Homepage

    Tajemství automatického psaní

     Automatické psaní patří mezi jednu z nejrozšířenějších forem komunikace s duchovními bytostmi. Při automatickém psaní duchové vedou ruku píšícího, a tak s ním hovoří.
     Automatickému psaní se lze obvykle naučit tak, že dotyčný vezme do ruky tužku, uvolní ruku a dělá s tužkou dlouhé, zaoblené čáry na velkém papíru a přitom se snaží cítit, jak na tužku působí neznámá síla, ztrhává ji stranou a nutí ruku píšícího zakřivovat čáry, které se mění v různé vlnovky a ovály.
     Člověk, který začne cítit působení neznámé síly, tedy duchů, na svoji pohybující se ruku držící tužku, toto cvičení stále opakuje. Po několika týdnech, často však až po dvou či třech měsících, dostanou zpočátku zmatené a neurčité čáry podobu písmen.
     Ze své osobní zkušenosti mohu uvést, že první větu, kterou mě duchové automatickou tužkou napsali, bylo: „Máma má málo masa.“ Tato písmena jsou jednoduchá a podobná oválům, a proto duchové obvykle začínají psát právě takovýmito jednoduchými písmeny a slovy.
     Je ale třeba vědět, že s každým člověkem, provozujícím automatické psaní, vstupují do kontaktu jiné bytosti, které vedou píšícího člověka v souladu s jeho Osudem, tedy s Karmou jeho duše. Některým píšícím říkají tyto bytosti více pravdy, jiným méně. Některým dokonce lžou a časem je svedou na scestí. A v ještě horším případě mohou do člověka i sáhnout a poškozovat ho.
     Z toho důvodu je vhodné, aby se lidé, kteří se chtějí automatickému psaní učit, učili od člověka, který je hodný, zdravý a není alkoholik nebo narkoman. Pak je pravděpodobnější očekávat, že s píšícím vstoupí do kontaktu duchové dobří a nikoli duchové zlí. Ale někteří lidé, učící automatickému psaní, mohou být v kontaktu i s temnými silami a to i když zevně působí solidním dojmem. Pokud se automatickému psaní naučíte sami (kdo se učí automatickému psaní sám, měl by se dříve, než s učením začne, jít pomodlit do volné přírody a požádat Boha, aby k němu seslal dobré duchy, kteří mu jeho tužkou budou dobře radit a učit jej poznání, a nebudou jej nabádat ke zlu ani se k němu nebudou zle chovat), taktéž nevíte, kdo k vám skrze vaší tužku vlastně hovoří a jak dobře či zle to s vámi myslí. A proto je, principiálně vzato, lepší se tomuto způsobu komunikace s duchovními bytostmi raději zcela vyhnout.
     Dále je vhodné, aby píšící příliš nepodléhal vlivu duchů, kteří s ním píší a zachoval si od nich určitý odstup tím, že bude brát to, co mu říkají, s rezervou a nadhledem. Oni stejně zpravidla více či méně lžou, i když někomu snad jen velmi málo.
     Existuje totiž zvláštní zákon, který nedovoluje duchům říkat lidem pomocí lidských slov, ať již psaných tužkou nebo mluvených, úplnou Pravdu o jsoucnu. Je proto vhodné rozvíjet vlastní cit a intuici bez toho, aniž byste s nějakým duchem hovořili tužkou pomocí slov. Slovy se s vámi totiž baví jen nižší astrální bytosti, ty nejvyšší se s vámi již baví bez automatické tužky - telepatickým přenosem pocitů a myšlenek.
     Mnoho lidí se tváří, že jsou kdo ví jak chytří, když umějí kupříkladu právě automatické psaní a duchové jim prozrazují různé věci ze soukromí jiných lidí, nebo jejich zdravotní stav. Já však pravím vám, že jakákoli takováto přímá komunikace s duchy není důkazem o nějaké skutečně hluboké duchovní vyspělosti člověka. Kromě toho takovéto mluvení s duchy patří mezi nepřirozené věci, neboť dotyčný člověk místo toho, aby rozvíjel svůj cit, se spoléhá jen na to, co mu omezenými lidskými slovy řeknou omezení duchové.