Homepage

    Moudrosti o lásce

·    Každá láska je ta pravá, každá je důležitá. Každá je střípkem mozaiky lásky a jak známo, chceme-li složit mozaiku do její konečné a žádoucí podoby, nesmí nám z ní chybět ani jeden jediný střípek, tedy v daném případě ani jedna jediná, byť pro nás zdánlivě i nedůležitá láska.

·    Ve věrnosti je nevěra a v nevěře je věrnost. Jednu lásku opouštíme proto, abychom prožili lásku jinou. A jednomu jsme nevěrní, abychom mohli být věrní druhému.

·    Všichni se chtějí věčně milovat a chtějí také věčně získávat energii pro tuto jejich věčnou lásku. A z čeho se tato energie získává, to přece již dobře víme. Z lásky i nenávisti.

·    Kdo dokáže pochopit a plně spoluprožít všechna vnitřní přání druhého? Kdo se dokáže naladit na stejnou vlnu, jako jeho protějšek? Úplně nikdo a alespoň částečně jen málokdo. Proto je vskutku velkou přízní Osudu nalézt hodnotného a co možná nejkompatibilnějšího životního partnera.

·    Kdybychom lásku plně řídili rozumem, pak by to již nebyla láska.

·    Za každou tragédií se skrývá příslib lásky, tak jako se v noci skrývá příslib nového dne.

·    Proudy té nejkrásnější, nejjemnější a nejsladší energie, které se říká láska, si budeme po věky věků vyměňovat s tím, koho nejvíce milujeme.

·    Pro člověka má život cenu jen tehdy, čeká-li ho prožití nějaké lásky. Když ho již nečeká, nemá důvod dále žít.

·    Láska má pro člověka cenu jen v tu chvíli, když jí prožívá, nebo když se na její prožití těší.

·    Když láska pomine, zbudou jen krásné vzpomínky a bolest.

·    Kdybychom sečetli všechny lidské lásky včetně lásek, které jsou deviantní, do lásky jediné, byla by to láska, která by milovala každý kousek lidského těla i lidské duše.

·    Když se člověk na nějakou lásku těší, je celkově pozitivněji naladěný, má světlejší auru, a lásku, na kterou se těší, částečně prožívá ještě před tím, než ji doopravdy prožije.

·    Láska je tím větší, čím více dotyčnému člověku hrozí, že o ni přijde.

·    Stejně jako úspěchy zahlcený člověk takříkajíc “usne na vavřínech”, tak i láska vychladne a ztrácí se těm, kterým zevšedněla, a kteří k jejímu udržení nemusí překonávat žádné překážky.

·    Slyšel jsem tesknou melodii, jejíž tóny pěly o tom, že si skutečnou cenu lásky často musíme uvědomovat až když už je příliš pozdě; že po ztrátě lásky máme marně toužit po jejím znovuzískání a to nejvíce právě tehdy, když už je nenávratně pryč.
     Staré přísloví říká: „To, co ztrácíme, získává v našich očích dvojnásobnou cenu.“ A jiné: „Teprve když někoho blízkého ztratíme, uvědomíme si, jakou cenu pro nás skutečně měl.“ A protože neznáme budoucnost a nevíme, co nás či naše blízké čeká, neznáme tím pádem ani hodinu jejich smrti, ani okamžik, kdy se s nimi vidíme naposledy. Z toho důvodu bychom se k nim měli pokaždé chovat dobře. A proto jednejte s každým, koho máte rádi, tak, jako byste ho ten den viděli naposledy v životě.
     Nutno ovšem podotknout, že kdybyste tak skutečně jednali, měli byste s vašimi blízkými téměř jistě lepší vztah, než jaký ho s nimi mít máte, takže tato představa o ideálním - vždy láskyplném a dobrém chování k nim - je více pouhou teorií než skutečností.

·    Někteří zlí, Osudem vyslaní duchové, vsunují člověku myšlenky na nerozumné činy a vyvolávají různé roztržky a hádky právě tam, kde jsou mezilidské (či “mezizvířecí” nebo jakékoli jiné) vztahy až příliš dobré a kde to zavání nadměrnou a příliš intenzivní, až takřka Božskou láskou. A tu dokáží postupně přeměnit v nenávist a odpor. Ale takové radikální negativní zásahy se nedějí zase až tak příliš často a Osud má takové zlé věci připraveny jen pro některé z nás.
     Když se ty největší lásky přemění v nenávist, tak po té, co jeden z bývalých milovaných partnerů nenávratně odejde nebo je zabit tím druhým, tito zlí duchové pak od pozůstalého většinou odstoupí a přestanou mu vsunovat zlé myšlenky na jeho partnera. A pozůstalému se pak takřka v pravém slova smyslu znovu otevřou oči a on znovu uvidí svojí bývalou lásku, o kterou již nenávratně přišel, stejnýma láskyplnýma očima, jako kdysi, a opět jí bude milovat tak moc nebo dokonce ještě více než tenkrát, než mu jí zlí duchové zkazili. A pak se dostaví strašná lítost a žal, které jsou částečně potravou pro zlé duchy a částečně přípravou na opětovné prožití lásky v další cestě obou duší.

·    Každý “kousek” naší duše touží po někom jiném. I když největším takovým “kouskem” obvykle bývá ten, který touží po sesterské duši, sám o sobě představuje jen část tužeb naší duše. Ostatní tužby a lásky jsou také velké.
     Kdybychom měli jen svoji sesterskou duši, věřte nebo ne, naší duši by to stejně nestačilo, neboť touží po mnoha jiných duších, krajinách, lidech, zvířatech, rostlinách, duchovních sférách a podobně.
     Je jediný způsob, jak uspokojit celou naší duši, tedy všechny její složky, z nichž každá touží po někom a po něčem jiném. Tou cestou je jediná: Mít všechno najednou. To na Zemi nelze uskutečnit, lze to uskutečnit jen v nebi. Tam se v jistých sférách může naše duše ocitnout v prazvláštních okolnostech: Je všude tam, kde touží být, a se všemi těmi, které miluje.

·    Jestliže každý kousek nás touží po něčem jiném, než ty ostatní a stále se v nás ty jednotlivé kousky hádají o to, co s námi bude dál, tak je vyslyšme a to všechny najednou! Rozpadněme se na ty kousky a přestaňme existovat. Ať si letí tam, kam je to táhne a kam letět chtějí! Ať se třeba na hlavu postaví. Nám už to bude úplně jedno, protože to už nebudeme my.

·    Kéž bych “tam nahoře” nepřijal žádné větší množství energie lásky, jen abych mohl nějakou tu lásku stabilně prožívat po celý můj pozemský život “tady dole”.

