Homepage

    Relativně nepravdivá kapitola

     Tato kapitola má dvě témata, a to “Cena lidského života” a “Můžete-li, dávejte!”. Obě jsou relativně nepravdivá, ale přesto je užitečné si je přečíst.

Cena lidského života

**********

     Opusťme nyní Univerzální Pravdu a podívejme se na cenu lidského života, respektive na užitečnost člověka, z chladně ekonomického či materialistického, tedy převážně nepravdivého úhlu pohledu. Ač je svým způsobem nepravdivý, přesto je zajímavé a snad i jistým způsobem užitečné se tímto úhlem pohledu, byť jenom občas (protože je víceméně lživý), podívat na lidi kolem nás.
     Jsou lidé, kteří dělají pro skutečné dobro světa velmi mnoho, ale také jsou lidé, kteří od světa mnoho přijímají, ale zdánlivě mu nic hodnotného nedávají.
     Uvědomme si, co zpravidla každý člověk ve svém životě “od světa” přijme. Téměř vždy péči zdravotnického personálu a matky při svém narození, mnoho péče ze strany rodičů, učitelů, starších sourozenců. Také obrovská kvanta potravy, pobyt v nějakém domě, ať již panelovém, ústavním či rodinném, vzdělání ve školách, ošacení a tak dále.
     Na základě výše uvedeného si nyní vyjmenujme hlavní profese, respektive lidi, kteří se o normální zdravé dítě, posléze dospělého člověka, nejvíce starali:

·    Rodiče.

·    Porodní sestry a lékař (dříve postačila porodní bába), a později zdravotnictví jako celek.

·    Výrobci potravin, například zemědělci (kupříkladu pěstitelé brambor, kterými se dotyčné dítě po celý svůj život živilo).

·    Zedníci a stavaři, kteří postavili dům, v němž dítě vyrůstá a bydlí.

·    Výrobci ošacení a obutí.

·    Učitelé (jimi je též sám život, tedy všichni).

     Jak vidíme, jmenovaní lidé (profese) jsou pro normální dítě ze všech nejdůležitější. Také rozsáhlé služby zdravotnických organizací, jedná-li se o nemocné dítě. Mnoho nemocí je však způsobeno negativními civilizačními vlivy, jež jsou vytvářeny právě těmi profesemi a lidmi, kteří nevytvářejí hodnoty pro život člověka nezbytně nutné, ale naopak, nepotřebné a škodlivé (satelitní televizní programy, atomové elektrárny, vojenské vysílačky, mobilní telefony, umělé voňavky pro ženy i muže, výroba škodlivých umělých hmot a podobně).

     Lidé, kteří vytvářejí produkty pro život člověka potřebné a zdravé, mají nesrovnatelně větší cenu než ti lidé, kteří vytvářejí produkty nepotřebné a nezdravé.

     Člověk, který svojí profesí a celoživotní činností ve své podstatě ničí zdravý lidský život jako takový, má nejen menší cenu, než lidé v pravém slova smyslu pro lidi jako takové užiteční, ale jeho život má dokonce mínusovou hodnotu. Kdyby takového člověka někdo zlikvidoval, tak by vlastně světu a zdravému lidskému životu jen pomohl. Na hlavu neužitečného člověka - škůdce zdravé lidské společnosti - by měla být vypsána odměna, dosahující výše kladných hodnot, jež svým životem a působením takový člověk dennodenně ničí a boří.
     Naopak život člověka, který je užitečný, má hodnotu kladnou a její výše je přímo úměrná výši jeho pozitivního přínosu pro zdárný život ostatních lidí.
     Tudíž rovnoprávnost a rovnocennost jednotlivých lidí je z tohoto omezeného úhlu pohledu holý nesmysl. Ten, kdo pozitivní hodnoty vytváří, má mnohem větší cenu nežli ten, kdo tyto hodnoty boří, nebo žádné nevytváří.
     Každý vysloveně užitečný člověk, který je chudý a nemá ani kvalitní bydlení, by měl mít právo přijít k někomu neužitečnému, vyhnat ho z jeho domu, obydlet jej a v něm se pak věnovat své užitečné činnosti, či v něm alespoň kvalitně bydlet a dobře spát, aby se pak odpočatý tím intenzivněji mohl věnovat své prospěšné práci.

     Když přijde o svůj majetek neužitečný člověk, nic se neděje. Když ale přijde o svůj majetek člověk užitečný, děje se mnoho.

     Je spousta lidí, kteří svojí existencí parazitují na těch ostatních. Vyjmenujme si některé z nich:

·    Lidé, kteří se podílejí na výrobě či prodeji zdraví škodlivého zboží (technika, nezdravé umělé produkty).

·    Politici a úředníci, kteří špatným způsobem vládnou státu.

·    Lidé, kteří jsou stále jen na sociálních či nemocenských dávkách a nijak aktivně společnosti neprospívají. Jen od ní přijímají a nic hodnotného jí nedávají.

·    Lidé, kteří ničí přírodu.

·    Lidé s genetickými vadami, kteří mají děti a přenášejí tak své vady na budoucí generace.

·    Lidé, kteří šíří vadné ideologie, z čehož jsou pak omyly a války.

     Z výše uvedeného tedy závěrem vyplývá následující poučení: Chce-li lidská společnost skutečně zdárně a zdravě prosperovat, musí upřednostnit užitečné jedince před jedinci neužitečnými. Jen pak bude moci zůstat zdravou a zdárně prosperující.
     Z hlediska věčnosti, tedy absolutní Pravdy, mají samozřejmě všechny lidské životy cenu relativně stejnou. To, co bylo popsáno v tomto tématu, ač to není zcela Pravda, přece jen je užitečné to znát a umět se na věci, byť jen na malý okamžik, podívat z výše uvedeného úhlu pohledu. Je to úhel pohledu omezeně lidský a my jsme lidé.

