Homepage

    Nedůvěřuj, ani když prověříš

     Člověk nemá přát lidem nic zlého, ale zároveň má být podezřívavý a opatrný.
     Viděl jsem člověka, který měl dobrou pověst, slušné chování, a zdánlivě se o druhé lidi nestaral a nevšímal si jich. A nikdo z nich netušil, že nikým neviděn a nepodezříván se vkrádá k sousedům a kopíruje si jejich osobní data.
     Vím o člověku, který shromažďoval informace o svých potenciálních nepřátelích a konkurenci, aby je mohl v případě potřeby použít proti nim (případně si i někoho najal, aby se vloupal k nim domů a získal kompromitující materiály, a to i když to bylo v cizí zemi). Mnoho se přetvařoval a lhal, zevní laskavostí vzbuzoval důvěru druhých, a oni se mu otevřeli a vyzradili na sebe něco, co pak proti některým z nich použil.
     Vím o ženě, jež sloužila tajné společnosti a schválně si koupila pozemek v těsném sousedství toho, koho měla sledovat, aby ho měla na očích a věděla, co dělá, co říká a s kým se stýká, a donášela to pak té společnosti.
     Viděl jsem mladíka, který se snažil skamarádit se psy některých lidí pro případ, že by je šel někdy vykrást, i muže, co si nahrával hlas pána, aby ho psu pustil a on neštěkal a nezalarmoval sousedy, zatímco ten muž bude odemykat zámky paklíčem. Poznal jsem i člověka, který se vyptával lidí na všechny možné soukromé věci a nahrával si vše, co řekli, a pak s tím někoho z nich třeba i vydíral. Znal jsem i rodinu, co k ní chodili tajní agenti, když nikdo nebyl doma a vědělo se, že jsou všichni pryč.
     Dům či byt nesmí nikdy zůstat samotný, vždy musí být někdo doma a nejlépe je nikdy nepřijímat, ani pod žádnou záminkou, žádné návštěvy. A nikdy se také nikomu s ničím nesvěřovat.
     Třeba si myslíte, že máte čestného kamaráda, slušného souseda, dobrého příbuzného. A někdy se můžete až za desítky let dozvědět, že tomu tak nebylo. Nikdy nedejte na vlídná slova, na laskavý úsměv. Někteří lidé se totiž strašně přetvařují!
     Naskýtá se otázka, jak prověřovat lidi, aby jim mohl člověk důvěřovat. Odpověď je poněkud smutná: lidi můžete prověřit jedině tehdy, až budete chcípat a zmrzačeni a všichni budou vědět, že se již zpátky do života nevrátíte. Že nemáte ani dolar, že jim nemůžete být nijak prospěšni a že z vás nemohou žádným způsobem těžit. Teprve pak někteří lidé ukáží svoji pravou tvář, svůj skutečný vztah k vám.
     Mnozí si naivně myslí, že když prožili nějakou tu krizi, třeba nemoc nebo úraz, ze kterého se opět po čase nějak zotavili a vrátili zpátky do normálního života, že ti, co je v době jejich krize navštěvovali (třeba v nemocnici) a byli k nim přátelští, je mají rádi. Ale leckdo se takto tvářil právě proto, že věděl, že se uzdravíte a vrátíte zpátky do života, a že ho pak budete mít rádi proto, že k vám byl v době vaší krize hodný. A pak vás třeba bude využívat.
     Z důvodu, že skutečný vztah některých lidí k vám prověříte až teprve tehdy, když chcípáte a není pro vás cesty zpět, může už pro vás být na všechno pozdě. A proto je vhodné, abyste neprověřovali, a raději rovnou nikomu vůbec nedůvěřovali. Ošidíte se tím sice o pár přátelských hovorů třeba nad skleničkou dobrého pití a o pocit uvolnění, že jste si s někým o vašich problémech či tajemstvích popovídali, ale hlavně tak předejdete velké bolesti, kterou by vám způsobilo vaše odhalené soukromí, zneužité či vyzrazené na vás tím, komu jste věřili.