·    V jedné části VšeOrganizmu se odehrává hromadná mystická svatba, v jeho jiné části dochází k hromadnému mystickému rozvodu. V jedné části tohoto Jediného Těla plyne pohyb-čas, v jiné antipohyb-antičas. Někde se vše vrací vstříc budoucnosti, jinde minulosti.

·    Milovat sebe znamená milovat jednu malou část Stvoření, která chce zpravidla něco jiného, než (co chce) Stvoření jako celek.

·    Mystické svatby i mystické rozvody existují i neexistují zároveň. Všechno je i není udržováno v půli cesty mezi svatbou a rozvodem po věky věků. Tím chci říct, že po většinu času jsou bytosti jako planety obíhající kolem Slunce - nikdy se k němu příliš nepřiblíží, nikdy se od něj příliš nevzdálí.

·    Utrpení má moc totálně vyrušit lásku a láska má moc totálně vyrušit utrpení.

·    Není zla, jež by dokázalo navěky zastavit lásku a není smrti, jež by navěky dokázala vzít životu jeho sílu. Stejně tak není pláče, jež by nebyl vyrušen šťastným smíchem a není hladu, který by nezmizel po sytém pokrmu. A každé utrpení bude jednou láskou proměněno ve slast, která bude tím větší, čím větší to utrpení bylo.

·    V každém člověku jsou dispozice k nenávisti a závisti, které se nejvíce projevují, když člověk nemá to, co mají druzí. Pokud se spolu setkávají dva lidé (obzvláště jsou-li energeticky nekompatibilní) a jeden z nich je chudý a druhý bohatý, zejména pak je-li jeden z nich nemocný a druhý zdravý, často se u toho chudého či nemocného člověka spouští mechanizmus nenávisti a závisti.
     Víte, ono je to snadné nezávidět druhým, když se vám dobře daří. Ale většina z těch, kterým se dobře daří a nikomu nezávidí ani nechovají k nikomu nenávist, by začala závidět druhým a nenávidět je, kdyby se jim samotným začalo dařit špatně, a kdyby onemocněli a zchudli.

·    Skoro v každém z nás je něco, co se chce s milovaným partnerem pohádat a prožít chvíli strachu z rozchodu a pak o to větší lásku při usmíření.

·    Kdo chce poznat všechny lásky, ten musí být vším.

·    Nejlépe je pro muže, když nikdy nepochopí ženskost své ženy a neporozumí jejímu myšlení a cítění. Protože k tomu, aby její ženskost pochopil, by se musel do své ženy vcítit a přijmout její pocity, což je v rozporu s jeho mužskou konstitucí. Kromě toho, když se muž plně vcítí do své ženy, do jisté míry po ní přestane toužit, neboť ji plně pozná. A také začne na svět nahlížet jejíma očima a začnou jej přitahovat muži. Stejně tak žena v sobě nemá prožívat mužskost tím, že se zcela vcítí do svého muže a začne na svět nahlížet jeho očima a začnou jí přitahovat ženy.
     Jen když muž zůstane tím mužem, pro kterého je ženské cítění nerozluštěnou hádankou a jen když zůstane žena tou ženou, pro níž je mužské cítění španělskou vesnicí, zůstane vztah mezi nimi zdravý. Stále pamatujme na to, že jen vzájemná konstituční odlišnost mužů a žen dovoluje mezi nimi hořet pravé lásce a že jen díky ní je mezi nimi tak velká erotická přitažlivost. Kdyby se muži i ženy snažili plně pochopit jeden druhého, byl by to konec jejich lidské lásky.

·    Všemu je určena chvíle, tedy i lásce.

·    Sex je předzvěstí rozmnožení a to je předzvěstí života. A život, ten je dobrý i zlý, stejně jako sex, ze kterého vzešel.

·    Bůh vnímá budoucí lásku momentálně zklamaných duší a již nyní jí prožívá s nimi.

·    Jestliže trpíme, mějme na paměti, že právě prožíváme to, co nám v naší budoucnosti umožní užívat si všech krás a rozkoší lásky. Jen utrpením totiž získáme energii, která nám v budoucnu umožní milovat a být milováni. A také díky tomu, že momentálně trpíme my, třeba právě pro nešťastnou lásku, může tuto lásku mít a prožívat místo nás někdo jiný, neboť neštěstí jedněch bývá štěstím druhých a neláska jednoho bývá láskou druhého.

·    Ač se o tom málo hovoří a ještě méně píše, jedním z nejdůležitějších faktorů erotické přitažlivosti mezi lidmi je jejich fyzický pach. Častou příčinou sexuální nespokojenosti partnerů je nečistota pohlavních orgánů či hýždí jednoho z nich. Zvláště dívky by měly mít své pohlavní orgány i zadky stále čisté, aby jejich nečistota a s ní spojený nepříjemný zápach nebyl příčinou vzbuzení odporu u jejich partnera. Přísná intimní hygiena by měla platit jak pro ženy, tak pro muže. I když je pravdou, že nadměrná intimní hygiena také škodí, protože jisté minimum přirozeného pachu bývá u mnoha lidí nutnou podmínkou k dosažení sexuálního vzrušení, přesto však může být nedostatek intimní hygieny jednou z příčin rozchodu partnerů.

·    Tam, kde se vyšší duševní příbuznost partnerů snoubí s přízní Osudu a dostatečnou intimní hygienou, mohou oba partneři hořet intenzivní oboustrannou erotickou láskou.

·    Prožil-li někdo intenzivní šťastnou lásku, zažije tutéž lásku znovu, až pominou věky a znovu ty samé věky nastanou. Nezažil-li někdo intenzivní šťastnou lásku, zažije jí v další cestě jeho duše. Zažil-li někdo intenzivní nešťastnou lásku, zažije lásku jinou, šťastnější, také v další cestě jeho duše. Lásku máme my všichni jistou. Na každého z nás se dostane, ať dříve nebo později.

·    Milenci si prostřednictvím sexu jdou pro chybějící kus sebe sama. Pro tu část sebe sama, která vězí uvnitř někoho jiného, do něhož je třeba proniknout, spojit se s ním, předat mu nadbytečný kus sebe sama a jiný, chybějící kus, si od něj vzít.

