračovat dál jenom tak, že udrží nebo zopakuje sám sebe přesně takového, jaký je. Žádné vlastní dítě na tohle nestačí.
     Po skončení této přednášky je vidět náš hrdina, jak se miluje s mladou ženou v klášteře. Při tom je krátký záběr na její holou prdelku, na které jsou vidět proužky, vypovídající o tom, že přes ní byla nedávno švihaná. Uplyne nějaký čas, ta žena je vidět těhotná s velkým břichem a pak o něco později s malým dítětem v náručí, na které se náš hrdina usměje a políbí ho.

     Náš hrdina prožije v klášteře stovky let. Všem tam řekne, že má zpomalené stárnutí a dožívá se vyššího věku, než oni. Dbá na to, aby v klášteře všechno fungovalo, jak má. Vidí stárnout a umírat své psy, spolubojovníky, ženy i vlastní děti. Ale on sám i jeho bojové umění žijí dál.

     Celkově vzato prožije náš hrdina menšinu svého života sám se psy a většinu s lidmi. Z předností lidského charakteru si nejvíce cení věrnosti a aby měl pocit, že i on sám je alespoň trochu věrný těm, se kterými se kdysi miloval a které všechny přežil, každý den se snaží věnovat nějakou tu chvíli vzpomínce na jednoho z nich. Jenže po tisíci letech už je těch psů i lidských přátel tak mnoho, že si postupně na ně na všechny už ani nedokáže vždycky dobře vzpomenout.

     Životní příběh našeho hrdiny končí tím, že na planetu Zemi narazí velké kosmické těleso a on umírá, neboť s tak velkou katastrofou už si neporadí ani vylepšená regenerace jeho organizmu. O blížící se kolizi se předem dozví.
     Ví, že jeho život končí a ví také, že se zopakuje přesně takový, jaký byl. Vzpomíná na něj a těší se na těch pár nejlepších žáků, které vycvičil, i na vlastní děti, co je pomáhal vychovávat. A spolu s nimi i na pár nejlepších psů, které kdy měl. Jen mu bude líto toho, že vždycky, když mu život nadělí vztah s některými z nich, ho obere o ten s těmi druhými. A tak jednu lásku potkává, aby mu zmizela druhá.
     Těší se na to, že když se "příště" zase dostane "do formy", bude se cítit silný a také občas někoho porazí. A těší se i na to, že pozná velkou moudrost, stejně tak jako na momenty, strávené v lásce k Přírodě - rostlinám i zvířatům.
     Jak tak vzpomíná na svůj život, který se stále opakuje a vždycky je stejný, náš hrdina je šťastný i nešťastný zároveň. Ale naštěstí je přece jen trochu více šťastný, než nešťastný. A proto se na opakování svého dlouhého života více těší, než netěší.
     Kéž by tak ale šlo, aby mohl mít všechny své lásky najednou! A aby se všichni ti, které kdy miloval, znali mezi sebou a milovali se všichni navzájem. Jenomže pak si uvědomí, že takhle dokonalou lásku prožívá jenom Superbůh. Jen on má všechny ty kousky lásky, které potřebuje, a všechny najednou.

     Úvaha:

     Pokud díla kinematografie zobrazují fantazii, musí ji podat co možná nejreálněji, a to včetně skutečné a pravdivé lidské psychologie. Prostě "fantazírovat" se má reálně. A nejlepší jsou dokumentární filmy, přesněji řečeno ty, co velmi věrohodně zachycují realitu. Jenomže takové v naší lidské společnosti v podstatě ani nejsou.

Home

Právní prohlášení: Text umístěný na této vzdělávací stránce zobrazuje pouze osobní úhel pohledu a subjektivní pocity jednotlivce.