Homepage

    Tajemství mystické svatby

     Každý muž i každá žena má svůj ideální protějšek ve své sesterské duši. Co ale ta sesterská duše vlastně je?
     Před vznikem hmotného světa se Centrální Kosmická Duše rozdělí na své jednotlivé části - část Prastvořených (nejvyspělejší mimozemské civilizace), část lidskou, část zvířecí, část rostlinnou a tak dále. Lidská část Centrální Kosmické Duše se dále rozdělí na jednotlivé bezpohlavní duše a každá z těchto bezpohlavních duší se dále rozdělí na duše dvě, mužskou a ženskou. A právě těmto dvěma se říká “sesterské duše”.
     Ve většině případů lidé nejvíce milují svoji sesterskou duši a o něco méně intenzivně ostatní duše, které jsou jim také blízké a které pocházejí z vedlejších příbuzných bezpohlavních duší (mystičtí bratranci a mystické sestřenice).

     Vztah mezi sesterskými dušemi:

Sesterské duše

     Vztah mezi mystickými bratranci a sestřenicemi:

Mystičtí bratranci a sestřenice

     [O společném původu muže a ženy i o jejich vzájemné duševní příbuznosti hovoří mnoho svatých knih. Například v Bibli je psáno, že Hospodin Bůh stvořil Evu z žebra, které vzal Adamovi. A proto se muž i žena přitahují (1. Mojžíšova, kapitola 2, verš 24): „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ Tedy z jednoho těla vznikli a do jednoho těla se navrací. O příbuznosti mužských a ženských duší hovoří také Korán. V Suře IV. verši 1. je psáno: „Ó, lidé, bojte se pána svého, který vás stvořil z jedné duše a stvořil z ní ženu i muže a z nich obou rozptýlil mnoho mužů i žen.“ Zde nacházíme důkaz o postupném dělení původních bezpohlavních duší. Co se týče duševní příbuznosti, Korán praví: „Špatné ženy patří špatným mužům a špatní mužové špatným ženám, jako zase dobré ženy dobrým mužům a dobří mužové dobrým ženám.“ Profesor Velenovský pro změnu říkával: „Svůj k svému a vždy dle pravdy.“]

