Homepage

    Samota moudrosti

     Pravdu (respektive alespoň její část) zná jen nemnoho zasvěcenců (kromě miliónů členů tajného uvnitř nás žijícího Satanova pronároda, jejichž taktéž humanoidní duše pocházejí z paralelního démonického světa) a čím více člověk ví, tím méně je chápán ostatními lidmi. Je smutnou skutečností, že čím větší je duchovní poznání člověka, tím více je sám.
     Lidé, jejichž životním obzorem je jen orosený půllitr plný piva, najdou mnoho lidí na stejné úrovni, jako jsou sami. I ti, kdo věří jen v existenci lidské duše, ale ještě neznají pravou příčinu její existence ani tajemství duchovního světa, jistě naleznou mnoho sobě podobných lidí, se kterými si o svých nevelkých znalostech budou moci pohovořit. Kdo však zná tajemství tohoto i duchovního světa hlouběji, ten stěží nalezne sobě rovného, a zpravidla zůstane více či méně sám a opuštěn. A jedinými společníky mu budou vyšší duchové a andělé (nebo též i nedobré bytosti, jež bývají přidělovány některým zasvěcencům, aby je trápily).
     Jsou lidé, určení k tomu, aby šířili duchovní poznání ve světě a učili ostatní lidi. Těchto pár zasvěcenců, vyslaných na tento svět, prožívá trpký úděl v nepochopení ostatními lidmi a často bývají terčem posměchu ze strany ateistů nebo lidí s nižší úrovní duchovního poznání.
     Važme si proto údělu mudrců-samotářů i jejich práce pro duchovní vývoj lidstva. Bez nich by svět nefungoval a nikdy by nemohla přijít doba duchovního obrození.