Homepage

    Sexuální deviace jako transformace specifické energie lásky

     V každém normálním člověku je ukrytý malý, nevinný a neškodný kousek všech existujících sexuálních deviací. Tedy všechny sexuální deviace jsou obsaženy v každém z nás, ale u normálního člověka jen v tak malé míře, že se to v jeho životě nijak výrazněji neprojeví. Sexuální deviace jsou tedy v malé míře přirozeností a teprve až ve větší míře skutečnou poruchou. Ale i takováto porucha je přirozenou lidskou vlastností, vezmeme-li v úvahu všechny příčiny, které ji způsobují.
     Podívejme se tedy nyní na takovou lidskou lásku, která se projevuje různými sexuálními výstřednostmi a úchylkami. Nezapomínejme, že láska má mnoho tváří a sexuální deviace se vyskytují u znatelné části populace. Mnoho oficiálních “odborníků” se snažilo odhalit příčinu jejich tak vysokého výskytu u lidí jakož i podstatu jejich vzniku, ale víceméně bezúspěšně.
     Je zcela samozřejmé, že se na formaci sexuálních deviací podílejí astrologické vlivy v době narození dotyčné osoby společně s eventuální vadou jejího těla, která se může projevit nežádoucí změnou činnosti mozku a hlavních řídících žláz lidského organizmu, majících vliv na sexuální orientaci a tak dále. Rozhodujícím faktorem je ale Karma duše, která přímo souvisí s konkrétními sexuálními úchylkami dotyčné osoby.
     Do těla, které má poškozený mužský nebo ženský princip nepříznivými konstelacemi planet v době narození a které má poškozené “sexuální geny”, se zcela samozřejmě inkarnuje taková duše, s jejíž Karmou je příslušná fyzická predispozice dané sexuální orientace v souladu.
     Kdo žil jako homosexuál nebo bisexuál ve svých minulých životech a má tak žít dál, narodí se kupříkladu s poškozenou Venuší (ženským principem) v Beranu a dalšími konstelacemi, které způsobují poruchu sexuální orientace a kterých je celá řada, a dále fyzicky zdědí příslušné bi- nebo homosexuální sklony třeba po svém pradědečkovi. Tedy Karma jeho duše byla skutečnou příčinou jejího vstupu do takto poškozeného, nebo chcete-li, sexuálně orientovaného těla.
     Vyjmenujme si nyní základní sexuální deviace a podívejme se na ně jako na transformaci specifické energie lásky:

     Bisexualita, tedy sexuální náklonnost k oběma pohlavím. Člověk, který má sexuální styk s oběma pohlavími, je energetickou jednotkou, ve které se spojuje naplněná touha po mužskosti i ženskosti a energie obou pohlaví zároveň. Duše těchto lidí bývají právě díky své bisexualitě prostředníky při hromadných mystických svatbách, neboť umožňují spojení jednotlivých oboupohlavních duší.

     Exhibicionizmus, tedy ukojování pohlavního pudu obnažováním se před jinými lidmi. Tato deviace transformuje sexuální energii povrchového šokového spojení s jinými lidmi. Dotyčný člověk se obnaží a ostatní lidé jsou tímto pohledem rozrušeni, ať již v pozitivním či negativním smyslu. Exhibicionista ukazuje jiným lidem své pohlaví a oni se na něj dívají a nevědomě si s ním vyměňují určitou povrchovou sexuální energii.

     Fetišizmus, tedy erotické vzrušování se předmětem. U vyššího stupně fetišizmu však fetišistu vzrušuje jen fetiš, tedy například věc, kterou nějaká osoba používala, a ta osoba již nikoli. Jde o pouto k předmětu s přetrženým přímým poutem k osobě, která předmět používala.
     Dotyčná osoba zanechala v předmětu své vibrace a tzv. “energetický otisk” a fetišista se napojuje na něj i na vibrace toho předmětu. Spojování lásky k lidem s láskou k předmětům je také transformací energie lásky, která má pro duchovní svět svůj význam, stejně jako všechno ostatní. V tomto případě se jedná o udržování duševní příbuznosti “živých” částí Centrální Kosmické Duše s jejími “neživými částmi”, tedy příbuznosti lidských duší s duchy neživé hmoty.

