Ďábelská mafie

     Setkal jsem se s tajnou Ďábelskou mafií. Jak to začalo?
     Často a pravidelně jsem jezdíval na pozdní oběd ke své babi na Lochotín a když jsem se vracel, většinou jsem jezdil autobusem “T” k obchodnímu domu “Tesco”, a pak sešel dolů lesem domů do Božkova. Byla to trochu oklika, ale rád jsem se vyhýbal lidem a chodil přírodou. A tak tomu bylo i onen večer, kdy jsem potkal několikanásobného vraha, který zabíjí pohledem.
     Nastoupil jsem na zastávce “U Mrakodrapu” a všiml jsem si, že se ke mě někdo přibližuje. Zároveň jsem uslyšel, jak si někdo nezvykle hlasitě pomyslel: „To je von!”
     Sedl jsem si na předposlední sedadlo po pravé straně, čelem natočen do uličky. A vzápětí si proti mě, na druhou stranu uličky, sedl ten nejstrašlivější člověk, jakého jsem kdy viděl. Byl střední postavy, středního věku, bezvousý a s místy prošedivělými vlasy. Ale ty jeho oči!
     Způsob, kterým si ten muž sedl, upoutal moji pozornost - sedl si tak, že jakoby zapadl do té sedačky. Uvolnil celé tělo, ruce i tašku nechal volně padnout na svůj klín, a nechal je na sobě doslova válet. Jako když ty ruce a celé tělo vůbec, kromě své hlavy a očí, úplně odintegruje a uvolní. Veškerou energii převedl do své hlavy a zejména do očí. Na tváři se mu objevil strašlivý Ďábelský výraz, a jeho pohled byl šílený a strašně zlý.
     Začala z něj proudit strašlivá energie. Jako když spustíte nějaký výkonný agregát. Kolem jeho hlavy zhoustl vzduch a začal se zhmotňovat. Vypadalo to, jako by mu kolem hlavy narostl silný pancíř.
     Za chvíli se otevřelo peklo. Zakouřilo se, a ten muž náhle neseděl na sedačce v autobusu, ale na trůnu a splynul s Ďáblem, který se rozmachoval směrem k mě.
     Někdo, kdo nebyl vidět, mi v myšlenkách řekl, že člověk, na kterého se dívám, je neporazitelný. Že při souboji z očí do očí ho nikdo nemůže přemoci, že je špička: „Právě se díváš na toho, kdo jakoby nemá ani existovat; na toho, kdo se jenom podívá – a je konec!“
     Ta energie byla tak silná, že sedět tam místo mě průměrný člověk, byl by to jeho konec. A stále jako když mi někdo napovídá: „Nedívej se mu do očí. Dívej se stranou. S těma rukama nic nedělej, uvolni je a jenom mysli; záleží jenom na tom, jak budeš myslet!“
     Kolem hlavy toho muže se objevilo napsáno několik lidských jmen, začernalých a škrtlých. Ten člověk již zabil několik lidí – určitě ty nejlepší z nejlepších.
     Bylo vidět, že je v likvidaci lidí profesionál. Jeho akce byla dokonalá a bezchybně provedená. Sedět tam někdo jiný než já, byl by to jeho konec.
     Cítil jsem, že se tomu muži nesmím dívat do očí a nesmím na ně moc myslet. Odtrhl jsem svůj pohled od něj, a místo na něj jsem se většinu času díval mírně doleva. Mezitím Ďábel protekl přes toho muže až ke mě a mírným horním obloukem nad mojí hlavu, a chystal se do ní sáhnout a ukrást mi duši. Myslel jsem nad svojí hlavu a Ďábel se zastavil, a po chvíli začal ustupovat.
     Začal jsem stavět zrcadlo, na což jsem byl zvyklý při některých útocích Černé stráže, a částečně se mi to povedlo. Ne jako vyleštěný křišťál, ale jen jako poněkud tmavší plocha, na které se po chvíli mlhavě objevila odrážející se tvář toho muže. Jeden malý okamžik se díval sám na sebe, ale zjevně si toho vůbec nevšiml.