·    Vzhledem k velkému množství utrpení a různým krutým Osudům, připraveným pro lidské duše, a též vzhledem k všeobecně známé skutečnosti, že je nelze vydržet a že člověka úplně zničí, je každá duše ráda, když to všechno zlé potká místo jí samotné nějakou jinou duši - byť blízce příbuznou a milovanou.
     Takže navzdory tomu, že se mystické sestry a sestřenice milují, přesto se ve svém největším utrpení vzájemně opouštějí. Ačkoli duše nepřejí nadměrné utrpení žádným svým milovaným blízce příbuzným duším, přesto - když už k němu musí dojít - je opouštějí, protože jinak by to utrpení musely prožívat místo nich samy. A tak se stává, že v největších fyzických bolestech tohoto světa, v největší hrůze, kdy duši uchvacují démoni a jde k Ďáblu, by tato trpící duše obětovala nejen všechny lásky tohoto světa včetně svých milenců, rodičů a dokonce i dětí, ale dokonce by nechala v plamenech pekelných shořet i duše jich všech, jen aby v něm nemusela shořet sama.
     Příbuzné duše se tedy skutečně vzájemně milují a kdyby záleželo jen na nich, milovali by se dále a přály by šťastné inkarnace jedna druhé. Ale když už mezi nimi musí dojít k nějakému velkému neštěstí, vždy jsou radši, když to místo nich zažije nějaká jiná, byť jimi milovaná a blízce příbuzná duše.

·    Jak již sama hierarchie pudů člověka napovídá, v některých extrémních situacích vítězí pud sebezáchovy nad pudem pohlavním. Tak třeba katastrofy typu Titanik, výborně demonstrující hloubku mezilidských a tím pádem i mileneckých vztahů:
     Dokud loď klidně pluje po moři a vše vypadá jako krásný výlet, je to samé „Prosím, milostivá paní, máte přednost!“, „Račte první, krásná dámo, až po vás!“ Ale jakmile jde loď ke dnu, na milostivou paní i krásnou dámu se klidně šlápne, jenom aby byl dotyčný - za normálních okolností gentleman, za krajně nenormálních okolností bestiální vrah - tím, kdo jako první dosáhne záchranného člunu či plovací vesty.
     A podobně je tomu i s láskou jedné duše k duši druhé, jednoho člověka k druhému: Dokud to jenom trochu jde, mají se rádi a pomáhají si. Ale když už to nejde vůbec, tak jeden toho druhého, a to právě v tom nejhorším, buď přinejmenším opustí, či rovnou bezcitně obětuje!

·    Přitažlivost intimních partií lidského těla, konkrétně líbání a lízání pohlavních orgánů a zadku vyjadřuje to, že dotyčný člověk miluje svého partnera celého, se vším všudy.

·    Jeden z nejvyšších prožitků lásky tkví v její ztrátě. A prožitím této ztráty lásky a strašlivého mučivého pocitu z toho, že láska chybí, je naplněna a dokonána poslední fáze jejího prožití.

·    Láska je přirozený stav. Je to způsob naší přirozené existence v duchovních světech, zatímco nenávist je stav nepřirozený, neboť nás nutí existovat relativně nežádoucím způsobem a prožívat opak toho, co jsme prožívali v duchovních světech nebo v nejkrásnějších údobích našich hmotných životů.

·    Obě pohlaví, mužské i ženské, vyjadřují jednostrannost. Nejvyššího porozumění veškerému jsoucnu lze dosáhnout pouze oboupohlavností, protože ta zahrnuje vnímání i cítění obou pohlavních principů zároveň.
     Z pohledu oboupohlavnosti jsou jak muž tak i žena omezenými tvory, kterým chybí podstatná část citu. Muž je jednostranný tupec, který se může líbit snad jen tomu omezenému tvoru, jakým je žena, a žena je polochladný primitiv, který se může líbit snad jen tupci jako je muž. Kdybyste měli pocity obou pohlaví, tak by se vám každé z nich zvlášť, samo o sobě, zdálo být omezeným a málo citlivým. Pouze když spojíte přednosti a cit obou těchto pohlaví dohromady, je výsledkem komplexnější a ucelenější vnímavost i citlivost.

·    Největší náboj lidské lásky lze prožít jedině tak, že se dvě ideálně se k sobě hodící duše na chvíli “udělají jen pro sebe” a na klidném místě, kde mají dostatek soukromí, se oddávají těm nejsladším vášním, které jim alespoň na chvíli umožní zapomenout na okolní svět a popustit uzdu té energie lásky, která volá po co možná nejintenzivnějším splynutí s milovaným partnerem.

·    Čas od času se nám stává, že jsme zamilovaní zvláštním způsobem. Nevíme proč, nevíme do koho ani do čeho, ale víme jen to, že milujeme. V tu chvíli v nás pracuje náš podvědomý zdroj energie lásky, jsou nám nablízku dobří duchové a nevědomě se napojujeme na vyšší proudy duchovní lásky a tím pádem i na lásku univerzální.

·    Velmi zvláštní jsou ty transformace energie lásky, které spojují intenzivní dobro i zlo najednou. Například vzpomínky při poslechu melodie z dětství. Na jedné straně si člověk vzpomene na kladné pocity z jeho dětství, na jeho rodiče, kteří třeba již dávno zemřeli, a na druhé straně prožívá zároveň i žal z toho, že jsou ty chvíle nenávratně pryč. Tím samým jsou prožitky lásky i žalu, když se jde člověk podívat na zbořený dům, ve kterém kdysi šťastně žil se svojí rodinou, z níž někdo drahý již mezitím zemřel, nebo když jde lesem, kde se třeba kdysi krásně pomiloval se svojí milenkou, kterou však mezitím zajelo auto a podobně. Takový stav je pro regeneraci energie lásky v lidské duši velmi důležitý.

·    Člověk, který neprožil intenzivní dobro i intenzivní zlo lásky, nebyl člověkem v pravém slova smyslu.

·    Z muže proudí jeho mužskost a když je výrazná, je pro ženu samozřejmé, že je to pravý muž. Stejně tak proudí-li z ženy silná ženskost, muži ji budou pokládat za ženu se vším všudy a budou předpokládat, že je schopna i kvalitního sexu.

·    Jakákoli část jakékoli bytosti je schopna transformovat energii lásky. Vždyť kousek sebe sama si předáváme nejen sexem, ale i upřímným a láskyplným pohlazením, každou kladně nabitou myšlenkou, dotykem vlasů, kůže, upřímným pohledem, zkrátka vším.

·    Upne-li člověk veškerou energii své lásky jen na svého milence, nebude již moci plně prožívat lásku k rostlinám nebo zvířatům, nebo lásku univerzální. Existují sice milenecké vztahy, které dovolují prožití ostatních lásek včetně lásky univerzální, avšak jedná se o vzácné výjimky. Ve většině případů platí, že kdo intenzivně miluje jen svého partnera, většinu své energie lásky transformuje s ním a na prožívání jiných lásek mu již energie nezbývá. Naproti tomu člověk, který neprožívá energii lásky se svým partnerem či milencem, může svojí lásku o to více prožívat s přáteli, zvířaty, rostlinami či se samotným Bohem.

·    Jak již to s láskou bývá, po jejím prožití se její energetický zdroj v člověku vyčerpá a musí si chvíli odpočinout. A to je příčinou oněch krátkodobých “výpadků”, které nejčastěji přicházejí právě po prožití nadmíru intenzivní lásky.

