Homepage

    Tajemná moc hudby

     Co je lidstvo lidstvem, hráli si lidé pro radost různé písničky a skládali si melodie, aby jejich pomocí prožili a vyjádřili určité své vnitřní pocity.
     V některých duchovních světech hraje hudba neustále, vychází odevšud a vším proniká. V každé duchovní sféře znějí jiné melodie, dle toho, o jakou sféru se jedná. Pak jsou samozřejmě také sféry, kde nezní melodie žádná.
     Protože je hudba nedílnou součástí duchovního světa a z něj pocházejících našich duší i nedílnou součástí našich životů, proto také po hudbě podvědomě toužíme. Poslech určitých melodií je pro nás vzpomínkou na události našich minulých životů i toho současného, vzpomínkou i napojením na některé duchovní světy i na lásku (či jiné emoce) v nich panující.
     Hudba v nás dokáže vyvolat velmi intenzivní pocity, při kterých mnozí z nás i pláčí. Hudba nám dokonce může sdělit určité informace, které třeba nedokážeme slovy ani popsat (vyvolá v nás určitý pocit, který je věděním).
     Hudbu si lze dokonce i spojit s různými prožitky. Kdyby byl například někdo vystaven stresu pobytem v prostředí, ve kterém by poslouchal určitou opakující se melodii, v jeho podvědomí by se zafixovaly jeho záporné a stresové pocity z toho prostředí, včetně jejich vazby na tu melodii. Kdyby dotyčný člověk to stresové prostředí opustil a začal by žít na klidném místě, pak by se mu ve chvíli, kdy by náhle uslyšel tu melodii, která mu byla pouštěna k poslechu ve stresovém prostředí, ihned vybavily záporné pocity, které v tom stresovém prostředí měl, když tam tu melodii poslouchal. A to proto, že v jeho podvědomí byly tyto záporné pocity spojeny s tou melodií. A ona byla jejich spouštěčem.
     Stejně tak obráceně se v podvědomí člověka spojí nějaká melodie s kladnými pocity, jestliže tu melodii poslouchal v životním údobí, ve kterém se mu dobře žilo a kdy byl šťastný. Pak bude ta melodie spouštěčem jeho kladných pocitů (či alespoň vzpomínkou na ně), když ji v pozdějších méně šťastných letech uslyší.
     Hudba je pozitivní i negativní, prohlubuje napojení člověka na čistší i méně čisté duchovní sféry, zprostředkovává spojení s dobrými i zlými duchovními bytostmi, pomáhá člověku i škodí.
     Vězme, že pomocí hudby v sobě rozvíjíme určitý druh citu, který je v přímé souvislosti s naší duševní podstatou. Pomocí pozitivní hudby se také přibližujeme Bohu a prožíváme v sobě lepší část našeho já.
     Z důvodu, že je cit k hudbě spolu se schopností milovat jednou z nejzákladnějších citových schopností člověka, musí naprostá většina lidí nějakou tu hudbu ve svém životě prožít.