Homepage

    Si-fu z říše mrtvých

     Na osamělých místech této planety, nejčastěji v neobydlených horách či pustinách, žili lidé, kteří zasvětili svůj život nejvyšší formě bojových umění.
     Tito bojovníci také měli nejlepší učitele, jaké si jen lze přát - duchy, kteří mají na starost mistry bojových umění. A proto tito bojovníci dosahovali nejvyšší možné úrovně jejich bojových dovedností a byli téměř dokonalí.
     Jednou z forem jejich bojového tréninku byl sparing s “duchy bojových umění”. Stávalo se, a dodnes se stává, že s člověkem, který se bojovým uměním oddal celou svojí duší, vstoupí do kontaktu tito duchové a začnou jej učit. Dělají to však jen na osamělých a odlehlých místech, která jsou skryta zrakům jiných lidí.
     Tito bojovníci si zavazovali oči a učili se vidět duchovním zrakem. Viděli, co si soupeř myslí a dopředu věděli, kdy i jak zaútočí.
     Při tréninku s “duchy boje” se bojová úroveň těchto adeptů rychle zvyšovala. Boj s duchy je relativně bezpečnější oproti boji s lidmi tím, že se duchové zhmotní jen částečně a zasahují údery, které jsou sice cítit, ale protože se jedná o “polohmotu”, nezanechají zranění ani následky. Adept je sice cítí, ale nemohou mu ublížit (samozřejmě jen v případě, že je adept cvičen dobrými duchy, kteří mu nechtějí ublížit a zasahují ho jen lehkými údery; naproti tomu zlí duchové jsou schopni adepta zranit).
     Duchové postupně zvyšují rychlost svých útoků i razanci boje, a jejich svěřenec se tomu přizpůsobuje a tím se i zlepšuje. Vzhledem k tomu, že je rychlost duchů absolutní, musí být relativně absolutní i rychlost jejich svěřenců.
     Duchové se zhmotňují a předvádějí svým adeptům, jak mají vypadat techniky boje. Také jim je ale mohou ukázat na jejich vlastním těle.
     Adept se uvolní a přestane ovládat své tělo. Do jeho těla vstoupí duch boje a začne s ním provádět bojové techniky, což adept vnímá. Postupně, po nějakém čase, přebírá kontrolu nad svým tělem opět adept a duch snižuje sílu, kterou tělo adepta vede, až v té době, když si adept techniky osvojí a jeho tělo si na ně zvykne. Tak mohou duchové naučit svého svěřence bojovým stylům, které zanikly již před dávnými věky.
     Pokud se člověk, vedený těmito duchovními mistry a žijící v pustině zcela oddá jen bojovým cvičením a meditacím, může se stát, že pronikne natolik hluboce do duchovní moudrosti, že ho touha po boji s jinými lidmi zcela opustí, neboť pozná nesmyslnost násilí. A tak se jednoho dne může stát, že se z takového dokonalého bojovníka stane nebojovník. Pronikne tak hluboko do vědění a pozná tak hluboce duchovní svět, že se přiblíží Bohu a pozná Jeho Lásku. Pak skrze tuto Boží Lásku začne milovat i ostatní lidi, a již s nimi netouží bojovat.
     Ovšem člověk, který je vyučován duchy boje, je vzácnou výjimkou. Pokud tedy cvičí adept bojových umění jen fyzicky s jinými lidmi a bez meditací, může dosáhnout vysoké úrovně převážně jen pravidelným podstupováním boje s plným kontaktem, protože při praktikování bezkontaktních soubojů se kazí účinnost technik, odolnost adepta i odhad vzdálenosti soupeře.
     Ale zpět k duchovním mistrům. Žijí i cvičí společně s vámi a lze je občas vidět, jak pomáhají některým lidem, praktikujícím bojová umění. Jsou rádi, že ta umění boje, na jejichž tvorbě a tradici se podíleli, žijí dál vámi všemi, co je praktikujete. A jsou také rádi, když vidí někoho, kdo je nejen dobrým bojovníkem, ale zároveň i dobrým člověkem.
     Dnešní svět skýtá již jen málo klidných míst, kde lze vyvolávat duchy boje a učit se od nich. Ale ještě taková místa jsou, například v Tibetu a všude tam, kde je zachovalá příroda a vzdálenost k nejbližším lidem desítky až stovky kilometrů. A kde je takový klid, že mohou ze světa mrtvých vyjít duchové dávných bojových umění, třeba i těch nejlepších z chrámu Shao-lin, a procházet se neporušenou přírodou, aniž by je, s výjimkou jejich svěřence, zahlédlo lidské oko.

     Zde je jednoduchý návod, jak (vstoupit do kontaktu a) začít trénovat s duchy boje:

     Nalezněte sobě klidné místo, kde je přítmí či ještě lépe tma, žádný očitý svědek a kde kolem sebe máte prostor několik desítek metrů. Nejvhodnější je volné prostranství v hlubokém lese uprostřed noci, co nejdále od lidí.
     Vzpomínáte na staré mistry jako na žáky duchů bojových umění a prosíte duchovní svět, aby vám pomohl se s těmito duchy spojit. Pak si nasadíte pásku na oči, abyste nic neviděli, a pomalu provedete do vzduchu techniky vašeho bojového umění. Pak se uvolníte, znovu pomyslíte na duchy boje a snažíte se cítit je ve vašem okolí - ve vzduchu v okruhu několika metrů kolem vás.
     Náhle ucítíte, jak vzduch zhoustl a jakoby ožil. A i když vás možná přepadne strach, nesundavejte pásku z vašich očí! Místo toho zaútočte a pokuste se do toho zhoustnutého vzduchu kopnout nebo udeřit.
     Je to strašně rychlé a mrštně to uhýbá. Bleskově vás to oběhne a náhle to do vás udeří. Ten úder je cítit, trochu svým způsobem i bolí, přesto se vám ale nic nestane. Možná i vykřiknete strachy, ale časem si na ten divný pocit zvyknete.
     Požádáte ducha boje, aby bojoval pomaleji. Zpravidla vám vyhoví a pak s ním můžete bojovat ve vám vyhovujícím tempu. Během vícero tréninků se vzduch více a více zhmotňuje, a jednoho dne pak můžete sejmout pásku z vašich očí, cvičit bez ní, a začít zhmotnělého ducha boje nejen cítit, ale i vidět.

     Varování:

     S tímto návodem je tomu jako se zaklínadly. Někomu (za určitých okolností) fungují a někomu ne. Každopádně však může být tento způsob tréninku nebezpečný kvůli kontaktu s duchy jako takovému a velkému náporu na psychiku adepta, a proto jej nelze vysloveně doporučit. Je samozřejmě lepší trénovat s živými lidmi než s duchy, protože jak k vám duchové jako takoví jednou získají bližší přístup, mohou pak na některé z vás možná sáhnout i ti negativní.