·    Nadměrné nebo deviantní sexuální touhy se u lidí objevují nejen tehdy, když se jim sexuálního vybití již dlouho nedostalo, ale často také v údobích, ve kterých jsou vystaveni nepříjemným pocitům a stresu. Výjimkou je pouze prožívání maximální bolesti, při které je veškerá energie myšlení spotřebována na její prožití a na nic jiného již myslet ani nelze. Každopádně však v různých nepříznivých údobích touží organizmus trpícího po opaku stavu utrpení navozením kladného stavu, tedy prožití sexu nebo jiných věcí, které dotyčného vzruší a dají mu pozapomenout na jeho utrpení.
     Kromě toho, když člověk trpí, často u něho bývají zlí duchové, kteří mu vnukují myšlenky na deviantní sexuální choutky. Naopak v dobrých životních údobích s dostatkem normálního sexu je výskyt těchto choutek snížený. Pouze při absenci normálního sexu i onanie si sexuální energie hledá jinou cestu, kudy “ven” a jak “se realizovat”, což se může projevit právě zvýšením deviantních tendencí dotyčného člověka nebo jeho závislosti na jiných vzrušivých podnětech a prožitcích.

·    Intenzivní energii lásky, toužící po pohlavním styku s partnerem, může zastavit nebo přehlušit jen silný negativní impuls, například pocit velkého strachu, odporného fyzického zápachu či intenzivní bolesti.

·    Vlažně harmonická láska je zpravidla střední intenzity a středně dlouhého trvání a člověk jí prožívající je s ní trochu spokojen i trochu nespokojen zároveň. Tato láska je jako soumrak či svítání, kdy není ani den ani noc, ani světlo ani tma. Od všeho něco, ale přitom nic pořádně.

·    Poměr fyzické a duševní přitažlivosti do značné míry rozhoduje o způsobu prožití lásky obou partnerů. Jsou lásky, které mají fyzickou jiskru, a jsou lásky, které mají náboj duševní. A od obojího trochu má vlažně harmonická láska, kde je v jisté míře spojena trocha fyzické přitažlivosti s trochou té duševní.
     Fyzická přitažlivost je posuzování partnera z hlediska obecného kodexu krásy toho pohlaví, o které se jedná, s přihlédnutím k vlastním nárokům na partnerovo tělo. Když nás přitahují fyzické rysy partnera, je to zdravý vztah ke krásám jeho pohlaví. A když nás přitahuje jeho duše, cítíme proud energie mezi námi a partnerem a jeho oči (“okno” do duše) a tvář nás přitahují tak mnoho, že snad i zapomeneme na touhu po pohlavním styku s ním. Ne nadarmo praví staré přísloví: „Tam, kde tvář ženy vzbuzuje větší touhu než její tělo, hledejme pravou lásku."

·    Protože je každá láska součástí lásky veškeré, je tedy každá láska do jisté míry láskou veškerou.

·    Mezi láskou a rozumem panuje jen málokdy soulad. Pravidlem bývá, že jen méně intenzivní láska si nechá radit od rozumu a nechá se jím vést. Kde vládne rozum, tam nevládne láska, a kde vládne láska, tam nevládne rozum. A pokud vládnou oba, tak jen v malé míře a ta láska je vlažná.

·    Intenzivně prožívat bolest lásky, krvácet pro ztracenou lásku a nenaplněnou touhu, je velké vítězství. A čím je tato ztráta a bolest lásky větší, tím větší energetický zisk přinese duchovnímu světu a někdy i duši toho, kdo ji prožívá.

·    Až přijde váš čas, andělé se postarají o to, abyste se mohli setkat a milovat s tím, po kom nejvíce toužíte.

·    My všichni jsme součástí jednoho celku a všichni si také zasloužíme lásku. A zaslouží si jí nejen třeba hezký člověk nebo nějaké hodné zvíře; zaslouží si jí nejen nějaký krásný strom. Ale především si jí nejen zaslouží, ale zejména jí nejvíce potřebuje ten, komu se jí dostává ze všech nejméně. A nemusí to být jenom nějaký opuštěný a nemocný člověk, nemusí to být jen trpící zvíře. Může to být třeba “jen” vadnoucí stéblo trávy, které vysušené, pošlapané a opuštěné zpívá svoji tesknou píseň o pomalém a bolestném zmírání.

·    Pozemské kvítí je pomíjivé a rychle uvadá, a z toho důvodu je třeba se činit, dokud je čas.

·    Průměrná žena a průměrný muž mohou jeden od druhého očekávat zhruba následující: Trochu vášně i trochu odporu, trochu krásy i trochu ošklivosti, trochu štěstí i trochu smůly, a částečnou spokojenost v sexuálním a partnerském životě.

·    Každá láska je věčná tím, že se nekonečněkrát opakuje.

·    Čím si žena zaslouží lásku muže? Svojí krásou? Nikoli. Vždyť svojí krásu sobě nedala, tu jí dal Stvořitel. Žena by si měla lásku muže zasloužit intenzitou své lásky k němu, nikoli jen tím, jak ona zevně fyzicky vypadá. Důležité je, co ta žena uvnitř cítí a co prožívá. A čím si zaslouží muž lásku ženy? Svojí krásou? Nikoli, vždyť svojí krásu sobě ten muž nedal, dal mu jí Stvořitel. Lásku ženy by si měl zasloužit intenzitou své lásky k ní, nikoli jen tím, jak on zevně fyzicky vypadá. Důležité je, co ten muž uvnitř cítí a co prožívá. Navzdory tomu všemu však lze oprávněně tvrdit, že lásku si zasluhují oba nejen tím, do jaké míry jsou fyzicky krásní či jak mnoho se milují. Svojí vzájemnou lásku si totiž zaslouží především svojí vzájemnou duševní příbuzností. A teprve až ve druhé řadě tím, jak mnoho se oboustranně milují či do jaké míry jsou krásní.

·    Jakékoli utrpení, byť sebevětší, jeví se jako nic, když pomine a je vystřídáno láskou bez hranic. Když začnou vládnout láska a štěstí, veškeré neštěstí je zapomenuto pro rozkoš a blaženost, které nastávají.

·    Vrah je osoba, zprostředkovávající své oběti přechod z tohoto hrůzného světa do světa lepšího, plného Boží lásky. Toto ale platí jen v případě, že se duše zabitého po smrti odebere do lepších světů, kde jí bude lépe než v tom životě, o který jí vrah okradl. A tak tomu bývá jen někdy.

·    Vše běží svým zaběhlým tempem a jím se k nám blíží naplnění našich snů.

