Homepage

    Jaký by měl být správný soudce aneb pochybná spravedlnost pozemské justice

     Nejen nám mystikům, ale také mnoha ostatním lidem je známa nedokonalost pozemské justice. Celá řada lidí spoléhá spíše na spravedlnost Boží, než na “spravedlnost” pozemskou. Ne nadarmo se praví: “Boží mlýny melou pomalu, ale jistě." Proto také Boží spravedlnost působí dokonaleji, nežli spravedlnost pozemská, i když s určitým časovým, někdy i velkým, zpožděním.
     Největší problém pozemské justice tkví v tom, že se k rozsouzení pře mezi lidmi nebo k určení trestu za spáchaný čin obžalovaného požaduje výpověď svědků. Proto se také často stává, že člověk, který je v právu, svědky nemá, a soudní při zvítězí ten, kdo není v právu, když svědky má (například podplacené).
     Obdobně velkým problémem je prokazování vlivu okolností na viníka (existuje jen jedna okolnost nebo chcete-li okolnosti, a to je VšeOrganizmus – tedy všechno; primitivové posuzují jen vliv jim známých vnějších okolností na člověka, ale okolnostmi jsou i vnitřní stav člověka včetně mikrokosmu jeho těla i duše) a psychické týrání lidí. Na poškozeném nejsou zjevně viditelné následky tohoto týrání a člověk, který systematicky utlačuje jiného člověka, kterému zjevně fyzicky neublíží, a toto své počínání nedělá před svědky, je vlastně nepostižitelný. Já osobně znám takových případů celou řadu. Například mého známého utlačoval jeho nadřízený a přivedl jej do takového stresu, že dotyčný měl poruchy spánku, začal být nervózní a jen z toho důvodu měl autohavárii. Kdyby byl klidný a vyspalý, tak by k ní pravděpodobně nedošlo. Pochopitelně byl potrestán on a ne jeho nadřízený, který si jen spokojeně mnul ruce.
     Někdy se dokonce stává, že když se spolu pravidelně setkávají energeticky nekompatibilní jedinci, tak biopole jednoho z nich automaticky narušuje biopole, tedy i zdraví toho druhého, i jeho psychický stav (z čehož pak pramení různé poruchy chování až i páchání bláznivých a zlých činů, kterých by se dotyčný nikdy nedopustil bez negativního vlivu nekompatibilního biopole druhé osoby, která je vlastně spoluviníkem těchto negativních následků), aniž mezi těmi lidmi dojde ke zjevnému konfliktu.
     Nejhorší forma psychického nátlaku se vyskytuje u týrání dětí rodiči. Týrané dítě nemá zastání, a i kdyby se dovolalo spravedlnosti a jeho rodiče byli odsouzeni, šlo by do ústavu, kde by bylo opět v nepřirozených podmínkách a ve stresu. Děti jsou ke stresu velmi náchylné a jsou-li mu trvale vystaveny, může u nich dojít k trvalým zdravotním poruchám fyzického rázu (špatná činnost nadledvin, poruchy imunity, nervové činnosti atd.). Dítě je pak celý život nemocné a ti, co mu jeho nemoc způsobili, zůstanou často nepotrestáni i zdraví.
     Z duchovního hlediska je samozřejmě každé utrpení člověka záležitostí Karmy a stavu jeho duše. Tyto faktory ale bohužel jednostranně a materialisticky zaměřená justice nebere v úvahu.
     Soudí-li soudce obviněného, přihlíží jen k tomu, jaký čin dle hmotných důkazů a výpovědi svědků spáchal, ale již nebere v úvahu mnoho dalších okolností, které obviněného ke spáchání činu přiměly. Kupříkladu může být obviněným dle soudních lékařů agresivní psychopat. Jenže co když má obviněný bolesti způsobené neodhalenou skrytou chorobou a co když právě proto je těmito bolestmi, nepochopením lékařů a svého okolí vyveden z míry a jedná agresivněji, než by jednal za normálních okolností? Kdyby lékaři správně diagnostikovali jeho nemoc, vyléčili ho a měli s ním pochopení, pak by čin, kvůli němuž stojí před soudem, třeba nikdy nespáchal. A kdo je tedy v tomto případě vlastně vinen? No zejména ti neschopní lékaři!
     Jediný způsob, jakým lze dosáhnout spravedlivého posuzování jednotlivých případů, je dosazení soudce, který by uměl skutečně objektivně posoudit míru viny obžalovaných. Takový soudce by pak musel vidět lidskou auru, aby rozpoznal, jaká je vlastně duše obžalovaného a do jaké míry je skutečně zlý. Musel by dále rozumět astrologii, psychologii a náboženství. Musel by také vidět Osudové síly, které obžalovaného ke spáchání zločinu přiměly a soudit místo obžalovaného vlastně tyto Osudové duchy.
     Jenže kde vzít takového soudce? A i kdyby nějaký takový soudce byl, nepřekážel by nakonec svojí seriózností a vzděláním svým méně vzdělaným kolegům a celému právnímu systému vůbec? Samozřejmě, že ano! Proto se také takový soudce nikdy za soudcovským stolem neobjeví.
     A z toho důvodu, když se nám nedostane spravedlnosti pozemské, obraťme svoji prosbu o zjednání nápravy k Bohu. Neboť je psáno: “Pán praví, pomsta je má!" Z výše uvedených důvodů vždy věřme Božím mlýnům více, nežli pozemské justici (i když ona je někdy jejich součástí). Její mlýny melou špatně, skřípe v nich a potřebují namazat. Boží mlýny sice melou pomaleji, ale spravedlivě a neskřípou. Běží pomalu a hladce svým zaběhlým tempem a jednou semelou každého, kdo si to zaslouží. Jediný seriózní soudce je Stvořitel, a nikoli zamindrákovaný, hloupý a ziskuchtivý soudce pozemský. Jemu nevěřme, Bohu ano.