Homepage

    Rozdíly mezi mužským a ženským pohlavím

     Jaké jsou u lidí i zvířat rozdíly mezi jejich pohlavími? Zvířata touží po pohlavním styku se zvířetem stejného druhu a opačného pohlaví. Bývá pravidlem, že samčí (mužské) pohlaví usilovně vyhledá samičí (ženské) pohlaví, a nejslastnějších pocitů dosahují (zejména) samci a (často i) samice při vzájemné kopulaci.
     Protože nám jde především o klasickou mileneckou lásku mezi lidmi, podívejme se na podstatu muže a ženy.
     Je jasné, že muž i žena vznikli rozdělením bezpohlavních duší na duše mužské a ženské, a že v ženských duších je více prvku ženskosti a v mužských více prvku mužskosti. Ale co to ten prvek mužskosti a ženskosti vlastně je a jak lze těmto prvkům porozumět z hlediska transformace energie lásky?
     Prvek mužskosti a ženskosti je prožíván nejen pohlavním stykem ale i tím, jak dotyčný muž i žena vnímají okolní svět, jak se fyzicky cítí. Jaké pocity každý z nich prožívá z pohlavních znaků svého těla a to nejen při sexu, ale i v průběhu celého života: jak vnímá muž svojí postavu, své pohlaví a svaly, jaký pocit má žena ze své postavy, zaoblených boků, ňader. Když žena vnímá své hýždě nebo hruď, nebo svůj rozkrok, dosahuje jiných pocitů, než když ty samé části svého těla vnímá muž. Takže důležité je to, aby muži i ženy měli jiný pocit ze svého vlastního těla a nejen z něj - aby prostě dosahovali (v určitých věcech a v určité míře) rozdílných pocitů při vnitřních i vnějších podnětech.
     Muži i ženy mají znatelný rozdíl při vnímání doteků a zvuků, při emocionálních prožitcích jak sexuálního, tak nesexuálního charakteru. Přičemž rozdílnost jejich pocitů umožňuje odlišnou transformaci energie v návaznosti na jejich opačný pohlavní princip.
     Energie lásky je u samců rozložena jinak, než u samic. Samci milují více emocionálně a většina jejich energie lásky směřuje pouze na kopulaci se samicí a touhu po pohlavním spojení s ní, které velmi intenzivně prožívají. K ostatním tvorům i ke svým potomkům se však zevně chovají zpravidla hruběji než samice.
     Samice zase naopak zpravidla méně intenzivně prožívají pohlavní akt ve srovnání se samci, zato však jsou k ostatním tvorům zevně něžnější a více milují svá mláďata. Jejich láska je sice méně intenzivní k jednomu objektu (samci), ale více citlivější ke všem ostatním tvorům. Tento zákon má univerzální platnost a platí nejen u zvířat, ale i u člověka.
     Když má muž pohlavní styk se ženou, zpravidla prožívá mohutný orgasmus. Žena orgasmus při pohlavním styku mít může, ale také nemusí, kdežto muž orgasmus (vyvrcholení) při pohlavním styku mít musí. Žena muže pouští do sebe, ať již pasivněji nebo aktivněji, kdežto muž se spojuje se ženou vysloveně aktivně. Muž více vydává a méně přijímá, žena více přijímá a méně vydává. Muž často nemůže při pohlavním styku mluvit, žena ano. Kdo tedy prožívá sexuální akt intenzivněji?

Orgasmus muže     Orgasmus ženy

     (Prosím omluvte tyto nedostačující obrázky. Co se týče orgasmu muže a ženy, všeobecně platí následující:
     Orgasmus muže má vyšší intenzitu (větší výšku), ale nižší šířku pocitů a kratší čas svého trvání. Orgasmus ženy má nižší intenzitu (menší výšku), ale větší šířku pocitů a delší čas svého trvání.)


     Při oboustranném orgasmu partnerů dochází k vyšší a intenzivnější výměně energie lásky, k posílení jejich duševní příbuznosti, k napojení na vyšší duchovní sféry.
     Ten, kdo prožívá orgasmus jen při onanii, sám vydává energii lásky, ale v podstatě žádnou nepřijímá. Fyzicky se uvolní, vyjde z něj přetlak energie ven, ale nepřijme energii od jiného člověka. Mnoho duchů transformuje energii spolu s lidmi, kteří onanují. Přesto je však občasná onanie, není-li možnost pohlavního styku, pro organizmus člověka v zásadě zdravější než to, aby přetlak neukojené potřeby uvnitř něj dále rostl a škodil mu.
     U mužů je občasné prožití orgasmu ještě větší nutností, než u žen. Ty mají většinou trochu nižší potřebu fyzické lásky než muži, ale také výraznou.
     Žena je za normálních okolností, když je v klidu, naladěna na citlivější vibrace, než muž. Muž je v klidu naladěn na nižší a hrubší vibrace, než žena. Jen při prožití lásky a emocí “vzplane” muž více než žena, a na chvíli dosáhne vyšších a intenzivnějších vibrací než ona. Ženy klidový bod je vyšší než u muže, avšak vzrušivý bod je nižší než u muže, zatímco klidový bod u muže je nižší než u ženy, avšak vzrušivý bod je vyšší než u ženy.