·    Ke každé lásce patří určitá konkrétní melodie, konkrétní tón. A protože každý z nás miluje jinak, než ti druzí, je také přitahován jinou hudbou, než oni.

·    Věřte nebo ne, ale v pozadí každé tragédie se skrývá strašná láska. Tato skutečnost je tak neuvěřitelná a lidským rozumem nepochopitelná, že lépe je se nesnázím vyhnout a pravdu tuto nikdy před jinými lidmi nevyslovit.

·    Stává se, že člověk potká svojí druhou polovinu a ani sám sebe nepozná. Jak pak může rozumět Bohu, který je nad ním?

·    Víte vy vůbec, co je to pravá láska? Domníváte se snad naivně, že opravdu milujete, jak nejvíce jste schopni? Vy blázni! Vždyť někteří o pravé lásce vůbec nic nevíte. Pravá láska, na tu se umírá! Ta je tak velká, že jí člověk neunese a že ho zahubí. A je tou nejhorší věcí, která vás v životě vůbec může potkat.

·    Chce-li se člověk vyhnout neštěstí, zármutku a zklamání z lásky, nezbývá mu nic jiného, než se vzdát všeho štěstí, které dokáže láska poskytnout a v ústraní v klidu žít bez lásky i nenávisti, bez konání dobra i zla.

·    Čím vyšší intenzita lásky, tím nižší podíl rozumu. A čím vyšší podíl rozumu, tím nižší intenzita lásky.

·    Bezpohlavní stav znamená buď plně chápat a cítit pocity obou pohlaví, nebo nechápat a necítit vůbec nic.

·    Opravdová láska tkví v přijmutí utrpení někoho jiného na sebe. Kdo skutečně miluje druhé, ten je ochoten si na svá bedra naložit jejich břímě a trpět místo nich, aby oni mohli být šťastní místo něj.

·    Platonická láska dává aniž by brala a hodně bolí toho, kdo ji prožívá.

·    Nikoho nemilovat je řešení, jak se vyhnout bolestem z lásky, ale znamená to současně být zaživa mrtvý. Naopak milovat znamená být živý v pravém slova smyslu a být kvůli prožívané lásce šťastný i nešťastný zároveň.

·    Rostliny, zvířata i hmyz mají také mystické sestry a sestřenice stejně jako lidé a vztah mezi nimi podléhá podobnému zákonu.

·    Jaká to škoda, že tomu, koho milujeme, nemůžeme dát více, než jen ten jediný malý kousek naší duše, který mu náleží.

·    Když s někým prožíváme jednu část naší duše, její jiná část touží v tu chvíli po někom úplně jiném.

·    Nadměrná sebeláska je těžký zločin. Kdo nadmíru miluje sebe, ten absorbuje dobro, a zlo po něm sklouzne a padne na druhé.

·    Muž, který nepřijímá žádnou ženskou energii, si jí musí vyrábět sám a stát se zženštilým. A žena, která nepřijímá žádnou mužskou energii, si jí rovněž musí vyrábět sama a zhrubnout.

·    Mateřská láska je jediná opravdová lidská láska. Ostatní lásky dávají a chtějí brát, ale mateřská láska převážně jen dává. Miluje své děti, i když jí nemilují. A proto je mateřská láska ze všech lidských lásek ta nejopravdovější.

·    Jsou případy, kdy velké množství lidí miluje jednoho člověka, například herce či zpěváka. Je jasné, že milovaný herec či zpěvák nemá sesterskou duši s žádným z těchto lidí nebo maximálně s jedním. Ale navzdory tomuto faktu jej ti lidé mohou milovat i velmi intenzivně. Každopádně herec obvykle představuje hrdinu s pravou a ideální mužskostí a zpěvačka obvykle představuje svým způsobem ideální ženu. A tak ti lidé milují ideál dotyčného pohlaví, i když tohle platí spíše pro lásku k modelkám a manekýnům jako pro lásku k ideálnímu muži či k ideální ženě. Tato láska má více důvodů: může být zároveň i láskou k určité hudbě či k ideálům představovaným hercem či dějem filmů, ve kterých hraje, láskou ke slávě kterou zpěvák či herec prožívá místo nich a tak dále. Ovšem často lidé milují takovou slavnou osobu prostě jen proto, že ta osoba má být milována, tedy má prožívat slávu a přijímat lásku od jiných lidí. I to má svůj význam pro udržování příbuznosti velkého počtu duší.

·    Staré přísloví praví: "Pošli svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš." A s láskou to je to samé. Do koho ji vložíte, v něm se s ní opět jednou shledáte.

·    Přitažlivost i odpudivost, touha splynout i oddělit se, je velmi dobře demonstrována například pohlavním aktem psů, když se tito psi s touhou spojí a proniknou do sebe, ale již po krátké chvíli společného svázání touží se od sebe znovu oddělit.

·    Co je to hezké počasí, čím je utvářeno? Sluncem, oblohou, čerstvým vzduchem, rostlinami i jejich vůní, zpěvem ptáků, cvrkotem cvrčků a podobně. Takže kdo miluje hezké počasí, ten miluje všechny bytosti, které to hezké počasí utvářejí.

·    Chcete milovat Niagáru? Milujte potok nebo řeku poblíž vašeho domova! Chcete milovat největší lesy a hory? Učte se milovat ten malý les, který se nachází za hranicemi vašeho města! Chcete milovat nejkrásnější muže a ženy světa? Učte se milovat toho, koho vám přidělil Osud! Rádi byste milovali opravdové a věrné přátele? Učte se milovat ty přátele, které právě máte, a to i s jejich chybami!

·    Touha po nadmíru hlasité hudbě, která poškodí sluch; tak velká touha po sexu, která totálně vyčerpá tělo; touha po tak velkém objetí, jež rozdrtí toho, koho objímá; touha po tak velkém množství nejlepšího jídla, jež už ani nejde pozřít - to všechno vyjadřuje tak moc velkou touhu po prožití intenzivních emocí lásky, která překračuje rámec možností těla. Proto bychom měli vždy pamatovat na to, že tu opravdu nejintenzivnější lásku budeme prožívat teprve tehdy, až budeme bez našeho fyzického těla.

·    Láska, kterou duše prožila, zůstane v časové dimenzi a na dlouhou dobu i v ní samotné uchována přesně v té podobě, v jaké ji prožila, přičemž nic nemůže vymazat tuto jemnohmotnou nahrávku lásky, tedy nedokáže ji vymazat ani sebevětší utrpení.

·    Největší lásky by přestaly být největšími láskami, kdyby poznaly milovaný objekt plně do hloubky včetně všech jeho skrytých fyzických i charakterových nedostatků a chyb.

·    Každý má nějakou vadu a proto se na tom, koho máte rádi, snažte vidět jen to dobré a potlačujte vaší pozornost na jeho slabší stránky, protože jen pak ho budete moci pořádně milovat.

