Homepage

    Proč se Pravda skrývá

     Většině z nás je zcela jasné, že Stvořitel (vládce našeho vesmíru) je svrchovaným pánem nad tímto světem. Také víme, že každý člověk v sobě má nesmrtelnou duši, která pochází z duchovního světa. Většině z nás je též nad slunce jasné, že veškeré dění na naší Zemi je řízeno vyššími duchy, kteří plní Stvořitelovu vůli.
     Může se nám tedy zdát podivné, že naše lidstvo podstatnou část svého vývoje prožívalo v duchovním úpadku a v neznalosti hlubších přírodních a Stvořitelových zákonů. Nyní se naskýtá otázka: Proč duchovní svět nevedl vývoj lidí a jejich duší tak, aby se lidé co možná nejrychleji vyvíjeli po duchovní stránce? Proč Stvořitel dopustil, aby na něj lidé zapomněli a žili převážně jen válkami a touhou po shromažďování majetku?
     Odpověď je jednoduchá: Kdyby se lidé rychle vyvinuli po duchovní stránce, nedošlo by ke světovým válkám ani k hladomoru a různým jiným krutostem. Ve světě by ubylo zla a lidé by zcela jinak, lépe, prožívali svůj pozemský život.
     Ale protože duše potřebuje pro plnou transformaci své duševní energie nejen extrémně pozitivní, ale i extrémně negativní prožitky, musí být zlo na Zemi v určitém vyváženém vztahu s dobrem.
     Kdyby všichni lidé věděli, že se po smrti znovu narodí, přestali by se smrti bát, a již by naplno neprožívali svůj život se všemi jeho radostmi i strastmi. Nikdy by se tolik netrápili, ale ani by se nikdy tolik neradovali. Méně by se nenáviděli, ale také by se i méně milovali. Ve světě by ubylo dobra i zla, duše by ztratily část své energie tím, že by plně neprožily dobro i zlo, a to by uškodilo celému duchovnímu světu. Z toho důvodu museli lidé tak dlouho žít v neznalosti té skutečné a jediné Pravdy o nich samých a o duchovním světě. Právě z důvodu, aby plně prožili dobro i zlo, a také aby kromě znalosti prožili i neznalost (přesvědčení o jiné pravdě, než jaká je ta hlavní). Aby umírali se strachem, že se již nikdy nenarodí, aby milovali o to více s pocitem, že je to naposledy. A proto k tomu, aby tyto své emoce a pocity mohli plně prožít, nemohli lidé Pravdu po určitou dobu svého vývoje znát.
     Proto se nehněvejme na duchovní svět, že nechal lidstvo celou tu dlouhou dobu v duchovním úpadku. Muselo to tak být a dokonce trochu i kvůli nám samotným. Pravda se ráda skrývá, často i sama před sebou. A někdy Pravda získá nejvíce právě tím, že se dočasně ukryje za lidskou bolest, strádání a touhu po majetku. Ale jak se říká, Pravda vítězí. Sice po dlouhém a urputném boji, ale nakonec přece a věřte nebo ne, již stojí na prahu za našimi dveřmi. Proto jděme k těm dveřím a otevřme je!