Homepage

    Pravidlo soucitu

     Těm, kteří právo na soucit spíše nemají než mají:

     Chcete soucit od druhých, když je vám zle? Zeptejte se nejprve sami sebe: Spali jste klidně, přestože se v celém světě děly strašné tragédie vašim bližním? Unesli jste pohled na zmrzačené a nemocné živé tvory, a nepoškodilo vás to? Pak jste bezcitné zrůdy! A až přijde čas a vy si to s těmi chudáky vyměníte a oni budou vámi (i kdyby třeba až za sto třicet bilionů let), tak si pamatujte, že s vámi také soucítit nebudou! Pohled na vaše utrpení jim neublíží a nepomohou vám unést vaše neunesitelné břímě. Vy jste jim ho také unést nepomohli!

     Pravidlo soucitu:

     1. Absence soucitu s druhými vás během věků promění v trpícího, s nímž druzí nebudou soucítit.

     2. Lokální a malý soucit trpícím mnoho nepomůže.

     3. Velký, příliš intenzivní soucit, vás zahubí. Sami se stanete trpícími, do jejichž utrpení jste se hluboce vcítili.

     Závěr:

     Když budete skutečně hluboce soucítit s druhými, tak vás to zničí. Trvalý stres a zármutek vás rozloží, a přivede do nemoci a utrpení. A naopak, když s druhými nebudete soucítit vůbec, tak pro změnu zničíte je. A když s nimi budete soucítit jen napůl, tak jim to mnoho nepomůže, ledaže by napůl soucítili úplně všichni na světě (při globálním prožívání vlažně harmonického života). Teprve pak by se vytoužený efekt dostavil a nejintenzivněji trpící by nebyli.
     Jednou účinnou pomocí - místo falešného, nedostatečného či naopak nadměrného soucitu - je si to s těmi trpícími vyměnit, pokud je to vůbec možné. Jenže kdo z nadmíru šťastných to udělá? Dobrovolně takřka nikdo! A i kdyby to někdo udělal, pak by se stal nadmíru trpícím pro změnu on sám. Z toho důvodu je nejdokonalejší účinnou pomocí globálně snížit utrpení na celé Zemi. Proto jsem řekl, že "...ideálem je globálně docílit stavu, kdy se všichni mají napůl dobře a napůl špatně, a tak předejít tomu skutečně nejhoršímu, to jest těm nejintenzivněji trpícím..."