·    Udržujme jednu naši lásku tím, že kromě ní budeme mít ještě lásky jiné. Nikdy neodcházejme od naší lásky tak daleko, aby nám zmizela z očí a my jsme na ni zapomněli, ani k ní nepřistupujme příliš blízko, abychom se v ní neztratili.

·    Bolest pohlavních orgánů je kompenzací a protikladem sexuálních potěšení a rozkoší, které jsme prostřednictvím těchto orgánů prožili.

·    Pozitivní kulturní a náboženské akce, na kterých se setká velké množství lidí, kteří se naladí na stejnou či podobnou kladnou vlnu, umožní jejich duším transformaci pozitivní společné energie ve velkém množství najednou. Profesor Velenovský řekl: „V chrámech, při slavnostech za zpěvů a hudby v harmonickém nadšení a obrácení myslí ke světu duchovnímu, spojují se duše davu s duchovní říší kosmickou.“

·    Viděl jsem tuto věc: Když pes trhal berana, jeho ovce stála při jeho boku až do poslední chvíle. A já se ptám: Stála by žena po boku muže, kdyby ho trhal tygr?

·    Vy, kdo jste stále sami a přitom toužíte více než všichni ostatní mít milence, víte, kdy ho konečně získáte? Teprve tehdy, až omezíte vaší nadměrně intenzivní touhu po něm a až se naučíte žít bez něj!

·    Se sesterskou duší obvykle toužíte po normálním sexuálním spojení, protože s ní chcete splynout. Kdežto s lidmi, jejichž duše mají nižší stupeň duševní příbuznosti, s těmi můžete častěji toužit dělat neobvyklé a nestandardní sexuální praktiky, než s vaší “sestrou”.

·    Mějte tak velké srdce, aby se v něm našlo dost místo pro každého, koho milujete a kdo si to zaslouží. Milujte každého tak mnoho, jako kdyby právě on měl být vaší jedinou láskou a jako kdybyste právě s ním měli prožít celý váš život.

·    Nikdy nemilujte tak mnoho, aby vás to zničilo a shořeli jste, ale stejně tak nikdy nemilujte ani tak málo, abyste se stali emocionálně chladnými a aby se vaše srdce proměnilo v kus ledu.

·    Je lehké milovat rozkvetlou růži, ale obtížnější a zároveň i důležitější je učit se milovat toho, kdo není hezký a kdo působí špatným dojmem či dokonce vzbuzuje odpor. A z toho důvodu zaslouží větší obdiv ten, kdo dokáže milovat třeba vadnoucí květinu, než ten, kdo dokáže milovat jen krásnou a rozkvetlou růži, která potřebuje daleko méně lásky ve srovnání s tou květinou, jež právě uvadá.

·    Miloval(a) je proto, že je neznal(a). Milovat je přestal(a), když je poznal(a).

·    Abychom mohli lépe poznat lásku druhých k nám (a i sami sebe), měli bychom nejprve poznat zlo a pak teprve dobro. Nejprve být vyřízení a zničení a vidět, jak nás druzí opouštějí a jak s námi nesoucítí. A pak už bychom si o nich naivně nemysleli, že jsou k nám dobří a že nás milují. Jen pokud druhé poznáme jen z té jejich lepší stránky, čímž je vlastně nepoznáme (alespoň ne jako celek, protože poznáme pouze jejich pro nás lepší část), jen pak je můžeme lidsky milovat.

·    Milostné vztahy s příbuznými dušemi lze rozdělit na dva hlavní:

     1) Věrnost a dominantní vazba převážně jen na mystickou sestru (méně časté)

     2) Střídání více mileneckých vztahů s více příbuznými dušemi (většinou)

·    Žena je často přirovnávána ke krásné květině. Zkusme se však zamyslet nad následujícím: Když je květina rozkvetlá, zpravidla krásně voní. To se o ženě dá rovněž říci, avšak má se dodat, že kromě toho, že voní, také smrdí. To se však o rozkvetlé květině říci nedá. Když uschne květina, přestane sice vonět, ale alespoň nesmrdí. Kdežto když “uschne” žena, smrdí příšerně. Není tedy z tohoto úhlu pohledu květina krásnější či příjemnější než žena?

·    Kdyby se “ti nahoře” méně milovali, “my dole” bychom nemuseli tak mnoho trpět.

·    Není žádný člověk, který by poznal veškerou lásku, protože ta je poznatelná a pochopitelná jen těmi, kteří se o ní po věky věků starají. S nimi si také můžete o veškeré lásce říci mnohem více, než s jakýmkoli živým člověkem.

·    Každá správná láska v sobě má mít i kousek žárlivosti a sebelásky.

·    Když spíme, náš mozek i naše duše vnímá a pracuje trochu jiným způsobem, než když bdíme. A proto mazlení se v polospánku či sny o lásce umožňují jinou specifickou transformaci energie lásky, než za plně bdělého stavu.

·    Přitažlivost a odpudivost krásy i lásky se střídají. Když se muž dívá na zadek krásné ženy, připadá mu pěkný. Když jej začne laskat, je to hezké. Ale když začne zadek té ženy líbat a lízat, může také začít vnímat jeho odporný zápach, ovšem jen pokud nemá ta žena svůj zadek obzvláště pečlivě umytý (pokud má, může to být velmi intimní i velmi příjemné pro oba), a hezké pocity toho muže se mohou změnit v odpor. Avšak když ten muž od té ženy odstoupí a znovu se zadívá na její zadek z povzdálí, opět začne vnímat jeho přitažlivý tvar. Proto ne nadarmo praví staré přísloví: "Nedívejme se na krásné věci příliš zblízka, mohlo by to narušit jejich celkovou krásu."

·    Jak se říká, to nejlepší nakonec. Z historie jsou známy případy, kdy se milenci krásně pomilovali a pak se zabili. Například se svázali řetězem a skočili ze člunu do jezera a utopili se.
     Může se stát, že člověk po prožití nejkrásnějších chvil svého života cítí, že nejen něco velmi cenného získal, ale také ztratil. A protože tuší, že již nikdy nebude moci něco tak krásného prožít znovu a že se mu tím pádem v jeho budoucnosti bude žít už jenom hůře, může mít touhu se zabít právě po prožití těch nejkrásnějších okamžiků svého života.

·    Často můžeme vidět něžné ženy po boku tvrdých mužů. Když je muž hrubý a drsný, žena nemusí jeho silnou mužskost doplňovat svojí mužskostí, a proto s takovým mužem prožívá jen svojí ženskost a je něžná a jemná. A naopak, chodí-li něžná žena s mužem “bábovkou”, podvědomě jí to vadí více, než kdyby ten muž byl snad až příliš hrubý a drsný, protože slabý muž prožívá slabou mužskost a tu mužskost, která mu chybí, v sobě pak musí prožívat něžná žena místo něj; musí místo něj zhrubnout, nebo se s ním rozejít a najít si někoho drsnějšího, než je on, aby po jeho boku znovu mohla být něžná a jemná, což je její relativní přirozenost.

