Homepage

    Problém citové závislosti

     Jedním z hlavních životních problémů mnoha lidí je jejich závislost na někom druhém. Nejčastěji se jedná o závislost citovou, často též o závislost finanční.
     Rád bych předeslal, že nadměrná závislost člověka na jiných lidech je pro něj většinou škodlivá a jen málokdy mu prospívá (jen jedná-li se o závislost na tom, kdo dotyčnému člověku v celkovém součtu více pomůže než uškodí).
     Pokud je člověk citově či finančně závislý na nekompatibilních lidech, je pro něj nejlepším řešením odstěhovat se do jiných poměrů a přestat se s těmito lidmi, kteří mu skrze jeho závislost na nich škodí, stýkat. Jenže pokud je dotyčný člověk tak chudý, že z tohoto důvodu nemůže od těchto lidí utéci a musí dále setrvávat v jejich blízkosti, je předem odsouzen k celoživotnímu utrpení. Někteří lidé jsou dokonce tak energeticky vyčerpaní negativním prostředím, ve kterém se trvale nacházejí, že nemají sílu svojí životní situaci změnit ani v tom případě, když k tomu mají dostatek peněz. Pro tyto lidi je nejen vhodné, ale dokonce i nutné, aby se o změnu svého životního prostředí alespoň pokusili, i kdyby to mělo být vysloveně obtížné. Nemá totiž cenu zůstávat v blízkosti nekompatibilních lidí a nečinně tak přihlížet vlastní zkáze.
     A naopak, jiní lidé, pro změnu žijící v pozitivním energetickém prostředí a těšící se dobrému zdraví, jsouce finančně zajištění a bez zjevného nedostatku, se mohou sami připravit o své životní štěstí, když je takříkajíc začne “pálit dobré bydlo”. A z toho důvodu se odstěhují do horšího energetického prostředí, kde narazí na pro ně horší lidi a tím si způsobí problémy. Ve skutečnosti tak konají proto, že prožívají touhu po změně, i když je tato změna přivede z lepšího do horšího. Tyto případy jsou však méně časté.
     Snad ještě horší než finanční závislost na jiných lidech je závislost citová, kdy se někteří lidé stále musí zdržovat v blízkosti těch, kteří jim energeticky škodí a proti své vůli musí jejich společnost dokonce i neustále vyhledávat. Jedním z hlavních projevů této závislosti je závislost na nekompatibilním milovaném partnerovi, který odčerpává člověku, jenž ho miluje, energii.
     Aby mohl člověk žít tak, jak by opravdu chtěl, musí si nejprve udělat “jasno” v tom, co vlastně sám chce. K tomu ale nejprve musí “dostat šanci”. To znamená prožít situaci, ve které má takříkajíc “volné ruce”. Musí se na chvíli “vytrhnout” z prostředí a od lidí, kteří mu vadí, a někde žít nějaký čas bez nich. Když je člověku dovoleno chvíli si svůj život “řídit sám”, tak lépe pozná sám sebe a pozná také své schopnosti a možnosti právě v těch životních okolnostech, kdy není brzděn nikým, na kom by byl citově či finančně závislý. Pak si také možná uvědomí, jak moc ho někteří lidé, na kterých byl nadmíru závislý, omezovali (a to i když to s ním z jejich úhlu pohledu mohli myslet dokonce i vysloveně dobře).
     Nejprve je tedy nutné v hlubším slova smyslu dospět. Postavit se na vlastní nohy a žít bez bezprostředního vlivu nekompatibilních lidí, protože život v jejich bezprostřední blízkosti a pod jejich vlivem, někdy i nadvládou, je natolik neplodný a zničující, že lépe je nežít takový život vůbec.
     Jenže jsou lidé, kteří se ze “svěrací kazajky” pro ně škodlivého prostředí nemohou vymanit, ani kdyby chtěli sebevíce: zejména těžce nemocní, příliš staří a příliš chudí lidé. Některým z těchto lidí nelze pomoci jinak, než euthanasií.
     Kdo má alespoň trochu peněz a nachází se v pro něj škodlivém prostředí, ať neváhá a odstěhuje se někam pryč. Ať si koupí dům nebo alespoň nějakou malou chatu, aby v ní nalezl ztracený klid a prospěl svému zdraví. Jak pravil Václav Hynek: „Peníze jsou od toho, aby si za ně člověk koupil něco mnohem cennějšího, než jsou (ony) samy.“ Bohužel však ten, kdo nemá v dnešní době peníze, ten svůj těžký úděl vlastně změnit ani nemůže. Proto říkám: „Peníze půl zdraví.“
     Co se týče závislosti na milované osobě opačného pohlaví, která vaší lásku neopětuje, jednu dobrou radu pro vás má pan profesor Velenovský: „Neopětovaná láska jest dokladem, že mezi oběma stranami není psychické příbuznosti a proto nemá se odmítnutý milenec neb milenka rmoutiti s vědomím, že rozejíti se v takovém případě jest lepší než sňatek nešťastný.“ Samozřejmě, že to není tak jednoduché a že s neopětovanou láskou se tu a tam z jistých důvodů setkáme i mezi příbuznými dušemi, ale ponechme nyní důvody pro tuto skutečnost stranou.
     Suma sumárum vzato, s největší citovou či finanční závislostí se setkáváme u lidí, kteří k ní byli donuceni nepřízní Osudu a kteří nemají žádnou reálnou možnost se této závislosti zbavit. Podívejme se nyní na čtyři příklady těch životních okolností, které člověka donutí být na někom citově či finančně závislým:

·    Nějaký žebrák má jediného člověka, který mu dá každý den najíst a on si k tomu člověku pro to jídlo musí každý den dojít. Tím pádem také musí na toho člověka každý den myslet a spolu s ním také na svoji každodenní cestu k němu, kterou musí vykonat - například projít v nuzném oděvu určitou městskou čtvrtí a vystavit se posměchu či opovržení ze strany jiných lidí (byť by na něj vrhali “jen” opovrženíhodné pohledy). Ovšem kdyby měl peníze a mohl by si koupit hezké šaty i jídlo kdekoliv/kdykoliv by chtěl, tak již by na toho člověka, co mu dává denně jíst, ani na cestu k němu, myslet nemusel. A zcela samozřejmě by na tom člověku přestal být závislý v takové míře, jako když byl chudý, a když na něj byl odkázaný. S takovou závislostí je tomu totiž podobně jako s bolestí. Na malou můžete myslet jen občas, na velkou musíte myslet neustále.

·    Nějaký člověk je zmrzačený a ví, že již žádného hodnotného partnera ve svém životě nenalezne. Tím více musí myslet na toho partnera, o kterého jej připravil jeho neblahý zdravotní stav. A ještě horší je to v případě, kdy příčinou jeho špatného zdravotního stavu byla třeba autonehoda, ke které došlo díky tomu, že nedával pozor při řízení, protože byl rozladěn hádkou se svým partnerem, nebo svojí cestu autem, při které k nehodě došlo, vykonal kvůli němu. Tato skutečnost způsobí, že na svého partnera musí ve dne v noci myslet po celý zbytek svého života, a vlastně ho musí i nenávidět a proklínat.

·    Nějaký člověk je nehezký, ale přesto se mu podaří na nějaký čas získat poměrně atraktivního partnera. Po čase jej tento partner opustí jednak proto, že mu vadí jeho nehezký vzhled a proto má třeba menší rozkoš z pohlavního styku; navíc se za svého nehezkého partnera začne časem trochu stydět, obzvláště když mu jeho nedokonalý zevnějšek často předhazují jeho přátelé a říkají: „Koho jsi to proboha sbalil, vždyť ty máš přece na lepší!“ - a mimoto, atraktivní partner je “uháněn” jinými, hezčími lidmi, kteří o něj mají zájem. A tak se rozejde s tím nehezkým člověkem. A tomu už se nikdy nepodaří chodit s nikým, kdo by byl tak hezký, jako ten atraktivní partner. A tak na něj neustále vzpomíná, sní o něm, a nemůže se zbavit své přetrvávající citové závislosti na něm.

·    Nějaký pán má pochybného přítele, jehož společnost musí neustále vyhledávat. Jeho přítel je třeba úspěšný v nějakém sportu, zatímco ten pán má zdravotní komplikace a i když strašně touží se tomu sportu také věnovat, prostě nemůže. Ten pán i jeho přítel jsou částečně nekompatibilní a přesto ten pán musí společnost svého přítele neustále vyhledávat, neboť je jím přitahován. Důvodem této přitažlivosti je skutečnost, že ten pán i jeho přítel patří do stejné rodiny duší a jeho přítel dostal přiděleno mnohem větší množství potenciálu té rodiny co se týče zdraví i vloh k vykonávání sportu, než ten pán. A dostal to místo něj. A tak ten pán musí vyhledávat společnost toho svého přítele a pokaždé, když se k němu přiblíží, je to jako kdyby se přiblížil k tomu kousku sebe, který mu chybí a který vězí uvnitř jeho přítele, jež má přízeň ve zdraví a sportovní činnosti místo něj.

     Čím méně je kdo závislý na svém partnerovi, tím pro něj lépe. Je-li svým současným partnerem zklamaný člověk v tom postavení, že je zdravý, atraktivní a už vůbec ne chudý, pak má možnost získat nového partnera takřka kdykoliv a proto je většinou méně citově závislý na tom partnerovi, kterého má. A když ho ten partner opustí, tak nový vztah s novým partnerem brzy zažene strádání a nová láska udělá novou radost v životě.

     Závěrečné poučení:

     K závislosti na jiném člověku bývají lidé donuceni pro ně nepříznivými okolnostmi, nejčastěji rozdílem potenciálů, špatným zdravotním stavem, chudobou a špatným zevnějškem. Tyto nepříznivé okolnosti člověka přímo předurčují k nadměrné závislosti na jiných lidech.

     Z toho logicky vyplývá další poučení:

     Pokud se chce člověk vyhnout nadměrné závislosti na jiném člověku, nesmí být v tom druhém člověku potenciál, který dotyčnému chybí, a on sám nesmí být těžce nemocný, nevzhledný ani chudý. A mimoto, z nemoci, chudoby a vlastní ošklivosti totiž logicky vyplývá také závist k jiným lidem, kteří jsou na tom lépe, a také pesimizmus, snížené sebevědomí a celkově negativnější myšlení.