Homepage

    Ach, ta hmotná těla, aneb tajemství první civilizace

     Hmotná těla jsou pro nás všechny, kdo jsme živí, naším nástrojem, naší největší překážkou, zároveň zdrojem obživy našich duší i celého duchovního světa, a příčinou mnoha pozemských radostí i strastí. A v neposlední řadě i poněkud těžkopádným zařízením s krátkou životností a velkou poruchovostí, které dostatečným způsobem funguje jen za zvláště příznivých okolností.
     Čím lepší a odolnější těla máme, tím menším utrpením je pro nás pobyt v nich. A jak je všeobecně známo, rozhodující pro stavbu těla je jeho genetická výbava, tedy DNA.
     Lidská těla mohou být přechodem mezi umělou výrobou na obřích mimozemských počítačích a přirozenou evolucí. Předpokládá se, že opicím byla implantována umělá inteligence a že bylo provedeno několik zásahů do jejich DNA, a tak prý vznikl člověk. Nebo že byl vysazen na zemi již ve své dnešní podobě.
     Dnes již víme, že při jeho stvoření byly úmyslně udělány chyby, a že lidské tělo mohlo být mnohem odolnější, nežli je. Kdyby bylo lidské tělo “vyrobeno” s takovým “kódem”, tedy DNA, aby se v případě poškození v co možná nejkratší době opět zregenerovalo do původního stavu, aby mu například dorostla chybějící končetina během jednoho týdne a podobně, lidé by méně trpěli a jejich existence by zcela neplnila svůj předurčený účel. Proto museli lidé dostat těla horší, za což proklínám zákon o energii a spílám duchovnímu světu.
     Vezměme to z Bible Svaté. První lidé, jako byli Adam, Šet, Kénan a Metúšalech, se dožívali průměrného věku kolem devíti set let. Plodili potomky ve stáří šedesáti až sto osmdesáti pěti let, tedy přibližně v pětině až desetině celkové délky jejich života. To znamená, že pohlavně dospělí byli ve věku šedesáti let, a když jim bylo sto dvacet, měli již založené své vlastní rodiny a většinou i odrostlé děti, tedy v sedmině svého života měli takříkajíc hotovo. Přirovnáno k našemu současnému věku, kterého se my lidé dožíváme, je to, jako kdybyste měli vlastní rodinu a odrostlé děti, když by vám bylo deset let.
     K tomu, abychom vývoji člověka a prvotní civilizaci na Zemi mohli porozumět, zamysleme se nad následujícími fakty. Jak dlouho trvala první civilizace na Zemi?
     Adam zplodil Šéta ve věku sto třiceti let, Šét Énoše ve věku sto pěti let, Énoš Kénana ve věku devadesáti let, Kénan Mahalela ve věku sedmdesáti let, Mahalel Jereda ve věku šedesáti pěti let, Jered Henocha ve věku sto šedesáti dvou let, Henoch Metúšalecha ve věku šedesáti pěti let, Metúšalech Lámecha ve věku sto osmdesáti sedmi let a konečně Lámech zplodil Noeho ve věku sto osmdesáti dvou let. A když bylo Noemu šest set let, přišla potopa. Když to celé sečteme, vyjde nám, že první civilizace od narození Adama až po potopu trvala přesně jeden tisíc šest set padesát šest let.
     Tedy na to, že měli první lidé těla, ve kterých se byli schopni dožít věku kolem devíti set let, to byla doba velmi krátká. A nečinila ani délky tehdejších dvou lidských životů.
     Na Zemi se rychle rozbujel kvalitní život. Lidé sice hřešili, ale byli šťastni. A jejich štěstí jim jisté negativní síly ve vesmíru nepřály a se svolením Stvořitele mu udělaly rychlý konec.
     V tělech, ve kterých se dlouho žilo, ubíhal, pravda, čas o něco pomaleji, nežli nám dnes. Avšak, globálně vzato, měli dávní lidé daleko více času vychutnat klady svého života než my dnes, a když se v prvních sto letech svého života naučili vše potřebné, zbylých osm set let mohli plně a rozumně žít. To se však jistým silám nelíbilo. Metaforicky řečeno, očima Bible Svaté, jak praví 1. Mojžíšova, kapitola 6, verš 3: "Hospodin však řekl: Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let." Tím je tedy obrazně vyslovena idea o záměně původních, dlouhověkých, odolnějších a lepších těl za těla dnešní, tedy za těla chabá, slabá, krátkověká a málo odolná.
     Došlo k tomu po potopě, kdy se postupně snížil věk lidí nejprve z šesti set let (Šén) na čtyři sta (Arpachšád, Šelach) a později až na dvě stě let (Peleg, Serúg), konče známým Abrahamem, jenž zemřel ve věku sto sedmdesáti pěti let.
     My víme, proč tomu tak je a proč se to lidské stáří tolik změnilo. Studujte pečlivě všechny mé texty a jistě v nich naleznete odpověď na otázku, proč. Napovím vám jen, že odpověď na ni má co dělat s Univerzálním Zákonem Veškerého Dění, se zákonem o energii a s transformací energie Centrální Duše Kosmické. A také s tím, že někdo mocný by nám naše štěstí, které bychom prožívali, mít lepší těla, asi mnoho a mnoho záviděl.