Homepage

    O dobru a zlu

     Dobrem je to, co se zdá být někomu dobré a zlem je to, co se zdá být někomu zlé. Dobro je to, co je vnímáno jako kladná skutečnost, která někomu či něčemu zdánlivě prospívá, a zlo je vnímáno jako záporná skutečnost, která někomu či něčemu zdánlivě škodí.
     Dobro i zlo se většinou rozlišují jen dle první fáze jejich projevu či účinku. Když se nám něco jeví ve své první fázi účinku jako kladné, zpravidla to nazveme dobrem, a když se nám něco jeví ve své první fázi účinku jako záporné, zpravidla to nazveme zlem.
     Jenomže vztah mezi dobrem a zlem je velmi relativní. Všechno je dobré i zlé zároveň, jak dosvědčují následující příklady:

     Kdo koupí svému dítěti motocykl, udělal mu tím radost a dítě je šťastné. Ale třeba se brzy vybourá a bude na tom zle. Když odsoudí soudce na nepodmíněný trest někoho, kdo se jen shodou nepříznivých okolností dostal do konfliktu se zákonem a jedná se o jinak slušného člověka, ten možná pobytem ve vězení zatrpkne a začne po návratu na svobodu krást, zatímco kdyby dostal jen podmíněný trest, tak by možná žil po zbytek života poctivě. Nebo pro změnu nějaký lékař zachrání život mladé dívce po autonehodě, která pak absolvuje úspěšnou plastickou operaci a bude opět zdravá a krásná. A časem ji potká chlapec, který se do ní zamiluje a opustí kvůli ní svoji přítelkyni. Takže dobro té uzdravené dívky bylo zlem pro přítelkyni toho chlapce.

     Připomeňme si nejznámější asijský symbol vyjadřující vztah mezi dobrem a zlem:

Yin a Yang

     V černém půlkruhu je bílé kolečko, které vyjadřuje určitý prvek dobra. Ten je sice minimální a je rozhodujícím způsobem převážen negativitou černého půlkruhu, ale jedná se právě o ten malý kousíček dobra, který neobsahuje bílá polovina tohoto symbolu. Tedy až pomine něčí zlo (tmavá polovina), nastoupí sice mnohem větší dobro (světlá polovina), ale bude jí chybět právě ten jeden jediný kousek dobra, který obsahovala tmavá polovina půlkruhu. A v tom místě toho malého kousíčku dobra bude mít ta světlá polovina půlkruhu tmavé kolečko.

     Příklad:

     Někdo je těžce nemocný a prožije zlý život. Ale část tohoto života stráví láskou k nějakému zvířeti, na které se upne a bude ho milovat více, než milují zvířata jiní lidé. Když bude takový člověk ve svém příštím životě zdravý a nebude se trápit, nebude také schopen tak velké lásky k žádnému zvířeti, jaké byl schopen ve svém životě minulém, který byl celkově nesrovnatelně horší.

     Věřte nebo ne, ale vztah mezi dobrem a zlem je tak strašlivě relativní, že je to až nepopsatelné. Víte, co jsem dříve dělal? Sčítal jsem dobro i zlo a jejich další následky a souvislosti s jinými ději, a došel jsem hrůzným výsledkům. A to totiž, že mezi zlem a dobrem není vůbec žádný rozdíl. Jejich součet je vždy stejný a jako vše ostatní, dává výsledné číslo nula.
     Přesto však vnitřně, ba přímo pudově a z hlubokého podvědomí, cítíme větší přitažlivost k dobru, či alespoň jakési vnitřní přesvědčení o jeho správnosti. Jak pravil Swami Vivekananda: “Dobro samo je blízko pravdě, není to však ještě pravda sama.” Dobrem se blížíme ideálům pozitivního duchovního světa a je pro naše duše relativně lepší, nežli zlo. A to proto, že díky dobru prožíváme pozitivní energii, zatímco zlo nás trápí. Jenže každé naše dobro nakonec vede k dobru i zlu, a každé naše zlo nakonec vede ke zlu i dobru. A součet všech vibračních účinků tohoto dobra i zla je nula.
     Říkává se, že existencí zlých lidí platí svatí lidé daň ze své vlastní existence. Zní to zajímavě a nikoli zcela nepravdivě. Každé dobro vyžaduje přiměřeně protikladné zlo, a každé zlo vyžaduje přiměřeně protikladné dobro. A také je někde ve světě má.

     (Walter Russell: “Ve veškeré přírodě není žádný účinek pohybu, který by nebyl vyrovnán nějakým protikladným účinkem.”)

     Je dobré, když dobří lidé (v této kapitole pomíjím relativitu toho, kteří lidé jsou dobří či zlí a z jakého úhlu pohledu) pomáhají těm lidem, kteří jsou na tom špatně. Jenže je tu problém: Trpící a nemocní lidé jsou na tom tak špatně proto, že mají špatná těla s nízkým stupněm regenerace a s ne zcela bezchybnou stavbou DNA. Tedy spolu s vytvořením umělé nedokonalosti lidských těl byly vytvořeny i předpoklady pro jejich náročnost na potravu i pro jejich nemocnost, tedy v pravém slova smyslu poruchovost. Ale zpět k těm “svatým”, tedy dobrým a pomáhajícím lidem.
     Kdyby nikdo nepomáhal živořit a množit se lidem s těžkými genetickými defekty (jejich život nazývám spíše živořením, protože většinou je pro ně méně šťastný), tak by vymřeli, ubylo by lidí a nejen lidstvo, ale spolu s ním i Země, by se ozdravěli. A kromě toho, činnost pomáhajících, dobrých lidí, bývá Bohu žel i k mé a vaší lítosti vyvážena činností lidí zlých. A nebýt těch lidí dobrých, nemuselo by být ani těch zlých.
     Jenže kdybyste ve vašem lidském životě nazírali na svět tímto strašlivým, byť z nadčasového hlediska pravdivým pohledem, tak byste se asi zbláznili. I když je pravda o dobru a zlu poněkud smutná, uvědomte si ji, ale přesto se touto pravdou neřiďte. Pak byste totiž přestali být lidmi v pravém slova smyslu.
     Poznejte relativitu dobra a zla, ale přesto, i když se může zdát, že někdy zbytečně, jednejte jen v duchu dobra. Je to ta nejlepší volba. Dobro a jedině dobro. A nenechte se nikdy unést relativitou mezi dobrem a zlem natolik dalece, abyste se oddali zlu a omlouvali si své nesprávné konání jeho relativitou. To byste pak zneužívali vašich vědomostí. A proto prosím buďte ve zdravé míře dobří a zlu se vyhýbejte.