Homepage

    Povídání o agresivitě

     Co se týče agresivity, je většinou nevhodná a špatná, a jen méně častěji vhodná a dobrá.
     Nadměrná agresivita zpravidla bývá všeobecně a víceméně i jednoznačně odsuzována. A jedním z hlavních cílů lidské společnosti je globálně se jí zbavit.
     Položme si nyní otázku: „Jaké jsou vlastně příčiny agresivity?”
     Když pomineme duchovní a energetické důvody, a podíváme se na věc ryze prakticky a lidsky, pak jako hlavní příčinu agresivity označíme zejména potřebu sebeochrany a sebeprosazení.
     Důvodem agresivity bývá nebezpečí, které dotyčnému hrozí buď bezprostředně (napadení), nebo třeba jen potenciálně (když bude moc hodný, lidé ho mohou připravit o družku, o peníze a tak dále), a agresivita je použita k jeho eliminaci a zažehnání.
     Já osobně bych agresivitu rozdělil na tyto dva hlavní druhy:

     1) Agresivita defenzivní = agresivita sloužící k obraně, tedy k odvrácení bezprostředně hrozícího nebezpečí.

     2) Agresivita expanzivní = vyhledávání konfliktů a útok na druhé kvůli sebeprosazení a kvůli odvrácení pouze potenciálně hrozícího nebezpečí.

     Ač nazýváme nadměrnou agresivitu zlem, stejně tak obráceně můžeme nazvat zlem i naprostou absenci agresivity.
     Nyní bych chtěl poukázat na to, jakým způsobem může úplné potlačování agresivity škodit a jak dokáže nepřímo způsobit, respektive vynutit si, agresivitu leckdy i mnohem větší, než jakou byla ta potlačovaná.
     Například někdo je omezovaný a šikanovaný jinými lidmi, potlačuje svojí agresivitu k nim, ustupuje jim a nebrání se, ale potlačovaná agresivita se uvnitř něj usazuje a hromadí a začne mu postupně škodit (někdy se to výrazněji projeví až za dlouhé roky). Pozvolna nabourá jeho zdravotní stav a vede k vnitřnímu emočnímu přetlaku, kvůli němuž pak dotyčný může “vybuchnout” a náhle napadnout – i z malicherného důvodu - třeba rodinného příslušníka, domácí zvíře, či nějakého nevinného člověka. V takovém případě rozdává rány nevinnému a jsou to rány, které si zaslouží nebo zasloužil někdo úplně jiný, který často a paradoxně nedostal ránu ani jedinou. Tím může dotyčný nakonec způsobit mnohem více zla, než kolik by ho býval způsobil, kdyby svojí potlačovanou agresivitu vůči svým skutečným agresorům nepotlačil, vybil jí na nich a udržel si dobré zdraví, nervy i dobré chování k těm, kdo si to zaslouží.
     Takže komu je ubližováno a nebrání se, ten prožívá bezmocnou nenávist a potlačuje svojí agresivitu. A časem buď onemocní a způsobí tak trápení nejen sobě, ale i svým blízkým, kteří ho mají rádi, nebo ten emoční přetlak ze sebe dostane tím, že zmlátí někoho víceméně nevinného. Anebo obojí. A pokud by mu úplné potlačování agresivity a totálně submisivní role vůbec nevadily, pak by vlastně ani nebyl v pravém slova smyslu muž, protože v každém správném muži musí ta trocha energičnosti, osobní důstojnosti a agresivity být.
     Pokusme se nyní vyčíslit pozitivní a negativní dopad potlačování sebeobranné agresivity, a naopak jejího uplatnění.
     Řekněme, že zmlátit agresora, který vás napadá, má relativně kladnou hodnotu, a mlátit toho, kdo vás nenapadá, má relativně zápornou hodnotu. Nyní si uděláme na jednoduchém příkladu výpočet toho, jak to může vypadat, když se někdo nechá napadat, nebrání se a nechá si ubližovat, a svůj vztek si pak vylévá na nevinných:
     Někdo je třikrát napaden agresorem, nechá si to líbit a nebrání se, čímž toho agresora víceméně podporuje v jeho nedobrém chování. Takže bychom to mohli započítat jako –3 body. Ale nikdo není jen zlý a ten agresor je zlý třeba ze dvou třetin, takže to započteme jako –2 body. Napadený v sobě potlačuje agresivitu a vybuchne pak třeba doma a tam se kvůli tomu 10x ostře pohádá a ublíží tím svým blízkým. A oni byli třeba ze dvou třetin hodní, takže každou hádku s nimi započteme jako mínus dvě třetiny bodu, tedy – 0,66. Když tedy těch deset hádek sečteme, vyjde nám 10 x -0,66 = –6,6 bodů. A když k tomu ještě přičteme to, že se nebránil agresorovi, který ho napadl, vyjde nám -2 + -6,6 = -8,6 bodu. Čili tím, že se napadený nebránil, vykonal zlý čin v hodnotě -8,6 bodu.
     Kdyby se však dotyčný naopak hned při prvním útoku toho “ze dvou třetin zlého” agresora bránil a přemohl ho a zmlátil, tak by vykonal čin v hodnotě +0,66 bodu. A ten agresor by se pak možná zalekl a přestal napadat jiné lidi (další plus), nebo by si na nich naopak vyléval svůj vztek (mínus).
     Pokud by však napadený toho agresora úplně umlátil, což ale není legálně skoro nikdy možné, pak by ten agresor již nemohl nikoho dalšího napadnout (velké plus), ale způsobilo by to bolest těm, kteří měli toho agresora rádi (mínus). Ale násilné agresory většinou lidé zase tak mnoho rádi nemají.
     Takže to číslo by nakonec mohlo být trochu jiné, ale nechme ho pro zjednodušení tak, jak je. A navíc, napadený by si tím, že se bránil a zmlátil agresora, vybil svůj hněv, zachoval dobré zdraví a ke svým blízkým by se pak třeba choval nějaký čas o trochu lépe, než normálně (když si člověk vybije svojí agresivitu, obvykle je pak chvíli laskavější a vlídnější). Čili tím, že by se napadený účinně bránil, by vykonal dobrý čin v hodnotě několika bodů.
     Samozřejmě, že jsou tato čísla velmi zjednodušená a částečně i chybná vzhledem k všudypřítomné relativitě, ale naznačují, co je jakoby lepší, a co je jakoby horší.
     Ovšem aby mohl člověk ve zdravé a rozumné míře účinně používat zdravou a rozumnou, sebeobrannou agresivitu, musí být v určité životní pozici a okolnostech, které mu to umožňují – dovolují:

     1) Musí být fyzicky i mentálně nadprůměrně silný = dostatečně zdravý a se základním výcvikem v bojových uměních nebo se základními zkušenostmi z rvaček.

     2) Nesmí být vysloveně chudý a finančně závislý na druhých, kteří ho pak “mají v hrsti” a on se od nich eventuálně musí nechat ponižovat.

     3) Musí mít přízeň Osudu ve svém konání.

     Poučení:

     Když skutečně bezcitnému agresorovi ustupujete, tak bude vás i jiné lidi dále napadat. Když ho jenom trochu zmlátíte, naštve se a bude se mstít – ať už na vás nebo na druhých. Když ho ale zmlátíte úplně - ušlapete a ukopete, tak ho zlomíte, zničíte, a on přestane napadat druhé.
     Proto jednáte-li se skutečně zlým, bezcitným a velmi agresivním člověkem, bylo by vhodné ho úplně vyřídit – zlikvidovat. Pamatujte: „Po dobrém to jde jen s někým, za to po zlém to jde se všemi!“
     Ovšem k tomu, abyste poznali, že je dotyčný agresor skutečně velmi zlý a bezcitný, byste museli vidět jeho auru a mít vlastně i dostatek času a moudrosti na to ho prozkoumat, což v praxi zpravidla není tak úplně možné a to ze dvou hlavních důvodů:

     1) V rychle probíhajícím konfliktu na to není dostatek času.

     2) Málokterý bojovník je knězem, filozofem, senzibilem i lidoznalcem v jedné osobě, takže jen málokterý je schopen velmi rychle posoudit, zda narazil na skutečně bezcitného a zlého agresora.

     Dodatek: Zákon ve většině situací nedovoluje násilnou likvidaci násilných agresorů.