     Gerontofilie, tedy erotické vzrušování starými lidmi až koitus s nimi. Ve starých lidech již uhasl sexuální náboj, ale je v nich uchována sexuální energie, kterou za mlada načerpali, avšak již nejsou schopni ji aktivně prožít. Gerontofilie patří mezi věkové sexuální deviace, kterých je několik - počínaje touhou po styku s ještě nenarozenými dětmi, kdy se dotyčný deviant chce vědomě a násilně spojit s ještě nenarozeným dítětem, ale nevědomě se skrze něj spojuje i s duchovním světem, se kterým je duše embrya propojena a svým způsobem se spojuje i s duší jeho matky. Dále je to pedofilie (touha spojit se s dětmi) a touha po spojení (transformaci sexuální energie lásky) se starými lidmi.
     V každém věku prožívá člověk jinou část své duše a transformace sexuální energie lásky (nebo setkání se s pozitivní či negativní sexuální zkušeností) v příslušném věku je v přímé spojitosti s transformací energie té části duše, která, zjednodušeně řečeno, danému věku vládne. Vše musí být spojeno se vším - mládí i stáří, zkaženost i nevinnost. A extrémy ve věkovém sexuálním zaměření pomáhají tuto soudržnost udržet.

     Homosexualita, tedy sexuální náklonnost ke stejnému pohlaví. Homosexuální sklony u mužů pramení buď z toho, že se do jejich těla inkarnovala ženská duše, nebo že jejich duše prožila homosexuální lásku ve svých minulých životech a z toho důvodu se v ní tyto homosexuální sklony uchovaly. Totéž platí i v případě lesbické lásky u žen, kdy se do těla ženy vtělí mužská duše, nebo pokud je její duše ženská, ve svých minulých životech prožila sexuální lásku k ženě a tento sklon se v ní uchoval.
     Pro spojování dvou opačných pohlavních principů při hromadných mystických svatbách jsou důležité čtyři druhy transformace energie lásky: Dvou opačných pohlaví (heterosexuální); jedinců, kteří mají styk s oběma pohlavími (bisexuálové); a lesbická láska mezi ženami a homosexuální láska mezi muži. Přirozený pohlavní styk mezi opačnými pohlavími jako hlavní výměna energie lásky musí převažovat u většiny lidí, ale tato energie musí být doplňována energií lásky bisexuální, lesbické a homosexuální.
     Při hromadných mystických svatbách spolu bude splývat bezpočet duší. Nejprve splynou duše mužské s dušemi ženskými v bezpohlavní duše a ty pak také splynou s ostatními bezpohlavními dušemi. Tedy i mužský princip v nich splyne s mužským principem, který je částečně obsažen v ostatních bezpohlavních duších, stejně jako ženský princip v nich splyne s ženským principem, který je také částečně obsažen v ostatních bezpohlavních duších. A z toho důvodu existují bisexuálové, lesbičky a homosexuálové, kteří v sobě transformují různé variabilní odstíny sexuální energie lásky mezi oběma pohlavními principy, aby jejich duše umožnily hromadné mystické svatby.

     Incest, tedy pohlavní styk s fyzicky příbuznými lidmi. Příbuzné duše se někdy mohou narodit do stejné nebo blízce příbuzné rodiny, aby spolu prožily výměnu energie sexuální lásky. Tato transformace se opírá nejen o duševní příbuznost, ale i o příbuznost fyzickou. Příbuzná hmota i příbuzné duše se spojí pro zvláštní formu prožití energie lásky.