     Schopnost lásky u muže:

Láska muže

     Schopnost lásky u ženy:

Láska ženy

     Ženy většinou chtějí, aby jim muž svojí lásku dokázal sexem, a ne jen básněním a řečmi. Žena podvědomě touží po sexu a někdy si tuto potřebu ani příliš neuvědomuje. A pokud ano, je v její přirozenosti nedat muži tuto touhu ihned najevo.
     Mladá žena má stálou hladinu vzrušivých látek, která se mnoho nesnižuje ani nezvyšuje. Trvalá a stálá hladina vzrušivosti ženu nevyčerpá tolik, jako muže s jeho proměnlivou emocionalitou, který jednou prudce vzplane a podruhé je nečekaně chladný. Žena dokáže být trochu vzrušena, nebo spíše jistým způsobem rozcitlivěna, po dlouhou dobu, kdežto muž na chvíli vzplane na vyšší emocionální úroveň než ona a po té opět na chvíli silně citově ochladne.
     Muž miluje více tam, kde žena miluje méně, a žena miluje více tam, kde muž miluje méně. Muž musí dát ženě sám sebe, chránit jí, mít jí rád, a ona se této jeho touze otevírá a jeho energii přijímá, ale také mu jí dává.
     Ženy chtějí být dobývány. Často zcela úmyslně vyvolávají scény a situace, které zvyšují jejich přitažlivost v očích mužů. Dělají, že se nechtějí milovat a přitom vnitřně touží po tom, aby je jejich partner “přemohl” a dobyl. Ženy tak v sobě vyzdvihnou svojí ženskost a vzruší muže, kteří je pak s o to větší vášní chtějí dostat.
     Ženám imponují nejen úspěšní muži, ale i takoví muži, kteří se dokáží mezi ostatními muži nějakým způsobem prosadit, ať již fyzicky nebo svojí inteligencí. Když muž zmlátí jiného muže, když si troufne odporovat nějakému autoritativnímu člověku, vyslouží si tím úctu a obdiv žen. A tak se projevuje vnitřní touha žen po hrubosti, dokonale zamaskovaná jejich něžným zevnějškem.
     Mužům imponují ženy, které jsou atraktivní, fyzicky krásné, které je sexuálně uspokojí, a které nemají hrubé a mužské rysy. Z ženy musí vyzařovat ženskost a jemnost, aby přitahovala normálního muže. Tak touží muž po jemnosti ženy a tuto touhu ukrývá pod svým hrubým mužským zevnějškem.
     V každé ženě je jisté minimum prvku mužskosti, stejně jako je v každém muži jisté minimum prvku ženskosti.
     Když žena dává na odiv vnady svého těla muži a uvědomuje si, že se například její zadek tomu muži líbí a že jej vzrušuje, pak tato žena posuzuje své tělo prvkem mužskosti. Dívá se na sebe očima muže a uvědomuje si, co je na ní krásné. V daném případě sama ohodnotí očima muže svůj zadek jako hezký a vzrušující. Avšak když je dobývána a mile znásilňována, prožívá to již svým submisivním prvkem ženskosti.
     Stejně tak muž, který má hezkou postavu, velký penis, hezké vlasy a podobně, se na sebe občas nevědomky na chvíli podívá očima ženy, a jeho prvek ženskosti vyhodnocuje jeho tělo jako hezké a pro ženu přitažlivé. Když však ten muž prožívá aktivní soulož, prožívá ji již svým prvkem mužskosti.
     Ženy často chtějí dodat své ženskosti novou tvář, po letech manželství sobě nebo naopak svému muži dokázat, že jsou stále atraktivní a že o ně mají jiní muži zájem. Proto se nechají “ulovit” cizím mužem a jsou s ním svému manželovi nevěrné. Dalším důvodem pro jejich nevěru je přijmout jinou mužskou energii, než manželovu, protože té jsou již přesyceny.
     U muže platí to samé, ale obráceně. Touží po energii jiné ženy, protože energie manželky je již přesycen a zároveň si chce znovu dokázat, že dokáže zaujmout jinou ženu a že ji dokáže “dobýt”.
     Věrné manželství bez nevěry by mělo svoji vzájemnou lásku neustále oživovat tím, že svůj sex manželé zpestřují a vědomě v rámci možností oživují energii jejich mužství a ženství. Je mnoho způsobů, jak zpestřit sexuální akt - dráždivým oblečením, hraním si na pána a jeho otrokyni nebo na to, že jsou cizí a teprve dnes se potkali, a že se to celé mezi nimi dnes odehraje poprvé.
