Homepage

    Jak znovu nalézt ztracenou lásku

     Každý člověk, který ztratí svojí lásku, prožívá velkou bolest. Mnoho lidí se po ztrátě své lásky stane zatrpklými a mnohdy mají následky jejich zklamání celoživotní dozvuk.
     Ačkoli je bolest ze ztracené lásky velmi krutá, je nesprávné se kvůli této ztrátě na zbytek života “zatvrdit” a ze strachu před dalším zklamáním z nešťastné lásky již nikdy nikoho nemilovat. Právě touto zatvrzelostí totiž někteří lidé své zklamání řeší. Pokud se rozejdou s partnerem, kterého nade vše milovali, po zbytek života se již další lásce a dalším milostným vztahům raději vyhýbají.
     Smutnou skutečností bývá, že lidé, kteří se s láskou jako takovou rozešli a potlačili v sobě touhu po ní, ztrácí své ideály a citově chladnou. Jenže člověk, který má výraznou potřebu milovat a být milován, potlačením této své potřeby škodí svému zdraví a nakonec často i své duši.
     Nemá-li člověk, toužící po někom, s kým by se mohl vzájemně hluboce milovat, partnera, může svojí potřebu lásky transformovat. Vždyť to nemusí být jen nějaký jeden konkrétní člověk, kterého lze milovat. Milovat se dá i Bůh, příroda, přátelé a podobně. Nedostatek lidské lásky lze částečně nahradit například koupí nějakého zvířete, přičemž nejoblíbenějším společníkem ze zvířecí říše bývá pes. Pokud ho dobře vychováme a má nás rád, můžeme s ním prožít mnoho hezkých chvil, provázených oboustrannou náklonností, důvěrou i láskou. Pes sice nikdy plně nenahradí člověka, ale jak se říká, lepší je něco, nežli nic, nebo také někdy málo bývá víc.
     Ale je třeba vědět, že zvíře, to přece jen není ta pro člověka tolik potřebná a chybějící jiskra erotického napětí a přitažlivosti, i když přináší svému pánu jistotu a přátelství. Duše zvířecí a duše lidská dohromady, to není nejvyšší stupeň sblížení mezi dvěma dušemi. Mužská lidská duše vyžaduje spojení s lidskou ženskou duší a naopak. Nejvyšší formu lidské lásky lze plně prožít, nepočítaje lásku k Bohu, která je již více duchovní, pouze s příbuznou lidskou duší opačného pohlaví. Nikoli s duší zvířecí.
     Po rozchodu s milovaným partnerem se nabízí částečné a dočasné řešení neukojené potřeby lidské sexuální lásky zvětšením lásky k Bohu, přírodě a přátelům. Je vhodné chodit do přírody, věnovat se koníčkům, které zaberou co možná nejvíce času a v modlitbách prosit Boha o nalezení nového milujícího partnera anebo ho rovnou začít aktivně hledat, neboť, jak se říká, nebesa pomáhají jen tomu, kdo si nejdříve pomůže sám. Také se správně říká, že: „Pro jedno kvítí Slunce nesvítí.“ Na světě je tedy mnoho krásných lidí, stačí jen tu jejich krásu objevit. A další, nová láska, může ihned začít!
     Je-li příčinou bolesti ze ztracené lásky smrt partnera, je vhodné se obrátit k Bohu a požádat ho, aby se setkání se zemřelým partnerem mohlo uskutečnit v dalším životě jejich duší. Neboť, jak víme my mystici, láska nikdy neumírá. A když nás někdy opustí, tak jen na čas, aby se k nám dříve či později opět oklikou vrátila.
     Věřme Bohu a milujme. Kdo hledá lásku, jednou ji najde. A když ji nenajde on, najde si ho láska sama.