     Sesterské duše mají od přirozenosti tolik společné energie, že k jejímu udržení a oživení často stačí jen občasné a krátké intenzivní prožití vzájemné lásky v některých jejich hmotných životech. Nemusí tedy mezi nimi nutně docházet k nějakým dlouhodobým milostným vztahům.
     Každá bezpohlavní duše má určitou energetickou hodnotu, jinou než ostatní bezpohlavní duše. Kdybychom sečetli dvě sesterské duše, tedy muže a ženu, zjistili bychom celkovou hodnotu bezpohlavní duše, ze které vznikly jejím rozdělením. Tak bychom se dostali k představě různých typů jednotlivých bezpohlavních duší.
     V životě člověka bývá obvykle několik nebo i více lásek, které mohou být velmi intenzivní, ale když se na sklonku svého života ohlédne člověk zpátky a zrekapituluje svůj prožitý život, přece jen musí uznat, že jedna z jeho lásek byla nějak větší a opravdovější, než ty ostatní. A to byla právě láska k sesterské duši, ovšem jen pokud ji ve svém životě člověk potkal, což není pravidlem. Pokud ne, mohl nejvíce milovat i mystickou sestřenici.
     Může se stát, že se v souladu se Zákonem Karmy člověk se svojí sesterskou duší v každém svém hmotném životě nesetká a musí milovat duše jiné. Ale to platí buď pro tzv. “vyrovnávací životy” (určené k prožití utrpení), nebo tehdy, když se sesterské duše nesetkají z toho důvodu, že musí život strávit po boku svých mystických sestřenic, s nimiž mají také mnoho společné sexuální Karmy. Často se však lidé se svojí mystickou sestrou setkají.
     Pokud se obě sesterské duše narodí v pozemském světě, cítí k sobě velkou přitažlivost a často se ve svých pozemských životech setkávají, aby spolu žily zpravidla jako milenci. Ale nemusí tomu tak být úplně vždycky. Někdy se může stát i to, že k sobě mohou sesterské duše cítit dokonce tak velkou přitažlivost, že jim to znemožní se fyzicky pohlavně spojit. A to tehdy, když se milují až příliš mnoho.
     Když spolu mají pohlavní styk, touží spolu splynout. Jejich sexuální akt je tedy pokus o návrat do původního stavu, kdy byly obě spojeny v duši jednu, bezpohlavní a dokonalou. Ale protože spolu nemohou dvě fyzická těla splynout a proměnit se v lásce v jedno, tato potřeba není ve hmotném světě plně realizovatelná. Tedy fyzické milování je jen neúspěšným pokusem o dosažení tohoto původního dokonalého stavu.
     Pokud tyto dvě sesterské duše (mužská a ženská) zemřou a setkají se spolu v duchovních světech, mohou se spolu za určitých okolností opět spojit v bezpohlavní duši a právě tomuto spojení se říká “mystická svatba”. Mystická svatba je tedy splynutím dvou sesterských duší v duši jednu. Toto splynutí je možné uskutečnit jen ve vyšších a čistších duchovních sférách. Ale dokud se obě duše vtělují na tomto světě, do té doby spolu nemohou splynout. A vtělovat se přestanou teprve tehdy, až budou přijaty do Božího Království, ve kterém se šťastně žije až do konce existence tohoto vesmíru, který je zakončen mystickými svatbami. Je ale možné, že ne všechny duše se budou moci mystické svatby zúčastnit a to vzhledem k tomu, že negativní paralelní svět některé lidské duše loví - zejména ty, které mají být přijaty do Božího Království. Avšak i kdyby se všechny duše mystické svatby nezúčastnily, přesto tato svatba proběhne. Není k ní totiž zapotřebí jen ten potenciál, kterým disponují konkrétní duše a který mají v sobě, ale především ten potenciál, který vytvořily v průběhu svého života vším, co prožily.
     A jak taková mystická svatba vypadá? Sesterské duše stanou proti sobě. Obě září láskou a postupně se k sobě přibližují. Jsou prozářeny světlem lásky, které uvnitř nich stále více a více roste. A jak se k sobě přibližují, jejich světla lásky v obrovské záři začnou splývat a v plamenech lásky se spolu obě duše spojují v duši jednu, bezpohlavní a dokonalou. Náhle mají jednu mysl a jedno astrální tělo, které září dokonalým a nezměrným klidem.
     Když dvě sesterské duše prožívají mystickou svatbu, je to obrovský energetický náboj. Takový výbuch lásky, že nejsou slova, která by to dokázala popsat. Vždyť se jen rozhlédněme kolem sebe. Kolik mužů se touží spojit se ženami a kolik žen se touží spojit s muži. Jedni chybí druhým a dokonalí budou teprve tehdy, až spolu v duchovních světech splynou.
     Nejvyšší formou mystické svatby je dle mnoha tradic stav, kdy duše dosáhne dokonalosti již za života v těle, vymaní se z koloběhu života a smrti a splyne s Bohem. Skutečností, svědčící proti nemožnosti trvalého vymanění se z koloběhu života a smrti pomocí mystické svatby s Bohem je fakt, že pokud by se každá jednotlivá duše stala dokonalou a splynula by s Bohem (to mimo mnohé jiné nelze ani proto, že Duch Lásky a lidské duše mají úplně jinou podstatu, což znemožňuje jejich vzájemnou mystickou svatbu), pak by s ním postupně během věků splynuly duše všechny a pak by již existoval jen Bůh (ale tím že by asimiloval energii všech duší, jež s ním splynuly, by se natolik změnil, že by přestal být Bohem a tím by vlastně zemřel). Zanikl by hmotný svět, již by nebyla žádná duše, která by se mohla do nějakého živého tvora vtělit a proto by také žádný živý tvor nemohl existovat. Byl by to konec koloběhu veškerého dění. A co by Bůh sám se sebou dělal, když by byl jen On? Koho by miloval, když On je Nejvyšší láskou? Sebe? Ale to by pak prožíval nejvyšší formu egoistické sebelásky, která by vedla k porušení a zániku Jeho Božské energie a nakonec i Boha samotného. Čili teorie o splynutí lidské duše s Duchem Lásky je nesmysl.
     Faktem zůstává, že cesta k mystické svatbě může trvat miliardy let. Duše putuje a jde k cíli - Božímu Království. Říká se, že toto Království bude trvat na věky věků, což není úplně přesné. Ve skutečnosti se sice bude jednat o tak strašně dlouhou dobu, jakou si ani neumíme představit, ale nakonec, když vesmír zanikne, i Boží Království pro lidské duše ukončí svojí existenci a teprve pak dojde k mystickým svatbám.
     Až skončí vývoj vesmíru a všech v něm žijících bytostí, pak spolu splynou všechny protiklady, tedy i duše mužské a duše ženské. Pak nastane hromadná a nejvyšší mystická svatba, až duše mužů i žen splynou v původní dokonalé bezpohlavní duše a tyto bezpohlavní duše postupně splynou v lidskou část Centrální Duše Kosmické, která rovněž splyne s ostatními částmi - zvířecí, rostlinnou a tak dále. Ale spojí se i hmotný svět, do obřího chuchvalce hmoty.
     Po nějakém čase dojde k velkému třesku a vzniku dalšího vesmíru, a hmota i Centrální Kosmická Duše se opět rozdělí (hromadný “mystický rozvod”) na své jednotlivé části – lidskou, zvířecí, rostlinnou a tak dále, a tyto části se pak rozdělí na jednotlivé bezpohlavní duše a každá z nich se rozdělí na duše dvě. A vývoj hmotných civilizací, tedy i lidské lásky, začne nanovo.