Můžete-li, dávejte!

*******

     Jak mnoho se má člověk rád? A co či kolik čeho je ochoten obětovat pro druhé?
     V člověku zápasí soucit s egoizmem každou chvíli. Tedy alespoň v člověku, který nějaký ten soucit má.
     Když bude mít soucitný člověk několik tisíc dolarů, mohou se v něm odehrávat mnohé boje mezi jeho egoizmem (touhou mít se dobře) a uspokojením své touhy pomoci druhým (též touhy po vlastním dobrém svědomí).
     Ten člověk si třeba chce za své peníze dopřát to či ono, pomoci si s těmi několika tisíci, co má, a usnadnit i zpříjemnit si s nimi život. Třeba vymaluje či dostaví rozestavěnou část svého rodinného domku, pokud nějaký má. Anebo si udělá hezkou dovolenou. Ale jeho nitro se jej stále ptá: Co z toho ale budou mít ti druzí? Jak prospěji světu, když se budu mít lépe?
     I jde a vidí kolem sebe bezdomovce a žebráky, a část jeho nitra se touží s nimi podělit a něco jim dát. Tak by jim, tedy i světu, snad pomohl. Ale pak si pravděpodobně řekne: Lépe by mi bylo, kdybych si ty peníze nechal sám pro sebe a nikomu s nimi nepomohl. Raději si za ně něco koupím! Ale co z toho budou mít ti chudáci? Když dám sobě, tak již přece nebudu moci dát jim!
     Smutnou skutečností je, že když si člověk dopřeje něco hezkého a pozitivního (ovšem pozitivního pouze z jeho subjektivního úhlu pohledu), již to většinou nebude moci dát druhým.

     Příklady:

·    Někdo má dva domy a je totální sobec. Má tři děti a nepodělí se s nimi ani o jeden z nich. Sám má pocit materiálního zabezpečení a jistoty, ale jeho děti nemají kde bydlet, potloukají se po městě či žijí v předraženém bytě a když později samy mají děti, také jim pravděpodobně nebudou moci poskytnout kvalitní bydlení (pokud se mezitím nestanou bohatými). A to všechno jenom proto, že jeden sobec (jejich rodič) chtěl mít pocit jistoty a zabezpečení, tedy žít s pocitem, že má místo jednoho domu či městského bytu, kam by býval odešel, aby uvolnil svým dětem místo a dal jim kvalitní bydlení, domy dva! Kvůli jednomu sobci budou jeho děti i děti jeho dětí pravděpodobně žít v bídě! Kromě toho sobci bývají často zdraví a nemoci po nich sklouznou a spadnou na jejich děti, které jsou hodnější (citlivější) nebo energeticky (Osudově) slabší.

     (Každý, kdo nadmíru dává sobě, nepřímo okrádá druhé a ztrpčuje jim jejich život! A proto se snažte žít tak, abyste si dopřáli jen to, co je pro váš život nezbytně nutné a jinak rozdávejte, kde můžete! Nežijte ve zbytečném přepychu, milujte přírodu i své blízké a vždy, když máte o něco více, než co právě nutně potřebujete ke svému životu, jděte a vykonejte s tímto přebytkem kus užitečné práce! Budete-li moudří, snad poznáte, co je relativně dobré a budete vědět, jak i komu pomoci.
     Nikdy nemějte takový nadbytek, aby díky vám byli chudáci! Jednou byste se takovým chudákem museli stát sami (každý bude každým, a v tom je spravedlnost).
     Příliš dát sobě je hřích, neboť to ublíží světu, ledaže by to byl člověk tak cenný, že by pomocí svého majetku pomohl druhým a vykonal pro ně mnoho, co by pro ně vykonat nemohl, kdyby se nejprve o sebe nepostaral a nezbohatnul. To jsou však vzácné vyjímky.)

·    K čemu mít lepšího koně (než druzí), který vydrží celé dny cválat přírodou a nikdy nezastůně, ledaže by měl hříbata a předal tak svoji vitalitu dalším generacím.

·    K čemu je být silným a dobrým bojovníkem, který dokonale ovládá své umění, když nenaučí je nikdy nikoho slabého, aby se nepřátelům mohl bránit? K čemu bude jeho umění světu, když je bude mít jen sám pro sebe (ledaže by s ním ochraňoval ty druhé, kteří to nejvíce potřebují)?

·    Někdo se skvěle stará o své děti a myslí si, bůhví jak je to užitečné. Jenže k tomu, aby jim zajistil pohodlný život, musí mít v dnešní době plno peněz. Ty většinou získá mnohdy i nepoctivě nebo na něčí úkor. Nepřímo ochudí třeba sto jiných rodin s dětmi, jen aby tu svoji jednu jedinou, třeba i bezcennou rodinu, udržel v nadprůměrné životní úrovni. Dětem zajistí výnosné zaměstnání a skvěle se o ně postará. A o ty jeho děti je tak dobře postaráno jen díky tomu, že je třeba o dvě stě jiných dětí postaráno hůře.

·    Nějaká stará paní žije nadmíru dlouho. Všichni se o ní starají, ona světu nic materiálního nepřináší, jen mu ubírá a navíc blokuje majetek pro své potomky, se kterými se nechce o nic dělit. V životě pracovala málo za větší peníze a ještě desítky let v důchodu ubírá ze státní pokladny.