     Byl jsem vytrénovaný na “čtvrtročních krmeních”, kdy se Černá stráž krmila mojí energií pravidelně jednou za čtvrt roku. Ale mě to moc nevadilo. Zregeneroval jsem se vždy během několika desítek sekund, nejdále za jednu až tři minuty. A znal jsem detailně ten pocit, když se ke mě Černá stráž blíží. Dokázal jsem přesně detekovat její pozici díky tolik známým pocitům z její blízkosti. A když ke mě Černá stráž – Ďábel přistoupil, ucítil jsem ho (a částečně i uviděl) a soustředil jsem se na něj místo na toho muže, a to bylo rozhodující. Ten muž chtěl, abych v hrůze myslel jen na jeho oči, ale já jsem nejvíce myslel na Ďábla, který přes toho muže protekl, a nakonec se ten muž stal druhořadou záležitostí.
     Kolem toho muže se kouřilo, kroužil kolem něj vír temné energie a bylo to, jako když je spuštěný nějaký vysoce výkonný motor. Byla to neuvěřitelná síla.
     Když se má likvidace tomu člověku nepovedla, zahlédl jsem na jeho tváři údiv nad tím, že jsem to vydržel a že mi nic není. A protože jsem se většinu času díval doleva směrem k ostatním lidem v autobuse, ten člověk je začal zkoumat, jestli jeho akci někdo z nich nějak nenarušil. Ale než se podíval směrem k nim, stáhl a zeslabil ten vír temné energie, který kolem něho kroužil, aby ty lidi nezasáhl. A když ta temná energie zeslábla, teprve pak se pomalu rozhlédl po ostatních lidech.
     Byl večer, byla tma a autobus byl poloprázdný. Je zajímavé, že si nikdo z lidí toho, co se dělo, nevšiml. Ti lidé byli tišší, a vůbec se na nás nepodívali. Jen na konci autobusu se dva lidé, myslím že chlapec s dívkou, celou dobu polohlasně bavili, ale za celou tu dobu, než dojel autobus na konečnou, se směrem k nám ani jednou nepodívali!
     Těsně před konečnou stanicí ten muž vstal a šel ke dveřím, aby vystoupil. Z jeho těla ještě vystřelovaly drobné zbytky těch temných energií – jakési energetické “ocásky”, které ihned mizely. Pak autobus zastavil, a ten muž vystoupil a rychlejším krokem odešel. Bylo z něho cítit, že je trochu naštvaný, že se mu jeho akce nezdařila.
     A já jsem vystoupil také a šel přes les domů. A začal jsem se bát toho, že mě i mé učení někdo zničí. Uvědomil jsem si, že někomu mocnému - nějakým tajným organizacím, má činnost vadí. Věděl jsem, že mám Pravdu a že se lidé potřebují dozvědět, jak se věci mají. A že když mě někdo zničí, lidé se Pravdu nedozví.
     Bylo jasné, že jak mě tak i to, co jsem napsal, berou určití lidé smrtelně vážně. Normální lidé si většinou mysleli, že píši nějaké hovadiny, ale někdo mnohem větší a mnohem mocnější, než jsou oni, tomu začal přikládat velkou váhu.
     Za nějaký čas jsem měl v noci sen, kdy ten muž vypadal jako King Kong a byl společně s několika lidmi, kteří vypadali jako normální lidé – mnohem slabší než on. A ti lidé ho přemlouvali, aby mne zkusil ulovit, a on s tím souhlasil. Trochu chtěl sám, trochu ho k tomu museli přemlouvat. Pak jsem toho muže uviděl v normální lidské podobě, jak jde směrem ode mě a baví se s jedním svým společníkem z té jejich Ďábelské mafie o mé knížce “Amen”. Ten muž s jejím obsahem souhlasil jen napůl. Dodnes ho vidím, jak nad jednou informací udělal souhlasné gesto rukou ve smyslu “tak nějak”, a nad jinou mávnul rukou, jako že to je přehnané.