     Pravdou je, že naše těla i naše duše, jakož i vedení duchovního světa nás nutí k nevěře, často dokonce i proti naší vůli. A nám nezbývá než podlehnout. Je jen velmi málo milenců, kteří jsou si absolutně věrní. Protože oboustranná intenzivní láska partnerů, doprovázená celkovou přízní Osudu, je velmi vzácný jev.
     Je pravdou, že není žádný živý tvor, který by neměl potřebu lásky. Každý touží milovat a být milován. Někteří jedinci v sobě dokáží tuto potřebu lásky potlačit, ale vnitřně si ji ve větší či menší míře alespoň občas uvědomují. Vždyť nitro každého z nás touží objímat i být objímáno.
     Muž se potřebuje spojit s ženskou energií a má-li jí akutní nedostatek, může se stát, že souloží se ženou, která by se mu za normálních okolností (kdyby netrpěl nedostatkem ženské energie) zdála nehezká a po které by tedy sexuálně vůbec nezatoužil. Podobně je tomu i se ženou, která touží po mužské energii a má-li jí akutní nedostatek, je schopna souložit s mužem, se kterým by za normálních okolností souložit vůbec nechtěla a po kterém by vůbec nezatoužila.
     Ač jsou muž i žena rozdílní, lásku i potomstvo mohou zplodit jen spolu. Jeden potřebuje druhého. Jak říká přísloví ze Shao-linského chrámu: “Muž a žena jsou jako uhlí a jiskra. Mohou hořet jen spolu, bez sebe jsou chladní."
     Na některých ženách můžeme pozorovat mužské rysy. Nejčastěji růst vousů, mužské kyčle a více ráznou a méně citlivou povahu. V takových případech jde buď o mužskou duši, která se vtělila do ženského těla, nebo o duši ženskou, která však v sobě příliš rozvíjí mužské vlastnosti na úkor vlastností ženských, což se může projevit i fyzicky.
     Rostou-li ženě vousy, má-li hrubší hlas, svědčí to o poruše jejího principu ženskosti. Měla by se nad sebou zamyslet a změnit svůj případně odmítavý postoj k mužům a nemá-li ho, pak by se místo toho měla alespoň naučit chovat se více žensky. Také touha mnoha dívek být policistkou nebo zastávat náročnou mužskou profesi, například být soudkyní, je ve své podstatě nepřirozená. Pohleďme do přírody a uvidíme, že samec je fyzicky silnější a agresivnější, než samice, která má být na rozdíl od něj jemnější a slabší (jsou i výjimky, například u pavouků). Proto má být žena něžná, milující a má se starat o své potomky. Ženy se nemají rovnat mužům, stejně jako muži nemají být příliš zženštilí. Právě odlišností muže a ženy vzniká jejich vzájemná přitažlivost. Kdyby se ženy rovnaly mužům, dělaly stejnou práci jako oni a žily by stejným stylem života, postupně by jim začaly větší a větší problémy se ženskými orgány, zvedla by se jim hladina mužských hormonů v jejich těle a hladina hormonů ženských by klesla. To je však nežádoucí a nepřirozený stav, kterému je třeba se bránit a který by nakonec vedl k zániku zdravé mužské i ženské lásky.
     Stejně tak je tomu i s některými muži, kteří jsou příliš zženštilí. Buď se do mužského těla vtělila ženská duše, nebo v sobě muž příliš rozvíjí ženské vlastnosti na úkor vlastností mužských.
     Ale k záměně pohlaví nedochází často a duše, která byla mužem, bude ve svém dalším životě pravděpodobně opět mužem, a duše, která byla ženou, bude ve svém dalším životě pravděpodobně opět ženou.
     V obou případech, tedy žen-mužatek i zženštilých mužů, by se tito lidé měli snažit o zachování přirozených vlastností svého fyzického pohlaví a neměli by v sobě vědomě rozvíjet znaky pohlaví opačného.
     Ale jak víme, vše je Osudově předurčeno a má-li nějaká duše prožít život opačného pohlaví, tak ho prožije. Ovšem změna pohlaví jedné duše závisí i na změně pohlaví některých příbuzných duší, na něž je Karmicky vázána a tyto záměny pohlaví se nedějí zase tak moc často. Z toho důvodu je vhodné se snažit o zachování rysů svého fyzického pohlaví a doufat v přízeň Osudu a správnost svého jednání.