·    Ne nadarmo jsme byli rozděleni. Musíme se učit žít jeden bez druhého.

·    Každá poloha pohlavního styku znamená rozdílný způsob doteku duší i transformace jejich sexuální energie.

·    Člověk ve skutečnosti nemiluje jen toho, koho miluje. Zároveň totiž miluje i duchy, kteří vládnou jeho lásce a kteří jí také prožívají s ním. Za kterou ženu se postaví duch ženské lásky, do té ženy se muž zamiluje a podvědomě se skrze ní chce spojit i s duchem té ženské lásky; za kterého muže se postaví duch mužské lásky, do toho muže se žena zamiluje a podvědomě se skrze něj chce spojit i s duchem té mužské lásky.
     Za koho se postaví Duch Lásky, do toho se zamilujeme. Někdy se postaví za našeho přítele, jindy za našeho milence či domácího mazlíka, nebo za krásnou krajinu. Ve skutečnosti netoužíme jen po těch, které milujeme, ale toužíme jejich prostřednictvím a skrze ně také po onom Duchu Lásky. A v každém, koho milujeme, nalezneme Jeho jednu část.

______________________________________

·    O mileneckých vztazích se říká mnoho relativních lží:

     Relativní lež: Můžeš si se mnou dělat, co chceš!
     Relativní pravda: Kdyby si jeden milenec dělal s druhým to, co opravdu chce, jejich milenecký vztah by mohl rychle skončit, například sadista by se ukojil tím, že by své milence uřízl bradavku na jejím ňadru.

     Relativní lež: To je jeho dívka!
     Relativní pravda: Kdyby byla jeho, pak by si s ní mohl dělat, co chtěl. Ale on nemůže. Takže ta dívka jeho není!

     Relativní lež: Nikdy tě neopustím!
     Relativní pravda: Opustím, a to docela brzy!

     a tak dále...

______________________________________

·    Jaký milenec by byl pro nějakou ženu ideální? Měla jich již více a s žádným z nich nebyla úplně spokojena:

     1. Byl dobrý “v posteli”, ale alkoholik.

     2. Měl peníze a dobře se o ní staral, ale v posteli s ním nebyla spokojená.

     3. Byla s ním ve všem spokojená až na to, že byl příliš starý.

     4. Byl hezký a dobrý v sexu i bohatý, ale příliš často nevěrný.

     Jak je vidno, ideálním milencem pro tu ženu by byl takový milenec, který by v sobě zahrnoval klady všech výše zmíněných milenců. A v každém z nich ta žena potkala jen jednu část onoho vytouženého ideálního milence.

     To samé obráceně platí pro nějakého muže. Jaká žena by pro něj byla ideální? Měl jich již několik a se žádnou z nich nebyl zcela spokojený:

     1. Měla hezký zadek, ale příliš malá ňadra a navíc byla hloupá.

     2. Měla velmi hezkou postavu a byla i dobrá v posteli, ale nevěrná, střídala jednoho milence za druhým.

     3. Byla hezká i věrná, ale měla odlišné sexuální zaměření - vyhovovaly jí jiné sexuální praktiky, než jemu.

     4. Byla ošklivá, i když chytrá, věrná i hodná.

     5. Byla hezká, ale citově chladná a neschopná dosáhnout orgasmu.

     Jak je vidno, ideální milenkou pro toho muže by byla taková milenka, která by v sobě zahrnovala klady všech výše zmíněných milenek. A v každé z nich ten muž potkal jen jednu část oné vytoužené ideální milenky.

______________________________________

·    Kdo miluje Boha, ten miluje všechno. A kdo miluje všechno, ten miluje Boha. Jenže nikdo nedokáže milovat úplně všechno a proto také nikdo nedokáže plně milovat ani Boha. A Bůh také nikoho z nás nemiluje úplně, neboť kromě nás má bezpočet jiných lásek a jeho láska k nám je jen nepatrným kouskem jeho energie lásky.

·    Vztahy mezi jednotlivými rostlinami lze v jistém smyslu přirovnat k mezilidským vztahům. I rostliny mají sousedské či rodinné vztahy, vykořisťují i jsou vykořisťovány. A podobně jako lidé, milují se i nenávidí.

·    Lépe nikdy nevstoupit do nebeské řeky lásky, než byť jen jednou jedinkrát vstoupit do pozemské řeky utrpení.

·    Někdy se stává, že člověk přijde o svojí největší lásku a po ní už potká jen lásku menší. Ta se však v průběhu několika let může překvapivě proměnit v tak hezkou a přitom i rozumnou lásku, že ta největší láska byla ve srovnání s ní jen největší životní omyl.

·    Nikdy do nebe, hlavně nikdy do pekla. Nevydávejme energii lásky v nebi, abychom jí nemuseli doplňovat nadměrným utrpením na Zemi.

·    Kdo se vnitřně nerozechvívá při poslechu hudby, koho hudba vůbec neláká, ten musí mít ve svém srdci opravdu velký kus ledu.

______________________________________

     Neznámý autor:

·    Za tu chvíli rozkoše (s milenkou, později manželkou) pak tolik starostí a výdajů! To vyjde levněji i ta nejdražší kurva.

·    Mnoho žen touží mít bohatého muže. Žena se neptá, odkud má muž prachy. Ženy podporují svině, protože kdo je bohatý, ten je většinou svině.

______________________________________

     Michal Höfer:

·    Lásku na celý život bych si hledal asi tímto způsobem:
     Až by mi u oltáře řekla své “ano” v domnění, že jsem chudý člověk s malým bytem a malým příjmem, teprve pak bych jí odvezl ukázat svojí vilu a v bance konto plné dolarů.

______________________________________

·    Zkusme poukázat na ty chvíle, jež spojují více vzdálených objektů a lidí a udržují duševní příbuznost jich všech:

*    Zpěváci jsou auty a letadly přepravováni z jednoho koncertu na druhý a každý z nich se odehrává v jiném městě. Haly, ve kterých se koncerty konají, jsou si třeba nějak podobné. Ti zpěváci dostanou na malou chviličku v každé té hale podobný pocit, jako v halách ostatních, když vystupovali v jiných městech. Náhle, na zlomek okamžiku, třeba chvíli ani neví, ve kterém městě a na kterém koncertu vlastně jsou. V těch zpěvácích je energie jejich fanoušků z koncertů v předchozích městech a oni jí předávají fanouškům v dalších městech: Jako když se na chvíli “ocitnou” na všech těch koncertech najednou = “ožije” v nich spojnice všech těch měst i všech těch fanoušků.

