Homepage

    Magie pro trpící

     Tato kapitola dává nadprůměrně intenzivně trpícím magickou radu, jak dosáhnout výměny “horší role” za “roli lepší”. K těmto výměnám samozřejmě dochází “samovolně” (přirozeně), ale někdy je dobré ty “Boží mlýny” trochu popohnat. Ovšem aby to bylo prakticky možné, musí být Osudem dáno, že se “popoženou”.
     Právo žádat o změnu role z horší na lepší mají pouze ti, jejichž Osud je podprůměrný a ve svém životě trpěli více, než většina ostatních lidí. Jenže to si o sobě myslí kdekdo z těch, kteří se měli dokonce i nadprůměrně dobře. A chtějí-li žádat o ještě lepší roli, než jakou měli, tak ať jejich žádosti není vyhověno!
     Osudovému zásahu do života člověka se někdy říkávalo “pohnutí svícnem”, viz tolik známé "přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš". Leč vězte, Vy, nadmíru trpící, že ač jen sám Osud je tím jediným, kdo může pohnout svícnem (existencí duše) těch lidí, místo nichž jste nadprůměrně intenzivně trpěli, přesto Vy sami můžete Osud požádat o to, aby to doopravdy udělal.
     Víte-li bezpečně, že jste trpěli místo nějakého relativně zlého, nadmíru sobeckého až takříkajíc bezcitného člověka a chcete, aby on trpěl ve svých dalších životech více, nežli ve svém životě současném a Vy abyste se díky tomu mohli mít o něco lépe, dejte na stůl (či na velký kámen ve skalách v lese a podobně) svíce a pak je zapalte. A každá z těch svící nechť je jedním životem vašich duší. Pak požádejte Stvořitele, aby se ta jeho část, kterou budete ve svém dalším životě Vy, měla lépe a svícen s jejím příštím životem přesuňte na vyvýšené místo. A do sníženého místa přesuňte svícen toho, kdo se měl na váš úkor nadprůměrně dobře, a přitom byl bezcitný a zlý. A říkejte: "Myslím si, že on byl bezcitný a zlý, měl se nadprůměrně dobře na můj úkor a přitom s druhými nesoucítil. Proto si přeji, aby jeho svícen hořel v jeho dalším životě menším světlem. Pokud se ale mýlím a on tak mnoho zlý, bezcitný a zároveň i šťastný nebyl, prosím o prominutí, a ruším toto své přání o jeho horší příští život. Myslím si, že já jsem v tomto životě nadmíru trpěl právě místo toho člověka, jehož svícen jsem snížil a přeji si, aby můj svícen příště hořel jasnějším světlem nežli jeho, neboť se domnívám, že si to zasloužím více než on. Proto Tě žádám, Osude, ó Stvořiteli, pohni těmi svícny tak, jako jsem s nimi pohnul teď já. Splň mi, prosím, toto mé přání, ale jen je-li oprávněné."
     Tohle s těmi svícny budou zkoušet i lidé, kterým se daří dobře a já jen prosím, aby je nikdo nevyslyšel, protože se chtěli mít nadmíru dobře na úkor těch trpících, kteří by si zlepšení ve svých dalších životech skutečně zasloužili. Tak či onak, prosí-li nespravedlivě nespravedlivý, stejně vyslyšen nebude, jak by si přál. A i vy, kdo si vyslyšení zasloužíte, raději nezapomínejte poprosit Osud, aby vás nevyslyšel pro případ, že byste se mýlili a chtěli někoho nespravedlivě snížit.
     Když totiž snižujete, tak musíte být moudří a vědět proč, a když vyvyšujete, musí si to ten, kdo podle vás má “jít nahoru”, zasloužit.
     Když tedy pohnete dolů svícnem toho, kdo má “jít dolů”, vše je v pořádku. Ale když dolů jít nemá, pak jste zhřešili. Podobně když pohnete nahoru svícnem toho, kdo má “jít nahoru”, je též všechno v pořádku. Ale když pohnete nahoru svícnem toho, kdo nahoru jít nemá, je to jako kdybyste se snažili ublížit trpícím, kterým se má místo toho člověka ulevit, když on se bude mít hůř. To totiž děláte pokus o magický zásah ve snaze nastolit opačnou událost, než která se má stát. To pak váš obřad nebude vyslyšen, nebo se jeho vyslyšení přemístí do velmi vzdálené budoucnosti; někdy takový obřad bývá dokonce i důsledkem vzdálené minulosti, která byla paradoxně lepší právě proto, že vy teď nevědomě zpětně prosíte, aby nastalo zlepšení (i když v daném případě v budoucnosti).
     Vy, nadmíru trpící, lépe bude, když budete prosit o pohnutí vašeho svícnu směrem nahoru, aniž byste chtěli pohyb jiného konkrétního svícnu dolů. Ten ať si místo Vás udělá sám Osud. Nade všechno se však modlete o to, ať svícny všech jsou uprostřed a zachraňte tak jedny od nadměrného utrpení současného, a druhé od budoucího.
     Pokud chce dělat tento obřad někdo, kdo jej dělat nemůže kvůli svému zdravotnímu stavu, například úplně ochrnutí lidé, nechť si ten obřad pouze představí a modlí se za jeho vyslyšení ve svých myšlenkách beze slov, a já takovým lidem žehnám, aby byli vyslyšeni. Myšlenky těch nejvíce trpících vždy dolétnou k uším duchů Osudu a jednou budou mluvit v jejich prospěch, i kdyby byly v něčem špatné. To v případě těch nejvíce trpících nevadí, protože strašně trpěli.

