Homepage

    Někdy málo bývá víc

     Název této kapitoly je totožný se starým známým lidovým rčením, které upozorňuje na to, že někdy málo bývá více, a někdy více bývá méně.
     Když se zadíváme na náš život retrospektivním pohledem a zhodnotíme uplynulé události, které nás v něm potkaly, a také když si vzpomeneme na chvíle našeho největšího životního štěstí, mnozí z nás dojdou k poněkud překvapivému a zároveň i smutnému závěru: Právě, když se jim začalo dařit a získali to, co si nejvíce přáli mít, nebo právě když se ocitli ve vytoužené životní situaci, je krátce na to potkalo nějaké neštěstí.
     Jak se říká, vzestup je předzvěstí pádu. A pád je tím tvrdší, čím větší je výška, ze které padáme. A stejně tak - čím lépe nám jednou bylo, tím hůře nám jindy může být, když naše radost pomine. Tedy naše největší životní zklamání zpravidla nastává po prožití nějakého úspěchu a s ním spojeného příjemného životního údobí.
     Na druhé straně vzpomeneme-li si na ta životní údobí, ve kterých se nám nedařilo nijak výrazně dobře, ale ani nijak výrazně špatně, většina z nás zjistí, že po prožití takovýchto životních údobí se jim ta největší smůla většinou vyhla. A to proto, že se jim nedařilo nadmíru dobře a že žili takříkajíc harmonickým způsobem, tedy napůl dobře a napůl špatně.
     K čemu nám vůbec je prožívat chvíle velkého štěstí, po kterých přichází stejně tak velké neštěstí? Není snad lepší nikdy nebýt příliš šťastný, ale jenom trochu, za to však stabilně, po dlouhou dobu? Já myslím, že ano. A to je právě to rčení, že někdy málo bývá víc.
     Co je platné vrcholovému sportovci, že byl jeden rok na vrcholu svých sil a slavný, když se mu pak stal nějaký úraz, kvůli kterému již nemůže svůj sport vykonávat? Nebylo by mu lépe, kdyby sice nikdy nepatřil mezi vrcholové sportovce, ale mohl by rekreačně sportovat po celý svůj život, ve kterém by sice nikdy nebyl vrcholovým sportovcem, ale nikdy ani mrzákem? Samozřejmě, že by to bylo lepší!
     Nebo k čemu je muži potkat ženu, jíž miluje nade vše, když jejich vztah vydrží jen pár chvil a přinese nakonec více škody, než užitku? Nebylo by pro toho muže lépe, kdyby měl ženu, kterou by miloval jen trochu a nebyl by do ní tak úplně “blázen”, ale zato by toto své menší štěstí s ní mohl vychutnávat po dlouhá léta a nepřineslo by mu nakonec takové zklamání, jako kdyby ji miloval až nezdravě moc? Samozřejmě, že by to bylo lepší!
     A proto je důležité umět ocenit to málo, co máte, a raději nechtít víc. Bude to pro vás totiž bezpečnější. Jak se říká: “Nekažme si to, co máme, myšlením na to, co nemáme.” Dívejte se na ty, kteří jsou na tom ještě hůře, nežli vy, nebo na ty, kdo jsou chudší, nežli vy. A nedívejte se příliš na ty, kterým je lépe, nežli vám. Kdo ví, jak dlouho jim jejich štěstí vydrží. A třeba nakonec bude jednoho dne to jejich “více” menší, než bylo to vaše “méně”. A zjistíte, že jste se přece jenom tak špatně neměli.