*    Nějaká paní byla na dovolené a cestovala letadlem. Vrátí se domů, leží v posteli, usíná, a náhle na malou chvíli neví, zdali je ještě v letadle nebo v zemi, kde byla na dovolené, či zda je již zpátky doma. V té chvíli se v ní spojila energie té země, kde byla na dovolené, s energií prostoru, kde letěla letadlem, spolu s energií místa, ve kterém bydlí.

*    Lidé se transportují z jednoho místa na druhé. Jejich rozložení a složení spolu s přemístěním v prostoru jsou tolika energiemi, jež se všelijak přemění, že se tím udrží hrubohmotná i jemnohmotná příbuznost mnoha světů (naší i jiných dimenzí, zejména pak jednotlivých galaxií našeho vesmíru, přemisťují-li se z jedné galaxie do druhé), přičemž transportem se v jisté malé míře změní struktura transportovaného objektu (člověka) a to má také vliv na všechno ostatní (jeho duší a tělem počínaje a celým VšeOrganizmem konče).

*    Lidé, kteří často či každý den přejíždějí z velkého města do přírody a zpátky, udržují duševní příbuznost “městské části duchovního světa” s “přírodní částí duchovního světa”.

*    Žít v jedné zemi a toužit po zemi jiné; žít na jedné planetě a snít o životě na planetě druhé; cestovat jednou galaxií a toužit být v galaxii jiné; být v jednom vesmíru a toužit nacházet se ve vesmíru jiném; být v jednom čase a toužit ocitnout se v čase jiném a podobně - to všechno jsou energie, které také slouží ke splynutí všeho se vším a k udržení duševní příbuznosti jednotlivých částí našeho vesmíru a vlastně i VšeOrganizmu jako takového.
     Tato touha člověka přitáhnout vzdálený objekt k sobě, do sebe, vytváří vazbu na ten vzdálený objekt a dává tomu člověku a nejen jemu kousek zvláštní energie - kombinaci energie té země (času, vesmíru, planety, galaxie), ve které člověk touží po zemi (času, vesmíru, planetě, galaxii) jiné, s energií té jiné země (času, vesmíru, planety nebo galaxie).

______________________________________

·    Jaký to klam, když nejhezčí tvar má ten, kdo (skoro) nic necítí.

·    Když se dostanete do situace, ve které máte vše, po čem jste toužili, zastaví se ve vás absorbce další pozitivní energie, neboť jste již všechnu absorbovali splněním všech vašich tužeb. Pokud byste stále měli vše to, po čem toužíte, časem by se hodnota toho všeho, ač původně z vašeho subjektivního hlediska pozitivní, přeměnila v hodnotu negativní. Po určité době byste začali toužit to vše odvrhnout či přesněji řečeno, podvědomě byste začali toužit to vše znovu milovat, znovu získávat a opět to prožívat jako pozitivní věc. Nebylo by pro vás tedy jiné řešení, než odhodit vše to, po čem jste toužili a co jste získali - poničit to, rozbourat a rozmetat na trosky, na chvíli to “ztratit z očí” i na to vše zapomenout, a po té to začít znovu poznávat, znovu milovat a opět získávat.

·    Existuje teoretická možnost, jak neustále prožívat chvíle krásného milování: Vracet se do minulých životů a do těch chvil, kdy v některém z nich duše prožívala chvíle krásné lásky.

·    Muži, nesnažte se měnit ženy, ale snažte se být takoví, abyste pro ženy byli přitažliví a aby vás milovaly. Ženy, nesnažte se měnit muže, ale snažte se být takové, abyste pro muže byly přitažlivé a aby vás milovali.

·    Mnohdy se stává, že život po boku mystické sestřenice je lepší a plodnější, než život po boku mystické sestry, neboť “sestřenice” je “harmoničtější”: Stále dost intenzivní na to, aby to byla opravdová láska, ale ne až tak nebezpečně moc intenzivní, aby to byla největší katastrofa.

·    Pes je výborný přítel, ale nemá vagínu. Les je krásný, ale nemá ňadra. Vánek umí krásně šeptat, ale nešeptá lahodným ženským hlasem. Rostliny jsou hezké, ale nemají krásnou dívčí postavu.

·    Bez žen? To ne, to raději hrob. A s nimi? To také ne, to je peklo.

·    Když rozchod, tak rozchod. Nemá cenu to lámat přes koleno a za každou cenu si chtít udržet milovanou osobu jen pro sebe. Nadměrná žárlivost a závislost přímo volá po nevěře (provokuje k ní), zatímco nadhled, nižší závislost na partnerovi a více potenciálních náhradních partnerů zvyšuje cenu dotyčného v očích jeho partnera či partnerky a snižuje touhu i potřebu jej opustit, respektive být mu nevěrný.
     Pokud vás váš partner nemá dostatečně rád a je vám nevěrný, je nejvhodnější se s ním okamžitě rozejít a nedovolit vaší žárlivosti a vašemu zklamání, aby vás dostaly do nějakého velkého maléru. Je vhodné se zeptat sám sebe: „Zaslouží si takový partner moji lásku?“ A pokud je jasné, že nikoli, okamžitě se s ním rozejděte! A rozvádíte-li se, tak místo eventuálních dlouhotrvajících právních rozepří o majetek a podobně raději hned na začátku mírně ustupte a spokojte se s menší polovinou. Leckdy je to lepší, než léta soudů a placení právníků, což vás nakonec nejen finančně, ale i zdravotně, může vyčerpat daleko více.

·    Pro případ eventuálního rozchodu a potřeby nalézt si nového partnera je vhodné udržovat více přátelských styků s opačným pohlavím, které se mohou v případě potřeby proměnit v milenecký vztah.

·    Kondom snižuje stupeň výměny sexuální energie lásky a snižuje kvalitu pohlavního spojení. Výjimkou je, když je žena při styku s mužem, který nemá kondom, ve stresu kvůli strachu z možného otěhotnění nebo nakažení se pohlavně přenosnou infekcí a při použití kondomu se více uvolní. Ale pohlavní styk má správně být tělo na tělo, tkáň na tkáň, duše na duši.

·    Téměř každý muž hledá Pána Boha (Ducha Lásky) a částečně ho nachází ve své ženě. A když mu někdo tu ženu vezme, je to jako kdyby mu sebral i Pána Boha.

·    Ženy jsou největší svině tam, kde se muži projeví jako soucitní a pomáhající tvorové, a muži jsou největší svině tam, kde se ženy projeví jako milující pečovatelky a zachránkyně.

·    Duch Lásky: „Správně jsi udělal. Vybral jsi si toho, koho jsem ti vybral já.“