     Kandaulizmus, tedy když někdo dosáhne vzrušení, ukáže-li svého nahého partnera jiným lidem. Taková osoba dává kus svého partnera i kus sebe sama, prostřednictvím svého nahého partnera, duším jiných lidí. Dělí se o něj s nimi. Pohled na jejího nahého partnera ostatní lidi vzruší a vyvolá u nich emoční vlnu energie, kterou si s nimi kandaulista vymění, respektive nasaje ji do sebe. I tento extrém pomáhá udržovat duševní příbuznost některých duší.

     Masochizmus, tedy dosáhnutí sexuálního vzrušení trýzněním jinou osobou nebo sebetrýzněním (automasochizmus). Myslím si, že u mužů je čistý masochizmus vzácností, protože mužské pohlaví je ve své podstatě agresivní a proto se spíše jedná o potlačené sadistické sklony (dočasně přeměněné v masochizmus), které sadista nemůže realizovat, jestliže nemá masochistickou partnerku.
     Jedním z důvodů pro masochizmus je ten, že pokud duše žila více svých životů ve starších dobách například jako otrok, nebo byla bolestivě mučena a trestána, do jisté míry si na takový způsob života navykla a časem jí začal chybět (duše si “zvykla” na prožívání pocitů intenzivní bolesti a ponížení, způsobovaných jinými lidmi). Proto “vyžaduje” jejich občasné opětovné znovuprožití, i když většinou jen v malé míře: ve větší míře by to pro ní bylo příliš bolestivé, zatímco v menší míře to kompenzuje způsob transformace energie, na který byla zvyklá a navíc jí to přináší i rozkoš, protože v průběhu lehkého dobrovolného mučení, které může být kdykoli přerušeno, vítězí nad svojí minulostí – nad mučením, které bylo neúnosně intenzivní a které dotyčná duše musela prožívat až do konce. Takoví lidé tuto svoji potřebu realizují třeba návštěvou erotického salónu, kde si svoji roli otroka mohou sehrát, nebo si najdou dominantního partnera.
     Při milování jsou k sobě lidé většinou něžní a vzájemným mazlením si způsobují rozkoš na různých místech těla, kterou chtějí mít. Jejich protikladem jsou lidé, kteří si vzájemným ubližováním způsobují na různých místech těla bolest, kterou mít nechtějí. A masochizmus zahrnuje jednu polovinu z každého z těchto dvou stavů: je mu způsobována bolest, kterou mít chce.
     Masochizmus je spolu se sadizmem transformací té energie lásky, která spojuje rozkoš s bolestí, tedy dva hlavní emocionální protiklady, ve stejné chvíli oba najednou.

     Myzofilie, tedy erotické vzrušení odpornými věcmi, například výkaly a močí. Tato sexuální deviace se opírá o to, že výkaly jsou symbolem toho nejošklivějšího, co z lidí vychází. Jsou také symbolem našich největších slabin a skrytých nedostatků i chyb. Člověk, postižený touto sexuální deviací, touží po tom nejošklivějším, co je v nás.
     My všichni jsme hodni lásky. Vše, co je v nás, lze pochopit i milovat. I to, co před ostatními lidmi s obavami skrýváme. Kdo dokáže milovat tak do hloubky, že miluje i to nejošklivější a kdo je přitahován tím, čeho se my všichni sami na sobě štítíme? Právě ten, kdo prožívá myzofilii.
     Když se spolu lidské duše spojují v lidskou část Centrální Duše Kosmické, jejich energetický potenciál splyne a to včetně negativních “odpadových” energií. A jejich asimilaci zprostředkovávají právě ty duše, které prožívaly myzofilii.

     Narcizmus, tedy erotická sebeláska. Odvozena od Narcise, který se prý zamiloval do svého obrazu ve vodě a láskou se utrápil. K tomu, aby se do sebe mohl zamilovat, musel se na sebe podívat očima své druhé poloviny - své sesterské duše, tedy očima opačného pohlaví, nebo se musel zamilovat do kousku své sesterské duše v sobě. Oddělit se od ostatních a stát se samostatnou jednotkou zevnitř i dovnitř proudící energie lásky - absolutní erotické sebelásky. Upevnit v sobě svůj potenciál lásky a znásobit ho, aniž by ho ztrácel a aniž by si ho vyměňoval s ostatními lidmi. Takovéto výjimečné duše kompenzují v lidské části Centrální Kosmické Duše nízkou erotickou přitažlivost, kterou k sobě mají jiné duše.

