Homepage

    Tajemství úspěchu

     Je přirozenou lidskou vlastností, že každý člověk po něčem touží a snaží se toho nějakým, jemu dostupným způsobem, dosáhnout. Pro jednoho znamená dosažení cíle své touhy získat postavení vyššího úředníka v bance, pro jiného postavit si pěkný dům na venkově, pro dalšího třeba mít hezčí manželku, než mají jeho kolegové a kamarádi.
     Každý člověk, který touží dosáhnout svého cíle a být ve svém snažení úspěšný, se zcela samozřejmě domnívá, že až svého vytouženého cíle dosáhne, bude šťastný. Ovšem ne vždy tomu tak bývá.
     Stará lidová moudrost nám říká, že cílem není jeho dosažení, ale cesta za ním. Tedy nejvyšší cíl neleží v cíli samotném, ale v cestě za ním. Jinými slovy řečeno, většinou leží právě v těch okamžicích, kdy se ke svému cíli přibližujeme a kdy jej dosahujeme, nikoli když jsme jej již dosáhli (avšak někdy samozřejmě i po té, co jsme ho dosáhli).
     Jako příklad si vezměme muže, který velmi touží získat lásku jisté krásné ženy, se kterou by se jednou rád oženil a založil s ní rodinu. Třeba se mu to podaří. Začnou spolu chodit, ta žena se do něj zamiluje a prožijí spolu mnoho krásných chvil a mnoho hezkého. Po nějakém čase se vezmou a pak přijdou první starosti. Narodí se jim děti, se kterými budou problémy, onen muž mezitím třeba nějak onemocní anebo onemocní jeho žena a náhle jednoho dne zjistí, že jeho láska k manželce již není tak krásná, jako byla dříve, když měli před svatbou a když spolu “jenom” chodili.
     Z filozofického hlediska bychom si tedy jako metu našeho snažení měli vybrat takový cíl, ke kterému vede dlouhá a radostná cesta, a po jehož dosažení nám radost, kterou nám náš cíl poskytne, vydrží co možná nejdéle.
     Každý člověk by měl dopředu uvážit, co asi nastane, když dosáhne svého cíle a bude mít ve svém snažení úspěch. Co ho čeká pak? Jakým způsobem bude dále žít?
     Staré filozofické moudrosti nám praví, že nejrozumnějším cílem člověka by mělo být rozumně a zdravě žít, a vykonat ve svém životě něco dobrého pro ostatní lidi a být jim nějak ku prospěchu. A dělat to tak, aby to přinášelo člověku, který tímto způsobem života žije, také nějakou tu radost a trochu toho uspokojení.
     Například něčím cílem je vyniknout ve znalosti nějakého cizího jazyka. Když se mu to podaří, pak dosáhl svého cíle. A když ještě napíše nějakou kvalitní učebnici o tom cizím jazyku, v němž vyniká, a pokud ještě třeba překládá nějakou užitečnou literaturu, pak vykoná mnoho užitečného. Pak dosáhnutím tohoto cíle uspokojil jak sebe, tak druhé lidi. A o to přece v životě jde. Být nejen úspěšný, ale i užitečný. A to je tajemství úspěchu.
     Jedna ze starých asijských moudrostí říká: “Až muž dostaví dům, tak zemře”. Samozřejmě, že tento výrok nemůže být brán doslovně, ale spíše jen obrazně. Jeho vnitřním smyslem je poukázání na skutečnost, že člověka může opustit jeho štěstí zanedlouho po té, co konečně dosáhl svého vytouženého cíle. Poněkud poeticky řečeno:

     “Běda malíři, který domaluje svůj poslední obraz. Běda běžci, jenž uběhne svůj poslední kilometr. A běda lukostřelci, který vystřelí svůj poslední šíp; běda tomu, který se smál, a směje se naposledy. Běda tomu, jenž líbal, a líbá naposledy. Běda pak spisovateli, který popíše poslední list papíru.
     Blaze pak tomu malíři, který maluje svůj prvý obraz. Blaze běžci, jenž uběhl svůj první kilometr. A blaze lukostřelci, který vystřelil svůj první šíp; blaze tomu, který se má smát, a směje se poprvé. Blaze tomu, jenž líbat má a políbil poprvé. Blaze pak spisovateli, který popsal první list papíru.
     Požehnáno budiž slunce, jehož první ranní paprsky prozářily tmu noci a zářit budou celý den. Běda pak tomu slunci, jehož poslední paprsky zakryla blížící se tma noci a pak je pohltila, a vládnout bude celou noc.
     Požehnán buď cíl, ležící ještě v nedozírné dáli před tím, kterýž jde za ním. Ten ještě se bude moci smát a dech jeho bude lehký. Běda pak tomu, jenž cíle svého vytouženého dosáhl a má vše, co chtěl. Ten plakat bude a dech jeho bude těžký převelice.”


     A tak buďme rádi, že nemáme vše, po čem toužíme. Buďme vděční za to, že můžeme usilovat o něco, čeho se nám ještě nepodařilo dosáhnout. Mějme svůj cíl stále před sebou. Ne tak daleko, abychom na něj neviděli, a ne ani za námi, aby již vidět nebyl. Snažme se a pamatujme, že cíl netkví v něm samotném, ale v cestě za ním.