Homepage

    Tajemství kosmické evoluce

     Pod pojmem evoluce si většina z nás zcela jistě představí vývoj všech rostlinných i živočišných druhů na naší planetě. Tyto evoluce vysvětloval Darwin, jehož teorie, jak se časem ukázalo, je mylná, zejména pokud jde o jeho výklad evoluce u člověka.
     Ale zamysleme se nyní nad hlubším smyslem evoluce. Ve skutečnosti je nejen vývojem všech živých bytostí, ale zároveň i přeměnou a transformací duchovního i hmotného světa.
     Každá skupina duší podléhá jiné evoluční rovině a úrovni. Jiný je hmotný způsob existence duší rostlin, jiný duší zvířecích, jiný duší lidských a jiný duší příslušníků vyspělých mimozemských civilizací, a proto u nich musí probíhat evoluce na odlišné úrovni.
     Nejvyspělejší duše ve vesmíru buď existují v dokonalejších paralelních světech, nebo se vtělují na planety, kde probíhá evoluce na vyšším stupni než evoluce nás lidí na Zemi (ovšem mohly by se zde narodit, aby nás učily a vedly). Při vyšších stupních mimozemských evolucí se vtělují duše vyšší kategorie do lepších těl, utvořených z dokonalejší hmoty, a schopných delšího a kvalitnějšího života.
     Duše lidská bude žít vždy jako člověk a duše vyspělejší bude vždy vyspělejším tvorem. Zvíře bude vždy zvířetem a rostlina vždy rostlinou.
     Z méně vyspělého člověka se evolucí stane člověk vyspělejší, z mimozemšťana s nižší úrovní vývoje se stane mimozemšťan s úrovní vývoje vyšší, rostlina jednodušší se evolucí postupně přemění na rostlinu složitější nebo dokonalejší, ale po dosažení této úrovně se vše po určité době vrací do původního stavu (respektive se tento vývoj znovu opakuje buď po zániku starých civilizací a vzniku nových, nebo při opakování tohoto vesmíru) a opět se pomocí evoluce vyvíjí, což děje se věčně.

     (Jak dokládají následující dva citáty profesora Josefa Velenovského:
     1. „Každá organická evoluce skončí úplnou zkázou, když přiblíží se zaniknutí a rozpadnutí se Slunce a jeho planet. Pak se musí vývoj organický spolu s vývojem planetárním opakovat, což děje se donekonečna.“
     2. „Představa, že jednou Bůh všechno stvořil, je čistě lidská, v rámci věcí konečných. Kosmos a tvorstvo se tvoří neustále, nekonečně, toto dílo je věčné, nikdy neukončené. Také lidstvo neskončí ani posledním soudem, ani zánikem země. Dějiny kosmu hmotného i duševního jsou nekonečné.“)

     Na počátku vzniku každého vesmíru se z Centrální Kosmické Duše nejprve oddělí jednotlivé nejvyspělejší a nejdokonalejší duše. Z těchto některé existují v paralelních světech a jiné prožijí v dokonalých tělech, schopných mnoho tisíc let dlouhého života, nejvyšší formu evoluce a jako nejdokonalejší hmotné bytosti ve vesmíru se podílejí v souladu s vůlí Stvořitele na řízení vývoje nižších civilizací, podléhajících nižší evoluční úrovni.

     [Tito zástupci Boží, jak hovoří Korán, Sura 15, verš 16, se podíleli na stvoření země: „Položili Jsme na nebi (dvanáct) znamení zvířetníku a krásným učinili Jsme pohled na ně. Rozprostřeli Jsme zemi a postavili Jsme na ní hory a dle Naší vůle vyrůstá z ní každý druh rostlin dle určité míry.“]

     Ovšem i tito “Prastvoření”, přesněji řečeno z Centrální Kosmické Duše dříve oddělení, jsou součástí téže Centrální Kosmické Duše jako my všichni, tedy jsou součástí nás všech. Tyto bytosti zanikají až se zánikem celého vesmíru a jsou znovu stvořeny (odděleny z Centrální Kosmické Duše) na počátku vzniku vesmíru dalšího.
     Ať již duše prožívá jakýkoli vývojový stupeň v jí příslušející evoluci, nikdy nepřekročí jistý vymezený bod, jinými slovy řečeno, nikdy nepřekročí evoluční hranici odpovídající jejímu duševnímu typu. Na druhé straně ale zase nikdy pod tuto hranici neklesne, tedy nesestoupí do evoluce nižší úrovně. Tyto jednotlivé evoluční úrovně (jednotlivé evoluce) musí působit v každém vesmíru harmonicky.
     Každá duše prožívá jí odpovídající evoluci věčně (pokud není vzata do Božího Království nebo pokud neskončí existence vesmíru) a nikdy neprožije evoluci vyšší, ani evoluci nižší úrovně. Tento proces je věčný, nikdy nekončí a nikdy nezačíná. Vždycky byl, je a bude.