     Nekrofilie, tedy erotické vzrušování se mrtvolami až pohlavní styk s nimi. Bezprostředně po smrti duše tělo opouští, ale v průběhu styku se na mrtvolu i na nekrofila může napojit nějaký duch. Nekrofilie tak vlastně může být jedním ze způsobů transformace sexuální energie s nečistým duchem, který je na nekrofila a popřípadě i na mrtvolu napojen, v kombinaci s napojením nekrofila na energetický otisk zemřelého v mrtvole a touhou mít nad ním absolutní sexuální převahu.

     Obcování s duchy, tedy pohlavní styk s démony, duchy nebo démonickými humanoidními dušemi.
     Jsou duchové, kteří se zhmotňují a sexuálně obtěžují lidi. Transformace sexuální energie mezi člověkem a duchem však není plnohodnotná. Duch prožívá pohlavní styk na nízké úrovni, kdežto člověk na úrovni vysoké. Duch saje prostřednictvím pohlavního styku energii z dotyčného člověka, ale sám mu ji předává jen velmi málo a ještě k tomu spíše negativní.
     Mezi onanií a pohlavním stykem s duchy je velký rozdíl. Při normální onanii sní člověk o styku s jiným člověkem, na kterého myslí, ale při pohlavním styku s duchem člověk vydává sexuální energii směrem k duchovi, se kterým má pohlavní styk.
     Duchové musí někdy přenést lidskou sexuální energii do světa mrtvých a lidé někdy musí přenést sexuální energii ze světa mrtvých do světa lidí, aby se udržela příbuznost těchto dvou světů. A proto existuje obcování s duchy.

     Pedofilie, tedy erotický vztah k dětem, někdy i pohlavní styk s nimi.
     V dětech není probuzena pohlavní síla a jsou tedy v tomto směru nevinné. Pohlaví, ať mužské či ženské, zpravidla znamená jednostrannost. Vyzařuje i přijímá svoji specifickou pohlavní energii, kdežto děti tuto pohlavní energii nijak výrazně nevyzařují ani nepřijímají, neboť v nich ještě není probuzená.
     Je známé, že děti mají určitý cit, který se v dospělosti do značné míry vytrácí, protože v dětech je oproti dospělým lidem větší množství energie z duchovního světa, obzvláště jsou-li velmi malé. Pedofil podvědomě touží získat od duše jiného člověka to, co je v něm, jako v malém dítěti, čisté a neporušené. Napojit se skrze dítě na lásku duchovního světa, na lásku, která je bez sexuálního náboje, bez sexuální smyslnosti a zkaženosti dospělých lidí a nasát do sebe nesexualitu a nevinnost dítěte, a jemu naopak předčasně předat smyslnost a zkaženost.
     Ale ještě je zde jeden důvod. Jsou duše, které umírají v dětském věku, aniž by v sobě ve svých hmotných životech probudily pohlavní sílu. A musí být jiné duše, které se s nimi snaží transformovat sexuální energii. Při hromadných mystických svatbách budou duše, které žily jako pedofilové, spojovacím článkem mezi dušemi, které umíraly jako děti a těmi ostatními.

     Potamofilie, tedy sexuální vzrušení jiným objektem než člověkem. Například orgasmus ženy při dotyku vodní hladiny řeky (láska k řece) a podobně.
     Je známé, že vše souvisí se vším a vše ke všemu patří. Vše je se vším příbuzné a jednotlivé části Centrální Kosmické Duše, v daném případě duchové vodních živlů a vodních bytostí, jsou také vzdáleně příbuzní s lidmi a také s nimi musí mít určité, byť jen minimální množství společné sexuální energie. A tohle pravidlo platí i pro příbuznost se všemi ostatními částmi Centrální Kosmické Duše. Proto se stává, že někoho sexuálně přitahuje a vzrušuje to, co zdánlivě nesouvisí s lidmi - rostliny, kameny, hvězdy a tak dále.
     Duše lidí, kteří prožívají tuto “nelidskou” sexuální energii, budou při hromadných mystických svatbách sloužit jako energetické spojky při splývání různých, odlišných částí Centrální Kosmické Duše.

