Homepage

    Utrpení - nejlepší lék i největší zabiják

     Staré slavné asijské přísloví nám říká: “Chcete-li udělat něco dobrého pro své děti, nechte je zakusit trochu zimy a hladu.” Toto přísloví upozorňuje na to, že určitý krátkodobý nedostatek či trocha trápení mohou být pro člověka prospěšnými činiteli. Ale jak to funguje v lidském životě s utrpením doopravdy, nyní vysvětlím.
     Utrpení, ostatně jako vše jiné, má své dvě tváře, tedy svůj rub i líc. V jisté míře člověku prospívá, a dá se říci, že je i nutností pro život a nelze bez něj žít. Avšak když tuto míru překročí, stává se neunesitelným břemenem a zkázou trpícího člověka.
     Nejprve věnujme pozornost tomu utrpení, která je zdravé a které nám prospívá více, nežli nám škodí.
     Bez žízně by nebylo radosti z napití, bez hladu by nechutnalo jídlo, díky nepříjemnému pocitu z únavy bychom neocenili osvěžující spánek a tak dále. Co se týče utrpení, učí nás rozeznat dobré od zlého a naopak, vážit si pozitivních věcí v našem životě, milovat i nenávidět.
     Jisté minimální utrpení je běžnou a nutnou součástí našeho života, stejně jako jisté minimum strachu. Kdybychom se nebáli ničeho, tak by nás při prvním přecházení frekventované silnice srazilo auto, protože bychom mu neustoupili z cesty, zatímco když se budeme jedoucích aut bát, tak si dáme pozor a ulici budeme přecházet tak opatrně, aby nás žádné z nich nepřejelo. Ono nás samozřejmě přejede i tak, je-li to dáno. Ale je to méně pravděpodobné, než kdybychom si pozor nedávali.
     Utrpení, které nás upozorní na naše chyby a umožní nám nalézt cestu, jak se jich v budoucnu vyvarovat, je pro nás tím nejlepším lékem. Když si nevážíme svého zdraví a prožijeme nějaký menší zdravotní problém, který se rychle upraví a jsme zase v pořádku, tím více si vážíme zdraví, kterého jsme opět nabyli. A vážíme si ho více z toho důvodu, že jsme prožili situaci, ve které jsme o něj dočasně přišli. Takže když se uzdravíme, máme ze života a svého zdraví větší radost, než jakou jsme měli před naším utrpením z prodělané nemoci. Pak si také dokážeme náš život více vychutnat. V daném případě byla naše nemoc a s ní spojené utrpení tím nejlepším lékem, jaký jsme si jen mohli přát.
     Na druhou stranu, kdybychom byli velmi nemocní a měli neustálé strašné bolesti, pak by nás naše utrpení po čase zlomilo, začali bychom být zoufalí a možná i závidět jiným lidem jejich zdraví. A až bychom z našeho převelikého utrpení zešíleli, možná bychom počali konat tak zlé věci, kterých bychom se nikdy nedopustili, kdybychom zůstali zdraví. Kromě toho, čím více trpíme, tím více spolu s námi trpí také ti, kdo nás mají rádi a tak je naše bolest vlastně i jejich bolestí. Ničí rodinné i přátelské vztahy a nutí nás myslet i žít tak, že si ničíme svoji Karmu a tak nás nadměrné utrpení hubí nejen na těle, ale i na duši.
     A proto je menší utrpení tím nejlepším lékem, neboť nám pomáhá, a větší utrpení je tím největším zabijákem, neboť nás i naše blízké ničí. Takže i utrpení, stejně jako všechno ostatní, má dvojí tvář, dobrou i zlou. A může být jak nejlepším lékem, tak i největším zabijákem zároveň.