Homepage

    Kniha zákona podivného     (sepsáno na rozkaz jisté bytosti, neberte to doslovně jako můj osobní příběh)

     Spatřil jsem knihu, ve které napsán byl zákon podivný. Měla tisíc stran a byly v ní všechny důležité paragrafy, kterými se řídí lidský život. Byl jsem udiven, když začal jsem číst kapitoly o lásce.

     Paragraf první zněl: „Lásky často málo bude jako úrody v roce, kdy z nebe nespadne ani kapka deště. Milovat se budou muži i ženy a bude je to velmi těšit i nesmírně bolet. Každá jejich lidská láska skončit musí rozchodem předčasným a když ne jím, tak smrtí. Po smrti se obě duše opět na svět vrátí, a milovat se budou znovu, dokud jim síla lásky nedojde a jejich srdce žalem nevykrvácí.“

     Paragraf druhý dodal: „Kdo miluje příliš, ten padne; stejně jako nadměrný žár Slunce spálí úrodu, i příliš velká láska sama v sobě shoří a promění se v popel.“

     Paragraf třetí dovysvětlil: „Povoluji jen lásku rozumnou a harmonickou, lásku do určité míry; neboť ten, kdo poruší zákon a milovat bude více, trestu neujde.“

     Paragraf čtvrtý vynesl rozsudek: “Když se dvě sesterské duše budou milovat láskou bez hranic, musí mezi ně vstoupit neštěstí."

     Zákon, který jsem dále v té knize četl, byl neúprosný a měl na sobě pečeť Satanovu. Jeho tvář šklebila se z titulní strany a jeho sápající se ruka chtěla uchopit každé lidské štěstí a proměnit je svým pekelným ohněm v hromádku popela.
     Četl jsem však v knize té podivné i světlých řádek pár. Ty psány byly písmem skvoucím se a každé slovo mělo třpyt perel. To andělé hovořili o lásce a o tom, že kdo miluje, jednou se dočká. Těch řádek pár bylo na konci té knihy a pečeť mělo skvoucí se a Boží tvář hleděla na mne skrze ni.
     Náhle, mávnutím kouzelného proutku, jsem byl zpět tam, odkud jsem ke knize zákona podivného přišel, v tomto světě plném strádání. Ale často si vzpomenu na několik posledních stran té knihy, které měly pečeť Ducha Lásky a mluvily o lásce bez hranic a o touze, která splní se v objetí toho, koho nejvíce milujeme.