Homepage

    Závěrečné shrnutí

     My lidé celé věky toužíme po štěstí a stále se divíme, proč nás opouští a proč se nám ještě nikdy v naší historii nepodařilo žít v trvalém štěstí. Po té, co jej nalezneme, po té, co jsme se k němu konečně přiblížili, nám mizí a mění se v utrpení, které je tím větší, čím větší to štěstí bylo. A takhle to jde po celé věky. To krásné a milované se střídá s tím ošklivým a nenáviděným.
     Jsme pomíjiví. Ať děláme cokoli, zmizí to a změní se to v prázdnotu, aby to opět jednou vzniklo a vrátilo se to zpátky k nám. A pak aby to opět zaniklo.
     Vy, lidé, jste strašně trpěli a strašně trpíte. Tisíce let se téměř každý z vás ptá “proč?” právě já, proč jsem nemocný, proč mi zemřelo dítě, proč se dobře daří tolika grázlům a zlým lidem, proč všechny ty války a hladomory a nemoci? Křik trpících lidí a živých bytostí je strašlivý. Přišel čas, kdy lidé již konečně musí dostat odpověď na svojí věčnou otázku “proč?”.

     Celý VšeOrganizmus čerpá energii z utrpení i štěstí, které zažívají živí tvorové. Energie, kterou produkují trpící živí tvorové, se nedá nijak uměle vyrábět a nelze ji ničím nahradit. Proto se také musí živí tvorové tolik trápit a to věčně. Ale stejně tak se nedá nijak uměle vyrábět ani ničím nahradit energie, kterou produkuje štěstí a láska živých tvorů, a proto musí být šťastní a milovat se věčně.

     Z důvodu, že všechno dobré musí vzít tragický konec, je lidský život marností. O této marnosti ve starých dobách velmi výstižně psal král Šalamoun.

     Na světě existuje bezpočet náboženských a filozofických směrů, a každý z nich tvrdí o smyslu lidského bytí něco jiného. Je mnoho lidských ras, je mnoho jazyků,

     (Genesis, kapitola 11, verš 1 - 7: "Celá země byla jednotná v řeči i v činech…Hospodin totiž řekl: „Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést… Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli.“)

     a to proto, aby si lidé nerozuměli a nebyli jednotní.

     (O této jednotě hovoří i následující citát z Bible, 1. Korintským, kapitola 1, verš 10: „Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorni a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení.“)

     Kdyby bylo jen jedno jediné náboženství a jediný jazyk, lidé by si buď

     a) v jednotné víře brzy uvědomili marnost svého žití a udělali by vzpouru proti jejich pozemskému údělu i proti jejich utrpení. Přestali by se množit, nebyly by války, nemoci a tak dále, a duchovní svět by ztratil jeden ze svých hlavních zdrojů energie. Takže k tomu, aby lidé mohli vyrábět a transformovat energii pro duchovní svět, nesmějí být jednotní v názorech a způsobu života, ale naopak, rozdílní a nejednotní. A také se musí mít dost špatně.

     b) anebo by byli jednotní ve svých cílech, jež by mohly být dobrými a jim ku prospěchu a globálně zlepšit jejich život na Zemi, a tak by se měli lépe, než jak se mít mají.

     Potíž ale je, že i kdyby lidé nalezli jednotnou řeč a snažili se sjednotit v dobrých záměrech, přesto by jejich společné dobré cíle nemohli mít úplný úspěch, a to z více důvodů. Obecně vzato kvůli celkovému působení VšeOrganizmu, tedy kvůli Osudu, který vtisknul našemu vesmíru a naší civilizaci. Praktickým důvodem nemožnosti dosáhnout jednoty a globálního dosažení dobrých cílů jsou nejen podmínky naší planety a konstrukce našich lidských těl, ale i fakt, že tajný Ďáblův národ, žijící mezi námi, bude vždy rozhodujícím způsobem bránit nám lidem v cestě za skutečným globálním rozumným dobrem a skutečnou moudrostí.

     Lidé se diví, proč je svět tak divný a zlý. Smysl lidského života, dobra i zla, se pokoušelo odhalit tolik církví a tolik filozofických směrů. A většinou bezúspěšně. Žádný z nich totiž vyčerpávajícím způsobem nevysvětlil, proč je to vše tak, jak to je.

