"Chytáčky" v písních

     Jedná se o úplné maličkosti, ale když někomu odpálíte mozek (nebo ho má z nějakých jiných důvodů hodně poškozený), mohou zabrat. Úkolem těchto "chytáčků" je posluchače buď podvědomě velmi nepatrně posunout k myšlence na sebeublížení, nebo většinou pouze jen zdůraznit nějaký komponent, ze kterého se ta myšlenka skládá.

     "Dívám se, dívám" (z alba Lucie Bílé "Láska je láska"): "…že jsem na poušti a že mě štěstí opouští…" (= barva pouště může za výjimečných okolností souviset s aktem sebeublížení, faktor zmatení a něco se ztrácí) "…Zeptáš se 'Kam jsi oči dal?' Tvá šťastná hvězda svítí dál…" Píseň několikrát zmiňuje přední část hlavy, na které se oči nacházejí: "…masky… …a budu s cejchem na čele… …ráno svět zuby vycení… …a mně se mnohé nezdaří, ale tvé prsty po tváři mi zvolna přejdou každý zvlášť… …vím, že to pro mě uděláš."
     Také skupina "Kamelot" má v textech svých písní komponenty těchto "chytáčků", jako například slova "za pět vočí na konečnou lodní šroub nás hnal", nebo "musím chytit hodný voči… …svět se jako blázen točí a slepec hledí do slunce", "zlato… nevidět, neslyšet". Nebo po písni o lidech s kapucí přes hlavu, zavřených očích a netopýru "1492" následují "Zajatci", co se jako dva slepí nechají vést ke slunci. A v písni "Zlatá klec" je čáp a faktor zmatení, a nakonec není čas. A další.
     Nebo skupina "Kabát", album "Země plná trpaslíků". V písni "Zhasněte světla" se zpívá "nezbejvá nám čas… …ať na ten svět už nevidím", v "Zasypat to vápnem" je "zasypu se vápnem" a v "Tak teda pojď" jsou "voči barvy krve".
     A teď pro změnu skupina "No Name", píseň "Žily": "Ďakujem ti že sme spolu žili, preťal som si žily... ...Nepoznávam seba, odkedy ťa nepoznám... ...To čo som s tebou skúsil, s nikým už nemusím, čo som s tebou musel, s nikým už neskúsim..." Takže faktor zmatení ve vztahu k podříznutí žil.
     "Učedníci" (křesťané), "Karavana velbloudí" (album "Josef Egyptský"). Píseň zmiňuje kotouč, hada a supy, a jsou v ní slova "Dívám se přímo do Slunce. Ne, vůbec není tak nepříjemné. Při pohledu do jeho tváře se všechno kolem ztrácí ve svý bezvýznamný černotě. Je krásné, laskavé, a ve svém žáru osvobozující…" Jak víme, kdo se dlouho dívá do Slunce, ten může oslepnout.
     Zpěvák Waldemar Matuška v jedné písni zpívá "…bejt kladivem v pěstích, bejt jiskřičkou v kouři a kovadlinou bejt a znít a ocelově zvonit, to bych si tak přál". Jenomže kladivo obvykle do něčeho bouchá a do kovadliny se bouchá také. Takže ať jste jedním nebo druhým, praštíte se :-)

     (Jen tak pro zajímavost: Někdy se používá i pravidelné připomínání něčeho z historie, ať již skutečné nebo smyšlené. Tak třeba Jan Hus a Jan Žižka. Oba jsou Janové, což je spojuje, husa je pták a Žižka měl vypíchnuté oko. A vidiny ptáků a vypíchnutí oka spolu za jistých vzácných okolností [obvykle po předchozím poškození mozku] mohou souviset. Jinak všichni znáte "volské oko" [= oči + pohlaví] a šelmu "rys ostrovid" se zkráceným ocasem [= oči + penis].)

     Otázka: Jsou výše uvedené maličkosti v písních nepatrně škodlivé nebo zcela neškodné? Prosím, zeptejte se nějakého odborníka. Děkuji.

Home

Právní prohlášení: Text umístěný na této vzdělávací stránce zobrazuje pouze osobní úhel pohledu a subjektivní pocity jednotlivce.