     Sadizmus, tedy dosáhnutí sexuálního vzrušení trýzněním někoho jiného. V extrémních případech se jedná o umučení a zabití oběti. Většinou tomu bývá tak, že sadista prožívá rozkoš s vědomím, že jeho oběť prožívá bolest, a jeho oběť prožívá bolest s vědomím, že sadista prožívá rozkoš.
     Za normálních okolností je sexuální rozkoš spojena s láskou k druhému a snahou, aby tuto rozkoš a lásku prožíval také. Sadizmus je naopak protikladem tohoto principu. Avšak i tento protiklad musí v jisté minimální míře existovat, aby umožnil existenci svého vlastního protikladu – oboustranně pozitivní transformace sexuální energie.

     Sadomasochizmus, tedy sexuální vzrušení jak zakoušením bolesti, tak jejím působením někomu jinému. Sadomasochizmus se prý vyskytuje častěji, než čistý sadizmus nebo čistý masochizmus.
     Sadomasochistické sklony vypovídají o zvláštním stavu duše. O podivné disharmonii v osobnosti takového člověka a o jeho proměnlivých a rozporuplných vnitřních postojích k dobru a zlu. V některých případech může být tento stav příčinou získání zvláštního citu - chápání protikladů.
     Při sadomasochistických prožitcích lze spojit a prožít protikladné energie a dostat se do neutrálního i všeobsahujícího pocitu mezi nimi. Na radosti a zklamání, štěstí a neštěstí, na rozkoši i bolesti, je založen celý náš život. Sadomasochizmus v sobě spojuje tyto protiklady ve stejnou chvíli do intenzivní transformace energie lásky, avšak zároveň i energie utrpení. Sadomasochista je ve stejnou chvíli šťastný i nešťastný, prožívá rozkoš i bolest.
     Sadomasochizmus, je-li prožíván v rozumné míře, může mít pozitivní vliv na lidskou lásku. Mezi lidmi je mírnou a rozšířenou formou sadomasochizmu tzv. spanking*. Je známé, že se na hýždích nacházejí erotogenní zóny. Švihání rákoskou či metlou, pochopitelně jen lehké, spojené se vzájemným mazlením milenců, může tyto erotogenní zóny stimulovat a docílit tak vyššího sexuálního vzrušení a následné intenzivnější rozkoše ze soulože. Zajímavé je, že se ve středověku, mnohdy i úspěšně, používalo mrskání přes zadek i k léčbě neplodnosti žen.
     Faktem je, že jistá malá míra násilí k sexu patří, jak můžeme vidět i v říši zvířat. Například při páření lvů kouše lev lvici do krku a to mnohdy i bolestivě. Kdyby byl sex prožíván jen něžně a bez jisté minimální míry násilí, které mužskému pohlaví umožní projevit jeho fyzickou nadřazenost a ženskému jeho fyzickou submisivnost, asi by nedal některým lidem to, co od něj podvědomě očekávají.
     I masochisté, sadisté a sadomasochisté musejí existovat, aby umožnili hromadné mystické svatby, kde spolu splývají různé protikladné energie, v daném případě sexuální rozkoš spojená se sexuální bolestí.

