Homepage

    Migrace a stěhování duší po naší planetě

     Spolu se stále se zrychlujícím vývojem naší civilizace se výrazně zvětšil počet lidí na naší planetě. Duše se vtělují stále častěji, protože přestávky mezi jejich jednotlivými vtěleními jsou stále kratší.
     Příbuzné duše, jež jsou k sobě poutány svoji společnou Karmou, se rodí v jejich hmotných životech většinou spolu, aby mezi sebou navázaly na staré vztahy z jejich minulých životů.
     Tak například se takováto skupina příbuzných duší narodí v Asii a jejich další život bude kupříkladu v Americe. Tito lidé pak budou ve svém životě v Americe podvědomě přitahováni asijskou kulturou a třeba buddhizmem. Když se ve svém dalším životě tyto duše narodí v Evropě, pro změnu se takovým lidem budou líbit staré americké písně a rádi o Americe budou číst knihy. V každé duši vždy zůstane každý její minulý život zapsán, a toto “razítko” minulého života bývá v některých případech velmi silné. Zvláště v případě, kdy duše prožije dobrý život a v dalším životě se jí daří podstatně hůře. Pak podvědomí takového člověka neustále vzpomíná na zemi a na národ, ve kterém jeho duše ten svůj dobrý minulý život prožila.
     Lidé, kteří se nebojí smrti a dalšího zrození (mají ze své smrti vnitřně dobrý pocit, nejčastěji pocit jakéhosi příjemného tepla a radosti), mohou čekat dobrý příští život. Naopak lidé, kteří se velmi bojí smrti a dalšího zrození (takoví lidé se drží svého života jako klíště, neboť vnitřně cítí, že jim příště bude hůře), se v dalším životě své duše pravděpodobně žádného pozitivního života nedočkají. Duše ví, co ji čeká nejen v životě, který právě prožívá, ale i v životě příštím.
     Narodí-li se duše vícekrát na stejném kontinentu a ve stejných podmínkách, dojde zcela jistě v jejím dalším hmotném životě ke změně a tato duše se narodí na kontinentu jiném.
     V každém z nás je kousek ze všech národů, etnických skupin a ras. Proto rasisté často útočí na rasu, jejímiž příslušníky v minulých životech sami byli. Nebo voják jde válčit proti zemi, ve které v minulém životě žil a třeba při útoku na tu zemi zabije svá vnoučata ze svého minulého života. Je to paradoxní, ale je tomu tak. Z tohoto důvodu migrace duší bychom měli být snášenliví vůči všem rasám a národům na Zemi.
     Říká se, že naše planeta je vlastně jakýmsi velkým pískovým hřištěm a my si hrajeme pokaždé na jeho jiné straně a s jiným pískem. A také že všechno, co se na Zemi děje, je velkým divadlem v očích andělů. No, já bych řekl nejenom divadlem, ale především výrobnou energie, sloužící VšeOrganizmu.