     Jak se smířit s případnou porážkou aneb nikdo nemůže pořád jenom vyhrávat:

     Je vhodné pracovat na sobě v tom smyslu, abyste se dokázali vyrovnat s případnou prohrou a jinými neblahými životními okolnostmi či křivdami, neboť nikdo nemůže pořád jenom vyhrávat.
     Pokud při střetu s agresorem prohrajete a neubráníte se, nebo když vám někdo prostě udělá něco, za co jste se mu nepomstili, a stále na to myslíte a chováte v sobě nenávist a zášť, což vás udržuje ve vnitřním neklidu až emočním přetlaku, pak se musíte naučit nemyslet na to, uklidnit se, brát dotyčnou křivdu co nejpozitivněji jak to jen jde a zužitkovat jí ve svůj prospěch:

     1) Vzít si z ní poučení, takže budete moudřejší, než dříve.

     2) Tím, že se vám stala křivda, jste odčinili nějakou tu negativní Karmu vaší duše.

     Každopádně vám v takovém případě poskytuje tři důležité rady pan profesor Josef Velenovský:

     1) V záchvatu hněvu a rozčilení nikdy nic nepodnikej, neboť může ti čin tvůj býti osudným.
     Postihne-li tě neštěstí, utrpíš-li škodu na majetku, na rodině, zasáhnou-li tě jedovaté šípy nepřátelských pomluv a provokací, spokoj se pouze vykonanou škodou a ostaň nebo vrať se co nejdříve ve stav obvyklého klidu, abys trvalou starostí a zármutkem škodu tu ještě ztrátou na zdraví a zdárném rozvoji ducha nerozmnožoval.

     2) Čím více kdo zachovává klidnou mysl a rozvahu ve chvílích těžkých a nebezpečných, tím jest dokonalejším a tím snáze čelí každému nepříteli a každému nebezpečí.

     3) Jsem-li napadán útoky nepřítele, snažím se nejprve vlídností a přátelskou pozorností útoky jeho odraziti a nenávist přátelskou službou zmírniti a vůbec vše učiniti, abych jej o vlastní lásce a shovívavosti přesvědčil a jej od zločinění odvrátil. Když však nepřítel všechny mé snahy odmítá a v pokusech mne ničiti pokračuje, pak musím přikročiti k důkladné obraně, abych sebe zachránil nebo dílo dobré, které podnikám a jež k pokroku a blahu všeobecnému slouží, dokonal.

     Nesmyslnost expanzivní agresivity:

     Po věky věků se opakuje tentýž pošetilý scénář:
     Nějaká duše ubližuje duši jiné, a pak ta jiná duše pro změnu zase té, která ubližovala jí. Jednou je duše slabším, podruhé silnějším člověkem, a takhle pořád dokola, přičemž žádná síla jí nezachrání od toho, aby po té, co byla tím silnějším, nemusela jindy být zase tím méně silným.
     Je jediné řešení, jak se zbavit této opakující se a stále se vracející slabosti: Nikdy nebýt ani tím nadmíru silným, ani tím příliš slabým. To je možné jedině tak, že na tom budou všichni podobně a všichni si budou rovni. A to jde jedině tak, že se my všichni vzdáme jakékoli expanzivní agresivity i touhy po fyzické nadřazenosti nad ostatními lidmi.

     Potlačení expanzivní agresivity:

     S potlačováním a nepotlačováním agresivity tomu má být tak, že se má potlačovat pouze agresivita expanzivní a nemá se potlačovat jen ta defenzivní.
     Z důvodu minimalizace vlastní expanzivní agresivity je vhodné, aby se bojovník vyhýbal prostředí, kde ke konfliktům dochází nejčastěji, a netoužil po boji s ostatními lidmi. Ať je tak silný, aby když už se něco proti jeho vůli semele, aby si dokázal poradit, ale zároveň ať se tomu vyhýbá, dokud to jenom jde. To znamená vyhýbat se “agresivním místům” - policii, armádě, bezpečnostním službám, některým “ostřejším nočním klubům” a podobně. Prostě všemu, kde adept vědomě a aktivně vstupuje do agresivní role.