     
* [Jedna zajímavá úvaha o spankingu žen a ženských zadcích:
     Jak říká toto přísloví: „Každá hezká žena potřebuje spanking ke stimulaci jejích erotogenních zón, k probuzení hlubších pocitů, ke zlepšení její plodnosti, k tomu aby přestala být chladná a více cítila, aby hlouběji milovala...“ Jiné přísloví říká, že: „Ženy si příliš neuvědomují svůj zadek, až dokud přes něj nejsou švihány.“
     Kdysi jsem mluvil s jedním moudrým mužem o tom, jak ženy cítí a vnímají svůj zadek, a on náhle o jedné z nich řekl: „Ona neví, že ho má.“ Hovořil o vlivu doteků a slov muže na ženu a vysvětlil, že on je příčinou vzestupu jejích pocitů vůči jejímu zadku, když se ho dotýká, hovoří o něm atd. Ale samotná žena na svůj zadek příliš mnoho nemyslí, až dokud nezapůsobí vliv muže.
     Na každý pád však doporučuji všem dvojicím, které chtějí provozovat ženský spanking, aby navštívily právníka a udělaly tam dohodu, aby byl právně zajištěn muž, kdyby ho jeho přítelkyně či žena později žalovala, že jí způsobil bolest šviháním jejího zadku. Některé dívky a ženy mívají provokativní řeči o spankingu, ale když dostanou pár ostřejších švihanců metlou nebo rákoskou, snadno mohou začít křičet a brečet a pak se pokusit dostat muže, který je sešvihal, do vězení, přestože ho o to prosily nebo se alespoň tvářily, že to tolerují. Proto před spankingem prosím zajděte, muži, k právníkovi, a nechte jí podepsat dokument, kde bude napsáno, že to bude bolet, a ona si to tak přeje a souhlasí s tím.]


     Transvestizmus, tedy erotické vzrušení z ustrojení se do šatů osoby opačného pohlaví, též touha převzít a prožít roli opačného pohlaví, tedy touha transformovat opačný sexuální náboj než ten, který je fyzicky daný.
     Fyzické tělo prožívá jedno pohlaví, avšak vědomí člověka prožívá pohlaví druhé. Tedy fyzické vibrace těla jsou například mužské, ale transvestita prožívá ženskost. Opačně laděná mysl, než jaké je fyzické pohlaví, transformuje zvláštní formu spojování i odpuzování energie dvou pohlavních principů v jedné duši. I toho je zapotřebí pro mystické svatby.

     Voyeurství, tedy ukájení se pohledem na koitus a situace, kdy chtějí být lidé sami a nikým neviděni. Voyeurista poznává lidi v jejich soukromí, kdy jednají bez přetvářky. Jde svými pocity do těch lidí a oni se mu otevírají, bez přetvářek a kamufláží. Tato úchylka transformuje nasávání malého množství odhalené a nechráněné povrchové intimní či sexuální energie z jiných lidí a uchovávání této energie ve voyeuristovi. I tohle slouží mystickým svatbám.

     Zoofilie, tedy pohlavní a erotická náklonnost ke zvířatům. Je tomu podobně jako u potamofilie. Také se jedná o transformaci sexuální energie s dušemi z odlišných částí Centrální Duše Kosmické, než je část lidská, tedy v daném případě získávání společné sexuální energie lásky a udržování příbuznosti mezi dušemi lidskými a dušemi zvířecími.

     Závěrem vyplývá, že všechny sexuální deviace slouží k transformaci specifické energie lásky a k uchování duševní příbuznosti různých duší a rozdílných částí Centrální Duše Kosmické.
     Z výše uvedených důvodů proto chápejme lidi s odlišným sexuálním zaměřením, než jaké máme my. Za své sexuální zaměření ve své podstatě tito lidé nemohou a třeba jim umožňuje prožít to, co my, ostatní lidé, prožít nemůžeme. A navíc, tito lidé jednou umožní “splynutí všeho se vším” - nádherné mystické svatby.
     Všechny sexuální deviace ve skutečnosti transformují specifickou energii lásky, kterou potřebuje celý VšeOrganizmus. Z našeho lidského pohledu jsou tedy sexuální deviace skutečnými deviacemi, ale z pohledu duchovního se jedná o naprosto přirozenou a dokonce i nutnou věc.