***

     Já žehnám každému nadprůměrně intenzivně trpícímu člověku, který je moudrý a ví, proč dělá svůj obřad za svoji lepší budoucnost, a ze srdce mu přeji, aby byl jeho obřad v budoucnosti opravdu vyplněn a svíce aby se pohnuly tak, jak s nimi pohnul on.
     Já proklínám každého nadprůměrně intenzivně šťastného člověka, který svým svícnem hýbe nahoru, což je hřích, a který jinými svícny hýbe dolů, na což nemá díky svému nadměrnému štěstí žádné právo.
     Kdo žije dobře v přítomnosti, ten má jen malé právo žádat o to, co je v daleké budoucnosti. Avšak kdo žije v přítomnosti nadmíru špatně, ten toto vzácné magické právo získává svojí bolestí.

     "Ať se svícny těch zlých, bezcitných, sobeckých a šťastných pohnou dolů, a ať se svícny těch nadmíru trpících, zlomených, nemocných a chudých pohnou nahoru. Amen."

__________________________________________

     Poselství nejen pro nadmíru šťastné:

     Snažně vás prosím, vy nadmíru šťastní, prosím vás jménem všech nadmíru trpících: Obětujte část svého štěstí a ať již přímo nebo oklikou ho dejte těm, kteří nejvíce trpí. Když totiž nebudou žádní nadmíru trpící, tak se žádným z nich nebudete moci stát ani vy. Myslete nejen na vaší (často i nevědomě) sobeckou přítomnost, ale i na svojí vzdálenou budoucnost. Myslete na všechny ty, ve které se časem proměníte.

     Mějme se všichni stabilně trochu (nikoli nadmíru!) dobře. K této “globální harmonii štěstí a neštěstí” (Vlažné Harmonii z mé knihy “Amen”) pravděpodobně stejně jednou dojde před ukončením vývoje humanoidních civilizací v našem vesmíru, tedy před uskutečněním onoho finálního, závěrečného a nejvyššího vrcholu vývoje lidstva – Božího Království a nakonec globální mystické svatby. A i když je ta cesta k tomuto ideálu ještě šíleně dlouhá a nám se zdá, že je pro nás v nedohlednu, tak či onak, jak už to s všemi cestami bývá, i na téhle bude jednou učiněn poslední krok.

     Pakliže globální snižování extrémů v lidském žití je tím jediným způsobem, jak pomoci těm nejvíce trpícím, pak tedy nezbývá, než se touto cestou dát a stále si připomínat, že:

     - nevadí, že není zrovna ta největší rozkoš, hlavně když není ta největší bolest!

     - nevadí, že není ten nejsytější pokrm, hlavně že není ten nejkrutější hlad!

     - nevadí, že není největší síla, hlavně jen když není ta největší slabost!

     - nevadí, že není velké bohatství, hlavně jen když není úplná bída!

     - nevadí, že není velmi dobré zdraví, hlavně když není ta nejhorší nemoc!

     Obětujme jednu naší část, aby prostřednictvím této oběti byla zachráněna ta naše jiná část, která to potřebuje nejvíce a která na nás čeká v jiném čase, až budeme někým jiným, než kým jsme teď. Obětujme ten nejšťastnější život naší duše, ke kterému má jednou teoreticky dojít, a zbavme se zároveň i toho života, ve kterém bychom měli nejvíce trpět. Až v tom nejhorším životě bychom si totiž uvědomili, že nepotřebujeme to nejlepší, že stačí jen to trochu dobré (za to však po co nejdelší dobu).