Homepage

    Práva a povinnosti člověka

     Jak je všeobecně známo, každý člověk má svá práva i své povinnosti. Tak stanoví zákon, který jsme si my lidé vytvořili. Ale podívejme se na práva a povinnosti člověka z poněkud hlubšího, filozofického hlediska.
     Ve dřívějších dobách žili lidé v harmonii s přírodou. Přírodní zákon organické harmonie, dle kterého každý živočišný druh přispívá k udržení a existenci všech ostatních živočišných druhů (i když jim zároveň i v lecčems ubližuje), nutil lidi k plnění jejich přirozených povinností. Tento zákon platí v říši zvířat, do značné míry platil v původní lidské společnosti a v jisté podobě by měl platit nadále i v naší moderní lidské společnosti.
     Podstata lidských práv a povinností je zhruba takováto: Každý člověk má ve svém životě právo od ostatních něco přijmout, ale má zároveň i povinnost něco ze sebe vydat a pro ostatní obětovat. Tuto skutečnost bychom se však měli naučit správně chápat. Není myšlena tak, že když byl každý z nás nejprve dítětem, o které se jeho rodiče starali, nutně musí mít také děti, o které se postará. Ve skutečnosti může člověk udělat pro blaho ostatních lidí spoustu jiných věcí.
     Když bude cestovatel, místo vychovaných dětí po sobě zanechá třeba cestopis a bude-li vědec, pak třeba studii o vývoji dobrého nového léku na nějakou nemoc. Jak žertem praví staré přísloví malíře Josefa Váchala: “Po smrti bývá malíř, vepř a lakomec užitečný.” Po malíři zbudou obrazy, které udělají radost mnoha lidem (mnoho lidí z nich též zbohatne), z vepře je mnoho dobrého jídla a po lakomci zůstane majetek, který poslouží druhým. Takže jak vidíme, každý může být ostatním lidem užitečný jiným způsobem.
     Každý člověk má právo od života očekávat trochu lásky a trochu štěstí, ale také by si měl uvědomit, že bude muset životu něco obětovat. Můžete namítnout, že jsou lidé, kteří jen přijímají a žijí ve zdraví a v bohatství, a pro druhé nic nedělají. A stejně tak obráceně, že jsou lidé, kteří pro druhé obětují takříkajíc vše, a mají po celý život smůlu a žijí v chudobě, a ještě jsou třeba i nemocní. Ano, takoví lidé bohužel jsou. V případě těchto extrémů se zpravidla jedná o Karmickou záležitost jejich duší, kdy mají ve svém životě takoví lidé okusit buď přemíru štěstí či bohatství, nebo naopak přemíru neštěstí či chudoby. Obecně ale platí, že každý člověk má právo od života něco pozitivního očekávat, ale také pro druhé lidi něco udělat.
     Vzhledem k odlišné individualitě každého člověka, k jeho odlišným možnostem i schopnostem, bude samozřejmě to, co člověk od života přijme, i to, co životu obětuje, s touto jeho individualitou v souladu. Kdo je zemědělec, vypěstuje kupříkladu brambory, které my všichni jíme. Zedník pro změnu postaví nějaký dům, v němž bude bydlet několik rodin s dětmi.
     Problém lidských práv a povinností je vlastně jednoduchý. Musíme se naučit harmonickým způsobem brát i dávat. Pak bude náš život jak v rozumné míře příjemný, tak i užitečný.