Homepage

    O zabíjení zvířat

     Již dlouhé věky je masitá strava jednou ze základních a hlavních složek jídelníčku většiny z nás, přísné makrobiotiky a vegetariány samozřejmě vyjímaje. Těch je však jen málo.
     Vzhledem k tomu, že je člověk všežravec, a že již po mnoho generací pojídá masitou stravu, bylo by pro organizmus většiny lidí šokem, kdyby se náhle musel bez masité stravy obejít.
     K tomu, aby měli lidé maso, které potřebují, musejí zabíjet zvířata. A proto se také tísní mnoho krav a vepřů na jatkách, plni strachu a stresu, a čekají na chvíli, kdy budou zabiti. Faktem je, že stres těchto zvířat spolu s nepřirozenou stravou, kterou jsou živena a nevhodnými podmínkami, ve kterých jsou držena, činí jejich maso do značné míry škodlivým.
     Zvířata mají také duši a vnímají všechen strach, stres a bolest, kterým jsou vystavena. Zažívají vědomý pocit hrůzy, když jdou na popravu, abychom si z jejich svalů a kostí mohli my, lidé, udělat jídlo.
     Slavný prorok Chálíl Džibrán ve své knize “Zahrada prorokova” píše, že když zabíjíme nějaké zvíře, máme z toho učinit akt bohoslužby. Pomodlit se za duši zvířete a zabíjet zvířata jen pro svoji obživu. A říci duši toho zvířete, že tak, jako my strávíme jej, jednoho dne obětuje a stráví někdo také nás.
     Faktem je, že se můžeme cílevědomě snažit omezit a snížit svoji spotřebu masa na minimum, a jíst více obilí a ovoce, ale rostliny i plody také cítí bolest a také jsou chladnokrevně zabíjeny. Pak si možná naše těla na nižší množství masitých bílkovin časem zvyknou a nižší potřeba masa se pak zanese do genofondu lidstva. Zvířat se bude zabíjet méně a méně se budou muset trápit. A to je to jediné, co pro snížení spotřeby masa a pro snížení množství zabíjených zvířat můžeme za stávajících okolností udělat.