Homepage

    Láska a boj

     Láska a boj jsou zdánlivě dvě odlišné věci, z nichž jedna buduje, a druhá ničí. Přesto však mají mnoho společného.
     Nejprve si uvědomme podstatu lidské lásky, tedy proč se muž i žena vzájemně přitahují, a povězme si také, v čem se vzájemně liší. Jako příklad si vezměme dva ideální partnery, muže a ženu. Jejich duše mají společný původ, neboť obě vznikly rozdělením jedné bezpohlavní duše na duše dvě, mužskou a ženskou. Proto se jim také říká “sesterské duše” (faktem ale je, že existuje více druhů duševní příbuznosti, dávající vzniknout lidské erotické lásce).
     Muž má převahu prvku mužskosti a žena má převahu prvku ženskosti. Muž má to, co chybí ženě, a žena má to, co chybí muži. Oba podvědomě touží se vzájemně spojit a splynout spolu, což se projevuje pohlavním pudem. Jejich pohlavní akt je ve skutečnosti pokusem o návrat do původního stavu, kdy byli oba spojeni v duši jednu, bezpohlavní a dokonalou. Jejich fyzická těla jim však tuto jejich duševní potřebu neumožňují plně uspokojit, při pohlavním styku se jedná jen o pokus o ukojení této touhy.
     K tomu, aby se muž i žena vzájemně přitahovali a milovali, musí mezi nimi být určitý daný rozdíl. A tento žádoucí rozdíl mezi nimi se udržuje zejména odlišným způsobem života jejich duší. Je to právě tato jejich rozdílnost, která také pomáhá udržet i jejich lásku.
     Muž je zdánlivě hrubý a touží po jemnosti ženy, zatímco žena je zdánlivě jemná a touží po hrubosti muže. Ženě imponuje mužova mužnost a muži imponuje její ženskost. Muž je schopen většinou intenzivněji prožít lásku, nežli žena, protože je podstaty Yang, což je aktivita, teplo a emoce. Žena je podstaty Yin, což vyjadřuje chlad a pasivitu. Proto se muž snaží velmi aktivně získat lásku ženy, a žena jí méně aktivně přijímá.
     A nyní se podívejme na to, jak souvisí boj s udržením sexuálního náboje a erotické přitažlivosti mezi nimi, tedy s udržením jejich vzájemné lásky.
     Vezměme to nejprve ze starých časů. Ideálem většiny starých národů byla představa, že muž má být dobrý v boji a žena mu má porodit hezké a zdravé děti. Již celé věky opěvují staré balady chrabré válečníky a jejich krásné ženy. Ano, taková byla ideální představa starých časů* -láska a boj.
     Bojem, tedy aktivním a násilným sebeprosazováním, v sobě muž rozvíjí svojí mužskost, tedy zevní hrubost. Také ukazuje na odiv svojí schopnost prosadit se mezi ostatními muži a na to, že mezi nimi zaujímá právoplatné postavení, které si vydobyl, či vybojoval. Jeho pozici též upevňovalo vůdčí postavení v rodině, kterou byl povinen bránit. Tak v něm jeho žena viděla svojí oporu a dobrého bojovníka, a cítila se být pod jeho ochranou.
     Ženy nesměly vykonávat mužské práce, jen práce ženské, a podobně muži museli vykonávat jen práce mužské. V moderní době se některé ženy chovají jako muži a vykonávají stejné profese, čímž se porušuje rozdíl mezi nimi i jejich vzájemné prožití lásky.
     Když žili manželé za starých časů v zemi, kterou každou chvíli zmítala válka, nikdy si nemohli být jistí, kdy se vidí naposledy. A milovali se o to intenzivněji, oč blíže bylo vypuknutí války, která jim hrozila. A když válka nastala, muž se odebral do boje a jeho žena plna napětí čekala, zda se z války v pořádku vrátí. A když se z ní v pořádku vrátil, nejlépe ještě vyznamenaný v boji, tím více ho pak měla ráda.
     Kdesi hluboko v nitru žen je zakódováno, že muž musí být chrabrý samec. Když je příliš něžný a hodný, většině žen to vadí více, než kdyby k nim byl trochu hrubián. A stejně tak obráceně většině mužů vadí, když jsou jejich ženy příliš hrubé a zmužštělé.
     Bojovým uměním se mohou samozřejmě zabývat muž i žena, avšak mělo by zde platit pravidlo, že muž by měl být vždy fyzicky silnější než jeho žena, aby v něm ona viděla autoritu a svého ochránce, a on aby v ní viděl slabšího, křehčího a něžného tvora, kterého má potřebu chránit a opatrovat. Pak nebude jejich mužskost a ženskost porušena, a vztah mezi nimi zůstane zdravý.
     Je pravdou, že společný trénink v bojových uměních a tai-čchi může být i jakýmsi flirtováním mezi milenci a dokonce i přípravou na hlubší vzájemný dotek či spojení jejich duší. Cvičí-li milenka tai-čchi styl Yin a milenec ve stejnou chvíli styl Yang, mohou se při společném cvičení energeticky lépe připravit na chvíle milování. Společné provádění odpovídajících sestav tak může být i kvalitní milostnou předehrou před vlastním sexuálním aktem.
     To je dalším příkladem pozitivní stránky bojových umění. Dají se s úspěchem používat i k probuzení lásky v mnoha jejích formách. A konec konců i lásky přátelské, kdy katu či bojovou sestavu provádí tým přátel společně a každý z nich prožívá její pohyby ve stejnou chvíli, jako ti druzí. To také posiluje jejich společnou energii, ovšem jen pokud se mají vzájemně rádi a otevřou-li svá srdce.
     Jen když si muž zachovává svojí mužnost a sílu, a žena když si zachovává svojí ženskost a jemnost, je vztah mezi nimi intenzivní a hoří láskou. A právě boj, tedy schopnost násilně se prosadit, zajistil mužům obdiv a touhu jejich žen, a ženám silné a obdivuhodné ochránce, po jejichž boku chtějí zůstat po celý svůj život.

     
*(Tato “ideální představa” starých časů má však jeden velmi výrazný negativní aspekt: aby mohl být člověk dobrým bojovníkem, musí porážet nepřátele = způsobovat bolest a porážku druhým, tedy způsobovat jim utrpení. A pokud by ženy milovaly jen chrabré bojovníky = milovaly by ty, kdo ubližují druhým a udržují agresivitu v genofondu lidstva. Proto v počáteční i střední, tj. starší fázi vývoje naší civilizace, platí to, co je v této kapitole popsáno jako ideál “Láska a boj”, zatímco v nejvyšší fázi vývoje platí všeobecný mír a rovnocennost všech - nejvyšší cíl bojových umění: žádní nepřátelé, tedy žádní poražení a ponížení lidé.)