     (O pravé moudrosti hovoří následující citát z Bible, 1. Korintským, kapitola 2, verš 14 a 15: „Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem. Člověk obdařený duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.“
     Další citát pochází z kapitoly 3, verše 18 – 22: „Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: ,Nachytá moudré na jejich vychytralost‘; a jinde: ,Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.‘ A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše, ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost.“)

     Herakleitos řekl : “Jediné jest moudré: znát myšlenku, která všechno veskrze řídí.” A já jsem vám přišel říci tuto myšlenku. Proč ta láska i nenávist, proč jsme nemocní i zdraví, proč se rodíme i umíráme, proč jsme šťastní i nešťastní, proč žijeme tak krátce. Přišel jsem vám říci tu nejjednodušší a nejprostší věc na světě. Pravdu tak jednoduchou, že právě pro svoji dokonalou jednoduchost unikala lidem po tisíce let. To jediné opravdové tajemství, které bylo před lidmi tajeno a ukrýváno po celé věky.

     (Důkaz toho, že Největší Tajemství je před lidmi ukrýváno:
     Jistá žena, která “zemřela”, řekla Dr. Moodymu (“Život po životě”):
     „Vzpomínám si, jak jsem k té vizi vědění dospěla poté, co se mi před očima promítl celý můj dosavadní život. Měla jsem pocit, jako bych byla na chvilku pochopila tajemství všech časů, veškeré záhady vesmíru, hvězd, Měsíce – zkrátka všechno, co se kdy od prvopočátku událo a co bude vždy a věčně pokračovat. Když jsem se rozhodla vrátit, všechno to vědění se ztratilo. Už když jsem se odhodlávala k návratu, mi bylo, jak se zdá, dáno na vědomí, že si všechno to vědění nepodržím i nadále… i to, že budu delší čas nemocná a budu vícekrát blízko svému konci, abych načerpané znalosti zase z paměti vypustila… Jako bych byla zasvěcena do velkého tajemství a potřebovala čas k jeho zapomnění.“)