*******

     Agresivní jednání lidí, a to zejména ve formě fyzického útoku na jiného člověka, mají na svědomí tyto tři hlavní faktory:

     1) Duševně i fyzicky zděděná agresivita

     2) Špatný výchovný vliv, tedy především rozvinutí agresivity jinými lidmi

     3) Vliv zlých duchů

     Globálně vzato, vliv jak zděděné agresivity tak špatný výchovný vliv lze usměrnit přetvořením lidské společnosti, ve které se minimalizují projevy agresivity a ta se postupně zmenší.
     Horší je tomu ovšem s vlivem zlých duchů, jejichž působení mívá katastrofální následky. Tak například osobně znám jednoho z těch duchů, kteří zařizují vznik záchvatů zuřivosti, napadení a zmlácení jiného člověka. Říkám mu “Mlátič”, protože vstupuje do lidí, aby se jejich prostřednictvím a skrze ně na někoho vrhnul a zmlátil ho či úplně umlátil, nejčastěji údery pěstmi do obličeje. Je šedý, bez vlasů i bez vousů, se zuřivým výrazem ve svém primitivním zlém obličeji i v očích. On je záchvat vzteku, výbuch zuřivosti, a strašné rány pěstmi.
     Pro změnu jiný zlý duch, jemuž říkám “Rozdmíchávač”, do vás vstoupí, “nadechne se” ve vás, a vy se náhle rozhněváte a můžete být agresivní, nebo “Kazitel”, který vás přiměje nemít toho druhého rád a vidět na něm jenom to špatné. Takovýchto zlých bytostí existuje celá řada.
     Když se jednou bude lidská společnost přetvářet tak, aby z ní zmizela nadměrná agresivita, musí se zároveň zničit i vliv těch zlých duchů, kteří skrze jedny napadají druhé. A toho lze docílit dvěma způsoby:

     1. Přímo = zaútočit na jejich negativní paralelní svět a zlikvidovat ho Svatou Energií – postupně spálit. To ale zatím prakticky není možné, protože bychom museli a) ten paralelní svět vidět, b) disponovat Svatou Energií a c) mít to povoleno od všemocného Osudu.

     2. Nepřímo = vytvořit uvnitř lidí takové prostředí, aby v nich nebylo místa pro vstup těchhle zlých duchů, a to a) rozením se pod astrologickými vlivy omezujícími agresivní chování (lidé by se nesměli rodit pod některými negativními konstelacemi = řízené těhotenství; pokud by u někoho byly prokázány výrazné, geneticky přenosné agresivní vlohy, nesměl by mít děti), b) uspáním těch lidí, kteří v sobě výrazné agresivní vlohy mají (před smrtí by toho měli litovat a umírat s knězem, aby se tyto jejich vlohy snížily do dalších životů jejich duší) a c) globálním spojením s nejvyšším pozitivním duchovním světem, aby lidem dodal lásku a mír a omezil vliv těch zlých duchů, vzbuzujících v lidech agresivní chování.

     Udržování defenzivní agresivity:

     Jestliže vyřadíme expanzivní agresivitu a ponecháme jen tu defenzivní, měli bychom se postarat o to, aby byla účinná. K tomu si však nejprve musíme připomenout její hlavní slabinu:

     Defenzivní agresivita se zpravidla nechá udeřit či pevně uchopit jako první a teprve pak se začne bránit = často až když už je příliš pozdě. Proto je nutné procvičovat následující:

     - odolnost proti úderu (zvyšuje pravděpodobnost vydržet úder útočníka)

     - udržování výhodné obranné pozice za všech okolností, zejména odstup od potenciálního útočníka, abyste minimalizovali pravděpodobnost, že budete nečekaně udeřeni a mohli včas zareagovat

     - lidoznalství = odhad na lidi, v daném případě na nebezpečí útoku, které z jejich strany eventuálně hrozí

     Závěrem pár slov o globální minimalizaci agresivity:

     Řešení globální minimalizace agresivity tkví především v globálním odstranění nebezpečí, které lidem hrozí ze strany jiných lidí, a to ať již bezprostředně nebo pouze potenciálně. Když toto nebezpečí zmizí, spolu s ním zmizí i důvod k agresivitě (s výjimkou genetických vloh pro agresivitu, jež však časem v lidské populaci také poklesnou, neboť se globální snižování agresivity zanese do genofondu lidstva).