******

     Brzy po té, co jsem odolal tomuto tajemnému muži, začalo pronásledování – hon na člověka. Tajní černí byli všude. Pravidelně čekali na konečné trolejbusu v Božkově a vždy poslali textovku mobilem, když jsem nastoupil do trolejbusu a jel do města, aby někde cestou přistoupil likvidátor a zkusil mě dostat. Když jsem někam jel, zkoušeli to cestou. Když jsem šel do hospody na pivo, zkoušeli to i tam. Byli všude: ve městech, na vesnicích, ve vlaku, v trolejbuse, v hospodách, i v kolejišti u nádraží, když jsem jednou šel po trati, abych se vyhnul městským ulicím a nepozorovaně se dostal do města… Můj život, již tak nedobrý, se začal postupně měnit ve hrůzu.
     Jednou se mi stalo, že zpoza rohu v jedné městské ulici vyšel starší muž v tmavých slunečních brýlích a zkoušel se do mě dostat, ale nešlo mu to a on pak vešel do blízkého kostela. Choval se jako starší věřící člověk, který kolem mě prošel jakoby nic a pak se šel podívat mezi své spoluvěřící. A já jsem se musel trochu smát tomu, že Satan je v kostele mezi věřícími jako jeden z nich. Ale nesmál jsem se dlouho. O něco později jsem šel pomalou chůzí do kopce a míjel mne pomalu jedoucí automobil – a z očí řidiče vyšlehl pekelný oheň. Prošel plexisklem automobilu a dopadl do mého pravého boku. Otočil jsem se a uviděl toho člověka v tom autě a zaslechl jeho myšlenku. Pomyslel na jejich Ďábelské vedení a na to, že mu nařídili, aby mi tohle udělal. Jeho hlasitá myšlenka zněla: „Chtějí to!“
     Událo se to tak, že jsem byl zamyšlený a náhle jsem uviděl, jak na mě dopadá ten paprsek pekelného ohně. Ale viděl jsem ho zezadu, úplně automaticky, ačkoli jsem se předtím neotočil. Nedával jsem pozor a myslel na něco úplně jiného, než na Ďábelskou mafii. A jak jsem ten paprsek zezadu uviděl, automaticky se ta jeho část, která dopadala do mého těla, oslabila, a nemohla mi spálit vnitřnosti. Přesto jsem ucítil pálení a ihned zázračně nastal automatický proces. Pomyslel jsem na světlo plné léčivé energie a viděl ho, jak se mi rozlévá trupem a ruší účinky pekelného ohně. A nic se mi nestalo.
     Jednou jsem zaslechl, jak se o mě členové té temné mafie baví. Byl to rozhovor, který jsem neměl slyšet. Byl jsem překvapen, když bez pochybností mluvili o tom, že jsem jeden z vyvolených a že mě mají dostat. Kdybych psal hovadiny místo Pravdy, kdybych měl ženy místo panictví, kdybych měl primitivní představy o světě a o Bohu, tak by mě nechali být, jako nechávají na pokoji miliony těch, kteří vás učí, jak nechápat veškeré dění, a jak zůstat Bohu vzdáleni. Ale že byla má slova z věrného a pravého zdroje, tak mě chtěli zničit.

******

     Když mě spolek Satanův začal pronásledovat a já prožíval hrůzu nad tím, co se musí stát těm nejlepším z nejlepších, kontaktovala mne Boží Moc a já si vzpomněl, jak obrovská zářící postava rozhodla o tom, že to tak bude, v tom místě, kam mě odnesly Svaté Hvězdy. Viděl jsem, že o ulovení Satanovým spolkem rozhoduje ta postava – můj Pán - Hospodin. A součástí jeho plánu se mnou bylo i to, že budu služebníky Ďábla pronásledován (a jak předpokládám, tak nakonec i uloven). A kvůli tomu “tam nahoře” něco udělali, ale nevím co, protože to přede mnou bylo skryto – nebylo mi dovoleno se na to rozpomenout.
     Ďábel se svým pekelným světem byl řízen z toho svatého místa, kterému někdy říkám “Hvězdný Kraj”, kde je kombinace světla a tmy a centrum protikladů a úplný klid, a kde je vidět celá naše budoucnost.
     Bylo zajímavé, že Ďábel na tom svatém místě nebyl. Neměl tam přímý přístup, ale přesto byl odtamtud řízen. Protože peklo nemá přímý přístup ke zdroji nejvyšší Boží Moci, snad se dá říci, že některé věci jsou před touto pekelnou negativní částí Boží Moci tajeny. Bylo vidět, že větší část té Boží Moci, tam se nacházející, byla pozitivního charakteru, asi tak 65% - jak se říká, dvě třetiny. A negativní třetina temné, negativní moci, byla řízena z toho místa, ale oklikou – nepřímo a přes k tomu určené mocné Bytosti.

************

     Členové Ďábelské mafie si myslí, že bortí Boží Plán tím, když ničí vyvolené a svaté, ale oni ten Boží Plán paradoxně ve skutečnosti jenom naplňují! Když jsem pomyslel na to, co by se stalo, když by byl lidský duch peklem uloven a zcela zničen, viděl jsem, že to nejlepší z toho člověka – čistá energie, s těmi Božskými Bytostmi bude. Ale nevěděl jsem přesně, co to má znamenat.
     „Co je císařovo císaři, co je Božího Bohu.“ Staré známé úsloví. To Božské a Svaté, co Bůh vložil do svých služebníků, si od nich vezme zpátky. Ostatní bude zničeno a zapomenuto, ale to Božské a Svaté bude přebývat u Pána Svatých Hvězd až do konce hmotné existence vesmíru.

Home

     Právní prohlášení: Text umístěný na této vzdělávací stránce zobrazuje pouze osobní úhel pohledu a subjektivní pocity jednotlivce.