Homepage

    Nebezpečí lidského konání

     Je všeobecně známé, že ke značnému procentu zdravotních úrazů dochází při výkonu zaměstnání.
     Příjem z méně výnosných zaměstnání nepostačuje k zajištění dostatečné životní úrovně, ba sotva pokryje náklady na životní minimum - nájem bytu, stravu, ošacení a další nezbytnosti. A kvůli tomuto nevelkému a nedostačujícímu příjmu chodí podstatná část lidí do takového zaměstnání, ve kterém riskují, že přijdou o zdraví. Spolu se ztrátou zdraví pak přijdou tito lidé i o své zaměstnání, ve kterém si vydělali stejně jen na minimální životní náklady, pokud vůbec. Nakonec jsou bez práce, bez zdraví a v ještě větší chudobě. Pak se ptají sami sebe: Stálo nám vůbec za to do zaměstnání chodit, když jsme brali tak málo, že jsme si nic nenašetřili a ještě jsme přitom přišli o zdraví? A pak sami sobě odpoví: Nestálo!
     Jak praví známé přísloví: “Bytí je konání.” Ať žije člověk jakýmkoli způsobem a ať již má za zaměstnání jakoukoli profesi, stále něco koná. A koná-li člověk něco, ať již je to cokoli, vystavuje se přitom riziku. Tohle riziko vlastně skýtá i život jako takový. Nikdy nevíme, co se nám stane, např. kdy se nám nedovře srdeční chlopeň, kdy nám praskne céva v mozku, kdy upadneme a zraníme se apod. Zvláště pak manuálně pracující lidé jsou vystaveni zvýšenému riziku zdravotního postižení (zejména úrazu), i když sedavá zaměstnání v kanceláři mají také svoje rizika, avšak spíše pozvolněji se projevujícího charakteru (poruchy zraku, problémy s páteří a další). Spolu s nimi také lidé, provozující rizikové sporty a zcela samozřejmě i řidiči.
     A tak se náhle může stát, že se člověku, který poctivě fyzicky pracoval a pro udržení své kondice dokonce i sportoval, jednoho dne stane nějaký úraz nebo se u něj projeví nějaké negativní následky zátěže z výkonu zaměstnání nebo sportu. Pak je nemocný a ještě s vděčností vzpomíná na svá minulá léta, kdy se jen dřel a za odměnu za vykonanou práci si koupil jen trochu jídla, protože mu na nic víc nezbylo.
     Kdyby se člověk chtěl z důvodu zachování svého zdraví vyhnout rizikovým zaměstnáním a raději by vůbec nechodil do práce, stejně se mu může stát, že ho třeba pro změnu na ulici zajede auto nebo nějaký orgán v jeho těle onemocní a podobně. Protože nikdo není schopen nedělat nic, když vše kolem něj je v pohybu a nejen kolem něj, ale i uvnitř něj, v jeho těle, se vše mění a stárne. Jakékoli dělání a konání, nebo naopak nedělání a nekonání, je rizikem, a dříve či později se podepíše na lidském zdraví.
     Tedy nyní již víme, že ať už budeme dělat cokoli, vystavujeme se tím riziku. Také již víme, že něco dělat musíme, i kdybychom nedělali nic, protože nelze trvale setrvat ve stavu nehybnosti – beze změny. Jednou tu jsme a žijeme, a proto konejme, neboť bytí je konání.
     Další přísloví říká: “Dělej, co ti jde, a ostatní přenech jiným.” A proto konejme a dělejme to, co nám jde a co je v naší moci. Dělat to musíme, protože kdybychom to dělat nemuseli, tak bychom se tu ani nenarodili.
     Závěrem je nutno připomenout ještě jedno přísloví: „Kdo nic nedělá, ten nic nezkazí.“ Ke každému konání se totiž váže nejen nebezpečí sebepoškození, ale i nebezpečí poškození těch druhých. Který člověk dokáže dělat věci vždycky tak dobře, aby nikdy nic nezkazil a nikomu tím neublížil? Žádný. Takže konat znamená i poškozovat druhé, byť jenom v minimální míře.