Homepage

    Věčný problém trpících lidí

     Od počátku existence lidstva na naší planetě jsou lidé sužováni mnoha nemocemi, potkávají je nehody a úrazy a mnohá životní zklamání.
     O této stinné stránce lidského života velmi výstižně psal mystik Jiří Grimm ve své knize “Utrpení a jeho překonání”: “Předmět naší touhy nám v nemoci nebo smrti zmizí a promění se ve strast, která je o to větší, oč větší bylo uspokojení, které nám poskytoval. Tento životní názor je tak chmurným, že většina lidí o něm nechce vůbec slyšet. Avšak kdo by mohl tvrdit, že není pravdivým? A protože lidé cítí, že pravdivý je, pociťují proto přímo hrůzu, mají-li se problémem utrpení blíže zabývat.”
     Lidská společnost má ve zvyku umisťovat některé trvale nemocné a zmrzačené lidi do ústavů, které jsou jakýmsi smetištěm pro ty chudáky, ke kterým se život krutě zachoval. Před pohnutým Osudem těchto lidí si většina z nás zakrývá oči a před jejich bolestnými steny si zacpáváme uši. Proto cítím povinnost vyzvat ostatní lidi, aby se problémem lidského utrpení blíže zabývali.
     Koho kupříkladu trochu pobolívá páteř, ihned se mu dostane pomoci na rehabilitacích nebo masážemi. Kdo je však úplně ochrnutý (a nemůže být vyléčen), leží v ústavu a nepomůže mu nikdo. Když má někdo angínu, dostane penicilin a zpravidla je vyléčen. Ale člověk, který má nějakou těžkou a nevyléčitelnou infekci a rozpadá se zaživa, je zavřen do ústavu a sám v nepředstavitelných mukách umírá. Když si nějaký muž kupříkladu lehce zraní ruku, jeho rodina, žena a děti i lékaři o něj pečují, a on se uzdraví. Avšak když bude mít dotyčný muž obrovské bolesti neznámého původu, ze kterých se postupně zhroutí bez toho, aniž by lékaři odhalili jejich příčinu a pomohli mu, a místo toho ho třeba ještě přesunou na psychiatrii, jeho žena ho pravděpodobně opustí, ne-li i zbytek rodiny. Přinejmenším u nich klesne v ceně a zůstane tak nejen bez pomoci, ale vlastně i bez svých blízkých. Z toho, co zde bylo řečeno, vyplývá následující poučení:

     „Čím více člověk trpí, tím menší pomoci se mu dostane.“

     Před tímto faktem si však lidé zacpávají uši a zakrývají oči, a nechtějí o něm nic slyšet. Prožívají si svůj život a v jistém smyslu se svým smíchem, ač nevědomě, vysmívají všem takovým nejvíce trpícím lidem.
     V kostele, který je poblíž nemocnice, ve které trpí bezpočet chudáků, se modlí křesťané a děkují Bohu, že je tak hodný a milosrdný, a že se o lidi tak dobře stará. To je přímo další výsměch trpícím lidem!
     Přestože se mnohým z nás život podařil a dosáhli jsme toho, po čem jsme toužili, a jsme spokojení, nikdy bychom neměli na své nemocné, handicapované a trpící bližní zapomínat. Vždyť utrpení, které je postihlo včera, může zítra postihnout třeba právě nás a pak se budeme, možná i bezmocně, dovolávat pochopení, soucitu a pomoci u druhých. Jak pravil král Šalamoun: “Kdo před křikem nuzného si zacpe uši, bude sám volat a odpovědi nedostane.” Proto bychom měli mnoho naší snahy věnovat pomoci trpícím lidem a nalézt způsob, jak jim ulehčit jejich bolestné břímě. Vždyť řešení lidského utrpení je tak jednoduché!

     1) Legalizace euthanasie (úplné skoncování s debilním materialistickým náhledem na svět; kdo ví o reinkarnaci a umírá, ten se smrti mnoho nebojí, naopak, je-li mu skutečně zle, pak ji vítá).

     2) Modernizace medicíny – schopnost diagnostiky a “opravy” všech vážných nemocí a následků úrazů.