Homepage

    Použití bojového umění v praxi

     Je relativně v pořádku, když někdo pomocí svého bojového umění zastaví nějakého opravdu zlého člověka v jeho dalším páchání zla. Ale kdo dokáže skutečně dobře odhadnout, je-li dotyčný člověk opravdu zlý a zda chce bez příčiny ubližovat jiným lidem? Jen málokdo!
     Kupříkladu na ulici udeří muž ženu. Ale co když je onen muž v právu, protože mu ta žena velmi ublížila, a prostě mu jen momentálně ujely nervy a dal jí facku? Co když by si zasloužila něco ještě horšího?
     Nebo někdo vezme kámen a ve městě s ním rozbije výlohu nějakého obchodu. Ale co když je to hodný člověk, který se právě proto, že je hodný a důvěřivý, nechal okrást svým zaměstnavatelem, zároveň ho opustila žena a onemocnělo mu jeho jediné dítě? A co když právě tento hrůzný tlak okolností musel z toho člověka nějak ven a vhození kamenu do výlohy toho obchodu bylo pro toho chudáka jediným momentálně dostupným způsobem, jak se vybít a dále pak již klidněji snášet trpký úděl svého života?
     Jak praví stará asijská moudrost, někdy je lépe do běhu věcí nezasahovat. Traduje se, že když kdysi jeden z mnichů jistého asijského kláštera vyhnal výběrčí daní z blízké vesnice ve snaze pomoci tam žijícím vesničanům a zmírnit jejich chudobu, způsobil tím pravý opak toho, co chtěl. Místo aby vesničanům tímto svým činem pomohl, velmi jim ublížil. Panovník té provincie se o činu mnicha dozvěděl a poslal do té vesnice armádu vojáků. Ti mnicha přemohli a vesničanům od té doby nařídili platit ještě větší daně, než jaké platili před “pomocí” toho mnicha, nebo dokonce i celou vesnici zničili. A tak se snaha o dobro ve zlo obrátila.
     Proto je tak důležitou součástí filozofie bojových umění i znalost relativity veškerého dění, zejména vztahu mezi dobrem a zlem. A právě z toho důvodu by měl každý správný adept bojových umění být nejen dobrým bojovníkem, ale také filozofem a knězem.