Homepage

    Praktický nácvik technicky náročných stylů

     Je mi smutno, když vidím, jak někteří moderní “bojovníci kung-fu” nejsou schopni použít ve skutečném boji téměř žádné tradiční techniky. Připadá mi, že dnešní kung-fu na soutěžích, kde se bojuje s kontaktem, už většinou není kung-fu v pravém slova smyslu, ale jakási více či méně nepovedená napodobenina kickboxu.
     Co vlastně takoví bojovníci chtějí? Jen se předvádět líbivými technikami při provádění forem (bojových sestav), ale ve skutečném boji používat jen špatnou napodobeninu kickboxu? To se mohli vykašlat na kung-fu a začít trénovat rovnou kickbox!
     Když tradice, tak tradice. A když tradiční techniky určitého specifického stylu, tak tradiční techniky určitého specifického stylu.
     Já si myslím, že je lepší bojovat jen pomocí těch technik, které zahrnuje váš styl, byť by byly poněkud složité a dokonce i prakticky hůře použitelné. Jak praví jedno z mých přísloví: „Lépe je být na nižší bojové úrovni a hluboce prožívat techniky bojového umění v duchu jeho tradice, než být hrubým rváčem, bojujícím bez hlubšího vnitřního prožití technik.“
     Co je pro vás podstatnější: za každou cenu nejvyšší výkonnost v boji s plným kontaktem, nebo celková harmonie tréninku vašeho bojového umění v duchu jeho tradice? Mám na mysli takovou harmonii, kde je celkem slušný bojový potenciál, i když zrovna ne ten největší a nejúčinnější, za to však i ostatní cenné komponenty, kterými jsou hlubší vnitřní prožití technik, udržování staré tradice a harmonizace vaší čchi.
     Chcete-li praktikovat nějaký složitější technický styl, ke zvýšení účinnosti jednotlivých technik je nejlépe cvičit ve dvojici, třeba následujícím způsobem:
     1. Pomalu prováděný nácvik technik bez kontaktu (jen dotyk těla soupeře úderovou plochou).
     2. Pomalý souboj bez kontaktu (adept musí za všech okolností použít jen techniky svého stylu; to znamená, že zpočátku bude při pomalých pohybech takového “boje” přemýšlet nad tím, kterou techniku a jak použije, a teprve časem se jeho reakce natolik zautomatizují, že budou samovolné a nebude na ně muset myslet).
     3. Rychlý souboj bez kontaktu (zde se již techniky používají rychle, automaticky a bezmyšlenkovitě; adept se učí rychle a správně reagovat).
     4. Rychlý souboj s lehkým kontaktem (adept nejen rychle a správně používá tradiční techniky, ale již se učí dát do nich trochu síly a čelit úderům, které jsou již trochu razantní).
     5. Rychlý souboj s plným kontaktem (adept na sobě má chrániče a prstové ochranné rukavice, které mu umožní používat všech technik jeho stylu a dát do nich plnou sílu; také zpracovávat techniky soupeře, které jsou vedeny plnou silou).
     Každé z výše popsaných cvičení by se mohlo provádět třeba jeden rok, a na konci výcviku, když už je adept dostatečně vyspělý, by se tato cvičení mohla i různě kombinovat. To znamená, že v daném případě by měl adept být v plné bojové připravenosti po pěti letech tréninku.
     Při nácviku souboje s plným kontaktem používejte jen ty chrániče, které vám umožní použít veškerou techniku vašeho stylu, což znamená, že například boxerské rukavice jsou nežádoucí u těch stylů, které používají převážně údery otevřenou dlaní a prsty. Nejvhodnější jsou ty rukavice, jaké nosil Bruce Lee, samozřejmě doplněné ochrannou přilbou a chrániči nohou, rozkroku i trupu.