     Pravda o všem, co existuje, je ve své podstatě velmi jednoduchá. A já jsem vám přišel povědět tu nejjednodušší a nejprostší věc na světě. Že existujeme i neexistujeme zároveň, že je náš lidský život ošklivý i krásný. Že jsme součástí gigantického organizmu, že jsme kupa buněk poskládaná do útvaru, kterému se říká člověk. A že naše egoistické vědomí je ve skutečnosti jen inteligentní energií, která tuhle kupu mikrovesmírů vnímá jako sebe sama, jako individuální bytost, která ve skutečnosti individuální není, protože je celkem, který je poskládán z mnoha detailů (mikrovesmírů) a který je zároveň nepatrným detailem v jiných, větších celcích, než je on sám (makrovesmírech).
     Jsme jen hmotnou energií, a musíme být kladní i záporní, tedy dobří i zlí, jako každá energie. Každý z nás transformuje a prožívá jinou energii, než ti ostatní. Lidské dobro a zlo, štěstí a neštěstí, jsou jen transformací energie. Té věčné energie, která prostupuje všechny vesmíry, která vždy byla, a která vždy bude.
     Naše lidská realita je víceméně iluzí. Naše lidské představy o ideálním životě jsou víceméně nesmyslem. Ideální, kladný a trvalý stav je z hlediska energie, která nás ovládá, nežádoucí a nemožný. A stejně tak trvalý stav negativní. Ten také nemůže existovat. Jednotlivé polarity, intenzity a druhy energie se musí věčně měnit a transformovat v gigantickém VšeOrganizmu, ve kterém existujeme.
     Když se na to celé podíváme očima astrologie, vyjde nám zhruba následující: Například lidé s poškozenými “rohatými” znameními (Taurus, Aries, Capricorn) transformují bolest nebo úrazy hlavy, poruchy mozku. Určitým způsobem poškozené znamení kozoroha (Capricorn) transformuje vadný tok energie v kolenních kloubech a jejich onemocnění nebo úraz. Poškozené znamení blíženců (Gemini) transformuje nervovou labilitu, přecitlivělost a poruchy průdušek a plic. Pozitivně ozářené znamení raka (Cancer) spolu s pozitivně ozářenými ohnivými znameními transformuje lásku k domovu a blízkým lidem, a podobně. Všechny lidské přednosti i vady, i jejich energetické predispozice a postúčinky, jsou rozděleny do všech možných variací, přičemž není střípku z této mozaiky, který by chyběl, nebo který by naopak přebýval. Každý střípek této mozaiky, každý člověk, transformuje svojí energii. A astrologie nám dokáže prozradit, kterým tím střípkem jsme. A Karmická astrologie nám dokáže říci, jakým střípkem jsme byli v minulosti, a jakým střípkem se staneme v budoucnosti.
     My všichni dohromady jsme tím jediným pravým perpetuum mobile. A když chceme pochopit, proč nemá duchovní svět jiný zdroj energie, než nás, živé tvory, musíme si uvědomit následující:
     Je známé, že perpetuum mobile nelze sestrojit. Pojem perpetuum mobile znamená nějaké věčně fungující zařízení, které nepotřebuje dodávání energie. Jak je známo z nauky o elektrických strojích, existuje určitý poměr mezi příkonem elektrického zařízení a jeho výkonem. Výkon zpravidla bývá o něco nižší než příkon. Stále kousek energie schází a musí být dodáván. A s duchovním světem je tomu stejně jako s elektrickým strojem. Potřebuje energii, protože svojí existencí energii neustále spotřebovává. A žádný umělý stroj není schopen vyprodukovat energii, kterou by mohl duchovní svět využít a z tohoto umělého zdroje ji v dostačujícím množství zužitkovávat.
     Duchovní svět nemůže existovat sám o sobě věčně a není schopen fungovat jako perpetuum mobile. A hmotný svět také není schopen věčné existence sám o sobě a bez dodávání energie. Tedy také není perpetuum mobile.
     Tím jediným pravým perpetuum mobile jsou všechny duchovní i všechny hmotné světy dohromady – celý VšeOrganizmus. Duchovní svět se spojí se světem hmotným v podobě živých tvorů. A živí tvorové dodají hmotnému světu energii ze světa duchovního, a zároveň dodají duchovnímu světu energii ze světa hmotného. Jen když se spojí duch s hmotou, mohou oba existovat věčně. Vzájemně si dodají právě ten kousek energie, který každému z těchto světů chybí. Hmota má to, co nemá duch, a duch má to, co nemá hmota.
     S lidskou duší je tomu podobně jako s baterií. Duše ve svém hmotném životě transformuje jinou energii, nežli ve světě duchovním. A to proto, že ve hmotném životě prožívá duše do značné míry opačný energetický proces. Je to, jako když vezmete baterii a dáte ji do nabíječky. A elektrický proud teče do ní, místo aby z ní tekl ven.

     Buďme vděčni všem trpícím tvorům, neboť především oni nám všem dodávají energii. Každý trpící tvor nechť je požehnán a nechť se s ním zachází v láskyplné úctě!

     Je naší svatou povinností konečně už pochopit, jak je to s tím dobrem a zlem. My všichni máme povinnost podívat se zlu do tváře! Bylo by tím největším rouháním přehlížet utrpení všech živých tvorů a neproklít toho, kdo jim je způsobil!
     Šalamoun řekl: “Kdo před křikem nuzného si zacpe uši, bude sám volat, a odpovědi nedostane.” Normální lidé si zacpávají uši před křikem těch chudáků, kteří jsou v ústavech, vězeních, a nechtějí nic slyšet o věčném zlu, které musí trpící tvorové prožívat. Ale já pravím vám, že každý, kdo se odmítl zabývat utrpením ostatních tvorů a nesoucítil s nimi, bude ve svých dalších životech sám trpět a nikdo nebude mít soucit s ním! Nadměrný a nezdravý životní optimizmus, který nebere do úvahy také negativní stránky života, je totiž holý nesmysl.
     Problém dobra a zla je neřešitelný. Věřte nebo ne, ale to jediné, co nám zbývá, je po věky věků si vyprávět o tom dobrém. A snít o tom, že po té, co nás to opustilo, se to k nám opět jednou vrátí. A že až se to k nám vrátí, že to budeme moci znovu prožívat. A že nám znovu bude na nějaký čas opět dobře. A v tom je jistota nás všech, jistota nekonečně se opakujícího dobra. Je to totiž ta jediná pozitivita, na kterou se můžeme upnout.